Jak je důležité míti Nevilla - 17. kapitola
Jeho nadšení se rozplynulo hned druhý den po jejich dostaveníčku v učebně lektvarů. Nejdřív si se zasmušilostí začal pokládat otázky, jak to bude dál. Profesor samozřejmě nesměl mít sexuální poměr s žákem, to byla jasné věc pro každého, i kdyby nečetl všech třitisíce stran školního řádu a směrnic. Proto se budou muset jistě skrývat. To nepovažoval za moc šťastné, protože byl naprosto mizerný lhář. Uměl udržet tajemství, to ano, ale říkat nepravdu bylo nad jeho síly. A on si byl jist, že bude muset lhát všem okolo včetně nejlepších přátel a možná vyjma Lenky, ale ani u té by to neriskoval.
Během dopoledního vyučování a oběda dospěl k názoru, že to celé Severus považuje za omyl, takže nebude muset nikomu lhát, jelikož už se na něj milovaný muž nikdy nepodívá, natož aby se ho dotkl. Bylo to jasné z toho, že se po něm při jídla nepodíval a na chodbě, když kolem prošel ve svém vlajícím plášti, si Nevilla ani nevšiml. Nečekal, že mu vyzná lásku uprostřed chodby – nečekal, že mu vůbec kdy vyzná – ale alespoň pohled by si zasloužil.
Opolední vyučování prožil jako ve snách a k večeři se posadil s vědomím toho, že se nejspíš dočista zbláznil. Tak to určitě bude. Jednoduše přišel o rozum ze všho toho stresu kolem, nebo byl možná vždycky šílený, jen si to neuvědomoval, a všechno, co si myslel, že se stalo v učebně lektvarů, byl jen jeho sen. Erotická představa šíleného puberťáka.
"Hej, Neve," přerušila Ginny jeho zasmušelé dloubání v rizotu, "odchytl mě na chodbě Snape. Madam Pomfreyová mu prý řekla, že už jsi zdráv, tak se máš dostavit dnes na doučování. Netušila jsem že jsi byl nemocný, myslela jsem, že tě ten parchant konečně přestal mučit lektvary, když tě teď učí Miona."
Zvedl k ní oči a nechápal. Nebyl ani nemocný ani nebyl na dnešek domluveno žádné doučování, to dokonce i v případě, že by se jim v poslední době nevyhýbal. Takže o čem to Ginny mluvila nebo spíše, znamenalo to to, co si myslel, že to znamená? Moožná přeci jen nebyl blázen s perverzními představami o svém milovaném učiteli lektvarů.
"Ano... tedy ne," zakoktal se a musel se nadechnout, aby něco vymyslel, "Nějaká přísada v tom... v lektvaru... asi... měl jsem alergii... madam Pomfreyová chtěla, abych se chvíli vyhýbal vaření lektvarů."
Tak, to zvládl celkem dobře, jelikož kamarádka vypadala, že uvěřila. Prostě jen pokrčila rameny a prohodila, že si měl dát větší dávku, aby měl reakci dýl a zbavil se tak Snapea. Buď mu šlo lhát líp, než sám očekával, že půjde, nebo jednoduše Ginny nečekala, že by lhal. Druhý možnost byla pravděpodobnější.
Do sevřeného žaludku nacpal své rizoto, sice s o něco větší chutí, než měl ještě před,chvílí, ale stejně se mu z toho trochu dělalo špatně. Bylo ale to dobré špatně, když se člověk těší na něco možná i nebezpečného, ale vítaného. Možná si dělal plané iluze, třeba to dopadne jako vždycky a bude zase osamocený, ale jen tak pro jednou si snad může dovolit doufat.
Po večeři se vytratil do nebelvírské věže, to nebyl žádný problém, převlékl se z uniformy a hned zamířil do sklepení. Dlaně se mu potily, stejně jako mu vysychalo v puse, jenže to stálo za to. Na chodbě se téměř srazil s několika zmijozelskými, krátce se na něj podívali a pak ho obešli, jako kdyby vůbec neexistoval. Rozhodně pokrok od včerejška. To by ho nejspíš alespoň odstrčili ke zdi, aby si pořádně natloukl bok. Snape... ne, Severus, opravil se v duchu, je musel odvolat. Další bod podporující jeho poslední teorii, že přeci jen není blázen.
Opatrně zaklepal na tapiserii a čekal. Mnul si spojené ruce, opocené tak, až to v tiché chodbě mlaskalo. Honem rychle toho nechal. Ten zvuk byl nepříjemný. Trhl sebou, to když se před ním dveře otevřely a vyvalil se ven do chladné chodby teplý vzduch zevnitř. Zalitoval, že si na sebe vzal svetr nebo že nevyužil čas, co tu postával k tomu, aby si ho svlékl. Copak zapomněl, že jde do chřtánu pekelného?
Posunul se kousek dopředu a nahlédl dovnitř. Nebylo tam samozřejmě nic, co by už neviděl, jen stůl uprostřed místnosti byl zase připraven, jako kdyby měli dnes vařit lektvary. Opřel se rukama o futra a nahlédl ještě víc. Neviděl Severuse, ale určitě tu musel být, jinak by se před ním dveře neotevřely. Černí stín se před ním jakoby najednou zhmotnil a on se lekl. Lektvarista se vynořil zpoza dveří tak rychle, až to vypadalo neskutečně, teď stál, ruce na prsou a pozvedlé obočí. Nervozně se mu usmál vstříc.
"Budete stát ve dveřích a vynášet teplo nebo se uráčítě vstoupit, Longbottome?" zeptal se svým obvyklým pánovitým hlasem, jemu tak dobře známým.
Vešel a Severus za ním zavřel dveře, načež je rázným otočením klíče zamkl. To byla novinka, obvykle rozhodně nezamykal, nebo si toho Neville nevšiml. Ovšem to bylo málo pravděpodobné, vždycky si dobře všímal toho, jestli se ho někdo nesnaží chytit nebo někde zavřít. Instinkt vypěstovaný roky stíhání od spolužáků, které zejména v prvním ročníku bylo docela drsné.
"Usoudil jsem, že stále se opakující cvičení jednoho a toho samého mohou být frustrující," promluvil Severus a přešel ke svému stolu, odkud vzal pár zářivě bílých rukavic z kůže, "Pro dnešek jsem se rozhodl, že se vrátíme k lektvarům. Tentokrát bych rád viděl, jestli se v nich zlepšíš teď, když už máš své nadání více pod kontrolou. Pokud ne, pak vyzkoušíme toto," pozvedl rukavice, "Rukavice z mantichoří kůže. Nejsou tak dobré jako z obří, budeme proto doufat že postačí. Přiznám se, že sám nevím, jestli jejich absorobční schopnost bude dostatečná, aby omezila tvou magii."
Tiše ho poslouchal a nebyl si vůbec jist, co by si měl myslet. Nechoval se odtažitě, ale zároveň se Nevilla ani nepokusil dotknout. Nevěděl přesně, jak by měl fungovat jejich vztah, vzhledem k unikátním okolnostem, ale předpokládal, že polibek na uvítanou by snad byl možný. Nebo ne? Vrátil se v myšlenkách k teorii, že se zbláznil a všechno se mu jenom zdálo.
Přešlápl z nohy na nohu.
"Dobrá, pane, tak co mám dělat?" zeptal se tak, jak by se ho ptal, kdyby byl prostě jen jeho profesorem. Nemohl riskovat, že to všechno byl vážně jen sen nebo omyl a on teď Severuse něčím urazí. Trest za to by byl jistě strašný.
"Pane?" zopakoval po ně lektvarista, jedno jeho obočí vystřelilo vzhůru, "Hrajeme si na profesora a žáka nebo nejsi schopen si po orgasmu zapamatovat ani tři slova?"
Otevřel pusu a zase ji zavřel. Takže sen to nebyl, ani představa, dokonce ani omyl ne, prostě se jen Snape nechoval jako zamilovaný puberťák, který musí svého partnera ocicmávat při každé příležitosti. Jenže Neville byl zamilovaný puberťák. Navíc se mu právě ulevilo tak, jako snad ještě nikdy. Bylo mu celkem jedno, co na to Severus řekne, jednoduše překonal dvěma kroky vzdálenost, která je dělila, vnořil prsty do černých splihlých vlasů a přisál se k muži, jako kdyby na tom záležel jeho život. Ten sice asi ne, ovšem jeho srdce určitě ano.
Byla tam chvilka překvapeného váhání, než se mu za zády zvedly ruce, vzduch mu zavířil kolem těle a pak ho objaly hubené paže. Polibek mu byl oplacen, i když ne s takovou prudkou razancí a vášní. Spíš byl, tak jako pokaždé, když se se Severusem líbal, pomalý a dokonale kontrolovaný. Takový byl vlastně celý jeho milenec... přítel nebo cokoliv ,co Severus byl. Kontrolovaný, ovládající se a dokonale opojný.
"Tohle je zase co?" odtáhl se od něj po chvilce a černé oči vypadaly poněkud zmateně, "Nejdřív se tváříš jako mesiáš při umučení a pak se na mě vrhneš. Něco si provedl a chceš, abych to za tebe vyžehlil?"
Zamrkal nad nesmyslností dotazu. V první řadě, on nikdy nic neudělal a pak nechápal souvislost mezi tím, že Severuse s nadšením políbil a tím, že by po něm cokoliv chtěl. Udělal to čistě z radosti, že tu může být, nic víc.
"Ne, nic jsem neudělal. Co bych měl udělat?" zeptal se nechápavě, rád, že ho Severus stále drží a nejspíš bude držet, dokud neukončí konverzaci. Sledoval, jak se černé oči podezíravě přimhouřily
"To nevím, proto se ptám, proč jsi mě políbil?" zeptal se, zase ta podivná podezřívavost, jako kdyby za Nevillovým chováním hledal nějakou složitou lest nebo možnost ho využívat.
V prvním okamžiku ho docela naštvalo; jak si Severus mohl myslet, že by chtěl jejich vztah použít pro podvádění nebo aby získal výhody. Chtěl se proti tomu i ohradit, ale většinou myslel dřív, než mluvil, takže si dal chvilku na prozkoumání situace a došlo mu, že Severus je jednoduše zmijozel. Za projevem náklonnosti zřejmě bude pokaždé očekávat něco hlubšího, pokud možno zákeřného.
"Jen jsem se s tebou chtěl přivítat a popravdě," trochu víc se odtáhl, rukou přitom sjel po paži, jež ho objímala, "během dne jsem začal váhat, jestli je tohle všechno vůbec skutečnost. Ty a já... prostě... to všechno," přejel rukou podél snad dvou desítek knoflíčků na černém kabátci.
"Nu dobrá, chápu," nevypadal vůbec, že by to chápal, naopak Nevilla pustil, "Teď se ale laskavě soustřeď na naše cvičení, potom se můžeme přesunout do postele," řekl to s takovou lehkostí, jako kdyby to nic neznamenalo a jako kdyby se z toho mladíkovi vůbec nerozklepala kolena.
"Dobře," odpověděl polohlasně a zalétl pohledem ke dveřím, které jistě musely vést do Severusovi ložnice.
Jak se ještě před chvilkou docela uklidnil, tak teď se mu záda a čelo orosili ledovým potem a nebylo to jen pekelným vedrem v místnosti. Pro jistotu, aby to nervozní pocení ještě nepodporoval, si stáhl svetr a složený ho odložil na pohovku, jak to dělal vždycky. Severus mezitím donesl dva kotlíky a položil je na stůl a kontroloval dvě sady lektvarových přísad, vyrovnaných na dřevěné desce. Dělal to s naprostý klidem, soustředěný na práci, jako kdyby před dvěma minutami nepozval Nevilla do své ložnice. Pro něj to zřejmě, vlastně určitě, bylo něco normálního a nevšiml si, že pro Nevilla to až tak běžné není. Nikdy ho nikdo nepozval do postele dokonce ani na přátelské pokecání ne, natožpak kvůli něčemu jinému. No, vlastně jednou Harry, ale to se nepočítalo, protože to byl Harry, že ano.
Upřímně nevěděl, co bude dělat.
"Budeme vařit lektvar na
léčení zánětu močových cest a ledvin. Je sice z pátého ročníku, ale už jsme ho v hodinách probírali a tvůj výsledek byl relativně přijatelný za normálních podmínek v učebně. Tentokrát budu pracovat vedle tebe, takže předejdu případným chybám a ty se pokusíš během celého procesu přípravy udržet dendromagii uzavřenou v sobě. To je dnes tvůj úkol. Pochopeno?" tázavě na něj pohlédl přes příkrov černých vlasů, padajících mu do obličeje, jak se nakláněl nad přísadami.
"Naprosto," přikývl na souhlas a také se pokusil soustředit na lektvar, jakožto neutrální území, "Proč zrovna tenhle? Ještě ho moc neovládám, tak možná nějaký z nižšícho ročníků..."
"Tento obsahuje nejvíce rostliných ingrediencí, které svou mocí můžeš ovlivnit," odpověděl samozřejmě logicky, "Potřebuji co nejintenzivnější reakci, abych mohl posoudit výsledek. Jediné co mi dělá starosti, je dosah tvých schopností," narovnal se od přerovnávání a jedním pohozením hlavy se zbavil vlasů v obličeji, "Jestliže budu vařit po tvém boku, pak by mohly být i mé přísady ovlivněny. Je to problém, protože v takovém případě nebude kontrolní vzorek, ovšem obávám se tě nechat samotného. Vážně nestojím o to muset se stěhovat, protože to tu zdemoluješ. Avšak, je pravda, že já chyby nedělám, takže pokud se pokazí i můj lektvar, alespoň budu vědět, kdo je za to odpovědný. Pojď sem," vyzval ho a ukázal ke kotlíku, stojícím na jednom z kahanů.
Podle příkazu se přesunul ke svému kotlíku. Kromě přísad byl na stole také pergamen s receptem, podle všeho připevněný k desce, napsaný úhledným, ale razantním lektvaristovým písmem, které znal z poznámek u vlastních lektvarových prací, tak i u prací ostatních.
Roztržitě přejel prsty po seznamu. Po tom, co Severus řekl, se vůbec nedokázal na přípravu lektvaru soustředit, přesto se o to pokusil. Zapálil pod kotlíkem plamen a nalil vodu. Narozdíl od Severuse pracoval neuvěřitelně pomalu, protože lektvarista jen za tu chvíli, co Neville váhal a rozkoukával se, stačil začít hřát vodu a už měl nakrouhanou půlku kořene bormerky.
Raději se také rychle pustil do práce, než si Severus všimne jeho otálení a vynadá mu. Šlo mu to ale stejně pomalu, nemohl si zbavit podivného sevřeného pocitu v žaludku z toho, co přijde, až skončí s lektvarem. Jistěže, od chvíle co se do temného ironického Severuse zamiloval, vždycky věděl, že chce, aby on byl jeho první. Představoval si to, když si udělal chvilku sám pro sebe, nebo když se utápěl v tehdy bláhových myšlenkách, že by skutečno mohli být spolu. Tohle na něj ale bylo moc rychle. Už to, co spolu dělali včera, bylo trochu nad jeho představy. Nebylo to o tom, že by to nechtěl, ještě nikdy se necítil tak skvěle, jako včera, jen to nebylo to, co bylo, aby tak řekl, přirozené.
Cesta k prvnímu milování byla proces s jasně danými kroky, kterými většinou prošli všichni mladí. Nejdřív líbání a dotýkání v přístěnku na košťata, pak ruční práce nebo laskání pusou a skutečný sex přišel případně až úplně nakonec. Mohlo to trvat i roky, než se člověk propracoval ke konci. Ano, on předpokládal, že se Severusem to bude podstatně rychlejší. Byl to muž, co má své potřeby, ví jak je uspokojit a je zvyklý si jednoduše vzít, co chce. Přesto doufal, že by mohl dostat alespoň pár týdnů zvyknout si. Jenže po tom včerejšku mu bylo jasné, proč Severus nehodlá čekat. Vždyť se choval jako povolná holka z ulice, když bez mrknutí oka klekl na kolena a udělal Severuse pusou, aniž by třeba jen na chvíli zaváhal. Bylo tedy logické, že po něm teď bude chtít všechno a bude předpokládat, že je na to Neville připravený, když byl jinak tak ochotný. Nebylo jak by mohl vysvětlit, že to je něco jiného, že se ještě necítí připravený. Nejlogičtější mu momentálně přišlo, že bude prostě mlčet a udělá, co po něm bude chtít. Vždyť copak záleží na tom kdy? Podstatnější je to s kým k tomu dojde a Severus byl dobrá volba. Miloval lektvaristu někdy až k bolesti, to stačilo.
"Stále se tváříš jako mučedník a jestli nestáhneš plamen pod kotlem, tak ti lektvar začne vřít. Pokud nejsi zcela nechápavý, tak jistě rozumíš větě; směs nesmí překročit bod varu," přerušil jeho myšlenky Severus, "Na práci se musíš soustředit."
"Hmm...," zabručel souhlasně. On se snažil soustředit, jenže to nešlo.
Ještě méně to šlo, když si uvědomil, že lektvarista přestal pracovat a teď na něj upírá velice intenzivní pohled. Trochu zvedl oči, jen aby viděl Severusovi do tváře a s překvapením shledal, že vypadá vypadá váhavě, skoro až nejistě.
"Neville," oslovil ho s podivným přízvukem, "Jestli tě něco trápí, tak se mi můžeš svěřit," pronesl a přitom vypadal naprosto nerealisticky, protože Snape se nikoho neptá, jestli něco nepotřebuje a rozhodně nenabízí rameno k vybrečení.
"Ne, nic ti nechci svěřit," odpověděl polohlasně, stále ještě vyvedený z míry zájmem a zároveň nechotný cokoliv říct. Na to se příliš styděl.
Nastala další chvíle mlčení a pozorování. Pod temným pohledem se začal ošívat, sevření žaludku ještě zesílilo, až začalo být skutečně nepříjemné, ba skoro dusivé.
"Pravidla téhle hry znám," řekl Severus a prudce zabodl nůž do stojanu, "Ty budeš zapírat že by se cokoliv dělo, já zatlačím a ty se nakonec přiznáš. Co kdybychom přešli jenom k tomu, že mi řekneš, co ti je."
Jak v první chvíli vypadal skoro spíš, že je jeho starostlivost pouhá role, teď se zdála být skutečná. Tak rychle a skvěle se ani zmijozel neumí přizpůsobit lži či klamu, takže jeho starost byla opravdová, jen je předtím neuměl správně vyjádřit. Vypadalo to, že rozhovory mezi milenci nebudou jeho nejsilnější stránka, což Nevillovi na chvilku vyvolalo na tváři drobný úsměv. Alespoň v některé oblasti se nebude cítit zoufale neohrabaný a hloupý, když na tom bude Severus stejně.
Odložil nůž a začal si důkladně otírat ruce v nervozním gestu.
Možná by měl říct o svých obavách a nechuti, když ho to skutečně zajímalo. Jenže copak mohl říct 'Hele Severusi, jsem ještě panic a nechci s tebou dnes v noci spát'. To by z pusy nevypustil, ani kdyby vykouřil celého jointa mandragorového listí a zapil to kořalkou. Věděl ale, že pomocí svého obvyklého koktání by to ze sebe dostat mohl, pokud mu Severus poskytne dost prostoru.
"No jde o to... to co si řekl... předtím. Že chceš... zval si mě," to bylo tak trapné, že už to trapnější být nemohl, "do ložnice. Tak...neříkám, že nechci jít! Jen některé věci, které ty asi..."
"Snažíš se mi tu vykoktat, že jsi panic a ještě na tom nechceš nic měnit?" zeptal se Severu a složil ruce na prsou.
"Jo," vydechl prudce, jedině tak překvapen tím, že to byl milenec schopen říct tak naplacato, aniž by se podivil.
"Beru na vědomí," prohlásil s klidem a zase se pustil do práce, "A nemusíš se při tom tak červenat a být rozpačitý. Panictví není nakažlivá zhoubná nemoc, za kterou by se kdokoliv, zejména mladý nebelvír, měl stydět."
"T-to je všechno, co řekneš?" zeptal se, jelikož vážně předpokládal intenzivnější reakci. Nejspíš něco v tom duchu, že mu přece nechce ublížit, že sex je fajn nebo, nedej merlin, třeba ujištění, že se mu to bude vážně líbit. Prostě přemlouvání, alespoň malé. Připadal si náhle nechtěný. Vypadalo to, že o něj vlastně Severus nemá moc velký zájem, prostě že je jen chvilkové rozptýlení, kterého se časem zbaví stejně jako závazků. Byla tedy ta předešlá starost vážně předstíraná?
"A co chceš abych řekl?" zase k němu zvedl černý pohled, "Přemlouvat tě, aby ses se mnou vyspal? Nebo tě do ložnice zatáhnout násilím a jednoduše konat podle svých potřeb? Nebuď směšný! Naopak je bezpečnější, že chceš počkat. Pokud by záleželo jen na mě, tak bych čekal dokud nedokončíš školu."
"Až do konce školy?" zeptal se a doufal, že to neznělo tak zoufale, jak se právě cítitl. Počkat pár měsíců byla jedna věc, ale čekat dva roky mu přišlo naprosto nereálné. Tak dlouho by nevydržel, nemoci se Severuse pořádně dotknout nebo nepocítit, jaké to je mít jeho penis hluboko v těle. Sice byl panic, ale nebyl frigidní.
"Tohle bude ještě dlouhý rozhovor," povzdechl si Severus, vytáhl hůlku a uvrhl na stůl stagnační kouzlo. Vše se zastavilo, plameny, bublinky stoupající v kotlících a výřící voda i časovat uprostřed stolu se přestal kývat.
"Máme deset minut," se založenýma rukama přešel na druhou stranu stolku k Nevillovi a stanul vedle něj, "Když je vzneseno obvinění ze sexuálního obtěžování ve kterém figuruje oběť mladší sedmnácti let a starší čaroděj, tak první věc, kterou bystrozorští vyšetřovatelé udělají je, že zkontrolují zda-li je oběť ještě nevinná. Pokud ano, pak postupuji velice opatrně při dalším vyšetřování a na výpovědi nahlížejí dost nedůvěřivě. Už jsem byl svědkem takového procestu. Je to správné vůči obětem zneužívání? Není, samozřejmě že ne, mnoho deviantů zaměřených na děti nebo mladistvé tak díky tomu vyvázne, ale tak prostě funguje náš soudní systém."
"Já ale nejsem...," začal prudce, pak se trochu zarazil, "to zneužívaný. Jsem s tebou rád, miluji tě a nikdy bych neřekl něco, co by tě mohlo ohrozit. Kdyby přišli bystrozoři, tak budu lhát nebo jednoduše neřeknu nic. Nemůžou mě nutit násilím."
Vše, co řekl, myslel vážně. I kdyby ho zavřeli do Azkabanu, tak by nikdy Severusovi neuškodil. Bylo to v naprostém rozporu s jeho povahou a láskou jež cítil. Proto ho zajímalo, co si o tom mysli jeho milovaný, vzhledem k tomu, že měl zvláštní neurčitý výraz a rty stištěné ještě víc, než bylo běžné. Možná se zlobil za to, že vůbec rozebírají jejich vztah. To bylo dost dobře možné.
"I když je to zvláštní, tak věřím tomu, co říkáš."
Pitomě se usmál. Nebylo většího vyznání, než když zmijozel řekne, že vám důvěřuje. Věřit někomu, zdílet s ním tajemství nebo být mu zavázán se zcela příčilo charakteru každého hada a Severus byl největší ze všech zmijí. Cítil se, jako kdyby mu v rukou právě odpočívalo divoké zvíře nebo vzklíčila jeho dusivka a objala ho svými šlahouny. Severus mu věřil. Co víc by si ještě mohl přát?
Natáhl se a opět ho políbil jako první. Tentokrát už nebylo váhání či odtažitost. Jen vrácený polibek,
dotek rukou na zádech a nakonec mrzutá výzva, že když už si vylili srdce, tak by se mohli vrátit k práci. Tiše se zasmál a poslechl. Tíha z něj spadla stejně rychle, jako se objevila, lektvar mu nevybuchl a celý test se povedl, až tedy na ten detail, že nejspíš bude muset po zbytek života na vaření lektvarů používat mantichoří rukavice, jelikož nebyl schopen neovlivnit rostliny, jež vzal do ruky. Nakonec to vypadalo, že to Severusovi vlastně nevadí. Rozhodně mu to nevadilo, když vtáhl Nevilla na pohovku a vklouzl svou chladnou, obratnou rukou do jeho kalhot.
Svět byl prostě dokonalý.
Poznámka autorky: Pozor, pozor! Tady je Severus děsně plyšoví... fakt, povšimněte si že se dokonce pokoušel o soucit a rozhovor o citech. :-D A bude to ještě horší v příštím díle bude Nevilla dokonce utěšovat.
Za komentáře děkuji těmto lidem: Merope, Bobo, xinef, mathe, Casiopea, Sectumsempra, belldandy a yellow. Těším se na vaše další komentáře a pokud nechcete komentovat tak prosím alespoň klikněte v anketě. Děkuji.