Neznalost nepřítele - 7. kapitola
"Nepleť se do toho, Malfoyi, už nám nemáš co poroučet," obořil se na něj ten, co ho Draco nazval Prosperem, "Když tvůj tatíček sedí ve vězení, tak jsi jen obyčejná nicka."
Šedé oči jasně potemněly při zmínce, že je Lucius ve vězení. Hůlka se zastavila v poskakování mezi prsty a byla sevřena v bledé ruce tak, že ji mohl mladík kdykoliv použít. Pomalu se odlepil od zdi a upřel na oba své spolužáky opravdu zlý pohled.
"Ano, to sedí a všichni," stejně zlý pohled vrhl i na Nevilla, "víme, proč tam je, nebo snad ne? Pověz, víš proč je v Azkabanu v nejhlídanějším křídle ze všech?"
"Protože," Prosper se nadechl a podíval po svém kamarádovi, který vypadal, že neví, co by měl říct, "je to usvědčený Smrtijed. A ty si jeho Smrtijedský syn!" vyplivl jako urážku, jenže Draco uraženě nevypadal. Spíš jen jakoby upadl do temného zamyšlení.
"To jsem," přikývl na souhlas, "Takže jsem Pánovi zla blíž, než ty si kdy ve svém ubohém životě mudlovského šmejda mohl snít. Teď vypadni, než se skutečně naštvu a ukážu ti, co to znamená být synem Smrtijeda. Případně podám podrobný popis této události Snapeovi, který je přeci jen o něco málo horší než já."
Nebyl si tím nebyl jist, ale zdálo se, že Draco celkem nepokrytě naznačoval, že Severus je Smrtijed. Neville to samozřejmě věděl, věděl to dřív, než si s ním něco začal, věděl i jaké to pro něj má všechna úskalí a také mu bylo jasné, že Smrtijedi nevyzrazují svou totožnost před ostatními ani nehlásají totožnost jiného Smrtijeda. Chtěl tím snad mladý zmijozelský student Severuse nějak zdiskreditovat?
Ať to tak bylo nebo ne, ať to dva zmijozelští pochopili správně či se prostě jen báli Snapea, každopádně oba rychle vyklidili pole. Draco je vyprovodil pohledem, za který by se právě ani Severus nemusel stydět a pak se obrátil na Nevilla. Moc jasu svých očí a hněvu v nich neztlumil, ale na tváři vytvořil cosi, co byla maska zdvořilosti. Mladý nebelvír jaksi nevěděl, co na celou situaci říct, jestli by měl rychle utéct nebo Dracovi poděkovat.
"Nestalo se nic," kouknul na dusivku, "tomu tvému plevelu? Nechci, abys na mě žaloval Snapeovi, že jsem neuchránil tvou dusivku."
"Nic jí není a mě taky ne," zaváhal, než dokončil, co chtěl říct, "Děkuji že si je zastavil, asi bych si s nimi nevěděl rady."
Netušil, proč to řekl, nebyla to totiž pravda, se dvěma sedmáky by si poradil hravě, hlavní ale bylo, že jim nic udělat nechtěl. To, že byli ze zmijozelu, neznamenalo, že jsou nutně zlí a slouží Voldemortovi. To byla první lekce, kterou jim Harry dal, že ne všichni Smrtijedi pochází z hadí koleje.
"Vážně?" povytáhl světlé obočí, "Tetička Bella říkala něco jiného... počkat, neříkala, ona je totiž mrtvá," dokončil kupodivu bez vzteku, jen s jasem v očích, kterého by se mohli někteří bát. Neville se nebál, už viděl horší, a poklidně Dracovi pohled oplácel.
"Já ji nezabil," odpověděl jednoduše a popravdě, ovšem věděl, kdo to byl. Byl tam. Pamatoval si, jak se muž, kterého považoval za nejmírumilovnějšího člověka na světě, změnil ve vrčící bestii, trhající Smrtijedčino tělo na kousky, jakoby to bylo kuře nebo plyšová hračka pro psa. Ten hrůzný pohled se stal druhou jeho největší noční můrou, ale zášť k Remusovi Lupinovi necítil, ani strach ne. Neznal ho osobně, ne tak jako Harry, ale ten jeden rok, kdy v Bradavicích učil, ho přesvědčil o tom, že je jedno, co muž kdy udělá nebo kým je, byl to poctivý člověk, co si zaslouží úctu.
"Ne, jistěže ne," zahučel zaraženě blonďák, asi nečekal, že se ho nebude Neville bát, pak vrhl nejistý pohled směrem chodbičkou, kam původně nebelvír mířil, "Dovedu tě za Potterem, než se ti něco stane. Jsi Snapeův manžel, takže tě mám na zodpovědnost. Nechci skončit v jeho rozzlobených rukách."
V prvním okamžiku chtěl odmítnout, logicky mu ale došlo, že má Draco pravdu. Věděl, že si Severus a mladý Malfoy mají rozhodně blízko, už je proto, že pocházeli ze stejných Smrtijedských kruhů. A možná v tom, vzhledem k přátelskosti Narcisy Malfoyové, bylo ještě něco hlubšího než souznění lidí, kroutících se pod cruciatem z Voldemortovy hůlky.
"Díky, zvládl bych to, ale díky," souhlasil s tím návrhem.
Byla to tichá cesta. Draco nemluvil, nervozně se ošíval, jakoby měl dojem, že ho někdo pronásleduje a několikrát si stiskl levé předloktí. Když si všiml, že ho Neville sleduje vědoucím pohledem, tak si rychle strčil obě ruce do kapes. Nekomentoval jeho počínání, neměl k tomu co říct. Proč by taky vůbec měl poukazovat na to, že má Draco Znamení zla – pokud to vůbec byla pravda, klidně mohl mít jen ošklivou vyrážku, kterou si nechtěl drbat – když jeho vlastní manžel ho měl také.
Z kupé a sedadel je sledovaly desítky párů očí a sotva přešli kolem dveří, už bylo slyšet šeptání. Nadhodil si Patricii v náručí, aby se mu lépe nesla, a snažil se všechny okázale ignorovat, jak to bravurně zvládal Harry. Teď konečně chápal, že to vůbec není nic snadného, když zaslechl takové věci jako 'Podívej, manžílek mu dohodil ochranku' nebo ještě horší 'Myslíš, že spí i s Malfoyem? Nebo rovnou s celým Zmijozelem?'. Tázal se sám sebe, jak to ty roky mohl Harry vůbec vydržet, aniž by někoho ohavně proklel do bezvědomí.
Draco se zastavil, Neville k němu obrátil pohled v obavě, že hodlá blonďák na všechny ty urážky reagovat hůlkou, ale to se nestalo. Ukročil stranou a dozadu, jakoby se dostával z nějaké pomyslné oblasti kolem Nevilla a křivě, nuceně, se usmál.
"Tam sedí Potter," mávl rukou ke dveřím jednoho kupé, "To už dojdeš snad bez nehody, budu tu stát a dívat se, kdyby tě chtěl někdo sestřelit zákeřně zpoza rohu nebo z vedlejšího kupé."
"Fajn, díky... Draco," opatrně zkusil, jestli ho za použití jména Malfoy zabije nebo ne. Nezabil, jen pevně stiskl rty k sobě, jak potlačoval nechuť. Rozhodl se, že příště – pokud nějaké příště bude – už to zkoušet nebude. Vypadalo to, že ne všichni hadi se dali ukolébat jako Severus.
Zaváhal jen krátce, pro jistotu si připravil Patricii, kdyby ho Draco napadl zezadu, a vykročil k Harryho kupé.
"Ještě něco, Neville," taky použil křestní jméno a donutil Nevilla se obrátit, "Potter je v pořádku, protože... je to Potter, má, řekněme, úctu jistých... lidí," asi jen blázen by považoval Voldemorta za člověka, to Neville věděl, "Střelenka je také v pořádku, Láskorádovi jsou stará, čistokrevná rodina, která byla a je naprosto neškodná a nezajímavá pro nás pro všechny," myšlen tedy byl Brumbál i Voldemort, "ale ti ostatní... Co jsou zač Weasleyovi, to víš a Grangerová je mudlovská šmejdka. Tím, že se s nimi stýkáš, děláš svému manželovi ostudu. Měl by sis to v hlavě srovnat, protože nemůžeš donekonečna hrát šaška, kterému nikdo neublíží a on nestojí na ničí straně."
"Do toho, s kým se přátelím a s kým ne, neni níc tobě ale ani Severusovi," úmyslně použil jeho jméno, vědouc, že tak ho nazývají výhradně dva profesoři v Bradavicích, Brumbál a McGonagalová, nikdo jiný by si to asi netroufl.
Obrátil se na podpatku a vykročil ke dveřím kupé, ve kterém snad už bude klid. Ze všeho toho dnešního stresu, šikany – na to byl zvyklý, ale tahle měla novou, neozkoušenou podobu – a rádoby vyhrožování, o které se pokoušel, mu tlouklo srdce strachy a trochu se mu dělalo na zvracení. Dusivka v jeho náruči vystrčila několik svých škrtivých úponků a začala ho jimi chlácholivě hladit po tváři, jako by ho tišila nejlepší přítelkyně. Těšilo ho to, ale než vstoupil do kupé, tak její výhonky z tváře stáhl a strčil je do akvária, kde nemohly nikoho přidusit.
"Ahoj všem," pozdravil, když vstoupil a sjel pohledem známé tváře trochu v obavě, co budou říkat oni.
Harry ho podporoval, široký úsměv a pozdrav, který mu hned věnoval, ho v tom jen utvrdil. Lenka Střelenka byla prostě Lenka, bylo by jí jedno, kdyby Neville miloval samotného Lucifera, stejně by ho měla ráda a stejně by na něj dál vrhala své zasněné úsměvy. Navíc to byla právě ona, kdo ho dohodil Severusovi, takže proč by teď měla změnit názor. Hermiona byla rozumná a naprosto otevřená všemu, takže i ona vypadala normálně, když ho vítala. Ten, koho se obával, tedy Ron, se tvářil dle očekávání kysele jako nedozrálá švestka. Pozdravil, mávnul rukou, aby si Neville sednul – což taky udělal – ale nebylo to jako dřív. Doufal jen, že se to časem zlepší, až mu dokáže, že ho Snape neočaroval, neuřknul, neomámil lektvarem, nenutil ho trpět v mučírně, věčně vařit lektvary ani dělat cokoliv nemravně zvrhlého, co by se v bujné fantasii zrzavého mladíka mohlo zrodit.
"Hele dusivka, to máš na Snapea, aby tě nechal být?" vypálil hned Ron, jak si všiml, co Neville drží.
"Proboha Rone, kroť se!" napomenula ho okamžitě Hermiona a zamračila se jeho směrem.
"Ne, tu mám proto, že neutíká jako žáby," řekl pravdivě, pak se přinutil k úsměvu, "ale jo, nemá Severuse... tedy Snapea, nemá ho moc ráda," dodal spíš, jen aby uchlácholil zrzka, který by se do něj asi pořád navážel, kdyby bojoval za Severusovu čest. Navíc si byl jist, že by o to jeho manžel ani moc nestál, spíš by si rád Rona podal sám.
V následujícím okamžiku se ozvalo zaklepání, o kterém o chvíli později Neville nevěděl, jestli to byla záchrana nebo další hřebíček do jeho rakve. Bez pozvání totiž dovnitř vklouzla Romilda. Harry se naprosto automaticky stáhl do rohu sedačky, hezky k oknu a přiklopil vedle sebe opěrku na ruku, aby si vedle něho dívka nemohla sednout. Neville jen zalitoval, že není stejně rychlý a zkušený ve skrývání před fanynkami, protože tentokrát byl objektem dívčina zájmu právě on.
"Ahoj, Neville," posadila se vedle něj a spiklenecky se k němu naklonila, oči veliké jak camrály, "Je to opravdu pravda? Vážně si si vzal profesora Snapea? Vážně vás oddával sám Brumbál?"
Rozhlédl se po kamarádech, co oni na to, přeci jen tam všichni byli, ale zdálo se, že jsou odhodláni nechat ho na holičkách. Odkašlal si, jak se zbavoval knedlíku v krku.
"No... ano, je to pravda," odpověděl a pokusil se taky vtisknout do rohu sedačky, doufaje, že jeho útěk nebude zachycen a nějak... kdoví jak vyložen.
"To je tak," všichni napjatě čekali, co z Romildy vypadne, "romantické!" povzdechla si.
Ron si odfrkl, Harry se uchechtl, Lenka si také povzdechla a od Hermiony zaznělo tiché 'mentálně retardovaná slepice po mozkové obrně'.
"Já myslím, že vlkodlačí láska je romantičtější," ozval se náhle Ron, zcela bezpředmětně k debatě, alespoň podle Nevilla. Romilda to asi pochopila jinak, protože se jí rozšířily oči ještě víc. Bezděky ho napadlo, jestli existuje větší míč než je camrál. Někde, v nějaké, klidně i mudlovské hře, hmm ve fotbalu třeba?
"Takže je to pravda?" vyskočila a vmáčkla se mezi Harryho a Rona opěrka neopěrka, "Ty a vlkodlak Lupin... jako vážně?"
"Rone," zavrčel kamarádovým směrem Harry a málem vylezl okýnkem ven, jak se snažil být od Romildy co nejdál, "O tom nebudu spekulovat, ale jo, mám přítele, je to vážné a je to nadosmrti, takže..." zvedl ruce v gestu beznaděje a zatvářil se nanejvýš soustrastně, jakoby říkal, jak moc ho mrzí, že už nebude moci hromadně chodit se všemi fanynkami. Nikdy to nedělal, to Neville věděl, ale ten pohled, úsměv a výraz se mu povedly bravurně.
"Oh, to já samozřejmě chápu," navzdory svým slovům dle svého názoru svůdně zamrkala řasami, "stejně ale budu kontrolovat, jestli ti pravidelně píše."
"Ano, to určitě budeš, Romildo," vložila se Hermiona do konverzace hlasem matky pluku, který zchladí erotické nadšení i u víly, "Co takhle jít to kontrolovat z vlastního kupé?" nekompromisně jí vyhodila s neomaleností, která jí byla v některých situacích vlastní.
Romilda udělala něco jako povýšené 'Uhm', vstala a vyšla na chodbičku, jen nezapomněla na Harryho vrhnout vřelý úsměv. Ten se pod ním nervozně ošil, jako kdyby na něj spíš někdo vysypal mravence a on se snažil, moc si je na sobě vrtěním nerozdráždit.
"Skvělá práce, kamaráde!" rozzářil se Harry, jen co se za Romildou zavřely dveře i jejího vlastního kupé. Dokonce si s Ronem plácl na znamení toho, že se jim povedlo něco skvělého. Nechápal, co by to asi tak mělo být, tak mu to Hermiona ochotně vysvětlila.
"Tihle dva trolové si mysleli, že by si tě mohli lidé dobírat kvůli sňatku s profesorem Snapem, tak je napadlo, že by rozšířili nějaké pomluvy o Harrym, aby se všechna pozornost stáhla na něj a tobě dali ostatní pokoj." Evidentně s tím nesouhlasila.
"Geniální, nemyslíš?" zazubil se Ron, "A to ještě nevíš, jaká šáráda se rozpoutá, až někomu z nás nenápadně ujede, že má Harry hned dva chlapce do postele."
"Jen škoda, že nemůžeme říct, kdo je ten druhý," zalitoval Harry, "To by myslím pár lidí vážně úplně kleplo, mezi prvními by byl asi vrchní velitel bystrozorů a pak rovnou ministr."
"Vidíš ty dva, Neville?" poukázala na ně Hermiona s povzdechem a nesouhlasem v očích, "Vůbec nedbají na žádná nařízení, nebezpečí, na utajení... chovají se jako blázni a jsou úplně mimo."
"Já být Harrym," ozvala se Lenka, všichni na ni pohlédli v očekávání nějakého moudra, "tak bych se o něho vážně bála. Má plnou hlavu strachopudů."
Duševně zdravé osoby v kupé – diskutabilní bylo, jestli takovým člověk nebyla pouze Hermiona – se na sebe podívaly a pak sborově vybuchly v záchvatu smíchu. Nebyl k němu žádný konkrétní důvod, to prostě jen tak, že Lenčina slova buď vzbuzovala rozpaky nebo smích. Drobná blondýnka si je nechápavě měřila pře své barevné brýle, které jí seděly na nose.
Odložil dusivku na stolek, kupodivu se zatím nepokusila nikoho zaškrtit, a opřel se, aby měl pohodlí pro další konverzaci. Bylo to zvláštní, ale nikdo se ho už na Severuse nezeptal. Možná se domluvili, že to dělat nebudou, pokud tomu tak bylo, pak jim byl Neville vděčný. Stejně by nevěděl, co říct a co ne. Nemluvil o tom se Severusem ani s Harrym, ale nějak předpokládal, že cokoliv je mu svěřeno a neměla by se to druhá strana dozvědět, je tajemstvím, které mu nepřejde nikdy přes rty ven. Nic takového zatím nevěděli, nic co by mu řekl jeho manžel, ale něco tušil, co by měl Harry vědět.
"Půjdu pro něco sladkého, nechceš si taky něco koupit, Harry?" navrhl hlasem, o kterém doufal, že kamaráda donutí jít s ním. Krátce se na něj upřely zelené oči, které chvíli vypadaly zmateně, vzhledem k tomu že Harry už si nakoupil, ale pak se v nich odrazilo pochopení.
"Jasně, ještě bych si dal nějaké žabky... abych tě potěšil a tys mohla domů poslat pozitivní rekomando," řekl k Hermioně další poznámku, kterou Neville nepochopil, a pak vstal.
Vyšli společně na chodbičku a vydali se směrem, kde by teď měli být vozík se sladkostmi a milá stará paní, která ho vždy obsluhovala.
Zvažoval, jak to celé nadhodit, protože vypálit na Harryho 'Draco si drbal levé předloktí, asi tam má Znamení zla.... nebo taky možná jen vyrážku, to nevím, protože jsem to neviděl' nepovažoval za nejlepší nápad. Neštěstí ho kamarád předešel ve svém dotazu a navázal částečně nenucenou konverzaci.
"Sice jsem řekl, že o tom nechci nic vědět, ale... chová se k tobě dobře?" zeptal se, přeci jen nedokázal se tématu manželství s umaštěným bastardem Snapem vyhnout.
"Chová," odsouhlasil popravdě, "Nebudu říkat, že je jiný, než si myslíš, protože to nechceš slyšet, ale on... neublížil by mi. Nijak. Nikdy," prohlásil rezolutně.
"Tak nějak vím,že ne," připustil černovlasý mladík zamračeně a strčil si ruce do kapes, "Proto jsem asi souhlasil s tou svatbou. Tedy já vím, že bych nemohl nic dělat, to jen... chápeš, jako že jsem tam Snapea neproklel nebo mu nenadával. Ani nevím, proč tomu tak je... možná některými podivnými věcmi v mém životě... možná mu věřím, protože mu věří Brumbál," odmlčel se, "To je jedno, chtěl jsem jen říct... Nebudu do tvého vztahu s ním zasahovat, vyptávat se a vůbec nic, ale myslím si...," další odmlka, ve které zastoupil Nevillovi cestu a sevřel mu ramena v naléhavém gestu, "Možná jednou nastane den, kdy si budeš muset vybrat mezi svým manželem a mnou. Měl bys na to být připraven."
Neříkal mu žádnou novinku, vlastně to dnes slyšel už podruhé, jen Harry to uměl říct laskavěji než Malfoy. Věděl to ještě dřív, než souhlasil se Severusovým návrhem sňatku, jen to prozatím odmítal řešit. Dnes se tomu pomalu stavěl čelem už od ráno, další podpásovka, kterou musel zvládat.
"Volím boj s Ty víš kým, nehledě na to, na které straně bude Severus," prohlásil skoro až slavnostně. Bylo to tak. Tady totiž nešlo o volbu mezi Severusem a Harrym, tady šlo o to zvolit mezi dobrem kouzelnického světa a zlem, které přinášel Voldemort. A on věřil, že Severus to chápe stejně a chce jen dobro, jedno jaké znamení na ruce nese.
Harry zakroutil hlavou, až se mu vlasy rozvířily na všechny strany a vypadal dokonale rozvrkočený. Už dávno měl Neville dojem, že v tom není jen nespoutanost kudrlin, ale spíš spontální magie, protože čím byl mladík víc rozčilený, rozrušený nebo veselý, tím víc se mu vlasy ježily. Teď byly jako pod elektrickým proudem.
"Ne dnes. Ne protože si myslíš, že to chci slyšet," odmítl jeho vyznání loajality a ustoupil zase stranou, aby mohli pokračovat v chůzi, "Až nastane ten správný čas, tak to dokážeš činy. Jako na odboru záhad, nebo jako kdykoliv předtím," usmál se jedním z těch úsměvů, které lidem dávaly naději a on si to přitom ani neuvědomoval, že tomu tak je.
"Draco Malfoy je Smrtijed," řekl bez mrknutí, tak to bylo nejsnažší, "Alespoň si to myslím, že je, ale jistě to nevím."
Harry se zamračil, z velké části zamyšleně a prohrábl si vlasy, jak nad něčím uvažoval. Pak pokýval hlavou, když v hlavě asi dospěl k nějakému řešení.
"Myslel jsem si něco takového," připustil pro sebe, "Když jsem ho viděl v Obrtlé...," odmlčel a obrátil pozornost na Nevilla, "Řekl ti to Snape?" otázal se, nedokázajíc plně skrtý dychtivost po dalších informacích, která by Neville od svého manžela mohl mít nebo získat.
"Ne," odmítl a nesnažil se vysvětlit, že o válce se Severusem nemluví, "Měl jsem malou nehodu... tedy, napadli mě dva zmijozelští a Malfoy mě před nimi bránil, asi proto, že jsem manžel Severuse Snapea. Tvářil se divně, vypadal, že trpí stihomamem a... vím, že to není žádný důkaz... ale třel si levé předloktí. Když si všiml, že jsem si všiml, tak přestal a vypadal vyplašeně," v krátkosti shrnul, co se stalo.
"Hmm," zamručel mladík a dál si cuchal vlasy, až Nevilla napadlo, že je dnes večer už asi nerozčeše, "Voldemort se snaží zaplnit místo po Malfoyovi seniorovi, ale Draco... nesahé svému otci ani po kotníky. Já ho viděl bojovat, viděl jsem i Draca, přesto..," zamračil se, "budu si na něj dávat pozor."
"Na koho budeš dávat pozor?" zeptala se Ginny, která se právě vynořila z jednoho z kupé a přerušila tak jejich rozhovor.
Po zbytek cesty už se o Malfoyovi, nebavili, jen trochu o válce, ale opravdu jen okrajově. Pro všechny, dokonce i pro ně, asi bylo téma Voldemort nějaké zakázané, co se týče probírání na veřejnosti.
Ke konci cesty se Harry někam ztratil, nikdo nevěděl kde je a měli o něj všichni strach. Nedostavil se ke kočárům, ale nebylo na něj možné čekat. Řekli o jeho ztráte Hagridovi, který slíbil že projde vlak, ze kterého podle všeho Harry nevystoupil.
Jestli to udělal, to Neville vlastně ani nevěděl, protože odjel s ostatními na hrad. Rád by zůstal, ale věděl, že by Severus šílel, kdyby ho neviděl ve vstupní hale, kde měl dnes večer dozor. Pozdravili se úsměvem, tedy Neville se usmál, Severus na něj jen kývl. Harry se nakonec dostavil, sice zakrvácený, ale dorazil živý a relativně zdravý Severus získal vysněné místo učitele Obrany proti černé magii, přesto se podle zvláštního lesku v jeho očích zdálo, že ho to netěší. Napadlo ho, jestli to není kvůli údajnému prokletí, jež zabraňuje, aby kdokoliv učil obranu déle jak jeden rok. Bude se pak muset na to svého manžela vyptat.
Jejich nové pokoje byly dvakrát tak velké jako staré, vypadaly úžasně, prostorně a měly dvakrát tak velké okna. Nevillovi se tam líbilo, zato Severus vrčel, že se musel stěhovat, že je to moc daleko k hlavní síni a kdesi cosi, přitom byli nové pokoje prakticky přímo naproti těm starým. Byla to asi jen otázka toho, že neměl rád nové věci, ovšem Neville byl rozhodnut mu zdejší pobyt hned zpočátku zpříjemnit tak, že na změnu prostředí docela zapomněl.
Když si pak, unavený a upocený, ukládal hlavu na manželovo rameno, napadlo ho, že dnešní rok začal vlastně docela výborně a nemůže se nijak zkazit.
Poznámka autorky: Za komentáře k předcházející části děkuji Bobo, xinef, KA a Hiroko. Budu se těšit na vaše další komentáře a kdo nechce komentovat, ať prosím alespoň klikne v anketě. Děkuji.