„Židle... obyčejná rozvrzaná židle. Copak to nemohlo být něco vznešenějšího, třeba socha? Nebo alespoň skladného, jako pinpongový míček? Néé, jasně že při mém štěstí ne. Musel to být ohavný kus oprýskaného nábytku, se kterém se tu musím vláčet po chodbách,“ mrmlal si pro sebe Harry, zatím co táhl svůj náklad ke Komnatě nejvyšší potřeby, „Je to přesně jak říkal Snape; jsem jenom budižkničemu, když neumím vyčarovat nic lepšího než židli. Léta se učím a pak vykouzlím zrovna něco absolutně nepoužitelného. Vážně,“ shlédl skepticky na starou židli ve svých rukách, „to jsem nemohl Voldemorta proměnit v něc o jiného?“