Světla a stíny na Malfoy Manor - 6. kapitola 2/2
"Já vím že ne, spíš to byla jen taková olivová ratolest," čtení knih, kterému se občas věnoval, na něm kupodivu zanechalo následky, "Chtěl jsem se omluvit za to, jak jsem se choval, když jsem vám o chystané svatbě říkal."
"Já se na tebe přeci už dávno nezlobím. Oddával jsem tě? Oddával. To zase byla má olivová ratolest," usmíval se dál starý muž, ocucávaje přitom kraj krvavého lízátka, "Omluva, ale není jediná věc, kvůli které si sem přišel," neptal se, konstatoval, jako vždy prostě věděl, "Vezmi si bonbon," podstrčil Harrymu vzápětí krabičku se skákacím lipem.
"Ne, díky. Nemám chuť," odmítl s mávnutím rukou, "Omluva je hlavní důvod a pak...," povzdechl si, "Měl jste někdy dojem, že lidé kolem vás, se vás snaží zneužít?" zeptal se.
"Ten já mám pořád. Kdybys tu jenom někdy byl na poradách učitelů. Každý po mně chce něco jiného a většinou jsou to protichůdná přání. Tak třeba Prýtová požaduje, aby Severus přestal vylévat nepovedené lektvarové experimenty ze severní zdi, protože jí prý tečou do její tamní zahrady. Severus zase chce, aby byla její severní zahrada zlikvidována, protože mu prý smrdí do oken, což dost dobře není možné, když jeho komnaty ani laboratoř nemají okna, jenže to prý jde větracími průduchy. Takže vidíš, jaký mám těžký život."
Nemohl se nezačít smát, když si představil drobnou profesorku Prýtovou, jak nějakou uschlou kytkou mává Snapeovi před nosem, ten jen nahodí výraz krále světa a informuje jí, že je kytka na vyhození.
"Takhle jsem to docela nemyslel," řekl pořád ještě s úsměvem, vzal si nabízené lipo a strčil ho do pusy, "Je to trochu vážnější, než jen lektvary a květiny. Jde o to, že se proti mně spikli Sirius s Luciusem. Tedy ne spikli, že by mi chtěli něco udělat, oni jenom... dělají tu rodinnou politiku, kterou vůbec nechápu."
"Já také ne, proto jsem se nikdy neoženil," řekl Brumbál chlácholivě.
"Víte, kdyby ke mně byli upřímní, tak bych se jim pokusil pomoct, ale oni se baví někde za mými zády," krátce se odmlčel, "Jde o to, že Sirius chce abych měl dítě z nějakou jeho sestřenicí, Lucius mi taky říkal že bych měl mít dítě a dnes dopoledne se spolu ti dva tři hodiny bavili. Já vím, že proti mně něco šijí, chtějí mně uvrtat do té Priscily nebo jak se jmenuje. Sirius mi vysvětlil, proč chce, aby byla matko mého dítěte, zato ale nechápu, proč to chce Lucius."
"Řekl bych, že chce oženit Draca," projevil svůj názor muž na druhé straně stolu. Nad tím se musel Harry zamyslet. Ano, to už ho napadlo. Bylo možné, že se Sirius s Luciusem dohodli na nějaké svatbě. Jenže koho si měl Draco vzít?
"Viděl bych to na Penelopu Blackovou z větve, které žije v západním Berlíně," pokračoval Brumbál dal ve svých úvahách, "Má přijatelný věk, postavení, dost majetku, je čistokrevná a relativně odpovídá i vysokým nárokům Malfoyů na vzhled budoucích manželek svých synů. Štíhlá, světle hnědé vlasy, světlá pleť, modré oči. To by mělo zajistit, že Dracův potomek bude další z nekonečné řady blonďatých aristokratů, vypadajících jako víly."
"Takže jsem měl pravdu," zabručel Harry rozmrzele, "Myslí si, že jsem jejich figurka, se kterou budou strkat po šachovnici. Jenže já nic takového nejsem. Řeknu jim důrazně ne."
"Harry," začal Brumbál, jakoby chtěl říct nějakou moudrost, "proč sis vzal ten bonbon?" To za moudrost mladík rozhodně nepovažoval.
"Protože jste mi ho nabídl. Co to má co společného s mým problémem?" chtěl aby se starší muž rychle přesunul k jádru problému, ne kličkoval někde v okolí.
"Ty si ho nechtěl, ale stejně si ho vzal, dokonce i snědl," zněl, jakoby to bylo něco důležitého, "Nabídl jsem ti bonbon, podstrčil krabičku, takže jsem na ni upoutal tvou mysl. Ty si odmítl, ale za chvíli sis stejně vzal a pak ho snědl. Proč si ho snědl? Já po tobě přeci nechtěl, aby si ho jedl. Mohl sis ho strčit do kapsy a nechat na později. Mohl si ho pak venku dát skřítkovi. Mohl si ho rovnou hodit do koše. Mohl si ho dát Fawkesovi. Bylo tolik možností, přesto sis zvolil tu, která se od tebe očekávala."
"Chcete říct, že se ode mně očekává, že odmítnu, takže bych měl přijmout?" byl dokonale zmaten.
"To je pořád to samé," zakroutil hlavou, "Řeknu ti skoč, ty poslechneš, ale proč se ptáš, jak vysoko. Když jsem ti to neřekl, tak je to má vina, že nejsem spokojen s tvým výkonem."
"Je to jako s Luciusem a jeho smlouvou," začínal to pomalu chápat, "Když po něm něco chci, co on nechce udělat, tak mi řekne, že jsem si to měl dát do předmanželské smlouvy. Přitom jsou to naprosto hlouposti nebo věci, které jsem považoval za samozřejmé."
"To je přesně ono. Můžeš udělat, co oni chtějí, ale ne tak, jak to chtějí."
"Když dám ale na něco své slovo, pak to platí. Snad nemám začít lhát?"
"Jistěže ne," zakroutil Brumbál hlavou, "Jen není nutné hned slibovat všechno. Dobře zvaž, co jsi ochoten dát a co už ne. A slib jen to první."
To znělo opravdu logicky. Možná by se dala nakonec najít nějaká střední cesta, nebo alespoň natáhnout čas, aby si to mohl víc rozmyslet.
"Děkuji. Mám teď hodně o čem přemýšlet," poděkoval muži za stolem a vstal, "Zítra přijdu zase na hodinu. Už se moc těším, až mně naučíte konstruovat ty zhasínadla. Je to moc praktická věc."
Brumbál se zasmál, lehce a potěšeně.
"A já tě to rád naučím, drahý chlapče," ujistil ho.
Harry se se starým čarodějem rozloučil, ještě si na cestu vzal jednu ropuchu, a vrátil se na Malfoy Manor.
Jeho první kroky mířily do Luciusovy pracovny, kde předpokládal že ho najde. Byl rozhodnut mu upřímně říct, že ví, na čem se spolu se Siriusem domluvili, a že je ochoten se toho celého zúčastnit. Jen by neřekl kdy, protože rozhodně nehodlal do roka a do dne, jak se tak říká, se začít starat o novorozence. Na to se necítil připraven.
Zaklepal na dveře a chvíli čekal. Nikdo ho nepozval ani dál, ani ho nevyhnal, jak by se taky mohlo stát, takže zkusil vejít dovnitř. Nebylo zamčeno, tady se opravdu nikde nezamykalo, vešel tedy dovnitř a rozhlédl se po prázdné místnosti.
Pracovna byla v přízemí, takže měla velké francouzská okna do zahrady, ze kterých světlo proudilo na stůl s úhledně srovnanými papíry a na záda dvou křesel, obrácených ke krbu. Harry pozvolna prošel místnosti, prohlížel si ji, protože tady nikdy nebyl, došel ke stolu a nahlédl na papíry, které tam byly. Na jednom ho upoutalo jeho jméno. Odhrnul proto několik dalších, které ho z části zakrývaly, a vzal ho do ruky.
Pomalu se pustil do čtení a s každou novou řádkou, kterou si přečetl, se mu mezi obočím dělala větší a větší vráska a jeho vztek také rostl. Jedna věc byla si něco jen domlouvat, druhá byla podepsat smlouvu, kde Lucius tvrdí, že už k tomu Harryho přesvědčil a že se všechno uskuteční podle domluvy.
V prvním okamžiku chtěl smlouvu roztrhat na tisíc kousků a hodit do krbu, kde by navždy shořela, jenže vzápětí mu bylo jasné, že tím by ji stejně nezrušil. Ani by se nezbavil pocitu, že byl využit a zneužit. Jediná věc, která by ho toho pocitu zbavila, byla pomsta. Tím si byl okamžitě jist. Ano, jeho svědomí se kroutilo jako žížala na slunci a žádalo, aby to prostě nechal být. Aby nedělal nic, čeho by pak ještě víc litoval.
Jenže svědomí bylo něco, co lidem jen bránilo v rozhledu.
°°0°°
Bylo mu sděleno, že se mladý pán koupe. Naprosto ideální příležitost, jak si s ním promluvit v situaci, kde je Potter zranitelný. Koupající se lidé zranitelní opravdu byli. Nejen fakticky, bez oblečení a hůlky toho člověk proti útoku moc nezmůže, ale i mentálně, jelikož se lidé v takové situaci hrozně styděli.
"Vždy jsem věděla, že jsi ochoten udělat cokoliv. Ale vzít si Pottera? To bych do tebe nikdy neřekla," promluvila na něho jeho mrtvá manželka, který se právě zjevila v rámu nad jeho hlavou. Lucius se zastavil a obrátil se k ní čelem, drobnou úklonou, jak to měl ve zvyku za života, ji pozdravil.
"Dělat nečekaná rozhodnutí to je způsob jak přežít," odpověděl.
"Jistě," přikývla, urovnala si bílé šaty, které měla na sobě, "O přežití rodu a krve jde vždy. A co o štěstí našeho syna?"
"Bude šťastný až bude mít vlastní dítě." Na tohle téma už spolu mluvili, když byla Narcisa ještě naživu a už tehdy měli rozdílné názory na to, co jejich syna potěší.
"Když to říkáš," snad rezignovala, daleko spíš to bylo proto, že řvát z obrazu jí přišlo ubohé, "Jen jsem tě chtěla varovat před Potterem. S ostatními obrazy a s duchy z katakomb jsme se shodli na tom, že ten černovlasý prevít je nebezpečnější, než si kdo může myslet."
"Ujišťuji tě, že s Potterem si poradím," řekl opovržlivě, "Je to jen ubohý nebelvír s otravnými pocity viny, touze po něčem tam stupidním jako je láska a myšlenkou, že bych ho jednou mohl milovat. Když se tak budu chovat, dá mi, cokoliv co budu chtít."
"Jen abys pak nebyl překvapen." Bílé šaty za ní zavlály, jak prudce zmizela za hranou rámu. Lucius zkřivil rty do úsměvu nad její bláhovostí a zbytečnou obavou. Pak se vydal dál po chodbě k Potterově pokoji.
°°0°°
Na péči skřítků už si zvykl. A oni si zvykli na to, že prosí, děkuje a žádá, dokonce už přitom ani nebrečeli, jako na začátku. Jen tak pofňukávali a čas od času se vrhli na Harryho ruku, aby ji zlíbali.
Dnes ho ale ani koupel, připravená s láskyplnou péčí, a masáž rameny tak zručná, že by to člověk nikdy nezvládl, nepomohly dostat se ze špatné nálady a zbavit se vzteku.
Na dveře se ozvalo sebejisté zaklepání, nebylo moc hlasité, ale bylo znát, že člověk, který klepe, se všude pohybuje se samozřejmostí. Nemohl to být nikdo jiný než Lucius.
"Dále!" zavolal na něj Harry. Nehodlal připustit, aby jeho manžel zjistil, jak se teď cítí. Přišlo mu, že by to Luciuse potěšilo, jak moc ho rozzlobil.
"Mohu...?" dotaz byl dle tónu a faktu, že klidně vstoupil dovnitř, řečený jen tak pro formu, "Měli bychom si promluvit." Stál uprostřed místnosti a tyčil se nad nahým Harry ve vaně, jako nějaké socha starého boha. Nedal se tím vyvést z míry. Stál proti Voldemortovi, tohle proti tomu bylo nic, zejména teď, když se zlobil.
"Klidně, když si vlezeš ke mně," odpověděl, mávl rukou k vaně a sám se uložil pohodlně. Zdálo se mu, že se Luciusovy čelisti napnuly, jakoby neočekával, že se takhle bude chovat. V duchu se nad tím ušklíbl.
"Co prosím?" zeptal se blonďatý muž s pozvednutým obočím.
"Když se svlékneš a vlezeš ke mně do vody, tak si budeme povídat, o čem jen budeš chtít," vysvětlil to polopaticky, když to nebyl Lucius ochoten pochopit, "To si se ještě s nikým nikdy nekoupal?" řekl to provokativně, narážejíc na mužovu nezkušenost, co se týče sexu s muži.
"Jistěže ano!" odsekl s potlačeným vztekem, který mu sálal z očí. Harry sám se v duchu smál, když mohl staršího muže takhle týrat. Lucius odložil stranou hůl a stáhl si z ramen sako. V tu chvíli už u něho byl skřítek, který od něho začal přebírat sundané věci.
Harry se naklonil na stranu a opřel se rukama o bok vany, aby měl na svlékajícího se muže dobrý výhled. Po saku a vestě následovala košile, která když sklouzla po Luciusových ramenou, odhalila mužův dokonale stavěný hrudník. Bylo zajímavé ho pozorovat při svlékání celé garderoby, protože jak si Harry náhle uvědomil, ho nikdy takhle sundávat šaty neviděl. Když se dvakrát milovali, tak Lucius vždy přišel v županu a kalhotách, bez spodního prádla a jen v nazouvacích botech. Nebylo prakticky co svlékat.
K botám se aristokrat neskláněl, to za něj udělal skřítek, který mu je rozvázal, sundal z nohy a potom stáhl i ponožku. Harry se tomu uculil, až tak moc si on od skřítků nikdy pomáhat nenechal a docela ho zajímalo, jestli by se nechal Lucius svléct kompletně, kdyby tu byl sám.
Když byly pryč boty, tak si muž svlékl taky kalhoty a hedvábné spodní prádlo, takže zůstal docela nahý. Mladík se ve vaně naklonil, jak byl pohledem zaujatý. Lucius na něho hleděl pořád chladně y bradou vztyčenou, jakoby mu vůbec nevadilo že je tu nahý. Rozvázal si stuhu na vlasech, zlehka je rozhodil a pak si od skřítka převzal slonovinový skřipec, kterým si zachytil vlasy tak, že mu ani pramen nepadal na nahá ramena.
"Nech si je rozpuštěné. Víc ti to tak sluší," vyzval ho.
"Nebudu si vlasy máchat v bublinkové vodě," zamítl rázně. Přešel k vaně, opřel se o drobnou ruku skřítka zakrytou ručníkem a za této opory vstoupil do bublinkové vody, do které následně klesl.
"Vždyť je to přeci jedno, že se namočí," zamračil se Harry. Vážně chtěl, aby si Lucius vlasy rozpustil a nechal je rozpuštěné, co na tom že by se namočily. I tak byly jistě krásné.
"Nejde vlasy jen tak namočit do čeho si vzpomeneš a očekávat, že budou krásné. Chtějí péči," zamračil se, "Bylinný šampon, čistou chladnou vodu na spláchnutí, polít citronovou vodou, olejovou masku. Ne namydlit ruce a párkrát prohrábnout."
"Mně to tak funguje," pokrčil rameny a přesunul nohy tak, že se dotýkal Luciusova stehna chodidly. Ten neuhnul, jen krátce pohlédl dolů nesouhlasným pohledem.
"Nehodlám s tebou provozovat žádné intimní věci, Pottere," použil jeho příjmení, aby jeho slova zněla ještě víc jako odmítnutí, "Držím se našich smluvních podmínek, nic víc nedostaneš."
"Ne?" povytáhl obočí v dotazu, "Jsi se mnou v jedné vaně, to mi přijde hodně intimní."
"Není to pro mně nic intimnějšího," složil si ruce na okraje velké vany, "než společný bazén ve veřejných lázních na Příčné." Díval se Harrymu přímo do očí a ten si byl jist, že se Lucius úzkostně snaží vyhnout pohledu na jeho rozkrok, který přirozeně zareagoval na aristokratovo štíhlé, bledé tělo.
"Ale... Chodíš tam často?" další provokace, opět mířená na Luciusovu orientaci. Bylo zábavné sledovat, jak se muži pokaždé napnuly svaly na krku a čelist se pohnula, jak zaskřípěl zuby.
"Měl bys uvažovat o Blackově sestřenici jako o vážné kandidátce na početí tvého dítěte," začal zase s tímhle, ignorujíc Potterovu výzvu a urážku, jen oči se mu vztekle leskly.
"Klidně budu, jen co za to dostanu?" zeptal se na oplátku. Naklonil hlavu na stranu, na tváři víc jak výmluvný výraz.
"Potomka s dobrou krví?" nadnesl muž, úspěšně ignorující to, co Harry svou otázkou doopravdy zamýšlel. Ten se mu to tedy rozhodl přímo ukázat.
Vana byla velká, jak dlouhá, tak i široká, takže bylo snadné si v ní kleknout. Jedním kolenem se opřel o dno mezi Luciusovými stehny a druhým vedle jeho boku. Rukama se vzepřel za mužovými zády o okraj vany, takže se nad ním nakláněl. Nedotýkal se ho, jen byl hodně blízko.
Lucius se odklonil, jak uhýbal před pohybujícím se tělem, zároveň sevřel rukama okraje vany. Jeho rysy ztvrdly, hrudník se mu prudce zvedal a oči se zúžily. Harry si nebyl jist, jestli se starší muž zlobí a potlačuje to v sobě, nebo jestli je mu to nepříjemné, ba až se bojí, a nechce to dát najevo. Možná to bylo všechno najednou, nejspíš ale ten vztek.
"Já budu mít dítě s tou Priscilou, tvůj syn si díky tomu vezme Penelopu Black a ty," pousmál se nad zákeřností svého plánu, "přestaneš omílat smlouvu a staneš se mi skutečným manželem... a milencem. Budeme spolu třeba každý den, kdykoliv, kdy já budu chtít a jak dlouho budu chtít."
"Jak dlouho?" jeho koutky zacukaly, jakoby to bylo něco vtipného, "Tak to by nemusel být problém!" Smích ho docela přemohl. Cenil bezostyšně dokonalé, drobné bílé zuby v širokém úsměvu a unikaly mi zvuky, které připomínaly nepříjemné cinkání příliš přeplácané zvonkohry.
Ten smích se Harrymu zarýval nejen do uší, ale taky do mozku a klouzal mu po páteři. Žaludek se mu z toho svíral vzteky, že si dovolil z něho někdo dělat legraci. Cosi temného v něm zašlehlo svým chapadlem do ruky, která se náhle vymrštila, chytla Luciuse za vlasy a strhla jeho hlavu pod vodu pokrytou bublinkami.
Cítil jak se mu koutky chvějí ve hrozivém úsměvu, když pozoroval jak se topící muž zmítá a cítil jeho ruce, překvapivě slabé na to, o kolik byl starší, bijí do hrudníku. Část jeho si uvědomovala, že to, co dělá, je špatné. Ta část Luciuse zase vytáhla nad hladinu, aby se mohl lapavě nadechnout, jenže ta druhá, která měla stále navrch, ho prudce přirazila břichem k okraji vany.
"Je to směšné?" zasyčel mu do ucha. Skřipec z jeho hlavy strhl tak prudce, že na něm zůstaly zapletené vlasy a pak jím mrštil stranou, někam na zem, kde se roztříštil na střípky. Sevřel Luciusovy vlasy, teď to šlo daleko lépe.
"Připadám ti směšný? Tak připadám?!" Nevěděl kdy naposledy v sobě cítil takový vztek, ale už to nějakou dobu bylo. Dlouho se to v něm hromadilo a teď to šlo všechno ven.
"Ne...," vydechl stále ještě kašlající muž, "Ne, můj pane." Poslední dvě slova, která Lucius vyslovil, byla sladkým balzámem pro Harryho uši. Líbilo se mu, že ho tak muž nazval. Že byl tak neskutečně bezbranný. Bylo to vzrušující. Sjel mu dlaní po hrudníku až do rozkroku. Cítil, jak se muž při tom doteku prudce napnul, až to nejdřív vypadalo že se začne znovu bránit, pak se však zase uvolnil. Část vlasů, které Harry nesvíral v dlani, mu sklouzla přes rameno někam dolů, jak sklonil hlavu, a začala z nich kapat voda na dřevěnou podlahu kolem vany. Zároveň se jeho ruce sevřely kolem kraje vany.
"Líbí se ti, když se tě dotýkám?" zeptal se, zatím co rukou hladil vnitřní stranu jeho stehna. Sám se svým vzrušeným penisem otíral o jeho půlky.
"Ano." Dostalo se mu krátké odpovědi, která zněla velmi oddaně, snad až rezignovaně. Jakoby mu právě Lucius dovoloval všechno, co jen si Harry přál. Jakoby mu byl celý dán k dispozici, což Harryho vzrušilo až příliš na to, aby svůj tvrdý penis nechal jen tak.
Sevřel štíhlé boky, přitáhl si je blíž a tlakem kolene donutil muže aby roztáhl nohy od sebe. Ten se nebránil, ani v nejmenším ne, jen poslušně udělal, co mu bylo bezhlesně nařizováno. Nebránil se, nevydal hlásek, ani když Harry pronikl svým penisem do jeho těla, jen ještě víc sevřel okraj vany.
Stačilo opravdu jen pár pohybů v Luciusově teplém, úzkém těle, aby uspokojil svou náhlou, hrubou touhu a vyvrcholil do mužova těla. Snad jindy by mu to vadilo, ale teď si tím nelámal hlavu.
Sklonil se k prohnutým, bělostným zádům, které zlíbal. Opřel se o ně a vychutnával si ten pocit, být tak blízko, dokud jeho samotného nezačala bolet kolena od tvrdého dna vany.
Zároveň s tou bolestí se mu i vrátila soudnost a přemohla ho tak neuvěřitelně silná vina, až se mu z toho rozbušilo srdce. Náhle Luciuse pustil a stáhl se do druhého kouta vany.
Lucis ještě pár okamžiků zůstal ohnutý přes okraj, jak byl, načež pomalu klesl na bok. Stále se opíral větší částí těla o okraj, hlavu měl pořád skloněnou tak, že mu tvář zakrývaly vlasy, jen už neklečel na kolenou.
"Luciusi... já...," zamumlal Harry, pohnul se zase k němu, aby se ho dotkl. Chtěl se ujistit, že je skutečně naživu. Vztáhl ruku, ale dřív než se stačil dotknout ramene, byl zadržen pohledem dvou ledových, šedých očí, které sálaly nenávistí jasně říkající, že když se ho dotkne, bude za to trpět velkou bolestí.
"Ne-do-tý-kej se mně," zasyčel přerývaným dechem, každá slabika přitom vyzněla zvlášť a naprosto jasně. Harry před tím hlasem a pohledem couvl zase zpátky do rohu vany, kde zůstal skrytý a nehnutý.
Lucius se znovu neohlédl, jen se zvedl z vany, aby se vzápětí opřel o skřítka, který se tam z ničehož nic objevil. Vylezl ven z vany, voda z něho lila jak z myši, což bylo hned napraveno právě skřítkem, který ho okamžitě zabalil do velké osušky.
"Luciusi... Luciusi prosím...," zamumlal znovu. Prostě jen chtěl, aby se na něj muž podíval a něco řekl. Něco víc, než jen syčení. Aby řekl že ho nic nebolí, že není zraněný.
"Nemusíš mít strach," řekl bez toho aby se otočil, osušku si víc přitáhl k tělu, "Skřítci nikomu neřeknou, co se tu stalo a já už vůbec ne. Tvá pověst milého nebelvíra a zachránce světa zůstane nepošpiněná. Co se stane na Manoru, to tu taky zůstane."
Harry otevřel pusu a zase ji zavřel, jak nevěděl co říct. Jeho manžel, zabalený jen v osušce, vyšel ven dveřmi a ty se za ním zavřely.
Poznámka autorky: Ano, Lucius má mánii na vlasy. Ano, zdědil ji po autorce. Ano, autorka má dlouhé vlasy... a delší než Lucius... kiš, kiš, Luci! Proto s nima autorka pořád tak otravuje.
Za komentáře k předešlé části znovu děkuji: belldandy, Bobo, Lady Corten, kali, mathe, Nade. A vřela doufám v další komentáře.