Nedostupnost přátelství - 9. kapitola
04.10.2012 14:57
"Vypadám jako idiot," povzdechl si frustrovaně Ron. Už to bylo půl hodiny, co si na sebe oblékl hábit a za tu dobu Harry nevypozoroval, že by přestal třeba jen na okamžik fňukat nebo si stěžovat. Popravdě to začínalo být trochu únavné.
"Nevypadáš," snažil se ho touhle lží povzbudit už asi posté. "Možná kdybychom tady ty volánky odpárali, tak by..."
"... se ten zatracený hábit rozpadl a já bych alespoň měl důvod nejít na ples," doplnil za něj jeho nejlepší kamarád asi tak nadšený vidinou plesu, jako je tučňák nadšený dovolenou na poušti. "Stejně je nefér, že máš tak pěkný hábit. Kde si k němu vůbec přišel?" závistivě si prohlížel Harryho odraz v zrcadle.
Podíval se na svůj odraz také a dost dobře nechápal, proč je z toho Ron tak nadšený. Podle profesorky McGonagalové to byl standardní společenský hábit. Vypadal jako smoking u mudlů, jen kromě samotného saka měl hábit, ovšem vestička a motýlek nechyběly, stejně jako bílý stojáček, který ho nepříjemně tlačil kolem krku.
"Šel jsem za McGonagalovou a řekl jí, že nemám hábit. Ona se hned rozohnila, že je hloupá a úplně zapomněla na to, že nemám rodiče, co by mi hábit obstarali, pak mě vzala pod křídlem a odvedla za Dobbym, ten mi vzal míry... no a o pár dní později mi přišel tenhle hábit," odříkal ve zkratce historku a pokrčil rameny.
"To ti ho ušili na náklady školy?" podivil se Ron.
"To asi ne," nad tím do teď nepřemýšlel, ale nemyslel si, že by bylo třeba, aby mu někdo něco kupoval za veřejné finance. "Brumbál má klíč od mého trezoru a je jeho správcem, tak to asi nějak zařídil on, aby se to zaplatilo z mých peněz. Vidíš... mohl jsem mu říct, že taky potřebuješ hábit a nějaký ti koupit," dodal, načež si vzápětí uvědomil, že to asi nebyl dobrý nápad, což mu zamračený obličej jeho kamaráda potvrdil.
"Ne, tenhle je dobrej. Je tradiční, skoro starožitný, určitě v něm na parketu vyniknu," zahladil obratně nevůli a rozpaky nad tím, že by mu měl Harry něco kupovat. Moc ho to sice neuklidnilo, pořád se cítil blbě, že to vůbec navrhl, ale donutilo ho to dál to téma nerozebírat. Štvalo ho, že má víc peněz než Weasleyovi a nezná přitom způsob, jak jim je vnutit, aby jim pomohl.
"Jdete už?! Za chvíli to začne!" honil je nadšený Neville, který jen tak nakoukl dovnitř a zase zmizel. Ron pozvedl oči k nebi a poklepal si prstem na čelo, Harry mu to nemohl neodsouhlasit. Neville byl zvláštní, pokud šlo o ples a tanec, ale u něho už byli zvyklí na ledacos.
°°0°°
Myslel si, že to bude hračka, vždyť přeci nic nemohlo být těžší, než utkat se s drakem, jenže to ještě nevěděl, jaký je frmol na takovém velkém plese. Nejdřív byl ohromen Hermionou, která v šatech vypadala jako princezna a poprvé za celou dobu si – ke své hanbě – všiml, že má taky kromě mozku i pěkná prsa, která v růžových šatech mudlovského střihu krásně vynikla.
Pak tu byl Cedric, který ho uchvátil neméně tak. Měl také slavností hábit, ale na něm vynikal líp, než na komkoliv jiném v okolí. Krásně zdůrazňoval pěknou postavu, zejména pak jeho nohy a zadek, kde hábit končil přesně tak vysoko, že nutil člověka na Cedrikovo pozadí koukat, ale zároveň ho zcela zakrýval. Harry ten hadr v duchu proklínal do sedmého kolene, protože právě zadek byla jedna z věcí, na kterou by se mohl u svého přítele dívat klidně celý den, a nikdy by ho to neomrzelo.
Nestačil ani tyhle dvě překvapivé a rozhodně pěkné věci zpracovat, když ho Parvati dotáhla na parket k prvnímu tanci a celou dobu do něho hučela, co má dělat. Akorát se mu z toho točila hlava, doslova i přeneseně, a marně se pokoušel dohlédnout, kde je Cedric a co dělá.
Podařilo se to jen na jeden okamžik, který světlovlasý mladík využil k tomu, aby na Harryho rozverně mrkl, což způsobilo, že dupl Parvati na nohu. Podle zavrčení a vzteklého pohledu mu bylo jasné, že s ní už si podruhé dnes večer nezatancuje.
Po skončení úvodního tance poděkoval všem svatým, že si konečně může sednout vedle Rona někam do koutku a nemusí křepčit na tanečním parketu. Bezděky se mu vybavily filmy, ve kterých se homosexuál poznal podle toho, že strašně rád tancoval a chodil v obleku. Dobře, o některý to platilo i ve skutečnosti, třeba o Remusovi, on sám ale nesnášel společenský hábit a tanec ho vysloveně děsil.
"To bylo příšerné," zhodnotil jeho výkon Ron, jen co měl chvilku na vydechnutí.
"Díky za chválu, ó veliký mistře tanečního parketu!" zahalekal mu v odpověď a předvedl cosi, co měla být asi úklona, jen by při tom nesměl sedět rozvalený na židli.
"Má pravdu, byl jsi příšerný," ohodnotila jeho výkon Parvati. "Mám nové boty a ty jsi mi je celé pošlapal, podívej."
Koukl se na její boty a pak na ni. Nevěděl, co by na nich měl vidět. Byly to boty, obyčejné lodičky, nebo jak se jim říkalo. Pravda, vedly do nich pěkné kotníky, ale to byla úplně jiná věc.
"Skoro si myslím, že jsem měla jít s někým jiným," nasadila tomu korunu, špulíc rty, jako kdyby se jí osobně dotklo, že nelituje jejích bot. Zamračil se. Nechápal, co to zase, hergot, je? Tak když s ním nechtěla jít, nebo její sestra nechtěla jít s Ronem, tak neměly souhlasit. Nikdo je přeci nenutil s hůlkou v ruce. Prostě za nimi přišel, zrudl až po konečky prstů na nohou a zamumlal, jestli by s ním a Ronem nešly na ples. To se dalo přeci snadno odmítnout.
"Jo, to jsi možná měla," odpověděl automaticky, nedokázal si přitom pomoct, aby jeho hlas nezněl trochu kousavě. Odpověděla mu zamračením a dalším našpulením rtů.
"Budete vy dva vůbec s náma ještě někdy tancovat?" zeptala se Padma, doposud posedávající potichu vedle Rona.
"Ne!" odpověděl jak Ron, tak Harry stejně rázně a naprosto ve stejnou chvíli. Ani se na tom nemuseli předem pohledem domluvit, jejich reakce byla automatická.
"Pcha! Tak si tu seďte v koutě jako pecky, my jdeme tancovat!" řekla za ně za obě Parvati, vstala, vzala svou sestru za ruku a už zmizely v davu, ani se neohlédly.
Sice bylo trochu potupné, jak jim daly košem, ale Harry si rozhodně oddechl. Možná se přeci jen malinko cítil, snad kvůli tomu oddechnutí, provinile. Nechtěl ty dvě urazit, to vůbec ne, jenom mu vadilo tancování a všeobecně to, že vůbec musel na ples.
"Doufám, že jsme je moc neurazili," nadhodil směrem ke kamarádovi.
"Hele, nedali nám facku, tak snad ne," usoudil Ron. "Uvidíme zítra, jestli se probudíme s hlavou plnou dredů nebo chapadly na podivných místech."
Nervózně se podíval na Rona. Facku ani chapadla by asi Cedrikovi jen tak nevysvětlil. Přišlo by na dotazy, proč že mu je Parvati nebo Padma přičarovaly a kdo ví, co by si jeho přítel myslel. Možná že by nevěřil prosté pravdě, že k nim přišel proto, že ty dvě urazil.
Když už byl v myšlenkách u něj, tak ho rychle vyhledal pohledem v davu. Stál mimo hlavní chumel a povídal si s profesorkou McGonagalovou a Brumbálem. Harry si při tom pohledu frustrovaně povzdechl. Doufal, že by se mohli s Cedrikem co nejdřív vytratit, ale odtáhnout ho od, podle všeho dobře se bavícího, ředitele, byl nadlidský úkol, a dokonce i někdo ve společenských mravech málo znalý, jako byl Harry, věděl, že by to bylo víc než hrubé.
Ponořili se s Ronem do mlčení a popíjel jakousi modrou limonádu, nebo co to bylo. Mělo to uklidňující účinek a cítil se po tom spokojenější. Předpokládal tedy, že to bude spíš nějaký lektvar než jen šťáva, ale co na tom záleželo. Umožnilo mu to v klidu klouzat pohledem po sále a všech hostech.
První si všiml Nevilla, u kterého se taky na delší dobu zastavil. Ten blázen se zdál ve svém živlu, když tančil nejdřív s Ginny, a pak vyzýval k tanci prakticky každého, ke komu se dostal, jedno, jestli to byla holka nebo kluk. Nakonec vyzval dokonce i vesele se smějící profesorku Prýtovou. To už bylo trochu moc, jen o chloupek horší by to bylo, kdyby vytáhl na parket Kratiknota nebo Snapea. Naštěstí netopýr z podzemí se kamsi vytratil těsně po konci zahajovacího ceremoniálu, takže jeho neměl Neville ve svém bláznivém opojení tancem možnost pozvat na parket.
Dobře si také všiml Hermiony, taktéž celé rozesmáté a nadšené, jak vesele křepčí s Krumem. Dala si s ním i jeden ploužák, během kterého se k němu tiskla skoro víc, než bylo třeba, vlastně určitě se k němu tiskla víc, než bylo třeba. Ron si také všiml a začal skřípat zuby tak silně, až to vypadalo, že si je každou chvílí vylomí. Neměl pro něj slova utěšení, protože si myslel, že měl Hermionu pozvat rovnou, nebrat ji jako poslední možnost, ale to přeci nebyla jeho věc, že Ron byl slepý a neviděl, že ho má Hermiona určitě ráda.
Od Hermiony s Krumem ho odvedl páreček... vlastně to byla trojka, sedící u jednoho ze stolů. Dvojčata se tam věnovala velmi intenzivnímu rozhovoru s blonďatou dívkou, která byla Harrymu nesmírně povědomá. Nemohl říct, jak se jmenuje, ale věděl, že chodí do Havraspáru, protože si pamatoval, že spolu snad jednou seděli při hodině přeměňování. Dost tenkrát mluvila, takže se nemohl soustředit, a navíc povídala úplné hlouposti. Byla hodně excentrická, o čemž vypovídaly i její pistáciovo-oranžovo-kanárkové šaty, ze kterých zrak přecházel. Také byly hojně opatřené volánky a ona sama měla v uších něco, co červeně blikalo, jako kdyby si do uší strčila mudlovské řetězy se světýlky.
"Podívej se na dvojčata... s kým se to tam baví? Nevíš?" šťouchl do Rona loktem.
Kamarád zvedl hlavu a zaostřil na podivnou trojici. Zakroutil zamítavě hlavou, že to neví, a obočí se mu nakrabatilo.
"Nějaká holka z Havraspáru. Možná ta, co se o ni bráchové nedávno hádali. Byla to zase pěkná bitka, nadávali si a křičeli na sebe, že ten druhý pro ni není dost dobrý. Jestli je to ale ona, no tak potěš koště! Je to blondýnka, takhle budeme vypadat, že se paktujeme s Malfoyovými. Jenže Fred a George nikdy neměli rozum," trochu se rozohnil, pak ten požár spláchl jedním pořádným douškem.
Trochu nejistě na Rona koukal. Vůbec to nevypadalo, že si dělal starosti s poněkud lichým počtem účastníků celého toho případného vztahu. Jemu vadilo, že by děvče Freda nebo George – nebo že by jich obou? - mělo blond vlasy. Někdy prostě svého kamaráda nepochopil.
"Ahoj," pozdravil ho Cedric, který nad ním stanul v celé své nepopiratelné kráse. "Smím prosit?" zeptal se zdvořile, načež mu galantně nabídl ruku.
"V žádném případě," zamítl bez rozmyšlení, zato velmi rezolutně. "Na parket už znovu nevlezu, ani kdyby to byla jediná úniková cesta před hejnem hladových mozkomorů."
"Aha, dobře, tak já se tu k vám posadím," řekl zaraženě a rozhlédl se, kde je tu nějaká židle, kterou by si k nim přitáhl. Jednu opodál objevil, takže se k ní vydal, aby si ji přinesl.
"Co blbneš?" drcl do něj Ron. "Jdi si s ním zatancovat, copak nevidíš, že je z toho celej špatnej?" Harry na kamaráda nevěřícně hleděl, kde se v něm bere všechno to pochopení. "Pamatuješ, jak mi dala Fleur košem? Cedric se musí cítit stejně."
Ron měl v tomhle pravdu. Opravdu to vypadalo, že je Cedric z jeho odmítnutí nějaký přepadlý, jako kdyby na něj vylili kýbl ledové vody. Nechtěl ho do takového stavu uvést. Nebylo to ani v nejmenším úmyslné, jen přirozeně předpokládal, že všichni lidé musí nesnášet tancování stejně jako on. Byl to špatný úsudek.
Rozhodl se svou chybu napravit. Vstal a došel k Cedrikovi, který už byl na půl cesty zpátky k nim se židlí v ruce. Zlehka mu sevřel zápěstí ruky, ve které držel opěrku židle a usmál se na něj.
"Víš, dokud hrají tuhle pomalou písničku, tak bychom si mohli trochu... zaploužit," navrhl sice ne moc nadšeně, ale rozhodně ochotný si s Cedrikem zatancovat, když na tom bude trvat.
"Nemusíme, když nechceš," odpověděl Cedric, ovšem dle hlasu jasně pookřál. On snad vážně rád tancoval, možná stejně nadšeně jako Neville, nechtělo se mu tomu věřit, ale vypadalo to tak.
"Ne, já chci... když chceš ty... hmm, když tě to potěší," zase se trochu zakoktával. Cedric to vyřešil elegantně; odložil židli, vzal Harryho za ruku a políbil ho na její hřbet, čímž sice rozpaky, které mladý nebelvír cítil, ještě víc rozdmýchal, ale přinejmenším ho donutil přestat něco žvatlat.
Odebrali se společně na parket, Cedric si ho jemně přitáhl do náruče, rozhodně blíž než byl taneční postoj, a pevně sevřel jeho dlaň ve své.
Tanec s ním byl docela jiný než s Parvati. Nebyla v tom kupodivu ani stopa nemotornosti, dokonce ani z Harryho strany, stačilo totiž nechat se vést starším mladíkem krásně po parketu v pomalém plouživém rytmu hudby. Bylo snadné s ním tancovat, protože byl opravdu skvělý tanečník a hlavně se nesnažil dodržovat přesně Kde bylo třeba zaimprovizovat, protože se Harrymu zamotaly nohy, taky zaimprovizoval.
A co bylo na tom nejlepší, jeho laskavý úsměv a teplá náruč, které Harryho svedly k tomu, aby se celým tělem opřel o jeho hruď a hlavu si zlehka položil na jeho široké rameno. Dokonce se přistihl, že mu poklesla víčka a skoro zavřel spokojeností oči.
"Tak jo," zamumlal do hábitu svého tanečního partnera společně s tím, jak ho objal kolem pasu. "Jsem regulérní teplouš," ohodnotil sám sebe, to ale neznamenalo, že by byť jen naznačil, že se od Cedrika chce odtáhnout. Dávno už nekroužili po parketu, teď už jen stáli na místě a lehce se kývali do rytmu.
"Vítej v klubu," ozvalo se polohlasné zasmání kousek nad jeho hlavou, a pak ucítil ve svých vlasech polibek. "Nechceš jít ke mně?" zeptal se Cedric. Svůj návrh podpořil tím, že sklouzl rukou po Harryho zádech nebezpečně nízko, vlastně až na jeho kostrč.
"Lepší nápad bys ani nemohl mít," souhlasil Harry bez váhání a upřel pohled plný naléhavosti na svého přítele. Už jen to slibné pozvání způsobilo, že sebou jeho penis trochu cukl při vyhlídce na mazlení se s nádherným hrudníkem, kterého byl Cedric majitelem.
Ruku v ruce opustili Velkou síň a mlčky se vydali k mrzimorským místnostem, oba utopeni ve vzrušujících představách toho, co se v následující, přinejmenším půl hodině všechno stane. Harry upřímně doufal, že by se dnes mohli od laskání, hlazení a líbání hrudníků přesunout trochu níž, a konečně se začít věnovat neodbytnému pnutí v rozkroku, které je oba při jejich mazlení omezovalo. Navrhnout to nahlas, nebo udělat první krok, si ale zatím netroufl, protože co kdyby zase Cedric řekl ne, a byla by z toho chvilka daleko větších rozpaků než tenkrát poprvé.
Byl sice rád, že se trochu pohnuli z místa, ale upřímně, ani to mu nestačilo a erekce, která se mu začala tlačit v kalhotách, ho přesvědčila o tom, že by přeci jen měl dnes sebrat odvahu a pořádně si sáhnout.
Ani jeden z nich neváhal byť jen na okamžik, když se za nimi zavřely dveře Cedrikova pokoje, a vrhli se na sebe s nedočkavostí, která byla pro jejich věk příznačná. Rty spojili v divokém polibku, který je brzy donutil zalapat po dechu, protože bral víc vzduchu, než kdyby to byl pomalý promyšlený polibek. Jim to ale nevadilo, protože o tom to nebylo.
Harry už se samozřejmostí, i když tentokrát neohrabanou, díky tomu, že měl na sobě Cedric slavnostní hábit, rozepnul všechny knoflíčky, které mu bránily v přístupu k milencově hrudi, a pak ho i zbavil té zbytečné zátěže v podobě horního dílu oblečení.
Cedric nebyl pozadu a se stejným nadšením, ovšem větší obratností, zbavil Harryho jeho oblečení, zároveň zacouval k posteli, na kterou se posadil a stáhl ho k sobě skoro až na klín. Nebylo nic, co by mladému nebelvírovi vyhovovalo momentálně víc než postavení, ve kterém se ocitli. Zatlačil na Cedrikova ramena, až ho donutil se opřít o lokty v pololehu. Vklínil jedno koleno mezi jeho stehna tak, že se dotýkalo jasné vybouleniny v rozkroku, opřel se jím o postel a druhou nohou se zapřel o podlahu. Měl ho tak dokonale ve své moci, takže si mohl dělat, co se mu zlíbilo. Hodlal toho využít.
Přešel od Cedrikových rtů na jeho krk, tam se ale příliš nezdržel, naopak, pokračoval soustředěně dál po klíčních kostech až k bradavkám. Když se k nim dostal, tak přes ně několikrát prokmitl jazykem už se samozřejmostí, protože to nedělal poprvé.
"Ach Harry...," zasténal mu Cedric nad hlavou, a to zatím nevěděl, co má pro něj jeho mladý milenec ještě připraveno.
Harry přestal věnovat pozornost bradavkám a pokračoval níž, kam jen mu jeho postoj dovolil. Nakonec si musel stoupnout pořádně, ale to už byl přesvědčen, že se nebude Cedric cukat nebo pokoušet celou věc zastavit. Napůl ležel opřený o lokty, s hlavou svěšenou dozadu a plně si užíval, co Harry dělal.
Harry využil toho rozptýlení, klekl si na podlahu a pustil se do rozepínání kalhot. Nebylo to vůbec nic snadného, protože na rozdíl od mudlovských džínů, měly několik knoflíků. U uniformy si na to sice už zvykl, ale takhle narychlo, když se mu navíc ruce třásly vzrušením a rozpaky, to bylo doslova k vzteku. Tak moc, až zatoužil ty knoflíky utrhat.
"Harry... Harry, počkej," přeci jen se ho snažil jemně zarazit
"Možná bychom neměli..." Jeho snaha nebyla nijak velká, jen slova doplněná o upřený pohled. Taky proč by se bránil, když mu jeho přítel klečel u nohou, dotýkal se jeho tvrdé erekce přes látku a evidentně byl ochoten mu poskytnout rozkoš. Kdyby se začal bránit, tak by ho Harry asi poslal někam do háje.
"Tiše," napomenul ho rozechvělým hlasem. Měl samozřejmě obavu z toho, k čemu se právě chystal, ne však takovou, aby strachu podlehl a svoje snažení vzdal. Těšil se na to docela dlouho, nehodlal ustoupit.
Konečně se mu podařilo poprat se s protivnými knoflíky na kalhotách. Zahákl prsty za jejich okraj a tahem naznačil Cedrikovi, že ho jich chce zbavit, včetně prádla. Byl tam krátký okamžik zaváhání, ale nakonec starší mladík zvedl boky nahoru a nechal Harryho, aby mu kalhoty sundal.
Nějakou představu o penisu, dokonce i vzrušeném, samozřejmě už měl, zejména z nenápadného pozorování ostatních chlapců ve sprchách po famfrpálovém zápasu, ale tohle bylo něco jiného. Ne svou velikostí nebo tvarem, o tom usuzoval, že je normální a asi tak stejný jako jeho vlastní, ale skutečností, že tu Cedrikův penis tvrdě stál díky němu. Pocítil něco ne nepodobného hrdosti a zároveň i další nával vzrušení, který mu doslova hořel ve slabinách.
Nadechl se k tomu kroku, jako když by se chtěl ponořit do vody, a sevřel penis v dlani. Byl teplý, na dotek jemný jako kůže na zápěstí, dokonce ještě jemnější, a zároveň mohl docela jasně cítit tepání, které bylo zřejmě ve stejném rytmu jako Cedrikovo srdce. Několikrát po něm nechal dlaň sklouznout, za což si vysloužil tiché zasténání, které mu dodalo ještě víc odvahy pokračovat.
Naklonil se dopředu, rty bezmála tak, že se penisu dotkl, a znovu zaváhal. V hlavě se mu rozezněl Remusův hlas, radící mu, co má dělat. Upozorňoval ho, že nejcitlivějším místem na penisu je žalud, ale to neznamená, že by mu měl věnovat veškerou a jedinou pozornost. Naopak by to prý mohlo být po delším laskání nepříjemné.
Když konečně uchopil penis do pusy, byl za ty rady rozhodně vděčný. Zejména za tu další, kdy ho vlkodlak upozornil, že ani průměrný penis není snadné celý vzít do pusy a nemá se o to raději pokoušet, pokud se nechce začít dávit. Ta rada byla rozhodně užitečná, protože opravdu dostal Cedrikův penis do úst jen tak sotva z třetiny a zbytek, opět podle rady, pokryl svou nevelkou dlaní.
Na chuť potu si nestěžoval, nebylo to něco, z čeho by se mu zvedl žaludek, a Cedrikův táhlý sten byl dostatečnou odměnou, která všechno to nepohodlí zastínila.
Odtáhl se, nechal penis vyklouznout z pusy, ale jen proto, aby začal jeho špičku obkružovat jazykem, a pak po něm přejel rty po celé dálce. Tehdy už to jeho milenec nadobro vzdal s tím, že by se pokoušel udržet rovnováhu a klesl zcela na záda do postele. Už nebylo ani zdání po vzdoru, což bylo víc jak potěšující. Alespoň ho nic a nikdo nebude rušit v rozdělané práci, kterou byl momentálně zaujatý.
Zkoušel všechno, co ho jen napadlo. Dlouhé tahy rukou, sání rty, lízání jazykem až po šourek. Všechno to bylo oceňováno více či méně spokojeným mručením a sténáním, které ho snadno navádělo a zároveň dávalo svou zrychlující se intenzitou jasně znát, že dělá všechno dobře a vede Cedrika k vrcholu. To byl přesně cíl, kterého chtěl dnes dosáhnout. Samozřejmě taky vlastního uvolnění, ale to až za chvilku.
"Harry... já.. uhm," snažil se mumlavě sdělit, že je na pokraji orgasmu. Naštěstí tomu porozuměl dost jasně, takže se stačil včas stáhnout dost na to, aby první příval spermatu zasáhl jen jeho jazyk a ne patro. Druhá menší sprška dopadla jen na jeho hrudník, protože to už se odtáhl docela.
Ani chuť ani lepkavá konzistence nebyly něco, co by chtěl mít v puse dlouho, nebo to dokonce polykat, proto byl vděčný za další užitečnou radu, a to je mít při ruce kapesník. Vytáhl ho a odplivl si do něj, zároveň ho i použil na otření svých nahých prsou. Pravda, nebylo to nic romantického, ale Cedric si toho ve svém momentálním stavu moc nevšímal, protože byl spokojený a uspokojený.
"Harry," přeci jen se ozval, ale až ve chvíli, když si k němu Harry vylezl na postel. "Jsi v pořádku?" zeptal se, rukou prohrábl jeho vlasy.
"Jasně," odsouhlasil Harry, taky co by nebyl, a usmál se. "A ty?"
"To se nedá ani popsat," vrátil mu úsměv, společně s tím, jak si ho přitáhl k sobě na hruď, "Pojď sem...," zamumlal. Políbil ho, dlouze, hluboce a vášnivě zároveň, takže to nevypadalo, že by jemu vadila nahořklá chuť spermatu, která se přeci jen pořád držela v Harryho ústech.
"Teď ty," prohlásil, když propustil jeho rty a převrátil Harryho na záda vedle sebe, aby se hned přesunul nad něj. Ve tváři měl úsměv s dychtivostí a zároveň odhodláním udělat cokoliv, jen aby svého mladého milence potěšil. Nebyl tedy důvod, aby se prostě jen neuložil a nenechal si líbit Cedrikovu péči.
Poznámka autorky: Původně jsem si chtěla dát k narozeninám dárek v podobě dopsání "Nedosažitelnost vítězství" leč to se samozřejmě nepovedlo. Pak jsem se přesvědčovala, že bych vám mohla darovat nějakou jednorázovku, ovšem ani to jsem nestihla - jsem chtěla toho Remuse, Draca, lízátko a jablko. Jenže já jsem tak líná psát. Tak snad potěší alespoň to, že naši dokonalí hoši mají konečně sex... tak trochu no.
Dále tak trochu věnuji trojku Fred/Lenka/George jistým dvou dámám, které si stěžovali, že jsou tam všichni homosexuální. Vy jistě dámy víte, koho mám na mysli. :-D
A samozřejmě jako vždy děkuji Adelaine za betu a opravení těch mých gramatických zvěrstev.
Ještě mě napadlo, že jsem k povídce někde chtěla vložit video (viz níže). Neříkám že je to skvost mezi fanvidei, ale je to písnička a video, které jsem poslouchala během psaní povídky. Tedy mimo jiné, ale převážně právě toto video.
Za komentáře k minulé kapitole děkuji bacil, Bobo a belldandy. Každý komentář potěší, kdo nechce komentovat, tak ať alespoň zahlasuje v anketě.