Jak je důležité míti Nevilla - 15. kapitola

Lenka Láskorádová. Vyzáblá, nemastná neslaná žoužel přitažlivá asi tak jako strašák do zelí oblečený do barevných hadrů. Takové malá potvora zabrala v Nevillově srdci místo, jež dřív patřilo jen a pouze Severusovi. Jak se jí vůbec mohl dotknout? Jak ji mohl líbat? Vždyť to byla ženská… Co ženská! Byla to puberťačka, samá noha samá ruka a dva štípance od komárů na hrudníku.

Neměl nic proti smíšeným párům, to jen že pro něj byla představa dotýkání se ženského těla stejně nereálná, jako hraní famfrpálu nebo obléknutí se do grepového hábitu. Jednou jedinkrát to zkusil a ještě dlouho toho hořce litoval. A právě proto mu přišlo přirozené, že všichni muži, kteří se do něj zakoukali, museli být stejně jako on zaměření výhradně na muže. Sakra, všichni muži, do kterých se zakoukal on, museli milovat muže.

Jak se dostal k tomu, že se do Nevilla Longbottoma zakoukal? Položil si tu otázku a rázně zabočil do chodby vedoucí ke svým pokojům, a také samozřejmě ke vchodu do zmijozelských místností. Zastavil se a upřel pohled na Zabiniho postávajícího u vchodu do jeho komnat. Všeobecně bylo nezvyklé, aby ho jeho vlastní žáci obtěžovali a v případě Zabiniho ho to trochu rozčílilo. Jestli si to malé štěně myslelo, že z poznámek, jež k němu měl před vánocemi, pro sebe něco vytěží, tak ho teď Severus přesvědčí, jak moc se spletl. Vydírat se ho pokoušeli už větší kapacity než hloupý žák pátého ročníku. Nutno podotknout, že většinou bezúspěšně.

Rychlým krokem se k Zabinimu připlížil, a jak už měl dobře nacvičené, mu vybafl za zády.

"Co tu děláte, Zabini?" zeptal se prudce.

Mělo to patřičný účinek a bylo potěšující, když se mladík prudce obrátil a na krátký okamžik se mu na tváři usadil výraz čirého překvapení. Až po dvou nebo třech vteřinách ho zase vystřídala arogantní lhostejnost podbarvená svůdností. Nebral si osobně, že se na něj Zabini tak šklebí, protože prakticky neexistovaly chvíle, kdy by neměl tuto svou masku odtažitosti a neflirtoval.

"Čekám tu na vás," odpověděl s obvyklou drzostí a nejspíš pravdivě, přesto se Snape připravil na cokoliv. "Pár lidí ze Zmijozelu by s vámi rádo mluvilo a mě vyslali jako předvoj nebo mírovou vlajku, chcete-li."

Ve zkratce to tedy znamenalo, že po něm něco chtějí, a proto vyslali nejhezčího chlapce, aby udělali na svého ředitele dobrý dojem a navnadili ho. Z vysoka jim na to kašlal, protože neměl náladu plnit přání nikomu, ani svým žákům. Taky se museli naučit, že ne vždy dostanou to, co chtějí, protože takový prostě je život, dokonce i když jste Zmijozel.

"Nemám zájem, ani čas stát se účastníkem vašeho debatního kroužku," odmítl ho. "Teď dovolte… stojíte mi ve dveřích."

"Ale pane," nedal se Zabini odradit, to on nikdy, "vy na nás v poslední době nemáte nikdy čas. Skoro to vypadá, že nezvládáte své povinnosti ředitele koleje."

Přimhouřil oči a měřil si toho drzouna zlým pohledem, na který mu bylo odpovědí jen drzé ušklíbání. Jeho háďata vybrala dobře, když poslala Zabiniho, nejen že byl vážně pohledný a dobrým lákadlem, navíc byl natolik oprsklý a arogantní, že se nenechal snadno odbít. Druhým stejně schopným člověkem byl už jen Draco, jenže o tom každý věděl, že není pro Severuse fyzicky přitažlivý, protože znal mladého Malfoye prakticky po celý jeho krátký život. Když někoho držíte v náruči jako batole, tak už ho pak většinou nemáte touhu přefiknout.

"Pokus o vyhrožování?" pozvedl obočí, "Kdybych nebyl tak znechucený tím, že mě obtěžujete v době mého volna, tak bych byl snad i hrdý. Ale prosím, tak mě tedy veďte za vašimi nespokojenými spolužáky. Bude mi neskonalým potěšením je vyslechnout a poslat ke všem mozkomorům."

Zabini se drze ušklíbl, prostě byl sám sebou, obrátil se na podpatku a vedl Snapea do zmijozelské společenské místnosti. Následoval mladíka bez jediného slova a s neutrálním výrazem. Ten se nezměnil, ani když prošel obrazem do společenské místnosti.

Obvykle bývalo ve společenské místnosti docela dost lidí. I když byli zmijozelští spíše samotáři, byli to samotáři trávící svůj osobní čas na jednom místě v zájmu bezpečí, a taky v zájmu vzájemného špehování se. Vědět, co dělají ostatní, bylo základem přežití. Proto většinou posedávali nad knihami, hrami nebo nějaký svým koníčkem a vzájemně se pozorovali. Teď v místnosti nebyl nikdo kromě Draca a Pansy a také Crabba a Goyla, kteří jako kdyby hlídali dveře do chodby k ložnicím. Každopádně tam postávali se svými patentovanými zavilými výrazy školních bouchačů, ruce založené na prsou a budili dojem, že kdokoliv se pokusí projít dovnitř nebo ven, nejspíš skončí s polámanou čelistí.

"Pane profesore," ujala se slova Pansy s výrazem profesionální hostitelky, "jsme rádi, že jste přijal naše pozvání. Nechcete se posadit támhle… hezky k teplému krbu?" zvala ho k posezení do křesla, jež bylo obráceno zády k planoucímu ohni.

Sjel je všechny podezřívavým pohledem. Nevěřil, že by mu skutečně chtěli cokoliv udělat, přesto se měl na pozoru. Vždy tu přeci byla možnost, že se na něj vytasí s nožem a pytlem na mrtvoly.

Odvrátil od nich pohled, obrátil se k nim zády, aby jim dal najevo, že se jich nebojí a usadil se do křesla. Muselo tu stát už nějakou dobu, jelikož příjemně hřálo do zad. Měl rád prohřátá křesla, vlastně teplo všeobecně, nepříjemné na tom tentokrát bylo, že jeho žáci znali jeho tajemství.

Draco se posadil na pohovku proti němu, Pansy vedle a Zabini se někam ztratil. Od těch dvou Severuse dělil jen kávový stolek, na kterém byla položena dělená mísa s ořechy.

"Oříšek s wasabi krustou?" nabídla mu Pansy, zvedla misku a přistrkovala mu ji s úsměvem blíž.

"Ne, nechci… Děkuji," odmítl více méně zdvořile. Tohle začínalo zavánět buď tím, že vyvedli pořádný průšvih a chtějí, aby ho vyžehlil, nebo že po něm budou chtít něco, co nebude chtít udělat.

"A co kávu?" ujal se pohostinnosti tentokrát Zabini, jenž se mu vynořil u pravé ruky a podstrkoval mu kouřící hrneček. Navíc byl, jak by se tak řeklo, vybavený na svádění. Za tu chvilku stačil shodit školní hábit, stejně jako svetr a kravatu, díky čemuž si mohl rozepnout o jeden knoflíček košile víc, než bylo zdrávo, takže byla dobře vidět jeho dokonale hladká, tmavá hruď připomínající kámen. Stejně tak bylo zřejmé, že má o jedno číslo menší kalhoty, než by bylo slušné v normální společnosti.

Jestli měl jen desetinu matčina sex apealu, tak nebylo divu, že svedla tolik mužů, vzala si je, a pak je nechala náhle, a pokud možno hned po té, co ji v závěti označili za jediného dědice, zemřít za podivných okolností.

Teď věděl, že budou chtít něco, co nebude chtít udělat, proč jinak jeho oblíbené jídlo, pití a ještě navíc jako zákusek mladé tělo, které by rozhodně stálo za hřích. Člověk musel obdivovat, jak se jeho žáci snaží, o tom žádná.

"Rád, děkuji," převzal si hrnek, přičichl, a když zjistil, že v něm na první pohled není žádný lektvar, tak se s ním v ruce pohodlněji opřel. "Výborná odrůda… Dobře pražená a skvěle připravená. Váhám mezi tím, zda být polichocen vaší snahou se mi zavděčit, nebo se obávat toho, jaké maličkosti o mně ještě víte."

"Je přeci přirozené starat se o zájmy a štěstí nejoblíbenějšího učitele," odpověděl Draco s falešně přívětivým poloúsměvem

"Jistěže," zkřivil podrážděně rty, doufal, že půjdou rychle k věci, "Takže co jste provedli, případně co po mně chcete?"

Všichni tři se po sobě podívali, jako kdyby si vzájemně něco domlouvali, načež se Zabini posadil po Dracově levici a tři páry očí se s veškerou svou silou upřely na Severuse. Předpokládal, že to mělo být jakési gesto pokusuju o nadřazenost, takže ho zhatil tím, že se prostě a naprosto poklidně napil ze svého hrnku a tázavě vyklenul černé obočí.

"Chtěli bychom mluvit o profesorce Umbridgeové," ujal se slova Draco. "Je to skvělá profesorka, přináší disciplínu a nás všechny těší, že pod jejími tresty úpí žáci všech ostatních kolejí, merlinžel občas také i členové Zmijozelu, což považujeme za trochu nemilé," krátce se odmlčel, přičemž si propletl prsty a položil si spojené ruce do klína v gestu předstírané neškodnosti, snad i s příměsí provinilosti, jako cudná školačka z nábožensky založené internátní školy. "Prakticky ji tedy máme rádi, ovšem když budeme mluvit ryze teoreticky, tak nás obtěžuje. Kvůli ní nemůžeme patřičně dávat najevo, co jsou zmijozelští vlastně zač, když jsme tak omezení v aktivitách…"

Překlad jeho slov byl: ‚Nemůžu provokovat Pottera bez rizika okamžitého vyloučení, ani týrat a popichovat všechny ostatní spolužáky nepocházející ze Zmijozelu.‘

"Nemůžeme se věnovat ani našim rozsáhlým a všeobecně prospěšným koníčků," přisadil si Zabini.

Překlad: ‚Skutečnost, že se všichni bojí trestů od Umbridgeová, mi ubírá zákazníky v mém malém obchodování a já přicházím o zisk.‘

"Dokonce je možné, že by nám její přehnaná bezpečností opatření, mohla znemožnit taktický ústup ze školy v případě nejvyšší nouze," dodala Pansy.

Překlad: ‚Našla jsem si vlivného milence mimo Bradavice a Umbridgeová mi brání se za ním jednou za čas vyplížit mimo školní pozemky.‘

"Tím chceme vyjádřit, že prakticky nám Umbridgeová nevadí, ale teoreticky chceme, aby co nejdřív vypadla," dokončil to Draco.

"Například oknem a z velké výšky," přidal se Zabini.

"A nejlépe hned po tom, co by se jí stala celá řada bolestivých a nepříjemných nehod," připojila se ještě Pansy.

Výrazy všech tří mladých Zmijozelů by se s klidným svědomím daly označit za krvelačné.

Skutečnost, že Umbridgeová omezuje i jeho vlastní žáky, mu byla moc dobře známá a nechával ji bez většího povšimnutí proto, že měl v tomto roce málo času a profesorčiny výchovné metody držely jeho žáky na uzdě. Teď se ale zdálo, že to Umbridgeová, zcela podle předpokladů a očekávání všech, už trochu přehnala. Příslušníci hadí koleje snesli kupodivu hodně, nevybuchovali při každém náznaku bezpráví na ně uvrženém ani v záchvaty hněvu, ani pláče nebo vodotrysky intelektuálních poznámek. Zato když už byla hranice jejich trpělivosti překročena, tak se na rozdíl od všech ostatních rychle uchýlili k násilí nebo dokonce zabíjení. Zvláště někteří k tomu měli lepší předpoklady než ostatní.

Odložil hrnek na stolek a zase se opřel.

Bylo mu jasné, že s Umbridgeovou bude muset tak jako tak něco udělat, ale proč z toho něco nevytěžit, že? Už se pokoušel Nevilla odpoutat od jeho přátel a dopadlo to celkem katastrofálně. Udělal to po dobrém, přičemž jediným výsledkem bylo zklamání, navíc momentálně okořeněné hořkostí z toho, že mladý Nebelvír dává přednost vyzáblé Láskorádová. Když tedy nepomohl milý přístup, bude muset nastoupit zlý přístup. Sám nemohl být Nevillovi stále za patami, ale žáci jeho koleje by být mohli. Mohli by mladíka odervat od party jeho nebelvírských přátel, od Láskorádová a dovést ho tak blízko k okraji, až poběží za Severusem, aby se u něj skryl.

"Teoreticky jsou tu dvě věci, které musíte udělat pro to, aby vám dala Umbridgeová pokoj," nadhodil v podobném duchu, v jakém mluvili i oni, "První se týká mě. Pokud mi uděláte jednu drobnost k vůli, tak se za Zmijozel u Umbridgeové přimluvím a vyjednám u ní vůči vám patřičný respekt. A druhá věc se týká vyloženě a pouze jen naší drahé učitelky obrany."

Následovala další bezhlesná debata, kdy se všichni tři mladí Zmijozelové mezi sebou domlouvali pohledem. Nakonec se Draco s Pansy dlouze zahleděli na trochu se mračícího Zabiniho. V ten okamžik Severus jen stěží odolával nutkání podívat se jim do hlavy, zejména když cítil tolik intenzivních emocí, včetně jisté nelibosti od Zabiniho. Zřejmě tu došli k všeobecné shodě, že to, co po nich bude chtít, je právě sám Zabini a jeho mladé snědé atletické tělo, což mladíka až tak nadšením nenaplňovalo. Asi pro něj byl velký rozdíl vysrkovat zadek v upnutých kalhotách a vystrčit ho na někoho holý. Na to měl nejspíše příliš velké sebevědomí, aby se jen tak prodal. Každopádně bylo zábavné sledovat, jak se kroutí.

"Co bychom pro vás měli udělat konkrétně?" zeptala se Draco hlasem skutečného obchodníka, ve kterém jasně poznával jeho otce Luciuse.

"Longbottom," pronesl prostě a napjatě očekával, jakou k tomu budou mít teorii.

"Co s Longbottomem?" nechápal Draco a zřejmě nebyl jediný. "Máme mu něco teoretického provést?"

"Ne," zamítl jeho domněnku. "Chci, abyste ho oddělili od nebelvírského stáda a zejména od Lenky Láskorádové. Separujte ho. Stíhejte ho. Týrejte ho. Pronásledujte ho, jako kdyby to byla vaše kořist tak dlouho, dokud nebude těsně nad okrajem."

V normálním člověku by se možné hnulo svědomí, že svým žákům zadává, aby někoho šikanovali, ale v Severusově ne. On k tomu měl důvod a bude dávat moc dobrý pozor, jestli zmijozelští nepřekračují únosnou mez. Nechtěl, aby jeho mladík přišel k úrazu nebo snad trvalé psychické újmě. Prostě jen chtěl, aby sebral odvahu nebo vztek a přišel za ním, místo toho, aby se mu vyhýbal a věnoval se kamarádům.

"Proč?" nechápala Pansy. "K čemu vám bude, že bude nějaký ubožák jako Longbottom ještě větší duševní troskou, než už beztak je?"

"Nebuď hloupá, Pansy!" obořil se na ni docela hrubě Draco, "je to kvůli Potterovi. Copak sis nevšimla, že se kolem velkého nebelvírského lháře utvořila skupinka jeho stoupenců, v níž je také Longbottom? A právě ten zbabělý bylinkář je nejslabším článkem celé skupiny. Máme ho týrat tak dlouho, dokud neřekne, co Potter plánuje, je to tak?" obrátil se na Severuse.

"Ne. Máte ho provokovat, dokud se téměř nesloží a neřekne mi, co Potter plánuje," chytil se bleskově Dracovy teorie, které se zdála být realistická, i když pravdou bylo, že chce Nevilla mučit z jiného důvodu. "Potom Pottera konečně chytnu pod krkem a předhodím divokým psům, jak už po tom dlouho prahu."

"A nebylo by snazší zaútočit rovnou na Pottera?" zeptal se Zabini. Nejspíš tím trochu narážel na svou před časem nevyslovenou domněnku, že Severus spí s Nevillem, ale momentálně to vyznělo spíše jako hodně debilní dotaz.

"Na provokace ze strany zmijozelských je Potter zvyklý, dokáže jim vzdorovat a oplácet stejnou mincí, dokonce se stejnou zákeřností. A vůči mým intervencím…," tentokrát říkal pravdu, proč také ne, když každý dobrý pozorovatel by si toho mohl všimnout, "se za ty roky stal až pozoruhodně imunním. Vyčerpal jsem už veškerou munici, co jsem na něj mohl použít. Mohu se vytasit s větším kalibrem, ale pak už hrozí, že Potter to při své nekontrolovatelné výbušnosti a vzhledem k nynější situaci nezvládne a nejspíš by došlo i na hůlky. Brumbál mi toleruje mnohé, ale existují hranice, za které nemohu jít ani já, a možnost zranění jeho milovaného zlatého chlapce mezi ně patří."

"Chápeme a uděláme, samozřejmě jen teoreticky, co po nás chcete," uzavřel to Draco, než mohlo dojít na další stupidní otázky. "Co je ta věc ohledně Umbridgeové?"

"Stručně?" zeptal se a čekal, dokud nekývnou. "Klekněte si a polibte jí pozadí. Ne doslovně samozřejmě, ale pokud u ní chcete něčeho dosáhnout nebo se jí zalíbit, pak se musíte chválou a obdivem vlichotit do její přízně."

"Nebudeme se klanět takové podřadné úřednické kryse!" vztekala se pobouřeně Pansy asi v domnění, že ho zajímá, co oni chtějí, nechtějí, a co udělají nebo neudělají. Dokud z toho neměl problémy nebo se mu nepletli do cesty, tak mu to bylo vesměs jedno.

"Je podřadná, samozřejmě," odsouhlasil jí s klidem, "a v tom je právě ten vtip. Momentálně má moc vám znepříjemňovat život. Nejsnazší proto je, do očí jí tvrdit, že ji máte rádi a za zády se jí vysmívat. Váš život bude díky tomu jednoduchý, a až jednou nastane čas... a vězte, že on rozhodně nastane ještě do konce roku… kdy její vláda bude končit, tak se jí vysmějete do tváře a obrátíte se k ní zády. Tak se dělá šedá politika."

Bylo na nich znát, že se jim ten nápad hodně protiví, nejvíce Zabininu, který by teď asi nejspíš dal přednost sexu se Severusem, ale zároveň bylo znát, že ho akceptovali. Hodní malí Zmijozelové, co vědí, kdy jim člověk dobře radí, kdy odmlouvat, a kdy zase ne. Tentokrát na ně rozhodně byl trochu hrdý. A doufal, že bude moci být i do budoucna, to pak hlavně podle toho, jak budou umět podkuřovat Umbridgeové.

"Vydráždíme Longbottoma a vy se přimluvíte u Umbridgeové. Ruku na to?" promluvil Draco, samozvaný vůdce celé trojky, a napřáhl k němu svou drobnou bledou ručku.

"Oh ne, pane Malfoyi, budeme to brát jen za gentlemanskou dohodu," povstal, dávaje najevo, že si s ním rozhodně rukou nepotřese. "Žádné zpečetěné kouzelnické smlouvy. Nenechám se nachytat takovým starým trikem."

Mladík trochu našpulil rty v jasné nespokojenosti nad tím, že se mu jeho fígl nepovedl, ale poslušně ruku zase stáhl. Byl z domova dobře vychovaný a vedený k tomu, udržet si tvář i v případě, že jsou jeho intriky odhaleny, nebo nedejmerlin je skutečně kompromitovaný. Sice to ještě neovládal tak mistrně jako jeho otec, ale měl docela našlápnuto tím správným směrem. Diskutabilní bylo, jestli je to dobře nebo špatně. Někdy bývaly okamžiky, kdy si Severus přál, aby se Draco méně snažil zalíbit se a podobat se Luciusovi.

"Předpokládám, že to je vše," ukončil jejich debatu takovým tonem, že kdyby měli na myslích a srdcích ještě sto věcí, tak by si nedovolili o nich začít mluvit.

Zanechal je tam všechny jejich osudu a vyšel na chodbu. Jak byl ještě před dvaceti minutami rozčílený, tak teď měl vesměs dobrou náladu. Vždy ho potěšilo, že mohl porazit nepřítele, dokonce i když to byla jen hubená malá holka. Možná to bylo trochu pod jeho úroveň, jenže tady šlo přeci o Nevilla, a to muselo všechno stranou. Proč? No přeci proto, že to byl velice nadaný mladík a nejdůležitější bylo, mít ho pevně v hrsti. Ano, přesně právě proto potřeboval, aby byl mladý Nebelvír v jeho péči. Žádný jiný důvod neměl, určitě ne ten, že by se mu Neville líbil nebo ho měl dokonce rád.

Ušklíbl se.

On byl Severus Snape, necitelný Zmijozel, pro kterého je láska cizí pojem. Možná po tom roztomilém klukovi trochu toužil a chtěl ho vlastnit, ale to nemělo s nějakou pofiderní emocí, jako je láska, pranic společného. Milují Nebelvíři, Zmijozelové jenom uchvacují a kořistí.

Předcházející - Následující

Poznámka autorky: Co se stane když Zmijozel aplikuje svou naprosto zvrácenou a nerealistickou logiku se dozvíte v příštím díle. Vůbec, zajímalo by mě jak mohl Severus přežít tak dlouho aniž by ho někdo zabil za to jaký je pitomec.

Za betování děkuji yellow, která se kapitoly ochotně ujala i když ji dostala na poslední chvíli. Bez ní by nic nebylo, takže jsem jí opravdu vděčná.

Za komentáře pak celé řadě čtenářů, jmenovitě: xlovexx, mathe, yellow, Bobo, Merope, Casiopea, xinef, Profesor, belldandy a Walentine. Pokud nechcete komentovat tak prosím alespoň klikněte v anketě. Děkuji.