Podmíněný život - 4. kapitola
Podmíněno odměnou
Té odrůdě se říkalo "Sněhurčino jablko" Tradovalo se, že přesně tímhle jablkem otrávila čarodějka proradnou mudlovskou královnu, která ji chtěla polapit a poslat na hranici. Ať byla historka pravdivá nebo ne, faktem bylo, že Sněhurčino jablko bylo nejlepším magickým ovocem, co člověk mohl v Anglii sehnat. Každé sousto mělo jinou chuť a pokaždé jen takovou, kterou ten, kdo ho snědl, miloval, a vždy nejsladší, jak jen to bylo možné. Dávalo se darem mezi zamilovanými, a potěšilo každého, kdo ho kdy ochutnal.
Jeho cena pak těšila prodejce.
°°0°°
"Buď ho rozkrojíme, nebo necháme shnít. Na to, abych ho nechal jen tak ladem, mě stálo jmění," promluvil veskrze pobavený Remus, který už dlouhou dobu pozoroval svého váhajícího společníka svírajícího nůž.
"Počkej, tohle je závažný krok," oplatil mu Draco zamračeným pohledem. "Nikdy jsem Sněhurčino jablko sám nekrájel, tak si to chci vychutnat. Navíc se určitě musí rozkrojit nějak zvláštně, aby mělo nejlepší chuť."
"Bohatě postačí, když ho rozkrojíš na půlku," ujistil ho stále tak vážně a pobaveně zároveň. Pokrok, který Draco za uplynulý půl rok udělal, byl nepředstavitelný. Nejen, že se dostal ze Azkabanské deprese, navíc dal najevo i své dobré stránky. Samozřejmě s duševním zdravím se mu vrátila i jistá dávka arogance, tu si ale nechával většinou jen na ven, kde se dokázal v davu stále nevraživě shlížejících lidí pohybovat se vztyčenou hlavou a jako by byl oblečen jako král, i když měl jen levné šaty z výprodeje.
"Můžeme to udělat společně," nabídl měkce. Vážně doufal, že Draco přijme. Pro mladíka samotné jedení Sněhurčina jablka asi nic nebylo vzhledem k tomu, že vyprávěl, kolikrát týdně ho měl, ale pro Remuse to něco znamenalo. Neuměl nahlas vyjadřovat své pocity, tak je většinou dával najevo nějak jinak. Tohle byl jeden ze způsobů. Dát Dracovi ovoce zamilovaných.
"Dobře," souhlasil, mírně přitom nakrčil nos, jak byl stále trochu nerozhodný. Pak se ale zvedl a přešel na druhou stranu stolu, kde se postavil vedle Remuse. Ten ho okamžitě objal jednou rukou kolem zad a položil svou dlaň na Dracovu ruku, která svírala nůž.
"Na tři, nebo zavřeme oči a zakrojíme?" nabídl Dracovi ve své náruči dvě varianty.
"Zavřeme oči a pak na tři," zvolil samozřejmě třetí, vlastní cestu, která nebyla na výběr. Vlastně na tom nezáleželo, hlavní bylo, aby si to Draco skutečně užívá, což užíval. Opravdu zavřel oči, napočítal do tří a pak zakrojil do jablka s vervou, až nůž třeskl o prkénko. Po tom zvuku následovalo jemné zaševelení, smích hodný právě posledního z rodu Malfoyů.
Mladík na nic dalšího nečekal, chopil se jedné půlky a nadšeně se do ní zakousl. Další minutu, kdy sousto kousal, se tvářil maximálně blaženě, což byl pohled, který Remusovi dokázal zvednout náladu na celý den.
"Hmmm. Olihně nakládané v medu a máčené v čokoládě," oznámil hned, jak polkl, jak jeho sousto chutnalo.
"Víš, že mě někdy děsí, čím tě dřív krmili?" Jako vlkodlak dokázal jíst syrové vejce, syrové maso a polykat kosti v celku, byl si ale stoprocentně jist, že olihně v medu a čokoládě by do pusy nevzal.
"Já bych zase nikdy nejedl vajíčko i se skořápkou," vzpomněl si pro změnu Draco na něco, co se jemu zdálo odporné. "Teď si kousni ty." Nabídl Remusovi jeho nedotčenou půlku jablka rovnou k puse, takže nebylo jiné možnosti, než se do ní zakousnout. Starší muž sousto rozkousal stejně pečlivě jako předtím Draco.
"Jarní jablka ze zahrady mojí matky," prozradil, jak chutnalo jeho sousto.
"Ty jíš kouzelné jablko a chutná ti jako jablko? To je ubohé!" znovu nakrčil nespokojeně nos nad faktem, že Remus necítil něco luxusního, jako olihně v medu.
"Mám rád jablka a jsou ze zahrady mé matky." Pokrčil rameny. Neřekl by to nahlas, samozřejmě že ne, ale tohle mladíkovo chování se ho často hluboce dotýkalo, jako teď.
"Stejně je to ubohé," trval si na svém, stále nepozorný k některým nuancím lidských vztahů. Zakousl se znovu do svého jablka a pak, jako by přeci jen chtěl odčinit svůj prohřešek, klesl na Remusův klín. To bylo něco, co si se Siriusem nikdy moc neužil. Sirius miloval sex, ale na prosté mazlení nebyl, když už měl něco dostat, tak chtěl úplně všechno a nebral ohledy na některé Remusovi potřeby nebo mindráky.
Draco byl jiný. Mazlivý jako kotě, snad proto, že to bylo něco, čeho se mu v rodině nedostávalo.
"Čokoláda z jednorožčího mléka," Remus se zdržel dotazu, jak se k něčemu takovému dostal, když jednorožčí mléko je prakticky nelegální surovina. "Šťáva z okvětních plátků růží, máčených v růžovém medu." Každé další Dracovo sousto obsahovalo ještě podivnější chuť než to předešlé. Každopádně se ale zdálo, že je mladík naprosto nadšený a nevšímavý k čemukoliv v okolí, kromě jablka ve své ruce. Včetně Remusovy ruky, která ho hladila po stehně. Podařilo se mu okousat půlku jablka až dokonale k ohryzku, jak to Remus ještě nikoho neviděl udělat.
"Ty jsi svou půlku vůbec nesnědl," podotkl mladík s pohledem na jablko, které Remus prakticky nedotčené držel v ruce.
"Klidně si ji sněz. Pochybuji, že by mi chutnalo něčím tak luxusním, abych si to nemohl doopravdy koupit. Čokoládové žabky prodávají na každém rohu," s těmi slovy nabídl svou půlku Dracovi.
"Myslím, že takhle to nefunguje," řekl mladík, jablko si ale vzal. "Tahle jablka si dávají zamilovaní a pak se o něj spolu rozdělí, ne? Tak to u vás přeci chodí." Slovy "u vás" myslel obyčejné kouzelníky a kouzelnice jako byl Remus a stovky jemu podobných. Vychování, kterého se mu dostávalo sedmnáct let, se nemohl mladý Malfoy zbavit během jediného půl roku.
"Je to jen jedna z mnoha hloupých tradic," odpověděl jemně. Nehodlal Draca do ničeho nutit a nehodlal se bavit o citech, k čemuž tahle debata klidně mohla dospět.
"Hloupý jsi jedině ty, když považuješ tradice za hloupé," poučil ho dosti neomaleně. "Tradice dávají světu řád, a teď si kousni." I tentokrát mu nedal na výběr a Remus vlastně víc než rád poslechl. O chuť, která se mu rozlinula v puse, se moc dělit nechtěl. Beze slova sousto polkl.
"Tak co?" zeptal se nedočkavě jeho společník, velké oči upřené přímo na jeho ústa.
"Nic zajímavého. Nebudeš to chtít slyšet."
"Chci to slyšet, ať je to sebe víc uboze jednoduché. Tak co to bylo?" nenechal se odbít. "Čokoládové žabky, lékořicové tyčky, obyčejná mudlovská čokoláda..."
"Krev králičích mláďat," přerušil ho. Raději se přizná k tomu, že mu chutná krvavé maso, než aby poslouchal Draca, jak vyjmenovává celý seznam sladkostí, co zná.
"Fuj! Jsi nechutný!" projevil svůj názor mladík bez váhání a rozmyslu, jestli to Remusovi vadí. "Proč nemůžeš jíst něco normálního." Navzdory svým znechuceným slovům se k Remusovi ještě víc přitiskl.
"Jsem to, co jsem. Nebudu jiný." Pokrčil rameny. Dotýkalo se ho, jak někdy Draco mluvil, ale svým způsobem si zvykl a byl rád, že se mladík natolik zlepšil.
"Co budeme dělat po zbytek mého narozeninového dne?" otázal se mladý Malfoy, zároveň se mu v očích zaleskly šibalské plamínky, které slibovaly, buď že bude hodně zábavy, nebo že si mladík najde nějaké zvíře a bude ho týrat. To druhé samozřejmě Remus nikdy nezažil, ale něco mu říkalo, že přesně tomu se malý Draco skutečně věnoval.
"Cokoliv budeš chtít."
"Opravdu cokoliv?" zeptal se. Remus přikývl, i když mu cosi napovídalo, že se mu asi nebude úplně líbit, co budou dělat. Dokonce ho napadlo, jestli vážně nepůjdou mučit ta zvířata. Naštěstí k tomu se Draco neměl, když vstal, uchopil staršího kouzelníka za ruku a vedl ho k posteli.
Tohle bylo něco, co se bude Remusovi líbit.
Jedna štíhlá ruka ho objala kolem zad a přitáhla k Dracovým rtům. Nemohl si nepovšimnout, že se mladík v líbání zlepšil. Už předtím bylo znát, že to nedělá poprvé, ostatně nic nedělal poprvé, ale ani neměl mnoho zkušeností, jak by se třeba mohlo zdát podle jisté suverénnosti, kterou se mu dařilo při milování udržovat.
Remus ho objal kolem pasu, nízko, aby mohl hned vzápětí pohladit jeho zadek. Měl ho rád, ne proto, že mu byl Draco vždy nadšeně ochoten ho nabídnout, ale proto, že byl prostě hezký. Pěkně se na něj koukalo. Stejně tak příjemné ho bylo hladit a líbat, zejména když se přitom začal mladík chichotat do polštáře. To dalo celému laskání tu správnou náladu.
Draco zlehka zatlačil na Remusova prsa, aby ho donutil se posadit na postel a sám vtěstnal svá kolena mezi jeho. Dál staršího muže líbal, přejel mu rty po tváři a zaměřil se na krk, zároveň ale začal rozepínat jeho košili. To si Remus uvědomil, až když byly tři knoflíčky rozepnuté, pak Dracovy ruce zadržel.
"Tohle ne," zamítl měkce.
"Chci tě vidět úplně nahého," nesouhlasil Draco. Remus si nad jeho žádostí jen povzdechl. Doposud se mu úspěšně dařilo zůstat vždycky v košili a tak skrýt svůj zjizvený hrudník. Zatímco jeho milenci se úspěšně dařilo víc a víc tlačit na to, aby se Lupin úplně svlékl.
"Jizvy nejsou nic pěkného."
"Odírat si kůži o košili taky není nic pěkného," nakrčil mladý Malfoy rozmrzele nos a čelo. "Viděl jsem už jizvy na tvých nohách. Nemůže to být o moc horší."
S dalším rezignovaným povzdechem své ruce stáhl. Věděl, že to jednou dovolí, protože prostě nedokázal odmítnout udělat radost někomu, koho miloval. Jen doufal, že se Dracovi příliš nezhnusí.
Mladík rychle rozepnul zbylé knoflíčky košile, vytáhl ji z kalhot a pak shodil z Remusových ramen. Čelo se mu nakrabatilo, jak se zamračil, ale nezačal se hned stahovat, jak se Lupin obával. Naopak klouzal prsty po jednotlivých jizvách, jakoby se je snažil zmapovat.
"Udělal sis je sám, že?" To neznělo jako slova znechucení, kterých se obával.
"Větší část ano."
Dracovy dlaně vystoupaly na Remusova ramena. Pevně jej sevřel a zatlačil, takže ho donutil se docela položit, sám se nad ním zároveň naklonil. Několika polibky přímo na hruď dal najevo, že mu vůbec nevadí, jak jeho partner vypadá. Pak, jako už tolikrát předtím, se přesunul obkročmo na Remusova stehna, načež se znovu sklonil k dalšímu polibku na nahou hruď. Zdálo se, že si možnost takto se druhého muže dotýkat víc než užívá.
Remus si to užíval také. Nesrovnával, přesto si uvědomoval, o kolik něžnější Draco je. Zavřel oči a plně si začal vychutnávat doteky, to ale neznamenalo, že sám zcela zahálel. Vykasal mladíkovu košili a vjel pod ni rukama, aby mohl pohladit jemnou kůži. Už si byl naprosto jist, že je jako ptačí kůže a stále jí byl stejně fascinovaný, jako když se jí dotkl poprvé. Přetáhl mu košili přes hlavu, než ho obrátil pod sebe, což Draco jako vždy ocenil napůl nespokojeným zamručením. Nedalo se říct, že by byl rád dominantní, jen byl rád aktivní, což Remus oceňoval jen v případě, že si zrovna nechtěl plně užít mladíkovo tělo. Tak jako teď.
Zasypal bledou hruď polibky, jazykem polaskal snad každý centimetr při své pouti dolů k opasku kalhot. Snadno kalhoty rozepnul a následně bez váhání stáhl z hubených boků. Nedokázal si to odpustit a musel přejet prsty po světlých chloupcích v okolí napůl vzrušeného penisu. Mladík se pod ním nespokojeně zavrtěl.
"Nedělej to. Víš, že to lechtá," postěžoval. Remus se jeho slovům jen tiše zasmál. Rád svého milence takhle dráždil, protože Draco to vždycky dokázal ocenit něčím roztomilým. Smíchem, rozzlobeným brbláním nebo už skoro mistrně propracovanou urážkou. To vše bylo součástí jejich soužití.
Rozhodl se ale dnes už ho dál netrápit - vždyť měl narozeniny - a raději mu dát to, po čem podle netrpělivého vrtění a už naprosto tvrdého penisu, Draco toužil. Jazykem přejížděl po jeho penisu, od kořene po žalud, dokud nevyloudil z mladíkových rtů tichý povzdech, až pak použil rty. Nejdřív jimi sevřel špičku, než pomalu propustil penis hlouběji do své pusy. V tomhle byl víc než dobrý vzhledem k tomu, že neměl prakticky žádný dávivý reflex. Stejně tak jako mohl klidně spolknout vejce v celku, dokázal i do úst vsát celý Dracův penis.
Přejížděl po celé jeho délce rty, nahoru a dolů, a zároveň ho hladil jazykem. Věděl, že to je osvědčený způsob, jak co nejrychleji dovést svého milence k vrcholu blaha, což bylo přesně to, co chtěl, a věděl, že toho brzy dosáhne.
Draco mu vycházel boky vstříc, rukou svíral Remusovo rameno a zároveň v druhé tiskl prostěradlo. Prohýbal se mírně v zádech, oči zavřené a na těle mu vyrazily drobné kapky potu. Nesténal, jen občas vyrazil prudký nádech, když Remus zasál opravdu tvrdě. Dle výrazu a napětí v těle bylo znát, že si vše plně užívá a je soustředěn jen na muže, který se skláněl mezi jeho stehny. Nic jiného ho nezajímalo, až do posledního okamžiku, kdy se mu slabiny sevřely v příjemné křeči.
Dávno už se naučil rozpoznal ten okamžik, kdy se Draco dostal na vrchol, takže byl připraven. Neodtáhl se, nepustil jeho penis, naopak dál pokračoval v sání, dokud nebylo jisté, že je jeho milenec naprosto uspokojený a uvolněný. Pak propustil jeho měkký penis z úst a natáhl se nahoru, aby ho políbil.
Draco mu ovinul paže kolem zad a dlaní sklouzl po celé délce páteře. To vyslalo do Remusova těla příjemné zamražení, které skončilo v jeho už beztak bolestně vzrušených slabinách. Nemusel o svém stavu milenci říkat, ten mohl jasně cítit, jak se Lupin zlehka otírá o jeho stehno.
Vyslyšel tuto němou prosbu o uspokojení.
Draco obrátil Remuse na záda, což udělal starší muž víc než rád, protože věděl, že rychle přijde příjemné uspokojení. Štíhlé prsty rozepnuly kalhoty, kterých ho pak Draco rychle zbavil, aby se prakticky okamžitě, skoro až hladově, vrhl na jeho penis.
V tomhle prostě neměl mladý milenec skoro žádnou trpělivost, ale nevadilo to. Jistá prudkost, se kterou laskal Remusův penis, byla skoro více vzrušující, než kdyby bylo jeho počínání pomalé a rozvážné.
Na rozdíl od Draca nezavřel oči, naopak se zvedl na lokti, aby mohl jasně vidět, jak jeho penis mizí v tenkých, bledých rtech nebo jak po něm klouže rudý jazyk. Obojí se krásně doplňovalo s vlhkou horkostí laskajících úst. Ruku přesunul na Dracova záda, která hladil v drobných kruzích. Bezmyšlenkovitě a bez nějakého účelu. Jen přidával dotek mladíkovi kůže ke všem slastným vjemům, které momentálně okupovaly jeho mysl.
Nakonec ani on nevydržel sledovat, co Draco dělá, klesl na záda a zavřel oči, aby si jen plně vychutnal doteky a příjemnou vlhkost, která ho doháněla bezmála k šílenství. Nechal pocity, aby ho ovládly a dovedly na samotný vrchol rozkoše. Tohle prostě jeho milenec uměl dokonale i bez toho, aby potřeboval velké množství zkušeností.
Uvolněně si k sobě přitáhl teplé Dracovo tělo, dlaněmi několikrát přejel po jeho těle, než se odtáhl natolik, aby mu viděl do tváře a očí.
"Šťastné narozeniny," popřál mu konečně.
°°0°°
"Víš, že bych s tebou neměl spát?" řekl Draco, který nahý ležel po Remusově boku a okusoval lékořicovou tyčinku. Lupina z jeho slov poněkud zamrazilo v zádech, protože mu to připomnělo tolik argumentů, které hovořily proti jejich vztahu. Fakt, že byl Draco mladší, že byl vězněm v podmínce, za kterého měl starší kouzelník odpovědnost, takže to bylo skoro stejné, jako kdyby byl jeho učitelem, a v neposlední řadě samozřejmě fakt, že byl Remus vlkodlak.
"Otec mi pořád zdůrazňoval, že nesmím spát vedle svých milenek," pokračoval mladík, jen se převalil na bok, aby na Remuse líp viděl. "Lidé prý spí s Malfoyi jen ze dvou důvodů. Chtějí moc a peníze, nebo je chtějí zabít. Když usneš vedle svého vraha, tak už se ráno neprobudíš. Když usneš vedle zloděje, tak si ráno chudší o peněženku z testrálí kůže a galeony v ní. V obou případech budeš vypadat jako hlupák."
"Pak můžeš být rád, že už nemáš galeony ani testrálí peněženku. O pár lidí míň, kteří by tě chtěli okrást." Pousmál se. Opravdu si oddechl, že to myslel mladík víceméně jako vtip. Netušil, co by udělal, kdyby začali rozebírat skutečné problémy, proč by spolu neměli být. Bylo to téma, kterému se jim dařilo už dlouho pečlivě vyhýbat.
"Hmm, to je asi pravda," přikývl ne moc nadšeně, jednou za čas bylo znát, že mu přepych chybí. "Zato se rozšířila skupina těch, co mě chtějí zabít."
"O ty se postarám já," přislíbil a svůj slib stvrdil polibkem. "Nikdo by nechtěl brát vlkodlakovi jeho partnera. Navíc... mám ještě jedno překvapení k tvým narozeninám." Natáhl se do šuplíku pro papír, který už tam delší dobu ležel. Původně ho nechtěl dát Dracovi dřív, než projde celým úřednickým šimlem a dostane zelené razítko, jenže teď to vypadalo, že by mladík potřeboval alespoň naději na znovuzískání moci. Podal papír svému společníkovi, který si ho převzal a na chvíli se do něj začetl.
"To je žádost o navrácení hůlky," vydechl překvapeně Draco, navíc nezakrýval jasné nadšení z vidiny, že bude moci zase čarovat.
"Ještě není schválená, ale já věřím, že budeš moci zase čarovat," vlídně, jemně se na něj usmíval. "Poslal jsem jim tam opravdu rozsáhlé doporučení, kde píši, jaké obrovské jsi udělal pokroky a že se kaješ za svoje činy a tak podobně."
"Nenapsal jsi doufám, že dávám peníze chudým mudlům?" ušklíbl se mladík. Mudly pořád neměl rád, bylo to něco, co z něho Remus asi nikdy nedostane, tak hluboce to bylo zakořeněno v jeho mysli.
"Až tak daleko bych nezašel. Tomu by na ministerstvu beztak nikdo neuvěřil."
"Co budu muset udělat pro to, aby mi hůlku vrátili?"
"Jen jim odpovíš na pár otázek před komisí, která rozhodne, jestli nebudeš s hůlkou nebezpečný pro společnost." Přišlo mu to jako něco jednoduchého, ale Draco se velmi zamračil, posadil se a zmuchlal papír, který pak putoval obloukem někam daleko na druhý konec místnosti.
"Nechci svou hůlku. Ať si ji klidně nechají."
Remus jeho mrzutost nechápal, ale věděl ,jak ji snad trochu utišit. Posadil se také, přisunulse až k mladíkovi a objal ho kolem pasu, takže si mohl opřít bradu o jeho rameno. Musel uznat, že takhle bez košile, která by je oddělovala, to bylo příjemnější.
"Bude to jen pár jednoduchých otázek a já budu stále s tebou."
"Nebude to pár jednoduchých otázek!" odsekl vztekle. "Já vím, jak to chodí. Prolejou mě veritasérem a pak se budou vyptávat úplně na všechno. Bude jim jedno, že neznám odpověď, protože se budou ptát znovu, a když neodpovím, tak mě někam zavřou..." potřásl hlavou, "Nepotřebuji, aby mi dávali mou hůlku. Kdybych chtěl hůlku, tak si ji dokážu sehnat jinak než na Příčné v Ollivanderově krámku."
"Hůlku získat můžeš, ale dozoru ministerstva se nezbavíš," mluvil měkce, ale přesvědčivě, nechtěl, aby se Draco dostal svou horlivostí do nějakého problému, když se jim doposud vyhýbal. Jeho slova rozhodně problémově zněla.
"Jestli věříš mně, pak věř, že to proběhne jinak a líp, než si představuješ."
"Dobře," povzdechl si Draco, načež se víc schoulil do jeho náruče. "Budu ti věřit."
Poznámka autorky: Vzhledem k tomu že bylo na pokračování této povídky více hlasů, tak prostě zveřejním původně napsanou verzi a na přepisování se vykašlu.