A je to tady, máme tu poslední díl tohoto cyklu povídek s názvem Nedosažitelnost vítězství. Tato povídky, podle očekávání, přímo navazuje na povídky "Nedostupnost přátelství", "Nerozhodnost lásky" a "Neznalost nepřítele", plus samozřejmě také na "Jak je důležité míti Nevilla" a "Manželské...

Epilog   Záda ho bolela při každém pohybu rukou. Obvazy, které na nich měl, zase pro změnu škrtily a tlačily, jedno jak precizně byly ovinuty kolem celého jeho hrudníku. Ničeho z toho si nijak zvlášť nevšímal, protože bolest těla nebylo něco, co by ho kdy znepokojovalo. Jediné co mu na ranách...

Prasinkové víkendy by měli zakázat (21. týden)   Čvachtal se uhlazenou sněhovou cestou směrem k Prasinkám. Byla mu zima, nepříjemné a nezvyklé, bolely ho nohy, hlavu měl plnou problémů a neustávající rozhovor McGonagallové s Vektorovou mu lezl na nervy. Nebýt nepřekonatelné chuti na jablka...

Promnul si bolavé oči. Už hodinu se mořil úkolem z Dějin čar a kouzel a začínala ho bolet hlava. Jindy mu to šlo lépe než dnes. Všeobecně se mu zlepšily známky i z jiných předmětů než je Obrana – tam si je zlepšil díky Harrymu – po tom, co se oženil. Věděl dávno, že Severus je vzdělaný, sečtělý...

  S jistou skepsí pohlédl na jasně viditelný suk umístěný v kmeni přesně ve výšce padesáti tří centimetrů nad povrchem půdy. Sníh, bez ustání se snášející z šedého nebe, velmi úspěšně vrstvil závěj přesně pod sukem, provizorním to bodem k měření sněhové pokrývky, a tím potvrzoval předpověď...

Můj velký den (20. týden)   Dnešní den považoval odjakživa za nejstrašnější ze všech, bylo totiž devátého ledna, což byl den jeho narozenin. V první řadě si každý rok připadal starší a starší, blížící se pomalu, ale jistě ke smrti, a zadruhé měl v tu dobu Brumbál ve zvyku ho překvapit nějakým...

„Konečně jsi tady,“ přivítal jsem netrpělivě svého očekávaného hosta. „Kde to jsem? Kdo jste?“ nechápal, rozhlížeje se kolem. „Zoubková víla, kdo asi myslíš, že jsem, když jsi mrtvý?!“ odsekl jsem a projela mnou zima. „Tak povídej, kde máš můj plášť?“ „Váš plášť?“ „Ano, můj plášť. Dlouhý,...

Přitiskl ho k regálu knih a zajel rukou pod košili uniformy. Neměl by pokračovat, to velmi dobře věděl, ale copak se dalo odolat těm dětsky naivním zeleným očím, které ho pronásledovaly od chvíle, co je poprvé spatřil ve Velké síni? Nedokázal se ovládat, když pohlédl do jejich hlubin a zoufalá...

Za celý svůj dlouhý život nespatřil něco tak úchvatného, jako toho večera, kdy se vracel přes mýtinu domů. Mezi tiše šumícími stromy tam nalezl hejno chlupatých bytostí, které obklopily jednu holou bytost a jedna z těch chlupatých se ji podle všeho snažila usmrtit. Jako badatel byl neznámými...

To by se na to podívala. Ještě ten večer, kdy její jméno vypadlo z Poháru, se vloupala do Filchova kabinetu, vypůjčila si tam jednu nezbytnou drobnost a vydala se na krátkou návštěvu toho hloupého starého kusu nádobí. Stručně a ručně mu vysvětlí, jak se věci mají. Šlo to snadno. Ráz na ráz....