Nedostupnost přátelství - 3. kapitola
Ještě teď si připadala, že musí být rudá až na konečcích prstů u nohou. Pravda, Minerva McGonagallová se sice nikdy skutečně nečervenala, ale vždycky měla ten pocit. Zejména když někdo chválil její zvěromagii nebo když viděla muchlující se studenty. A to by člověk řekl, že za čtyřicet let praxe, si na to už zvykne.
Neuvěřitelný šok to pak byl, když přistihla Harryho Pottera, jak se v přístěnku na košťata líbá s Cedrikem Diggorym, ba co líbá, doslova si vzájemně polykali obličeje. Oběma jim vzala body, za to že jsou tak pozdě večer mimo své kolejní místnosti a pak je zahnala zpátky do pokojů. Harryho doprovodila rovnou až k věži, jak se snažila tou cestou získat odvahu s ním promluvit, ale nakonec ji nezískala. Na tohle nikdy nebyla dobrá a jakožto učitelka si to vyčítala.
Byla ale rozhodnuta zajistit, aby byl Harry správně poučen o intimních věcech, zejména pak intimitě mezi muži. A věděla, koho musí požádat, aby jí pomohl.
U baru v hospůdce U Třech košťat si zjistila číslo Remusova pokoje a rovnou zamířila z ním. Musela chvíli počkat, než odpověděl na její klepání, čemuž se tak pozdě ani nedivila, ale nakonec se ve dveřím objevil Lupin, který vypadal, že se sotva dostal ze sprchy a stačil obléknout do pyžama.
"Minervo," řekl s překvapením, ale ustoupil stranou, aby mohla vstoupit, "Co tě ke mě přivádí tak pozdě v noci?" zeptal se. U někoho jiného by to brala za náznak toho, že obtěžuje, ale u Remuse věděla, že tomu tak není. Prostě jen konstatoval, že je venku už pozdě a že je její návštěvou překvapen.
"Dobrý večer," vešla dovnitř a rovnou si našla místo na sedačce, "Jestli s dovolením mohu...," naznačení rukou jí dalo povolení se posadit, "Omlouvám se, že tě ruším tak pozdě a asi budím." Sjela pohledem jeho úbor, sestávající se z pyžama, županu a papučí na nahých nohách.
"Nebudíš, ještě jsem si chtěl tak hodinku, dvě číst, víš, že noční spánek není něco, co moc často provozuji. Zvláště když je měsíc tak vysoko," řekl a pohledem poukázal na pomalu, ale jistě, se zakulacující záři na obloze.
"Chápu," přikývla, víc to nerozebírala, "Chtěla bych tě o něco požádat... je to ale trochu ošemetná věc." Poposedla si a rukou upravila svou sukni, na které se pohybem udělal varhan. Věděla, že to jistě Remus nevezme nijak osobně, přesto jí bylo nepříjemné o tom mluvit s tak mladým mužem, nehledě na to, že byl gay.
"Vypadáš, jako bys mě chtěla pozvat na rande," zasmál se zlehka a sedl naproti ní, "Víš, že já se neurazím, ať mě požádáš o cokoliv," dodal už daleko vážněji.
"Jde o to, že jsem dnes viděla mladého Pottera, jak se v přístěnku na košťata líbá s Cedrikem Diggorym," vychrlila ze sebe rychle dřív, než se stihla zajíknout nebo zakoktat.
"Oh," byla jediná odezva, které se jí od jasně překvapeného vlkodlaka dostalo. Vypadalo to, že tohle opravdu nečekal a přitom měla Minerva dojem, že o Harrym ví asi nejvíc ze všech lidé, pokud by pominula Grangerovou a Weasleyho, kteří byli s mladým nebelvírem prakticky dvacet čtyři hodin denně.
"To jsem řekla taky, když jsem je tam viděla," podotkla jen tak mimochodem.
"Inu... je pravda, že James nikdy neprojevoval zájem o muže, ale jeho otec byl známý tím, že... nebudeme tomu dávat vznešená jména... ojel všechno, co se hýbalo. Takže až tak moc překvapený nejsem."
"Nepoužívej takové výrazy, není to slušné," upozornila ho s pedantností jí vlastní a letitou praxí v poučování studentů o tom, co se má a co se nemá.
"Promiň Minervo, ale," pokrčil rameny, "už nejsem tvůj student. Ale dobře, nebudu takhle mluvit před tebou," zvedl ruce jak to sliboval a bránil se zároveň, "A teď, upřímně nechápu, proč s tím jdeš za mnou? Dobře, jsem rád, že tohle o Harrym vím, i když by asi bylo dobré, abych se to dozvěděl přímo od něj, přesto není důvod, abych se tím znepokojoval nebo třeba jen zabýval. Harrymu už bylo třináct, není už můj student ani můj syn nebo kmotřenec. Je to jeho intimní věc, s kým se stýká a koho miluje. Nemám právo mu do toho nějak zasahovat, pokud mě chceš požádat o tohle."
"Nechtěla jsem, abys zasahoval," zakroutila zamítavě hlavou, "Spíš jsem myslela... inu, že bys mohl... chci tím říct, že jsi muž a líbí se ti muži, takže bys mohl s Harrym pohovořit o jistých věcech. Intimních věcech, které by nemusel znát. Které spolu dělají dva muži, jestli chápeš." Tentokrát už se jí několikrát podařilo zajíknout, pohledem při své řeči těkala všude jinde po pokoji, raději, než aby přímo pohlédl na Remuse.
"Ty chceš, abych s ním promluvil o sexu?" ujišťoval se, jestli ji slyšel a pochopil správně.
"Ano, přesně to chci," kývla rázně a pohlédla mu s odhodláním skutečné nebelvírky do očí, "Vyrůstal v mudlovském světě, tak jistě nechápe naše tradice a nebyl v dětství poučen o sexu tak, jako jsou poučeni kouzelníci a čarodějky. V Bradavicích taková rodinná nebo sexuální výchova zcela chybí, protože ji školní rada nepovolila. Někde se to musí dozvědět, než třeba udělá chybu a stane se mu něco nepříjemného," docela kulantní slovo pro nechtěný sex, "Nevěřím sice že by zrovna pan Diggory byl tak nečestný, ale nevěřím ani, že bude jediný v Harryho životě."
"Nemělo by se to svěřit do povolanějších rukou? Nebo třeba do rukou Tichošlápka, když je jeho kmotrem?"
Vrhla na Remuse víc jak skeptický pohled, který okamžitě způsobil, že se muž ošil a lidově řečeno, praštil do čela, co to plácá za blbosti.
"Máš pravdu, ten by se hned po dvou větách vytasil se svými zlatými vydáními Playboye a Penthousu, což není nejlepší učební pomůcka pro čtrnáctiletého chlapce," uznal že Sirius byl hodně hloupí nápad, "A co Brumbál nebo třeba... ne, ten rozhodně ne, tam by se nedostali přes vzájemné urážky nebo by na sebe rovnou vytasili hůlky," opravil se a doplnil, ještě ne stačil vyslovit Snapeho jméno.
"A Brumbál by asi použil maňásky," utrousila Minerva napůl úst, "Je to skvělý ředitel i vůdce, má pro děti pochopení, ale už je moc starý, aby vysvětloval takovéhle věci."
"Ach, dobře, Minervo," souhlasil, ostatně kdy on také nesouhlasil s tím, že někomu vyhoví, "Zítra mu pošlu sovu a odpoledne se s ním sejdu na pozemcích školy, abych si s ním promluvil. Spokojená?" dotázal se s pozvedlým obočím.
"Naprosto, Remusi, a děkuji. Ty víš, že já sama bych to nezvládla mluvit o takových věch, zejména, když se jedná o věci mezi muži," vysvětlovala poněkud překotně, proč se toho neujala rovnou sama.
"Já to chápu," ujistil ji, naklonil se a dokonce ji povzbudivě poklepal na ruku, než vstal, "Dáš si kapku brandy? Tahám sebou po kapsách jednu láhev, co mi vnutil Tichošlápek a hodně mě tíží, potřeboval bych s ní pomoct."
"Moc ráda si dám," souhlasila bez váhání. Hodinka nad skleničkou v dobré společnosti jí rozhodně neuškodí, navíc jí chvíle strávené rozhovory ve sborovně s Remusem vážně chyběly. Dle jejího názoru, vlkodlak nebo ne, neměli ho ze školy vyhazovat a už vůbec neměli přijímat Moodyho, ale to byl její názor. Brumbál si vždy prosadil své.
°°0°°
Sova s pozváním na procházku od Remuse ho vážně potěšila. První úkol byl doslova za dveřmi, ale ještě nikdo nevěděl, oč se jedná, tak si potřeboval s někým popovídat. Remus na to byl ten nejlepší, protože uměl vážně skvěle poslouchat. Cedrik sice taky uměl poslouchat, ale s ním se o Poháru nebavil, protože to byla taková jejich nepsaná a neřečená dohoda. Mohli se jinak bavit o čemkoliv, i když Harry se pořád stranil toho aby mluvil o svých příbuzných, jen Turnaj byl tabu, co nešlo překročit. Oba byli příliš poctiví, aby tohle téma nakousli.
Vyběhl ven a vydal se směrem k cestě vedoucí k Zapovězenému lesu. Po cestě potkal Snapea, který zrovna mluvil se dvěma zmijozelskými a vrhl na něj zlý pohled, ostatně jako vždy. Harry mu ho neméně příjemně vrátil, jistý si tím, že nedělá nic špatného. Na louky okolo Bradavic se smělo a nebyl jediný, kdo tam mířil, tak proč by se on měl znepokojovat pohledy, které na něj lektvarista upíral.
Šel ale dál než ostatní, až k okraji lesa, kde teprve na něj čekal Remus. On se podle všeho v lese nebál vůbec, v noci natožpak přes den, zřejmě proto, že byl vlkodlak. Taky čeho by se tam vlkodlak mohl bát, když byl jednou z nejsilnějších šelem, co běžně lesy v Anglii obývaly.
"Rád tě vidím, Harry," přivítal se s ním a zlehka rozevřel náruč, kdyby ho chtěl Harry obejmout, tak jako předtím u Brumbála. Tentokrát ale zaváhal, jak tak Lupina viděl, teď to bylo jiné. Snad kvůli tomu, co poslední dobou pořád dělali s Cedrikem, ho znervóznilo objímat se s někým, komu se také líbili muži. Váhal moc dlouho, protože vlkodlak mírně tázavě pozvedl obočí a zase ruce spustil, těžko odhadnout jestli byl zklamaný.
"Ahoj, Remusi," pozdravil se s ním taktéž a strčil ruce do kapes kalhot.
"Projdeme se...?" dotaz to byl jen napůl, spíš návrh, kterému se nedalo říct ne, zvláště když už muž vykročil k lesu, "Musím ti pogratulovat, Harry. Podařila se ti nevídaná věc a to přivést do rozpaků profesorku McGonagallovou."
"Počkej, nevím o čem to mluvíš. Já se v jejích hodinách chovám slušně," začal se hned automaticky bránit, než mu to došlo a zrudl, "Oh aha, ty myslíš... ona ti to řekla? Přijde ti to divné?" zeptal se, předpokládaje, že mluví o té samé věci a to o Cedrikovi.
"Vůbec mi nepřijde divné, že sis našel přítele. Ostatně bylo už docela načase, aby ses začal zajímat o vztahy," usmál se povzbudivost sama, "Mám dojem, že si měl do teď plnou hlavu jiných věcí, že?"
"Většinou jo," připustil, "Nikdy tu kolem mě nebylo dost klidu, abych mohl přemýšlet, víš o... no o tomhle a tamtom. O holkách a klucích. Bože, tohle je trapná debata!" zasténal pro sebe.
"Obávám se, že bude ještě trapnější," zlehka se vyhoupl na spadlý kmen a pak z něho seskočil dolů, zato Harrymu to dalo o něco víc práce dostat se na druhou stranu, "Minerva mě požádala, abych si s tebou promluvil o intimních věcech."
Zaskočila mu slina při představě, jak profesorka McGonagallová žádá Remuse, aby s ním promluvil. Byla to tak směšná a zároveň trapné scéna, že nevěděl, jak na ni reagovat.
"Snad se mnou nechceš probírat... sex?" vyslovil polohlasně, "Víš, Remusi... já no... vím, jak se dělají děti. Tohle už mi vysvětlili v mudlovské škole." Ošíval se, doufaje, že najde nějakou únikovou cestu nebo je napadne něco strašlivého, aby tohle téma nemuseli dál probírat. Ano, určitě by je mohlo napadnout stádo rozzuřených kentaurů.
"Budeš překvapen, ale mě také a proto vím, nakolik nepřesné to bylo v jistých... aspektech," zvolil opatrně slovo, "Konkrétně co se týče sexu mezi dvěma muži," upřesnil hned vzápětí, "Nemyslím, že by mudlové za těch třicet let moc vyspěli."
"Já se o tom nechci bavit," zamumlal do země, ale myslel to upřímně. Vážně se o tom nechtěl bavit, zejména s Remusem ne, možná s Hermionou, která o tomhle určitě taky něco věděla, ovšem s vlkodlakem se to zdálo zvláštně nepatřičné. Skoro až příliš intimní, protože byl také gay.
"Dobře, není to tvá povinnost, jen chci říct, že kdyby ses potřeboval na něco zeptat, tak ti rád a beze studu odpovím," nevnucoval se dál, "Přejdeme k tématu Pohár tří kouzelníků?" navrhl, "Předpokládám, že bys o něm rád mluvil."
"Spíš bych rád věděl, co je první zkouška," v duchu si ulehčeně oddechl, že přešli k Poháru a sex nechali být, "Má to být o odvaze, což není moc přesná definice. Může to být všechno od toho, že nás předhodí akromantulím nebo nás donutí nadávat profesoru Snapeovi, až po skok na gumě z Bradavických hradeb. Mohli by být trochu konkrétnější, aby se na to mohl člověk připravit. Někdy mám dojem, že se snaží zabít všechny účastníky, nejen mě."
"Asi si myslí, že moci se na strach předem připravit by zkazilo vaše hrdinství," podotkl zamyšleně, "Každopádně pokud se chceš zeptat, jestli o tom něco nevím, pak tě zklamu. Netuším vůbec nic."
"A neřekl bys mi to, ani kdybys věděl, co?" pozvedl obočí v dotazu, taky ho tak trochu škádlil, i když mu cosi říkalo, že by možná byl Remus tak poctivý a vážně by nic neřekl.
"To by záleželo na situaci," odpověděl vyhýbavě, jako asi vždycky, když po něm člověk chtěl jasnou odpověď na nepříjemnou otázku.
"Vadilo by mu to?" zeptal se náhle, bez toho, aby přemýšlel, že o tomhle tématu už mluvit nechtěl, "Vadilo by mému otci, že jsem s Cedrikem?" upřesnil, když viděl Remusovo tázavě pozvednuté obočí.
"Ne, jistěže ne," usmál se a zakroutil hlavou, "Sám sice, pokud vím, s žádným mužem nikdy nebyl, tvá matka pro něho byla jediná, ale neměl by s tím problém. Bylo by pro něj důležité, že jsi šťastný, i když je pravda, že by asi oba litovali že možná nebudou mít vnoučata. Na ty se oba těšili ještě předtím, než ses narodil."
"A co Tichošlápek, nebude to vadit jemu?" pokračoval dál ve vyptávání ohledně svých přátel. Hermioně to zatím neřekl, s Ronem stále nemluvil, ale když to věděl Remus, pak by mu mohl naznačit, jak se budou ostatní chovat, až se to doví. Vlkodlak to, zdá se, bral naprosto přirozeně a ani se nepodivil, což bylo velmi uklidňující.
"Dejme tomu," jemně se pousmál, skoro tajemně, "že ten nemá proti vztahům s muži žádné výhrady. V některých okamžicích spíš naopak," dodal, pořád ten potutelný úsměv.
"Počkej," zarazil se při pohledu na Remusův výraz, "vím, že ty si gay, ale neříkej mi, že Tichošlápek taky?"
"Samotné slovo 'gay' je zavádějící a vymysleli ho mudlové. Tichošlápek není gay, on si jen neodpírá a nepopírá, co se mu líbí. Víš," opřel se, vlastně si částečně sedl, na vysoký pařez, "mudlové mají tendenci všechno škatulkovat, tady se naštěstí škatulkuje jen čistota krve, což je proti omezenému mudlovskému rozhledu ještě docela málo."
Neřekl nic, jen se posadil vedle vlkodlaka. Když mluvil Remus takhle, přímo s přirozenou autoritou učitele, tak Harry vždycky rád poslouchal a tohle ho skutečně zajímalo. Chtěl se o tom všem něco víc dovědět.
"Sexualita je přitažlivost k myšlence, pohledu, doteku nějaké osoby, v případě kouzelnického světa se nerozlišuje pohlaví ale ani třeba druh..."
"Druh?" podivil se bezděky, takže ho i přerušil.
"Jistě," přikývl, "Profesor Kratiknot má v předcích skřeta, Hochová zase prý trola, o Malfoyích se dlouho traduje, že mají vílí krev a například u Láskorádů bych se tomu také nedivil. Už jen já sám jsem, jakožto vlkodlak, vlastně jiný druh. Do koho se zamiluješ, s tím také jsi."
"Ach tak," přikývl zamyšleně. Nikdy víc nepřemýšlel o tom, proč je profesor Kratiknot tak malý nebo proč má Hochová žluté oči, až teď mu začaly docházet souvislosti.
"Tady se poznáš jen s omezenou částí kouzelnické společnosti. Studují tu pouze čarodějové, víly nebo skřeti, kteří také mají jistá magická nadání, mají vlastní školy. Pokud se po absolvování nevrátíš do mudlovského světa, pak tě jistě čeká ještě mnoho překvapení a nových věcí. To ale není to, o čem jsem chtěl mluvit. Měl bych ti vysvětlit, jak to vlastně se sexualitou je, protože v tomhle jsou mudlové dosti zaostalí. Už jen jejich deseti procentní tabulky..." potřásl hlavou, "Víš sexualita je jako... přímka. Na jednom jejím konci máš ty, které přitahuje výhradně opačné pohlaví a na druhém ty, co přitahuje výhradně stejné. Málo kdo se ale nachází na tom či onom konci, spíš se pohybuje někde mezi. Vzhledem k přírodním zákonům je samozřejmě víc těch, co jsou na přímce blíž k přitažlivosti k opačnému pohlaví, bez toho by všechny druhy vymřely. Ovšem schopnost si přiznat, případně využít, že nás přitahuje také stejné pohlaví, je dána morálkou, sociálním prostředím a výchovou. V mudlovské společnosti je považováno za normu, že je člověk s někým opačného pohlaví.
K tomu je také podvědomě tlačen okolím. V našem světě to neplatí, protože v naší společnosti nikomu nepřijde divné, vlastně ani zajímavé, že jsi s někým stejného pohlaví. Proto, když v sobě čaroděj objeví touhu či lásku k jinému čaroději, tak není nikým, ani svým podvědomím, veden k tomu, aby ji potlačoval. Dám ti příklad... dejme tomu Ron, podle toho, jak se kouká na dívky z Krásnohůlek, patří k těm, co jsou blíž k heterosexualitě. Tichošlápek se pohybuje někde uprostřed, vybírá si podle nálady a momentální zamilovanosti," poslední slovo znělo zvláštně, trochu vzdáleně a zamyšleně, "a já například patřím k těm, kteří jsou v drtivé většině případů, vlastně ve všech, co si jsem schopen uvědomit, přitahováni ke stejnému pohlaví. Chápeš už, jaký pohled a postoj má kouzelnická společnost na sexualitu a vztahy?" zeptal se na konec svého monologu, zároveň přitom upřel na červenajícího se Harryho upřený, zkoumavý pohled.
"Myslím, že ano," přikývl na souhlas. Bylo mu to vysvětleno velmi jasně, bez toho, aby to bylo trapné, což ho překvapilo. Sice cítil, že se trochu červená, jenže Remus prostě všechno dokázal vysvětlit tak, že to člověku do hlavy klouzalo docela přirozeně. Zároveň ho to donutilo se zamyslet sám nad sebou a vztahem k Cedrikovi. To o té přímce bylo zajímavé, zejména z hlediska toho, že nikdy nepohrdl pohledem na pěkné ňadra či nohy dívky, která kolem prošla. O svém chování nikdy víc neuvažoval, jen si teď uvědomoval, že se čas od času otočil za nějakou, která se mu zalíbila a pomyslel na ni, samozřejmě až do chvíli, než o pár minut později zase jeho mysl sklouzla k Blackovi, kterého tehdy považoval za vraha svých rodičů nebo, dnes, k poháru. Došlo mu také, že skoro stejně často jeho zrak spočinul i na jiném hezkém pozadí. Docela se znechucením si uvědomil, kolikrát civěl na zadek Malfoyovi, když ho viděl postávat s koštětem v ruce u famfrpálového hřiště. Raději tyhle myšlenky zaplašil a obrátil svou pozornost na svého společníka.
"Myslím, že jsem jako Tichošlápek," usoudil částečně sám pro sebe, ale také pro Remuse, "Chci říct... no chápeš," neurčitě pokynul rukou.
"Chápu," přikývl věcně, prostě že to vzal na vědomí, "a je to naprosto v pořádku. V našem světě nenarazíš na nikoho, kdo by měl něco proti. Obávám se ale, že Rita Holoubková rozmázne každý tvůj vztah, o kterém se něco doví."
"Nezajímá mě, co píšou ve Věštci, je to plátek, co si nezaslouží ani otevřít. Dávno jsem zrušil předplatné," nad tímhle rozhodně mávl rukou jak skutečně tak i obrazně. Co o něm napíšou v novinách už mu dávno nedělalo moc starostí, po tom, co Holoubková ani nevěděla, kolik je mu let, by to byla zbytečná námaha.
"Ostatním by na tom mohlo záležet," podotkl.
"Ostatní ať mi políbí... ehm, promiň," omluvil se ještě dřív, než to dořekl a zároveň cítil, jak mu zrudly uši. Nebylo to vůbec tím, že by se styděl za použití sprostých slov, ale v přítomnosti Remuse nějak nechtěl používat slova jako prdel, protože to bylo krajně zavádějící.
"Pak doufám, že Cedrik Věštce čte, abys mu mohl doporučit to samé, jako ostatním," konstatoval poklidně, jen koutky se mu chvěly, jak potlačoval úsměv a v očích mu bezmála bujaře jiskřilo. Harry zamrkal překvapením nad jeho reakcí i tím prazvláštním leskem, který byl nesmírně přitažlivý.
Remus se zasmál a zakroutil hlavou. Vlasy se mu přitom rozvířily kolem hlavy, takže si jedním pohybem ruky shrnul pramen za ucho, kde ho zlehka zachytil. Jeho vlasy měly barvu
lučního medu, jemně špinavě blond a protkané desítkou stříbrných nitek, které jeho chlapecké tváři dodávaly vážnost příslušející jeho věku.
Harry se usmál, spíš z povinnosti a automaticky, když se smál Remus, on sám byl zaujatý jeho pozorováním. Až do teď se nikdy na postaršího vlkodlaka víc nepodíval, takže mu pomalu a jistě docházelo, že je to pohledný muž, až překvapivě podobný Cedrikovi, které měl také světlé vlasy a chlapecké rysy. Nebo že by byl Cedrik podobný Remusovi.
"Máš vlastně nějakého přítele?" zeptal se s nesmělostí a se zájmem zároveň. Také se snažil budit dojem, že ho to zajímá čistě jako přítele, protože on sám přeci už někoho měl, tak by se neměl zajímat o jiné muže. Přesto mu kdesi v mysli vzplanul malinký plamínek ne zcela poctivého a čestného zájmu, jen doufal, že si ho Remus nijak nevšimne.
"Ne, nemám," odpověděl krátce, snad proto, že o tom nechtěl mluvit.
"Promiň, neměl jsme se ptát," omluvil se rovnou, když viděl, jak podivně strnule se Remus tváří. Jeho výraz při těch slovech hned změkl, zase se usmál a potřásl hlavou.
"Nevadí mi, že se ptáš," povzdechl si, "Se mnou je to složité, víš, Harry? Většina lidí si myslí, že jsem vlkodlakem jen jednu noc v měsíci a jinak jsem docela obyčejný člověk, ale to není pravda. Vlk je ve mě stále jen spí nebo je napůl bdělý, podle toho, v jaké je měsíc fázi. Lidé to neumí pochopit a pak se diví, co jsem vlastně zač."
"Nevidím nic špatného na tom, že jsi vlkodlak," prohlásil rázně, podmračený. Vůbec nechápal, jak to Remus myslí, ale hodlal mu dát najevo, že za nim stojí za každých okolností, i když tu nebyl důvod.
"To jsem rád," usmál se vděčně, přesto měl v očích něco, jako zklamání, které Harry nechápal. Pravda ani nechápal, jak to Remus s tím vlkodlactvím myslel, jenže byl přesvědčen, že i kdyby to věděl, tak by svůj názor nezměnil. Měl vlkodlaka rád, jedno, že se měnil za úplňku v čtyřnohou kouli chlupů nebo ne, pro něho to nemělo význam.
"Už by ses měl vrátit. Doprovodím tě k hradu," připomněl mu Remus čas, zatímco vstával z pařezu. Zlehka se dotkl Harryho zad, aby ho povzbudil ke vstávání. Ten prostý dotek, prakticky neznatelný, mu vyslal po zádech zamražení. Příjemné, které mu lehce sevřelo slabiny. Neznatelně, ale přeci.
Donutil se myšlenky na cokoliv nepatřičného vytěsnit z hlavy, nebo ještě lépe je upřít jen a jen na Cedrika, protože to byl přeci jeho právoplatný partner.
Poznámka autorky: Za komentáře k předešlé kapitole děkuji Bobo, em, samuel, emmicka, mathe, bacil a Saskya. Těší se na vaše další komentáře.
Až teď jsem si všimla, že se mi na několika místech smazala enter - to víte z office do wordu, z wordu do office, z office do článku, to jsou velké přesuny - tak se za to omlouvám. Už je to napravené.