Epilog... o patnáct let později   Už od rána se usilovně snažil, aby na Reguluse nevyletěl. Vážně, to dítě bylo prostě k nezastavení. Létal domem, dokonce doslova, protože si zkoušel nové koště, vytahoval věci z kufru a chtěl je zaměnit za jiné a nebo otravoval skřítky s tím, že chce jinou...

Musel se zastavit a chytit jeho stopu. Bylo to snadné, protože zvěromágové jsou cítit jinak, než obyčejné zvířeta a Petr páchl obzvláště známě, nenáviděně a odporně. Pomalu se vydal směrem, kam ho vedla stopa. Kráčel noha za nohou, potichu, jako zvíře na lovu, kterým skutečně byl. Čichal....

  Nemohla to nikomu říct, ani Harrymu ne, ale věděla to. Hermiona věděla, že její nejlepší kamarád a hrdina kouzelnického světa v sobě nosí kus Voldemortovy duše. A nikomu to neřekla. Neuvědomila si to náhle, ani po tom nepátrala, prostě jí to došlo v logické souvislosti díky všem událostem....

 Vůbec se neplánovali dostat zpátky do Velké síně, ale snad to byl osud, že se tam ocitli. Původně chtěli prostě jít na Voldemorta – ano, velmi chytré – a zabít mu Nagini před nosem. Problém byl jedině v tom, že Harry nedokázal zjistit, kde by se mohl Voldemort nacházet. Snažil se opět dostat...

"Zbabělý parchant!" Trhl sebou, jak ty dvě slova slyšel, a obrátil se k jejich původci. Rozechvělo ho to. Netušil jestli proto, že je vyslovila zrovna profesorka McGonagallová, nebo proto, že byly mířen na Severuse. Snad z obou důvodů. Ostatní si postarší profesorku rozhodně prohlíželi proto, že by...

Jistěže se proměnil zpátky v člověka, když se všichni vydali do Bradavic, přeci jen zlovlk v ulicích Prasinek by byl trochu nápadný, ale na Remuse se za celou dobu pořádně nepodíval. Nezlobil se na něj, on se bál toho co uvidí a že by mu to vzalo sílu do budoucího boje. Najednou ztratil ve svém...

A na veřejnost taky? (27. týden)   Pozoroval svého kamaráda přehrabujícího se bez většího zájmu v kupě vajec, kterou si jako obvykle nandal na talíř. Jeho temně zrzavé obočí nad pihovatým nosem se co vteřinu stahovalo, jak se zamračil předtím, než zvedl pohled k oknům. Evidentně čekal zprávu...

"Harry? Harry! No tak Harry, vzbuď se!" Nepříjemně hlasitý zvuk jeho jména, vycházející s Hermioniných úst, ho nutil probrat se z kolébavého bezvědomí. Moc se mu to nezamlouvalo, přesto pomalu otevřel oči. Pokusil se zaostřit na tváře kolem, což mu samozřejmě nešlo, protože na nose necítil své...

Nebránil se, když ho vedl do kuchyně, kde se to všechno mělo odehrát. Ani se nepokusil utéct, stejně by neutekl daleko, protože pravé noha bolela takovým způsobem, až měl po ránu dojem, že už se na ni nepostaví. Revma se z kyčle rozšířilo do kolene a postoupilo už i do kotníku. Zachvátilo mu to...

S pravdou ven (27. týden)   Jeho dny byly opravdu mizerné a mohl za to Harry. Hlupák! Parchant! Grázl! Nevděčná rozmazlená celebrita, přesně jak to říkal Snape a zároveň... Zároveň mu tak hrozně scházel, ať šel kamkoliv, pokaždé našel něco, co mu Harryho připomnělo a vzpomněl by si na něj, i...