Prásknutí biče rozřízlo vzduch v místnosti naplněné pachem potu a vzrušení. Podpatky pomalu, krok za krokem, vyťukávaly o dřevěnou podlahu rytmus šelmy obcházející svou kořist. Postava klečící na zemi s rukama svázanýma za zády se mírně chvěla, rozpolcena mezi vzrušením, strachem a potlačovanou zlostí. Kdyby to neměla pod pohrůžkou více bolestného trestu zakázáno, pozvedla by nahoru vzdorovitý pohled. Jenže ona chtěla trest.

Vzhlédla na ženu tyčící se nad ní.

„Tady někdo neumí poslouchat, ale od žáků to vyžaduje,“ pravila Minerva a nadzdvihla ženě bradu bičem, „Povězte, když vás za vaší neposlušnost spráskám, napíšete mi dobré hodnocení, paní inspektorko?“