Za celý svůj dlouhý život nespatřil něco tak úchvatného, jako toho večera, kdy se vracel přes mýtinu domů. Mezi tiše šumícími stromy tam nalezl hejno chlupatých bytostí, které obklopily jednu holou bytost a jedna z těch chlupatých se ji podle všeho snažila usmrtit.

Jako badatel byl neznámými chlupatými a podle všeho jistě magickými tvory vskutku uchvácen, přistoupil proto blíž a zaujatě sledoval, jak se malá chlupatá bytost marně pokouší tu holou zabít. Nepodařilo se jí to. Naopak, to holá bytost po nezdaru malého chlupáče vyslala zelené žihadlo, chlupáče zabila a pak - k jeho velkému podivu - nejspíš nařídila ostatním chlupatým tvorům, aby tu mrtvou vzali s sebou. Nejspíš proto, aby ji pak někde společně snědli. Matoucí na tom však bylo, že holá bytost se od těch chlupatých hrozně lišila, skoro jako kdyby ani nebyla stejného druhu. Bylo neobvyklé vidět hejno bytostí jednoho druhu vedených tvorem druhu úplně jiného.

Vyprovázel je zamyšleným pohledem, jak mířily k okraji lesa dokud mu zcela nezmizely z očí a ještě i pak dlouho setrval na místě bez pohybu. Musel vstřebat tento skoro až neskutečný zážitek, aby o něm pak mohl povyprávět svým kolegům. Nakonec však potřásl korunou, vytáhl kořeny ze země a vydal se k domovu.