To by se na to podívala.

Ještě ten večer, kdy její jméno vypadlo z Poháru, se vloupala do Filchova kabinetu, vypůjčila si tam jednu nezbytnou drobnost a vydala se na krátkou návštěvu toho hloupého starého kusu nádobí. Stručně a ručně mu vysvětlí, jak se věci mají.

Šlo to snadno. Ráz na ráz. Sice byl křišťál opatřen prastarou magii mnoha generací kouzelníků, ale proti síle její a trolího kladiva neměl žádnou šanci vzdorovat.

Millicent se spokojeně opřela o kladivu, shlížeje na hromadu střepů u svých nohou. S Pohárem si to vyřídila, teď byl na řadě ten, kdo vhodil její jméno dovnitř.