Ctěné dohody a smlouvy

Nebyl si jistý, jak dlouho tu sedí, protože už dávno ztratil pojem o čase. Byl opojen tou novotou, která vlastně byla víc jak známá. Samotný svět za zdmi Azkabanu, když ho vezli loďkou, mu nepřipadal tak úžasný, jako obrovská vstupní hala Manoru. Kdyby nebyl skutečný Malfoy, asi by padl na kolena a zlíbal mramorovou podlahu, tolik emocí to v něm vyvolalo. Navenek nedal nic znát, hlavně ne před ministerským úředníkem, který mu osobně předával zpět dům. Ne, stál vzpřímený ve svých milovaných, elegantních šatech a shlížel na muže s papíry v rukou s opovržením, které cítil ke každému.

Pak si nechal nastoupit skřítky, kteří mu byli vráceni společně s domem, a každému dal pro jistotu a na připomenutí ránu holí. Čistě jen tak pro zábavu a proto, že tahle hůl neobsahovala jeho milovanou hůlku, která byla zničena při bitvě, takže na ně nemohl seslat nějakou pěknou bolestivou kletbu. Když se takhle uklidnil, alespoň částečně, následovala prohlídka domu, která přeci jen zabrala nějaký čas. Manor nebylo sídlo nějakého vesnického šlechtice, ale dům o třech patrech, které každé obsahovalo mnoho pokojů.

Přestože mělo být, dle dokumentů, v sídle všechno, Lucius si byl naprosto jist, že několik věcí chybí. Za rok, co byl ve vězení, přišel sice o nějaké vzpomínky, ale rozložení předmětů ve svém vlastním domě mu v mysli zůstalo.

Přinejmenším věděl na koho třít oheň a síru, na svého budoucího manžela. Díky této myšlence si náhle uvědomil naprostou absurdnost svého nynějšího postavení a to ho zahnalo do jeho pokojů. Proto teď seděl u svého toaletního stolku – ano, i muži mají toaletní stolky, pokud chtějí vypadat stále dobře – a nechával domácího skřítka, aby mu kouzlil s vlasy. Rok, kdy si je nečesal, špatná výživa a neodborné péče holiče, který mu je ustřihl předtím, než ho propustili z Azkabanu, se na nich tvrdě podepsaly.

"Dysi se pánovi omlouvá za vyrušení," ozval se vedle něho pisklavýa hlásek, takže se po něm pomalu otočil, "Dysi a skřítky zajímá, jestli je to pravda. Opravdu se staronový pán bude ženit? Bude si brát velkého čaroděje, co zabil zlého čaroděje?" Oči měla tak vykulené, že byly obrovské jako Bradavické jezero a oběma rukama se tahala za veliká ušiska.

"Ano, budu se ženit," odpověděl krátce, bez podrobností. Jen uvažoval, kde se o tom ta šedivá chátra tak rychle dozvěděla, když to bylo pouhé dva dny, co souhlasil.

"Dysi a skřítci jsou tak šťastní!" vykřikla, načež začala nadšeně poskakovat na místě, "Ale taky tak smutní, že odešla paní Narcisa," tentokrát zase zesmutněla a skrčila se tak, že div neválela konce dlouhých, schlíplých uší po zemi, "Skřítci by chtěli pánovi ušít a vyšít hábit na svatbu. Dovolí jim to pán? Dovolí?" Přešla opět v nadšené poskakování.

Nechápal tyhle otravné tvory a ani pochopit nechtěl. Nezáleželo na tom, kolikrát na ně uvrhl Cruciato, jedno kolikrát je zbil holí nebo jim nařídil něco, zač se museli potrestat, až na toho jednoho zrádného prevíta, ho všichni skřítci bezmezně milovali a chtěli mu sloužit.

"Dělejte si, co chcete," zavrčel někam jejím směrem poněkud neuvážené a nebezpečné povolení. Uvědomil si to až vzápětí, ale to už mu Dysi ležela u nohou, líbala jeho hedvábné papuče a se slzami v očích děkovala za jeho povolení a štědrost. Odkopl ji stranou. Vždy ve své blízkosti nesnášel něco nelidského, jako byli skřítci, obři nebo vlkodlaci, po zkušenostech s mozkomory jeho odpor k čemukoliv, co nebylo čaroděj, ještě vzrostl. Kdyby to nebyl neproveditelný příkaz, rozkázal by skřítkům, aby se ho nedotýkali. Bohužel bez jejich péče by se nevykoupal, neučesal ani neoblékl. K tomu všemu je bezpodmínečně nutně potřeboval a byl si této nevýhody v posledním roce moc dobře vědom.

Mávnutím ruky odehnal i skřítka, který mu pročesával vlasy. Měl už těch zrůdiček víc jak dost a navíc se těšil na měkkou postel, která kralovala jeho ložnici. Vklouzl do hebkých přikrývek, obrátil se na bok a uvolnil. Tady se cítil více méně v bezpečí, zejména teď, když byl v celém sídle sám. Tak to u lidí s jeho výchovou bylo, že se nejvíce obával těch, kteří mu byli nejblíže. Vždyť taky kolik hlav rodu Malfoyů náhle a nečekaně skonalo za nějakých podivných okolností. Jako třeba jeho vlastní otec, Abraxas. Kolikrát jen mu Lucius říkal, aby tolik času netrávil s Dracem, že už má podlomené zdraví a mohl by od svého vnuka něco chytit. Merlin tomu chtěl, že se docela náhodou nakazil Dračími neštovicemi a do tří týdnů byl pohřben se všemi poctami.

Lucius nechtěl skončit se zelenou kůži, i když nepředpokládal, že by jeho syn byl tak zákeřný, takže si dával pozor jak na Draca tak na Narcisu.

Ti tu ale dnes nebyli. Byl tu jen on sám a vzpomínky na vězení, které ho tížily jak v mozku tak i v útrobách jako kamení. Zavřel oči ve snaze usnout, což se mu kupodivu rychle, snad kvůli únavě, i povedlo. Ale nebyl to blahodárný spánek, v jaký doufá každý člověk, když pokládá hlavu na polštář.

Naopak. Noční můry obsadily jeho sny a nutily ho zmítat se v přikrývkách. Studení mozkomoři se po něm sápali, snažili se ho chytit za klopy nočního úboru. Chtěli mu pařáty nejdříve vydrásat oči a až pak vysát postupně všechny krásné vzpomínky, po kterých by následovala jeho prohnilá duše.

Křičel ve snu, bránil se ze všech sil, ale cítil, že nemá šanci. Mozkomoři se slili v jediného, obrovského, takového, jakého doposud neviděl. Ten mu pevně sevřel hrdlo, zvedl ho do vzduchu a pak stiskl mezi dlaněmi. Lapil ho tak do pasti, ze které nebylo úniku a pak se mozkomor začal měnit v mladého muže s tmavou hřívou vlasů a zelenýma očima.

S touhle představou se Lucisus posadil na posteli. Dech se mu krátil, srdce tlouklo o život a po zádech lil studený pot.

Když si byl jist, že ho nohy udrží, tak vyklouzl zpod pokrývek, strčil nohy do bačkor a sešel dolů do své kanceláře, aby se tam posadil do křesla se sklenkou ohnivé whisky v ruce.

°°0°°

Kráčel rázně a suverénně a tak jako vždy si nevšímal nikoho ve svém okolí. Hlavu měl vztyčenou a mířil přímo za svým cílem, takže lidé mu prostě ustupovali z cesty, protože museli. Nikdo se přeci jen nechtěl s nikým srazit, zvláště ne s bývalým Smrtijedem. Navíc to byl muž pod ochranou Harryho Pottera, což jistě také mělo své důvody.

Za Luciusem pospíchal skřítek s obrovskou dřevěnou bednou v náručí, která obsahovala dokumenty potřebné k sepsání předmanželské smlouvy a doložení krevní linie. Potácel se ze strany na stranu, tiše hekal a podklesával, ovšem statečně dál běžel za svým milovaným pánem.

Sekretářku v předkanceláři notáře přehlédl Lucius jako krajinu, i když se mu snažila cosi říct, možná taky otevřít dveře. V tom ji beztak předběhl skřítek, který je otevřel lusknutím prstů. A sám aristokrat pak s naprostou samozřejmostí vešel dovnitř.

Krátce, ale opravdu jen krátce, se zarazil při pohledu na Pottera, který už tu byl.

Domníval se, že přišel přesně na čas, ostatně jako obvykle, a přitom se zdálo, že mladík už je tu delší dobu, vzhledem k vypitému šálku od čaje, který stál před ním na stole.

"Pane Potter," zlehka se uklonil jeho směrem, jak si žádala etiketa. Potter už dávno nebyl nějaký malý kluk, kterého potkal v obchodě, byl to Luciusovi rovná hlava rodu Potterů, a proto bylo nutné se k němu také tak chovat. Navíc i jeho budoucí manžel.

"Luciusi," opět ten podivně nadšený úsměv, jaký měl mladík už v Azkabanu, "Tedy... Pane Malfoy." Tentokrát povstal a oplatil mu úklonou. Malfoy to v duchu zhodnotil jako potěšující, protože se zdálo, že mu alespoň nebude Potter po sňatku dělat někde na veřejnosti ostudu naprosto nevhodným chováním.

Došel k židli, kde se zastavil a zle pohlédl na skřítka, který se právě potýkal, bezúspěšně, se zámkem truhly. Ten pod jeho pohledem okamžitě zbledl a bleskově Luciusovi odsunul židli, aby si na ni kouzelník mohl sednout.

"Můžeme začít," řekl, shlížeje na notáře z vrchu, což dokázat bylo umění, vzhledem k tomu, že oba seděli. Ladně si přehodil nohu přes nohu a opřel hůl o zem.

"Jsme tu, abychom projednali záležitost předmanželské smlouvy pana Harryho Pottera a pana Luciuse Malfoye," začal notář, "Zatím jsem neobdržel žádné právní podklady k tomu, že by nemohl být váš sňatek schválen ministerstvem, ale může se tak stát ještě během tohoto jednání. V takovém případě si vyhrazují právo na čas k prostudování takového případného materiálu. A teď už k samotné smlouvě. Pan Potter," zaměřil svůj pohled na Luciuse, "si přeje klasickou smlouvu starších, čistokrevných rodů se všemi standardními klausulemi."

To ani v nejmenším nebyla dobrá zpráva. Počítal s tím, že to nebude vůbec jednoduché, ale zatím si plně nepřipustil některé aspekty jeho chystaného manželství.

"To není dost dobře proveditelné. Už prví bod nebudu schopen splnit. Nemám prostředky, jak mu poskytnout potomka jeho krve." Opravdu byl Potter tak hloupý? To se Luciusovi honilo hlavou, společně s tím, že by mohl vyhandlovat nějakou mírnější smlouvu, která by jeho sňatek činila naprosto formální, což standardní smlouva rozhodně nebyla.

"Na tuto skutečnost jsem pana Pottera upozornil a dohodli jsme se na alternativě," řekl notář a narovnal si brýle, "V tomto bodě bychom přidali ke smlouvě upřesňující dodatek, ve kterém by si pan Potter vyhrazoval právo mít dítě s jakoukoliv ženou si zvolí a vy byste měl za povinnost ho přijmout za vlastní. Samozřejmě můžete mít stejný požadavek, ale vzhledem k tomu, že vy už syna máte..."

"Ano, to mám. Co by bylo s ním, kdybychom měli dalšího potomka?" Ani v nejmenším nehodlal nechat Draca bez prostředků. Nebyl sice dokonalý, ale rozhodně byl stokrát lepší, než by bylo dítě Pottera a samozřejmě to byl skutečný Malfoy a jedině ten má právo na Malfoyovský majetek.

"Jako protislužbu navrhuje, že adoptuje vašeho syna, čímž by měl váš syn nárok na půlku majetku pana Pottera, stejně tak jakoby měl potomek pana Pottera nárok na půlku vašeho majetku. Jméno by si samozřejmě mohl mladý pan Malfoy ponechat nezměněné."

"Já nechci Draca o nic obrat," vložil se do toho Potter, "Je to tvůj syn a dostane to, co mu náleží." Usmál se.

Lucius se na něj zahleděl. Docela by ho zajímalo, co to s Potterem najednou je. V Azkabanu se předvedl jako velmi chladný a kalkulující člověk, zatím co dnes byl milý a usměvavý, ba dokonce laskavý. Nepříjemně mu připomínal jednoho starého čaroděje, který už dobu seděl v ředitelském křesle Bradavic a blond aristokrat ho odtamtud nemohl a nemohl vystrnadit. Ten taky měnil tváře stejně rychle, jako někteří lidé milenky.

"Tohle řešení je přijatelné. Souhlasím." Přesnou cenu Potterova majetku neznal, ale dle jeho odhadů by rozdělení společného majetku napůl mělo Dracovi poskytnout dostatečné finanční zázemí, aby nemusel změnit svůj životní styl. Pravda, nejspíš se bude muset víc snažit při vydělávání peněz, ale Lucius věřil, že to jeho syn zvládne.

"Výborně," přikývl muž za stolem a něco si poznamenal, načež znovu promluvil "Jelikož pan Malfoy trochu přeskočil, vrátil bych se v jednání k bodu, který jsme měli probírat jako první a to konkrétně k podmínkám, které musíte splnit, aby byl sňatek plně uznán. Je tu samozřejmě nutnost přednesení slibu před úředně pověřenou osobou, podepsání manželské smlouvy a pak je tu otázka svatební noci. U probíraného druhu smlouvy je naplněná svatební noc jednou z podmínek uznání manželství za právoplatné."

Lucius pevně sevřel držadlo hole stejně jako zuby, protože věděl, že teď se musí ovládat. Přišla na přetřes věc, které se velmi obával.

"Merlinežel se vás musím otázat, jak to s vámi je, proto vás předem chci oba ujistit, že jsem vázán přísahou mlčenlivosti a nic co mi tu řeknete, nikdy neopustí zdi této místnosti. Rozumíte mi oba?"

"Ano... určitě. Myslím," trochu se pousmál a narovnal si brýle, "že nemám snad co skrývat... já nemám. Nevadí mi to."

"Ano," to bylo jediné, co řekl Lucius, hlavně proto, že si o nějaké přísaze mlčenlivosti nedělal vůbec žádné iluze. I kdyby to nikdy neřekl notář, Potter to jistě roztroubí.

"Dobrá tedy. Zabývat se budeme pouze vztahem mezi mužem a mužem, protože jak jistě víte, homosexuální styk má právní a magickou úroveň stejnou jako heterosexuální," obrátil se nejdříve na Pottera, "Jste panic, pane Pottere?"

"Ne, nejsem," odpověděl okamžitě a bez zaváhání. Z nějakého důvodu to Luciuse ani nepřekvapovalo. Jeho otec byl James Potter, jeho matka mudlovská šmejdka a kmotr Black, každé zvlášť je to dostatečný důvod proč být nenormální, dohromady se to hezky násobilo.

"Jste panic, pane Malfoy?"

"Ano." Lhát by bylo kontraproduktivní a mohlo by to narušit magickou pečeť smlouvy. Navíc za možnost krátkého pohledu na Harryho Pottera, čaroděje, který porazil Voldemorta, jak civí s otevřenou pusou a brýle mu přitom padají z nosu, možná to ponížení i stálo.

"Ty... vy... nikdy si nebyl s mužem?" ano, dnes nebylo po silném Potterovi ani památky, Lucius jen doufal, že takhle ukňouraný nebude Potter po zbytek života, "Netušil jsem... Často jsem slýchal různé věci... taky četl."

"Sám byste měl dobře vědět," úkosem na něj pohlédl, "že nic, co se píše ve Věštci nebo kdekoliv jinde, není pravda. Nezpovídám se a nikdy jsem se nezpovídal žádnému podřadnému novináři ze svého soukromého života."

"Možná, že tohle nebyl dobrý nápad," ze slov mladšího čaroděje jasně sálala vina a sebezpytování, ze kterého se dělalo Luciusovi zle. Nemohl pochopit, jak někteří lidé dokázali ze svého úspěchu vytvořit bič, kterým se stále dokola trestali.

"Možná bychom to měli ukončit..."

"Co prosím?!" zasyčel jeho směrem, než se mu podařilo se ovládnout, "Uzavřeli jsme dohadu, pane Pottere, já přijímám všechny její podmínky i s následky. Měl byste se zachovat stejně."

Čelo nad zelenýma očima se zakabonilo a v samotných očích se zablesklo něco chladného. Přesně to, co viděl Lucius v Azkabanu a co pro něho bylo natolik přitažlivé, že přijal Potterovu nabídku.

"Já se tak taky zachovám. Jsem čestný člověk." Aristokrat si raději nechal pro sebe, že to nemá s Potterovou čestností nic dělat. Že to daleko víc souvisí s mocí, kterou mladík vládl a která částečně vládla jím. To prostě bylo něco, čeho by si nevšiml jen hlupák.

"Můžeme pokračovat?" zeptal se notář, který doposud zdvořile mlčel, a když se mu dostalo přikývnutí od obou, tak skutečně pokračoval, "Vzhledem k vašemu stavu pane Malfoy musím tuto skutečnost zapracovat do smlouvy, což značí, že si musíte až do završení manželství se zde přítomným panem Potterem zachovat čistotu."

"Toho jsem si vědom." Jak by taky nebyl, když Narcise nadbíhal celý rok, přesvědčoval ji, že stejně budou svoji, takže na tom nezáleží a ona mu přesto odolávala. Teď se cítil, jako by byl na jejím místě a jen vřele doufal, že se o nic takového Potter pokoušet nebude, protože to by mu bylo krajně nepříjemné. Tohle ponížení beztak už stačilo k tomu, aby se Lucius rozhodl, že se večer zase opije. Ostatně naposledy mu to velmi pomohlo.

Dál následovala celá řada další bodů, které naštěstí už nebyly tak ponižující, snad až na povinnost jednou týdně s Potterem spát, kterou mu notář neopomněl připomenout. Také se porovnávali jejich rodokmeny. Jejich stromy se nemohly lišit víc. Vypadalo to, že snad nemají ani jediného společného předka, což bylo u čistokrevných rodin, jak je Lucius znal, víc než neobvyklé.

Následným podpisem smlouvy, která byla bleskově zhotovena, se tahle část uzavřela. Luciusovi se svým způsobem ulevilo, lépe řečeno si odškrtl jeden bod na seznamu k pomyslnému znovuzískání moci. Sňatek s Potterem, jak si po zvážení nad sklenkou ohnivé whisky uvědomil, byl vlastně víc jak výhodný. Z politického hlediska samozřejmě.

Vyšel ven z kanceláře první, v myšlenkách už zase u teplého krbu na Manoru, když ho dohnal Potter a dokonce si dovolil vzít ho za předloktí. Starší muž se okamžitě odtáhl a vyprostil svou ruku z mladíkova jemného sevření, čímž se ale Potter nenechal odbýt.

"Měli bychom si asi promluvit," navrhl černovlasý čaroděj polohlasně.

"Není důvod. Všechno jsme si už vyjasnili v rámci rozebírání smlouvy a dohadování všech potřebných dodatků. Nemám vám co říct." Ne, opravdu se nesnažil, aby jeho slova v podtextu říkala 'Táhni do studny plné mozkomorů, ty podřadná lůzo', prostě to tak vyznělo samo.

"Já si chtěl jenom omluvit," bránil se mírně Potter, "Něco jsem vůbec netušil. Kdybych to věděl, tak bych jednal jinak... zřejmě bych vůbec...," ztichl, jakoby ho něco uvnitř zarazilo, načež velmi chladně pohlédl Luciusovi do očí, "Ne, nejednal bych vůbec jinak. Kdybych se vrátil v čase, tak bych to udělal znovu. Patříš mi," Luciuse bezděky zamrazilo v zádech, protože to nebylo poprvé, kdy slyšel někoho pronášet tyhle slova, "Už navždy." S těmi slovy zanechal staršího čaroděje stát a sám odešel.

Nemohl říct, že by se mu Potter líbil, ale líbila se mu moc, kterou si kolem sebe mladík nashromáždil. Ke šťastnému manželství plnému lásky to nepovede, ale mohli by společně dosáhnout mnoha cílů.

Svým způsobem se Luciusovi tenhle sňatek začal zamlouvat víc a víc.

°°0°°

Cítil se provinile, což vlastně nebylo tak zvláštní. Jedno jak moc dal průchod své ctižádosti, stejně ho trápila vina, což, jak věděl, ho odlišovalo od Voldemorta, který byl také ctižádostivý. Někdy mu přišlo, že vina v kombinaci se ctižádostí ho spíše přibližovala Brumbálovi, ba co víc, už mu to bylo i řečeno.

A dnes cítil vinu ještě víc, než jindy. Když si umanul, že si splní sen a ožení se s Luciusem Malfoyem, měl ho v hlavě pořád jako nějakou mramorovou sochu, kterou si je potřeba násilím uzmout, aby si její krásy mohl člověk užívat. Dnes ale zjistil, že nejenže Malfoy není z mramoru, má dokonce i slabiny a citlivá místa. Nebyl si přesně jistý, jestli tím muž v jeho očích na ceně stoupl nebo klesl. Rozhodně se ale nehodlal svého úlovku vzdát.

Předchozí - Následující