Světla a stíny na Malfoy Manor - 7. kapitola 3/3
Znal Luciuse po celý jeho život a viděl nesčetné jeho rány. Léčil ho, když jako malý trpěl na koliky. Mazal mastí jeho první odřené koleno a to dřív, než je uviděl jeho otec, aby se mohl rozčílit. Dával mu první lektvar proti kocovině, když se Lucius poprvé opil. Dokonce tišil jeho bolest, když se Malfoy poprvé vrátil od Pána zla, s čerstvým znamením zla na předloktí, který mu dal okusit Cruciatus.
Viděl ho jako nevinné miminko, jako rozmazleného chlapečka, jako dospívajícího studenta Bradavic, oplývajícího arogancí, jako dospělého mladého muže, který se ženil, jako otce poprvé svírajícího v náručí svého syna, jako otce, který dělal pro své dítě cokoliv. A nakonec jako dospělého, zralého muže, který neztratil svou aroganci, ale získal víc důvtipu a schopnosti ji skrývat.
A co bylo hlavní, byl to muž, kterého miloval.
Jen málo lidí dokázalo k Malfoyúm cítit nějaký pozitivní cit, včetně jejich manželek a někdy i vlastní dětí, a Augmentus mezi ně patřil. Nebyl pro to žádný důvod, aby měl rád někoho, kdo byl podle názoru drtivé většiny lidé zlý, prostě se to tak stalo. Proto mu bylo do pláče, když vléval tišící a neutralizační lektvar mezi Luciusovy stištěné zuby. Pomocí hůlky zkontroloval jeho životní funkce a také se přesvědčil o tom, co už dávno věděl, že Malfoyův pokus zbavit se dítěte se nezdařil
"Je to mrtvé?" zeptal se Lucius polohlasně. Bolesti po lécích rychle odezněly, ale vyčerpání z nich stále přetrvávalo a tišilo jeho hlas do chraplavého šepotu.
"Cos to dělal, chlapče," povzdechl si, zlehka odhrnul jeho dlouhé vlasy a přiložil mu mokrou žínku ze strany na krk. Pořád to byla nejúčinnější metoda, jak snížit teplotu.
"Říkal jsem ti přece, že obyčejný lektvar vílí těhotenství nepřeruší."
Šedé oči se zavřely, zároveň co se stiskly tenké, růžové rty. Augmentus věděl, že v sobě právě Lucius potlačuje celou řadu pocitů, které by dle jeho názoru měly vyplout na povrch, ale už dávno se v tomhle neodvažoval radit. Nechtěl schytat nějakou kletbu, jako od Abraxase, když mu to doporučil.
"Měl jsi mně nechat umřít!" sykl.
"Takové věci neříkej," doslova mu přikázal.
"Měl jsi tu věc vyříznout ven, když už jsem byl mimo."
"Není to tak snadné, to přeci víš," zdálo se, že ho muž předtím vůbec neposlouchal, "Nejspíš by tě to zabilo, kdybych se o to pokusil. Narušit tak starou magii, které to dítě stvořila, je nesmírně nebezpečné."
"Je to snadnější než si myslíš!" zdálo se, že se dokáže vztekat jen pár minut potom, co doslova utekl hrobníkovi z lopaty, "Až udržím v rukou hůlku, tak tu věc vyříznu sám!"
Neviděl smysl v tom mu to vymlouvat, nejdůležitější bylo, aby se dal trochu do pořádku a pak byl čas na to, probrat další možnosti.
"Tady... vypij to," strčil mu nekompromisně lahvičku s uspávacím lektvarem mezi rty a nalil mu dostatečnou dávku, aby Lucius spal několik dalších hodin.
°°0°°
Další minuty se táhly v nesnesitelném tichu. Přišli nějací skřítci, kteří jim donesli čaj a všichni vypadali, jakoby měli smutek. Někteří dokonce i ubrečeně. Měl sice plnou hlavu problému, ovšem tohle ho upoutalo. Dobře si pamatoval na Dobbyho, který říkal jak je jeho pán zlý, viděl, jak se k němu Malfoy chová, když ho nakopl v obchodě, přesto se zdálo, že skřítci truchlí společně s nimi.
"Myslel jsem, že budou oslavovat," podotkl, asi spíš sám pro sebe, protože byl překvapen, když svá slova slyšel nahlas.
"Kdo?" nechápal Draco, který k němu odvrátil tvář od krbu.
"Skřítci, přece," pokynul k jednomu, který na něj vrhl plachý pohled a pak se vytratil, "Dobby říkal, jak krutě se tu k nim chováte, tak jsem myslel..."
"Viděl jsi, že bychom se k nim chovali krutě?" zeptal se Draco.
"Ano, viděl jsem Luciuse jak jich několik uhodil holí." To rozhodně za kruté chování považoval, jenže mladý Malfoy si nad tím jen odfrkl.
"Bití holí to je jen maličkost, proti tomu, co dělají jinde. My se ke skřítkům chováme až moc dobře, na to jaká je to špína," trochu se v křesle naklonil, "Mají teplé pelechy, tolik jídla, kolik jen chtějí a potřebují, dovolujeme jim se ženit... ano, skřítci se žení, pokud si to nevěděl. Když skřítka čeká mládě, tak nemusí dělat těžké práce. Nikdy skřítky neprodáváme, nenajvýš je občas někomu darujeme, takže rodiny zůstávají pohromadě. Některý nám slouží u desítky svých generací. A u hranic našich pozemků mají dokonce i místo, kam můžou pohřbívat své mrtvé. Jíní majitelé mrtvoly skřítků pálí v krbu nebo házejí psům. Až na toho nevděčného prevíta, co se na tebe přilepil, všichni tenhle dům milují a každý skřítek by byl vděčný, že může pracovat u Malfoyů."
Nedostal se k tomu, aby to snad ocenil, jelikož se otevřely dveře a vstoupil jimi lékouzelník, který se staral o Luciuse. Sice nevypadal nadšeně, ale jemně se usmíval, což značilo, že je snad blonďatý muž v pořádku.
"Jak je mu?" zeptal se za ně za oba Draco.
"Bude v pořádku," ujistil je chlácholivým hlasem, který měli všichni lékouzelníci zřejmě společný, "jenže... "pohlédl na Harryho, pak na Draca a zase zpět na Luciusova manžela, "Do mozkomořího hnízda s tím! Já vám to musím říct. Je mi jedno, jestli mně za to Lucius zabije nebo přinejmenším nechá vzít licenci. Prostě si myslím, že to vědět musíte, zejména vy, pane Pottere," kývl na Harryho, "A ostatně ty Draco taky."
"Udělal si to sám. Chtěl se zabít," řekl Harry, jist si tím, že odhadl oč se jedná. Ostrý pohled, kterého se mu dostalo od Draca, říkal, že pokud to léčitel potvrdí, pak ho Draco na místě prokleje.
"Ne, určitě se nechtěl zabít," zakroutil muž hlavou, přešel ke křeslu, "Asi byste se na to měli posadit, protože to co vám povím, vás dokonale vyvede z míry."
Oba mladí muži se na sebe podívali, v obou případech to byl obviňující pohled, a pak se posadili, jak jim bylo doporučeno.
"Já vím, že se to vám obou, asi zejména vám, pane Pottera, protože jste vyrůstal u mudlů, bude zdát divné, ale," potřásl hlavou, "Lucius je těhotný."
"Ty si pil balamutivý lektvar před tím, než jsi vyšetřoval otce?" zeptal se mladý Malfoy, ani ne tak podrážděně, jako nevěřícně nad tím, co jim léčitel řekl.
Harry neříkal nic, jen civěl do zdi a nemohl tomu uvěřit. Ani tak moc divné se mu to nezdálo, když měl ještě v živé paměti to o vílách a jejich oboupohlavnosti, i když si za boha nedovedl představit, jak technicky došlo k otěhotnění. Ptát se na to nehodlal, to ho ani v nejmenším nezajímalo, protože by tomu buď nerozuměl, nebo by se mu to zhnusilo.
"Ujišťuji tě Draco, že jsem nic nepil a Lucius tuhle novinku ví už od dnešního rána," ubezpečil Augmentus mladého blonďatého muže vážným, trochu přísným, hlasem.
"To proto, že je...," odmlčel se a pohlédl na Draca, zase zpět na starého léčitele, "že je Lucius víla?"
"Ty o tom víš?!" vystartoval okamžitě světlovlasý mladík, "Kde si tuhle informaci vyšťoural? Koho si podplatil, aby ti to řekl?!"
"Nikoho jsem nepodplácel Draco, byl to sám Lucius, kdo mi to řekl."
"Nevěřím ti. Nikdy by ti o tomhle našem rodinném tajemství nevyprávěl. Není hlupák, aby to tak nechal roztroubit po všech tvých kamarádech a mudlovských šmejdech, co se s nimi znáš." Nehodlal Harryho vysvětlení přijmout, zdá se, za žádnou cenu, to ho celkem dožralo. Měl vážně Draca až po krk už ze školy, tady byl jen rád, že ho nepotkává, protože sídlo bylo pro tři lidi obrovské.
"Nebudu se s tebou o tom bavit, když máš místo mozku slámu na spaní pro testrály. Jestli nevěříš, co říkám, tvoje věc, klidně se pak zeptej Luciuse, že ti nelžu" odmítl mladíka dál přesvědčovat, ten se nafoukl jak ropucha, když do ní člověk píchá klacíčkem, "Takže to... to těhotenství mu ubližuje, správně? Protože přeci... je muž a... a proboha, je to prostě šílené, aby byl muž těhotný," obrátil svou plnou pozornost na lékouzelníka.
"Abych odpověděl na první otázku, než se Draco tak rozohnil, tak ano, je to kvůli jeho vílí krvi. Nikdy jsem nečekal, že by byla tak silná a projevila se tímhle způsobem," nadechl se, aby řekl, co asi nechtěl Harry slyšet, "Ne, tím to není. Jeho tělo to zvládá velmi dobře, to Lucius sám. Pokusil se to těhotenství ukončit. Je na to speciální lektvar, řekl, že si ho nechá vyrobit, nevím co se stalo, ale dnes večer si vzal obyčejný interrupční lektvar. Málem ho to zabilo, ale plod to přežil."
"On chtěl...," nedořekl to. Chápal, proč se chce dítěte Lucius zbavit. Došlo mu, že to musí mít co společného s jejich svatební nocí nebo s tím, co se stalo v koupelně. Nijak nepředpokládal, že by mohl někdo otěhotnět při orálním sexu. To bylo snad i na kouzelnické poměry moc nadpřirozené. Takže Harry chápal, že se chtěl Lucius zbavit dítěte, které bylo počato takovým zlým způsobem.
"To je tvoje vina, Pottere!" vystartoval opět Draco, zřejmě si nevšiml, že je mladíkovi už beztak zle, "Chtěl sis nějak utrhnout kus našeho majetku svatbou? Prosím! Ale mohl si zanechat manželství jen na papíře a ne...," prudce oddechoval, na bledé tváři se mu vyrazily růžové skvrnky způsobené vztekem.
"Ano, máš pravdu je to má vina. Jenom má. Bože můj," vydechl a složil hlavu do dlaní. Svědomí ho bičovalo tak silně, že na to snad potřebovalo nějaké přízračné přisluhovače, protože tak moc provinile se necítil, ani když umřel kvůli němu Cedrik.
"Není to ničí vina. Nikdo netušil, že by mohl Lucius otěhotnět. Něco takového se stává tak vzácně, že se to zaznamenává do kronik. Až se dostane z té otravy, co si způsobil, tak bude docela v pořádku. Může to dítě donosit, porod pravda není možný, ale už jsem pár císařských řezů dělal, takže to by nebyl problém. Jen," povzdechl si, "je tu celá věc s tím, že Lucius to dítě nechce. Snažil jsem se mu vysvětlit, že je to také Malfoy, ale to on, zdá se, odmítá přijmout."
"A všichni víme proč!" sykl Draco směrem k napůl zhroucenému Harrymu.
"Tohle nikam nevede, pánové," utnul je rázně, "Nechte své hádky na ráno a až se Lucius probere. Nezapomínejte, že tu jde hlavně o něj a ne o vaše dětinské spory ještě ze školy. Nechám tu nějaké lektvary na uklidnění, proti nevolnosti a na spaní. Když bude třeba, tak je do něj vlijte, nebo zavolejte mně a já to za vás udělám. Rozuměli jsme si?" Pohlédl z jednoho na druhého, jak zřejmě očekával odpověď. Oba mladíci mírně přikývli, že rozumí, což lékouzelník ocenil úsměvem.
Po tom, co se rozloučil s Augmentusem a vyslechl několik nadávek od Draca, převážně se týkajících jeho matky, která neměla rodiče čaroděje, se Harry krátce stavil ve svém pokoji. Spát už se mu nechtělo, takže se oblékl, vzal koště a chtěl se vydat někam ven proletět. Zarazil se u schodiště, krátce zaváhal a nakonec zašel k Luciusově ložnici.
Když otevřel dveře, tak uviděl svého manžela ležícího v posteli a tvrdě spícího, zřejmě pod vlivem lektvaru. Vešel docela dovnitř, zastavil se u postele a chvíli ho pozoroval, než si všiml hole opřené vedle nočního stolku. Věděl, že obsahuje Luciusovu hůlku, kterou si mohl muž snadno ublížit, až se ráno probudí. Proto ji vzal, ještě naposledy se na svého manžela podíval, než opravdu vyrazil ven si zalétat
°°0°°
Po probuzení se cítil hůř, než když ho Voldemort trestal Cruciatem. Bolelo ho snad všechno, včetně toho, co dozajista neměl. Zůstal bez pohybu ležet a koukal do nebes své postele, které se jemně pohybovaly ve větříku, proudícímu do místnosti pootevřeným oknem. Nepovedlo se mu zbavit toho parazita pomocí lektvaru, tak by mohlo pomoci nějaké kouzlo vržené na sebe sama. Pamatoval si z doby, kdy byla Narcise těhotná, že bylo výslovně zakázáno používat jakákoliv kouzla složitější, než sušení vlasů ,na těhotnou čarodějku. Cokoliv, co víc zasahovalo do přirozeného běhu těla, mohlo způsobit potrat. Mohl by zkusit třeba jednoduché kouzlo na změnění podoby.
Rozhlédl se po své holi, tedy i po hůlce, a rychle zjistil, že je pryč. Málem z toho vzteky vyletěl z kůže. Moc dobře věděl, kdo by si dovolil mu vzít hůlku. Takový člověk byl jenom jeden.
"Potter!" zasyčel, "Dysi!" zaječel z plných plic vzápětí, aby sem skřítku přivolal. Ta se samozřejmě objevila hned, sotva její jméno doznělo. Měla na sobě ručně vyšívaný povlak na polštář,ze kterého si udělala oblečení, když ho vyhodili. Byl dokonale vybělený, až z toho oči přecházely. Luciusovi bylo jedno, proč se tak vystrojila, on chtěl jen, aby přivedla Pottera.
"Dysi je připravená přijmout svůj trest, pane," zamumlala do země.
"Co? Trest? Nechci tě trestat, chci Pottera a svou hůlku!" rozčílil se okamžitě, jen matně si přitom vzpomněl, že v noci skřítce slíbil, že ji zabije, "Až ji najdu, pak tě spráskám tak, že budeš plivat zuby!" Skutečně ji zabít nechtěl, vedla všechny skřítky a bez ní by byly nejspíš několik dní v naprostém chaosu. On chtěl momentálně zabít svého manžela, že se opovážil mu vzít hůlku.
"Najdi Pottera a pak mi ho přiveď," nařídil, skřítka hned na to zmizela.
Čekání bylo dle Luciusova názoru moc dlouhé, tak dlouhé, že se pokusil vstát a najít si černovlasého mladíka sám, jenže při rychlejším pohybu se mu hlava motala tak, že si musel zase lehnout. Jedna věc byl nepřekonatelný vztek a druhá skutečnost, že opravdu nemohl nic dělat.
Na dveře se ozvalo zaklepání a po něm vstoupil dovnitř Potter, v ruce přitom svíral Luciusovu hůl.
"Okamžitě mi ji vrať," požádal ho nuceně chladným a klidným hlasem. Chápal že rozkřikovat se bez hůlky na někoho, kdo hůlku má, není asi ten nejlepší nápad.
"Já ti ji vrátím, když slíbíš, že si s ní neublížíš... a neublížíš ani tomu dítěti," souhlasil Potter, ale samozřejmě s podmínkami. Při jeho slovech Lucius strnul uprostřed výkřiku zlosti, který se mu dral na rty. Potter věděl o těhotenství a jediní dva lidé, kteří mu to mohli říct byl Snape a Augmentus. Severus by Potterovi neřekl vůbec nic, protože by se k tomu nedostal přes příliv vzájemných urážek. Zato Augmentus si právě vykoledoval nějakou ohavnou kletbu z Luciusovy ruky.
"Není to tvoje věc a vrať mi mou hůlku." Kdyby tak jen mohl vstát bez toho, aby sebou rovnou zase sekl na zem. To už by nejspíš dávno Pottera držel pod krkem a pomalu škrtil, i bez hůlky, aby se ho konečně zbavil.
"Je to má věc," postoupil do místnosti, nevypadalo to ale že by chtěl Luciusovi hůl vrátit, "Vždyť je to i moje dítě. Je moje, že ano?" ujišťoval se, jakoby snad aristokrat, milující ženy, měl ještě deset dalších milenců.
"Jistěže je to tvoje, myslíš si snad, že toužím po tom, aby se mně dotýkaly jiné odporné pracky, než ty tvoje," tajit odpor k mladíkovi, jakožto muži, bylo vždy těžké, dnes až nemožné, "Jestli toho parazita tak moc chceš, tak si ho klidně ven a odnoš si ho sám, pokud si toho schopen."
"Luciusi... já přeci.... Omlouvám se ti," zašeptal, udělal pár kroků a padl na kolena vedle postele, Luciusova hůl přitom spadla bez povšimnutí na zem, kam na ni ale bohužel nedosáhl, "Omlouvám se za to, co jsem ti udělal. Jen prosím nezabíjej to dítě. Můžeme ho mít spolu. Udělám cokoliv, co jen budeš chtít, jen když si ho necháš." Zabořil tvář do peřin nahrdlaných na mužově břiše, jakoby se k němu chtěl přitulit.
Nejdřív ho chtěl shodit z postele, sebrat hůlku a proměnit ho ve švába, kterého pak zašlápne, jenže když viděl, jak tu Potter klečí, ho něco napadlo. Po celou dobu se snažil najít nejlepší cestu, jak svého mladého manžela ovládnout, zatímco Potter snadno ovládal jeho a měl o všem přehled, dnes se zdálo, že se na něj usmálo štěstí. Mladý nebelvír byl na parazitovi, který Luciusovi rostl v těle, zdá se, přímo závislý, ochotný pro jeho přežití udělat všechno, aby ho pak mohl začít oblékat do šatiček, číst mu pohádky a nakonec s radostí shledat, že konečně vypadl z domu.
Byla to šance a Lucius by nebyl správný Malfoy kdyby ji nevyužil.
"Abraxas," řekl. Podařilo se mu neznít vůbec útočně, zle nebo jakkoliv, co by si mohl Potter vyložit špatně.
"C-co?" zeptal se zmateně Potter, který právě zvedl tvář z peřiny.
"Po Dracovi je na řadě další rodinné jméno Scorpius, to ponechám svému vnukovi. Tenhle bude Abraxas po mém otci." Když už tedy Malfoy, tak se vší parádou a ať klidně starý Abraxas Malfoy rotuje v hrobě jako roztočená káča, stejně si nic jiného, dle Luciusova názoru, nezasloužil.
Zelené oči zajiskřily štěstím, které se skoro podobalo tomu skřítčímu, když se jim povedlo pána potěšit, a pak padl Luciusovi kolem krku. Ten se ani nehnul, natož aby mu objetí vrátil.
"Mám ale podmínku," promluvil po chvíli, když shledal, že se jeho manžel dostatečně pomačkal s jeho tělem a už by to opravdu stačilo.
"Cokoliv, oč si řekneš," slíbil znovu mladík s naprostým přesvědčením v hlase, kterému se opravdu dalo věřit.
"Nedodržíš tu dohodu z Blackem," požádal ho věcně. Jak krásně se tím vyhýbal dělení majetku mezi víc dědiců, než bylo třeba. A pak, až se časem stane něco tomu parazitovi, nějaké nehoda, pak Draco získá všechno včetně Potterova majetku. A kdo ví, možná i Blackova, pokud si Sirius nenajde ženu nebo ve světě nevyštrachá nějakého přijatelného potomka.
"Dobře," přikývl rázně Potter, postavil se s rozhodností skutečného nebelvíra, odhodlaného hned něco podniknout, "Půjdu okamžitě za ním a řeknu, že se dohoda ruší."
"Ne, ty pitomče," zavrčel podrážděně, když se zdálo, že Potter nezná rozdíl mezi 'nedodržet' a 'zrušit', "Neříkal jsem, abys dohodu rušil, chci abys ji nedodržel. Za měsíc se Draco žení, vezme si Penelopu Black a týden na to bys měl podepsat souhlas s tím, aby tvůj... materiál byl použit k početí potomka. Prostě to nepodepíšeš."
"Já jsem ale dal Siriusovi slovo, že to udělám. Tobě taky," připomněl Potter a zase si dřepl k posteli, aby tak mohl z Luciusem mluvit z očí do očí.
"Já ti tvé slovo odpouštím a Black... Na čem ti záleží víc? Na dítěti, kterém mám v sobě nebo na slovu, které si dal svému kmotrovi?" zeptal se, hrajíc na nebelvísrkou strunu, která velela chránit rodinu, "Když budeš mít další dítě, naše majetky se příliš roztříští. Dvě děti na dva majetky, to je tak akorát. Tři děti už jsou moc, jedno by bylo ochuzeno."
"Máme dost majetku pro deset dětí," oponoval mu na to s nesmyslnou, rozdavačnou logikou, kterou nebyl Lucius nikdy schopen pochopit. Ano, mnohdy byl štědrý, ale nešel by do ulic s kapsami naditými galeony aby je tam rozhazoval mezi chudými. Pro něho bylo důležité zachovat majetek celistvý.
"To si nemyslím," řekl to velmi jasně a velmi pravdivě, "Nechci mít tři děti. Tvoje činy ovlivnit nemohu, ale ty svoje ano. Snape není jediný mistr lektvarista, který za peníze namíchá takový lektvar, jaký budu potřebovat."
"To by si... udělal bys to. Už si to vlastně udělal jednou, tak proč ne podruhé," prohrábl si kudrnaté vlasy, až se mu ještě víc zježily, "I kdybych chtěl, nemůžu porušit kouzelnickou smlouvu."
"Tu můžeš porušit, pokud se vyskytly události, které ti její plnění znemožní nebo extrémně ztíží. Případně v případě, že bys z jejího plnění už neměl žádný zisk, což ty mít nebudeš. Navíc, to Black by musel podat žalobu na tebe za její neplnění, což neudělá, protože jsi jeho kmotřenec a on tě miluje."
"Já nemohu jen tak porušit slovo," zopakoval.
"Mysli na to dítě. Jak bude dítě s Blackovou sestřenicí vypadat? Jak se asi bude chovat? Čeho může potencionálně dosáhnout? Můžeš něco z toho odhadnout dnes? Ne, nemůžeš," pokračoval v přemlouvání, cítil, že je Potter nalomený, "U našeho dítěte to odhadnout může, to všechno. To už je tu dnes, tamto ještě ani neexistuje."
Mohl přímo vidět malá, rezavá kolečka, která šrotovala pod kudrnatou čupřinu vlasů. Jak se mladík snažil rozhodnout. Kdyby byl Lucius pověrčivý, tak by si držel palce, jestli to zvládl dobře zahrát. On ale nebyl, navíc si byl jist, že to zahrál výborně.
"Máš pravdu... udělám, co myslíš, že je pro to malé nejdůležitější," rozhodl se nakonec. Lucius na sobě nedal ani náznakem znát, že by byl z toho rozhodnutí nadšený, což byl. Dosáhl svého. Přímo cítil, jak drží svého manžela pevně v dlaních a mačká tak dlouho, dokud z něho dostane ještě něco užitečného a pak ho zahodí.
Poznámka autork: Za komentáře znovu děkuji: Muraki, mathe, belldandy, Bobo, kali, Nade a děkuji i všem ostatním, kteří si povídku alespoň přečetli, ale nekomentovali.