„Je to strašné, nepohodlné a ten stojáček štípe do krku!“ skučel Potter stojící u zrcadla, zatím co já se snažil přijít na způsob, jak si nasadit loveckou čepici na hlavu a nevypadat jako idiot.

„Přestaňte fňukat, Pottere, beztak je to vaše vina, že tu trčíme bez možnosti brzkého návratu!“ zavrčel jsem.

„Není!“ vykřikl pobouřeně.

„Ale je! Byl to váš geniální nápad brát mi obraceč času z ruky, když se ho pokouším opravit,“ odsekl jsem.

„Fajn, uznávám,“ prskl, obrátil se a popuzeně se mně zeptal: „Ale proč vlastně já musím být Watson a vy Holmes?“