Světla a stíny na Malfoy Manor - 8. kapitola
Existuje jen jedna strana, ta moje
O další svatbě v rodě Malfoyů psaly noviny o poznání méně, než o té Luciusově s Potterem, ale pořád to bylo dost. A kupodivu, ovšem jen těch, co nevěděli, jak to chodí, byli všechny ohlasy kladné. O to se taky Lucius a Sirius pečlivě postarali, aby obě jejich rodiny vypadaly na veřejnosti dobře.
Návrat k moci Lucius vážně oceňoval a právě svatba byla událost, kde mohl jeho výsledky vidět nejjasněji. Dokázal kvůli tomu přehlížet i příznaky jeho těhotenství. Nevolnosti sice už naštěstí přestaly, ale zhnusil se sám sobě, když se přistihl, jak v jednu hodinu ráno diktuje skřítkovi dlouhý seznam toho, co mu má přinést na stůl. Skutečnost, že samotní skřítci o jeho stavu nějak věděli, zřejmě poslouchal jeden z nich někde za dveřmi, a po domě se jejich vinou začali objevovat katalogy s dětským oblečením, mu na náladě nepřidávalo. Nakonec jimi pár skřítků přetáhl přes hlavu a spálil je.
Dracova svatba sice byla přepychová, ale celkem malá a hostina se konala přímo na Manoru. Ono už nebylo totiž moc hostů, které by na ni pozvali. Spoustu jich bylo zavřených nebo už neměli tu úroveň, co kdysi. Incident se nekonal žádný, Potter byl rozumný a nezval žádného ze svých přátel, i když mu bylo dovoleno taky vybrat nějaké hosty. Muselo, když byl vlastně Dracovým adoptivním otcem. Black se též choval slušně, jak skutečný, dobře vychovaný příslušník svého starého rodu.
Proto teď, pár hodin po tom, co Draco vzal svou manželku do manželské ložnice ke zpečetění svazku, se Lucius pohodlně posadil do křesla ve své pracovně a nalil si sklenku whisky. Vůbec by neměl pít, ale jen v případě, že mu záleželo na dobrém vývinu mozku dítěte, které nosil. Nezáleželo, takže se v klidu napil.
Rozepnul si knoflíčky vesty, která ho táhla přes břicho. Ještě nikdy se mu nestalo, že by ho něco táhlo. Klidně mohl zapnout školní uniformu z posledního ročníku Bradavic a vůbec by ho neobepínala, samozřejmě až do teď, kdy se obvod jeho břicha začal zvětšovat. Navíc ho bolela záda, o čemž si myslel, že by potencionálně mohlo přijít až o několik měsíců později.
"To je pro pána," uklonil se před ním skřítek a podal mu dopis na stříbrném podnosu. Lucius si ho převzal, zvědav, kdo mu tak pozdě poslal sovu. Rozlomil pečeť a pustil se do čtení. S každým slovem se jeho úsměv rozšiřoval a křivil do bezmála až sadistického úšklebku. V dopise bylo několik podrobných řádek od jednoho jeho "přítele" mezi bystrozory, který mu sděloval že Snapeoův otec zemřel za podivných, možné magických okolností, a proto se začali bystrozoři o tento případ zajímat. To Luciuse nesmírně těšilo, znamenalo to, že může Snapea vidět ve vězení za to, že mu odmítl namíchat lektvar a opravdu velmi ho urazil. Sice to pro aristokrata mělo nakonec pozitivní dopad, to ale jeho zášť k lektvaristovi nezmenšilo. Navíc pořád potřeboval někoho, kdo mu namíchá lektvar na odstranění parazita.
"Připrav mi pergamen a brk, napíšu dopis starému příteli."
Několikrát pergamen přehnul, hodil ho do krbu a zahrnul hořícím dřevem, aby si byl jist, že určitě celý shoří. Likvidovat důkazy špionáže bylo nejdůležitější, co člověk potřeboval, si měl pamatovat. Kdo si to nepamatoval, nemohl být dobrým politikem a manipulátorem.
"Vše je připraveno, pane," informoval ho uklánějící se skřítek. Zvedl se z křesla a posadil na židli za svým stolem, uchopil brk jehož konec přiložil ke rtu, jak uvažoval o prvních slovech dopisu.
Letitý příteli,
doslechl jsem se o tvých nesnázích s bystrozory a chci ti tímto vyjádřit svou upřímnou účast a touho ti pomoci. Činím tak i přes urážky, kterých se mi od tebe dostalo při našel posledním setkání.
S hlubokým zájmem o tvou věc
Lucius
Pouhé tři řádky textu a přesto říkaly všechno. Snadno se v nich dalo vyčíst "Urazil jsi mne a teď musíš proto, abych ti pomohl, udělat daleko víc". Tím víc bylo samozřejmě myšleno uvaření lektvaru. A potom nedobrovolný odchod do Azkabanu, o kterém Severus ještě neměl ani zdání.
Sroloval pergamen, zapečetil a podal ho skřítkovi, který už čekal, aby ho mohl odeslat na pánem určené místo.
"Ať to dostane Severus Snape," porušil. Následoval úklona a skřítek zmizel i s dopisem do sovince. Složil si ruce na břiše a spokojeně se usmál, jak mu všechno krásně vycházelo. Byl si jist, že Severus mu připraví lektvar, pokud nebude chtít do vězení, takže už záleželo jen na tom, jak dobře to zítra vyřídí Potter s Blackem.
°°0°°
Přecházel po pokoji jako lev v kleci. Rukou si přitom cuchal už beztak rozevláté kudrnaté vlasy. Ani v nejmenším netušil, jak to Siriusovi řekne, nehledě na Luciusovy rady ohledně kouzelnického práva. Nechtěl svému kmotrovi lhát a podvádět ho, na druhou stranu ovšem Sirius o něm za jeho zády také obchodoval jako s majetkem, takže si zasloužil Harryho hněv. Hněv, který tenkrát bohužel všechen odnesl Lucius, a mělo to rozsáhlé následky.
Přestal přecházet, když si tohle uvědomil. Dodalo mu to velké odhodlání. Zase cítil v sobě ten vztek, jako pokaždé, když se jím někdo snažil manipulovat, nebo když ho někdo nutil do toho, co opravdu nechtěl.
Skřítek mu oznámil, že Sirius přišel a následně ho uvedl dál. Tak jako vždy se se svým kmotrem přivítal, usadil ho a oba si dali něco k pití.
"Očekával bych, že ti Lucius vnutí zástupy svých právníků, aby zkontrolovali, co vlastně podepisuješ," podotkl Sirius, který velmi rychle přešel k věcí, kterou tu dnes měli řešit. Už stačilo jen podepsat souhlas, několik dalších papírů, a celá věc z umělým oplodněním by byla uzavřená a odstartovaná zároveň.
"Vlastně jsem o tom s tebou chtěl mluvit o samotě." Odložil sklenku s džusem na stolek a posadil se na pohovce tak, aby na Siriuse dobře viděl.
"Nemáš se čeho bát," usmál se povzbudivě, "Nebude si na dítě dělat nároky, bude jenom tvoje... vaše pokud chceš. A ty budeš skvělý otec. Neznám nikoho obětavějšího a laskavějšího než si ty a navíc jsi po Jamesovi a to byl skvělý táta."
Harry se krátce na Siriuse usmál. Jeho slova ho nesmírně potěšila, protože se zjištěním, že je Lucius těhotný, přišlo i mnoho pochyb o tom, jestli bude dobrý otec. Skutečnost, že je v jeho přítomnosti někdo, kdo nosí jeho dítě, bylo něco úplně jiného, než vědět, že někde na druhém konci světa jednou někdo takový bude. První možnost byla reálná, to druhé už tolik ne, bylo to jen na papíře.
"Děkuji, ale o to tu nejde," sebral odvahu, té měl vždycky dost, "Já to dítě mít už nemohu. Je mi to líto Siriusi, ale nemůžu dodržet tu smlouvu."
Siriusovi oči se zúžily, jak si Harryho prohlížel nevlídným pohledem. Snad nikdy se na něj takhle nedíval a bylo těžké mu odolat, přesto to mladík dokázal.
"Chceš snad nedodržet své slovo? Sám si mi ho dal, přímo tady, před třemi... dobře skoro čtyřmi měsíci, ale já si to pořád pamatuji."
"Já vím, co jsem udělal, jenže všechno se od té doby změnilo," nevěděl jak to říct.
"Nemůžeš od smlouvy odstoupit. To má následky, soudní a může to mít i jiné," vypadal rozčileně, zároveň ale v příštím okamžiku opět nasadil uklidňující tón, jak se snažil Harryho přesvědčit, "Já chápu, že je toho všeho na tebe moc. Vidina, že budeš otec, způsob, jak k dítěti přijdeš, to, že jsi tu s Luciusem pořád zavřený..."
"S Luciusem jsem zavřený rád.Věř mi, že v poslední době si hodně rozumíme," přerušil ho Harry rázně, "Můžu zrušit kouzelnickou smlouvu, pokud už pro mně neskýtá žádné reálné výhody, které jsem měl dostat."
"Ne, ale potom co jedna strana už svou část dohody naplnila."
"Pokud se o nevýhodnosti smlouvy dozvím až potom, co jedna strana svou část dohody už splnila, pak mohu odmítnout plnění své části dohody a nabídnout patřičnou kompenzaci."
"Jenže to v tomto případě znamená, že bys zaslíbil své dítě mému rodu, jenže ty žádné nemáš a bez Priscily ho ani mít nebudeš." Mluvil nahlas, ale snad zatím nekřičel. Harry ani nevěděl, jak vypadá, Sirius když křičí, takže si nebyl jist.
"To je právě to. Já už dítě mám a proto nepotřebuji další," doufal, že to nebude muset dál rozebírat, jelikož neměl zdání, jak Luciusovo těhotenství vysvětlí bez toho, aby prozradil tajemství o vílách.
"S kým máš dítě?" Tu otázku samozřejmě očekával, i když ji slyšel nerad, "Je to nějaká mudla kterou jsi potkal o prázdninách mezi roky? Nebo snad nějaké studentka ze školy?"
"Je to o poznání složitější, než nějaká náhodně poznaná holka, Siriusi," promnul si kořen nosu pod brýlemi, "Nebudeš mi to věřit, ale Lucius..." Nebylo mu dovoleno dopovědět, protože ho jeho kmotr přerušil.
"Našel někoho o kom ti tvrdí, že je to tvoje dítě? Typické. Taky co se dalo jiného od Malfoye čekat než úskok!" ušklíbl se, "Nevěř mu ani slovo, určitě ne, dokud to dítě neprohlédne můj lékouzelník. Vsadím se, že vypátral jen nějakou, se kterou si se vyspal, pak ji zabil, aby měl úmrtní oznámení a z nějakého sirotčince vytáhl dítě, co má být údajně její a má magické nadání. Tak bych to udělal já."
"Nemohl žádné dítě najít, protože jsem nikdy s žádnou ženou nespal," vedl ruku, aby zadržel Siriuse, který už se chtěl zase rozkřiknout, "To sám Lucius je těhotný."
Nastal okamžik ticha, kdy jakoby snad ani závěsy nezašustěly ve vánku a potom Sirius vybuchl v záchvatu smíchu. To už nebylo pobavení, to byl nefalšovaný hysterický smích, který hrozil, že muže udusí. Smích pomalu odezněl, doprovázen kašláním, které měl Sirius asi z toho kouření mudlovských cigaret. Jednou rukou se chytl za bolavé břicho, druhou si nejdřív setřel z očí slzy a pak ji položil Harrymu na rameno.
"Promiň, já se ti vážně nechtěl smát," znovu vyprskl, načež se mu jakž takž podařilo se uklidnit, "Myslím, že bych měl Albusovi vážně doporučit zavedení sexuální výchovy do Bradavic, aby mudlovským studentům vysvětlili, že muž nemůže být těhotný nikdy. Dokonce ani v kouzelnickém světě ne. Jestli ti něco takového Lucius namluvil, tak promiň... ale jsi idiot že tomu věříš." Poplácal ho po rameni, dál se přitom pochechtával.
"Já vím, že je to pravda," setřásl si jeho ruku z ramene, "a zároveň vím, že dokonce ani kouzelníci nemůžou být těhotný. Existují ale bytosti, kde můžou mít mladé i muži." Neřekl přímo, že je Lucius víla, takže svůj slib neporušil, ale naznačil dost, aby si to chytrý domyslel.
"Jasně, třeba žabiník říční, ten má asi čtvero pohlaví a mladé tam můžou mít všichni se všemi. Lucius ale na žabiníka nevypadá," znovu se začal chechtat, "Leda tak že jeho vzhled je jen kostým, který si večer rozepne a vyleze z něj v celé své ošklivé podobě jednoho metru, zelené kůže, čtyř rukou a listím na hlavě. I když, v jeho případě bych se nedivil tomu, že v sobě má něco shnilého a smrdícího po leklých rybách."
"Žabiníka jsem na mysli neměl," zahučel polohlasně Harry, "Já prostě vím, že Lucius čeká moje dítě. Nemám to jen od něj, ale i od lékouzelníka a... jsou tu i jiné důvody proč tomu věřím." Vzpomněl si na to, jak svého manžela viděl svíjet se v křečích na posteli a vzlykat bolestí, když se Lucius pokusil zbavit nechtěného dítěte. Potřásl hlavou, jak z ní dostával tyhle zlé myšlenky, které už dávno neplatily. Teď už Lucius dělal, co mu nařídil lékouzelník, staral se o sebe, dobře a hodně jedl a všeobecně to občas vypadalo, že se na dítě těší, což Harryho hřálo u srdce.
"Tak to bych se na to podíval," rozhodně vstal, "Jen ať mu Malfoy tuhle lež řekne přímo do očí, já mu pak jednu vrazím a až bude plivat krev a zuby, tak ti určitě řekne pravdu." Vykročil ke dveřím, zjevně odhodlán najít Luciuse a snad ho skutečně i zbít, kdo si mohl být jist, co myslí Sirius vážně a co je jen přehnané zveličovaní, které bylo součástí jeho osobnosti.
V tomhle případě to ale bylo jedno, protože ublížit dítěti a Luciusovi mohly nejen rány pěstí, ale už je to, že by na něj byl Sirius hrubý a seřval ho, což by rozhodně udělal.
"Nemůžu ti dovolit se s ním setkat," taktéž vstal a zastoupil Siriusovi cestu.
"Harry, poslouchej mně, on ti lže, manipuluje s tebou, copak...," snažil se ho Sirius přesvědčit velmi naléhavým hlasem člověka, který má o něj opravdu strach.
"A teď ty poslouchej mně," utnul jeho proslov v půli řeči, dávaje zároveň průchod chladu, který v sobě občas cítil a o kterém věděl, že se ho lidé obávají, "ty papíry nepodepíšu, nebudu s Priscilou mít dítě a to je mé poslední slovo. Nemáš právo cokoliv špatného říkat o Luciusovi, protože nejsi o moc lepší. Jedno, že tě klobouk zařadil do Nebelvíru, pořád zůstaneš Blackem, který chce jen intrikovat a ovládat lidi kolem sebe a nedostalo to z tebe ani deset let v Azkabanu. Stejně tak já mám v sobě pořád to něco, co mně mohlo snadno zařadit do Zmijozelu, takže se mnou laskavě přestaň zacházet jako s nějakou hloupou nebelvírskou naivkou, která se může přetrhnout, aby vyhověla všem. Já si teď budu dělat, co já chci a končím s tím, že bych někomu pomáhal."
Zdálo se mu to, nebo Sirius skutečně couvl dozadu, snad jakoby se Harryho bál. Rozhodně to tak vypadalo, aby se posléze naježil, jak pes, který vidí hůl na bití.
"Říkáš, že jsem stejný jako ostatní? Dobře, máš pravdu. Tím spíš by ses mi neměl stavit do cesty," zavrčel, dočista jako vzteklé psisko, "protože bys to mohl šeredně odskákat. Můžu tě snadno zničit," vyhrožoval.
"Chceš se stavit proti vůli a lásce lidí?" pozvedl mírně obočí, i jemu samotnému zněl vlastní hlas chladně, "Jsem jejich hrdina, co porazil Voldemorta, budou stát za mnou. A i kdyby došlo na víc než soudní spor... myslíš si, že se dokážeš ty nebo kdokoliv, kdo by šel s tebou, postavit proti síle a vůli kostěné hůlky?"
Sirius se zase narovnal, ve tváři jasné překvapení, několikrát zamrkat.
"Říkal jsi, že byla zničena při vašem poslední souboji, stejně jako ta tvá," připomněl mu, co tehdy řekl jak přátelům tak ministerstvu, ministrovi a dokonce Brumbálovi.
"Vždyť to říkám," křivě se usmál, "Můžu říct cokoliv a všichni mi to uvěří. Budu chránit Luciuse a své dítě za každou cenu a všemi prostředky."
"Jak si se mohl tak změnit za tu chvíli, co tu jsi? Jak tě mohl Malfoy tak pokřivit?" ptal se nevěřícným hlasem člověka, který stále ještě nepochopil, že přišel o něco důležitého ve svém životě. Nebo si to alespoň nechce připustit.
"Já se nezměnil, vždycky jsem byl takový, jen jsem byl příliš slabý, abych dokázal někomu říct ne." Teď už slabý nebyl, teď dostával co chtěl, včetně Luciuse a dokonce dítěte, které nečekal.
"Nevím, kdo jsi, ale rozhodně ne Jamesův syn. Ten by držel slovo a nikdy by nevyhrožoval přátelům," vypadalo to jako rezignace, "My dva jsme spolu už domluvili a připravte se s Malfoyem, že nedodržení smlouvy pro vás bude mít následky, Pottere." Poprvé použil místo jeho jména příjmení, ještě naposledy se na Harryho podíval, snad i s lítostí, kromě zklamání, a odešel, pravděpodobně nadobro, pryč.
Jakmile se za jeho kmotrem zavřely dveře, tak pocítil v hrudníku náhlé a nepříjemné prázdno, které ho sevřelo jako kleště. Klesl zpátky na pohovku, na které předtím seděli společně. Co řekl byla naprostá pravda, už se dávno přesvědčil, že Sirius je pořád Blackem jen v bledě černém a stejně tak věděl sám o sobě, že není dokonalým vzorem ctností. Jenže říct to nahlas, svému kmotrovi do očí, to mělo zcela jiný význam.
Slyšel jak se dveře otevřely, pak lehké kroky a padl na něho stín. Zvedl hlavu a spatřil Luciuse. Vypadal na první pohled pořád stejně, vysoký, vzpřímený, hrdý a štíhlý, ovšem člověk, který věděl, si mohl všimnout ne příliš zřetelné vybouleniny pod vestou a knoflíků které se přes ní napínaly.
"Viděl jsem Blacka, jak odsud vyletěl, jakoby ho honil rozzuřený kentaur," prohodil, když si sedal, nohu okamžitě přehodil přes nohu, "Tuším, že odmítnutí nevzal moc... hrdě a sportovně."
"Řekli jsme si spoustu zlých věcí a Sirius bude chtít hnát porušení smlouvy k soudu," prozradil mu ve zkratce co se stalo a proč se cítí tak mizerně.
"Nemá šanci vyhrát. O mém těhotenství si se dozvěděl až potom, co se Draco oženil. Ostatně do té doby to ani nebylo tak nepříjemně vidět, jako dnes."
"Jenže tak to není," podotkl zamračeně, "Můžu sice před soudem lhát, ale pokud mi dají vypít veritaserum, pak není žádná šance že by se to neprovalilo."
"Tobě budou věřit vše co řekneš, jsi jejich hrdina. A já," uchopil Harryho za bradu a obrátil ho k sobě čelem, "umím lhát tak dobře, že mi jistě uvěří. Veritaserem se na tak malicherné spory neplýtvá, nehledě na to, že mně by ho pít nedali. Vážně totiž poškozuje mozek plodu a dítě pak není schopno už nikdy lhát. To si nedovolí ministerstvo riskovat, protože bychom mohli požadovat tak obrovské odškodné, že do deseti let by byl veškerý veřejný majetek náš. Nehledě na to," zase Harryho pustil, natáhl se pro sklenku na stole, bylo jasné že váhá, než si vzal tu s džusem, "že už beztak mnoho veřejných budov je v našem vlastnictví nebo jsou zatížené dluhem, který je splácen rodu Malfoyů."
Sledoval Luciuse v jeho naprosté samozřejmosti, co se týče lhaní, podvádění, pravděpodobně také lichvy a vydírání. Napadlo ho, jestli neměl Sirius pravdu. Možná, že se zbavil vlivu svého kmotra, dávno už neposlouchal Brumbála, jenže teď možná byl ovládán Luciusem.
"Máš to dítě rád?" zeptal se přímo, sám ani nevěděl, jakou odpověď očekávat, nebo jaká by byla správná a pro Malfoye přirozená. Lucius se zastavil v prostřed pohybu, kdy si nesl sklenku k ústům, aby se napil. Krátce to vypadalo, jakoby taky zvažoval, jaká odpověď je adekvátní, než se napil a zase pohodlně opřel do pohovky.
"Jistěže ho mám rád," odpověděl. Nezněla v tom ani špetička lásky, bylo to naprosto bez citu, jako většina věcí které říkal, pokud se nevztekal.
"Máš rád Draca?" položil druhou otázku. Mohlo by to být dobré srovnání, podle kterého by dokázal určit, jestli mluví Lucius pravdu. I tentokrát následovala pauza, během které mu Lucus hleděl do očí a vůbec v jeho pohledu nebylo nic příjemného. Zdálo se že ho tyhle dotazy rozzlobily.
"Jistěže ho mám rád," zopakoval přesně tu samou větu jako posledně, tentokrát podbarvenou vztekem, takže se srovnání nekonalo. Ani v jednom případě nevypozoroval v jeho chování nebo hlase tu něhu nebo lásku, kterou slýchával v hlase například Molly, když mluvila o svých dětech.
"Pokusil ses moje dítě zabít," připomněl mu zamračeně tuhle skutečnost, zvědav, co mu na to jeho manžel odpoví. Lucius odložil sklenku tak prudce, že to třesklo o stůl.
"Byl jsem zmatený a, přiznávám, byla to chyba," shrnul si pramen vlasů za rameno v gestu pro něj typickém, "Nevěděl jsem jaké výhody narození dalšího dítěte skýtá. Tenkrát jsem si to ještě neuvědomoval."
"Děti nejsou majetek, díky kterému máš nějaké výhody. Děti jsou prostě... děti. Jsou malé, bezbranné, člověk je musí milovat, ne s nimi obchodovat." Pravda byla, že něco podobného ještě před pár minutami nabízel Siriusovi, jenže tehdy bylo tehdy a teď je teď.
"Ne, nejsou majetek, jenže...," stiskl pevně rty k sobě, na tváři napnutý výraz,"Tohle nikdy nepochopíš. Ještě nejsi rodič. Nemůžeš dítě sedmnáct let zahrnovat láskou, přepychem a pak ho jen tak vypustit do světa. Musíš mu vštípit hodnoty a určit jeho první cíle, když to neuděláš, tak se bude jen... plácat od ničeho k ničemu. Možná u podřadných rodů, kde si musí vydělat na živobytí, je to jiné. Tam je jeho cílem mít příští měsíc jídlo na stole. Jenže Malfoyovi... Potterovi tohle řešit nemusí, takže když které dítě nemá určenou životní dráhu, pak prostě nedělá nic a jen rozhazuje rodinný majetek."
Harrymu to pořád znělo, jakoby Lucius mluvil o tom, jak nejlépe vmanipulovat svého potomka do situací, díky kterým bude mít rodina víc a víc majetku. Víc a víc moci. Jako to udělal s Dracem před týdnem a předtím jak to udělal se samotným Harry. Zase se cítil zneužitý a vlákaný do sítí, které pro něj někdo upletl s pečlivostí a zručností pavouka. Ten někdo byl Lucius.
"Chci, abys dokázal, že to dítě máš rád a že ho chceš," řekl s jasnou výhružkou na konci, i když přesně nevěděl, čím vyhrožovat. Jak by vlastně mohl Luciusovi ublížit, i kdyby chtěl? Snad jen tím, že by měl další dítě.
"Co chceš, abych udělal?" zavrčel mu na oplátku jeho manžel, "Mám začít plést svetříky, jako stará Weasleyová? Provádět podvodní, těhotenské cvičení s bublinou vzduchu na hlavě? Nejsem čarodějka na mateřské."
"Ne, chci abys veřejně oznámil, že si těhotný." To považoval za to nejmenší, co by mohl Lucius udělat, ovšem toho to podle všeho rozčílilo.
"Nepřipadá v úvahu!" prudce vstal, až to skoro vypadalo, že jeho další krok bude vytažení hůlky, tak zlostně se tvářil, "Nic o mém stavu se nesmí dostat na veřejnost. Nikdy! Byl by to konec Malfoyů, kdyby se prolátlo, že mají co dočinění s něčím tak nelidským, jako jsou víly."
"Chci, abys svoje těhotenství oznámil veřejně," taky se postavil, opět zaujal postoj a použil hlas, který byl naplněný chladem, "Věřím, že to dokážeš udělat tak, aby nikdo neměl podezření, co jsi zač. A je mi jedno, jak to uděláš, prostě to uděláš, nebo opět přijmu Siriusovu nabídku. Možná jsem mu řekl hnusné věci, ale jsem si jist, že ho dokážu odprosit."
"Pokud tak toužíš po dítěti s Blackovskou krví, tak si ho měj, ale jen to!" V zuřivých slovech, které Lucius pronesl, byla zase výhružka tím, že se dítěte zbaví. Z nějakého důvodu se to momentálně Harryho nedotklo, i když věděl, že jakmile opustí tuhle místnost, začne to bolet a on bude mít výčitky svědomí. Jenže teď... přistoupil těsně ke svému manželovi, pevně mu sevřel hlavu v dlaních tak, že se mu nemohl aristokrat vytrhnout a nepěkně se mu pousmál do tváře.
"Otěhotněl jsi jednou, můžeš klidně i znovu. Dříve či později to vzdáš," pronesl s chladem, který jeho samého mrazil až do morku kostí, ale nevšímal si toho. Zase naprosto šokovaného Luciuse propustil ze svého sevření, obrátil se na podpatku a, dokud ještě měl v sobě chladný hněv, opustil pokoj.
Jen co udělal pár kroků od zavřených dveří salonku, uslyšel za sebou třeskot vybuchujícího dřeva, tříštění skla a žalostný křik domácího skřítka, který se nejspíš právě válel na zemi v bolestech. Lucius Malfoy zuřil natolik, že odhodil svou masku aristokrata a dal naprosto volný průchod svým emocím.
A Harrymu to bylo docela jedno.
Poznámka autorky: Ano, Sirius Black je tu jako velký grázl, což je prostě dané tím, že si ho nedokážu představit jako naprostého dobráka od kosti. Vždy jsem ho viděla jako Blacka, podlého a nedobrého, který to jen umí lépe skrývat a možná o něco více svědomí, cti a citu, než jiní členové jeho rodiny.
A ano, Harouš je tu zase značně schizofrení, asi už bych ho vážně měla zavřít do polstrované celi u Munga.
Za komentáře k předchodí kapitole děkuji: Bobo, kali, kiki, belldandy, mathe a lady corten