3. část - Vlkodlaci (NP - Kapitola 15.)
Vlkodlak též vârcolac, wrkolack, weerwolf a další 'vlče, chlupáč, mazlík, čumáček... Tichošlápku, tohle vážně... tiše, píšu, tedy bleskobrk píše' je tvor zrozený z temnot. Je to dravé zvíře skryté ve zdánlivě neškodném lidském těle 'To bych řekl, že je to zvíře... Víš že je to učebnice, drahý? Do těch se nemá čmárat.'. Avšak jednu noc, kdy měsíc září nejvíce a je kruhový, vyvře tato temnota na povrch, zachvátí lidské tělo vlkodlaka bolestí a donutí ho krvácet 'Hele ty si holka?... Ne, nejsem, to bys měl vědět. Já tu učebnici budu muset zaplatit, uvědomuješ si to?'. Vlkodlak je pak natolik dravým tvorem a odpornou bestií, že ani nejmocnější z mocných se nepokoušejí ho zkrotit. Jedinou alternativou je usmrtit každého vlkodlaka, který se odváží byť jen se přiblížit k čarodějným příbytkům 'Souhlasím, když mi zkřížíš cestu k čokoládovým žabkám, tak tě usmrtím... Ne, ta nové učitelka Obrany mě usmrtí, až tu učebnici uvidí, nebo hůř, odebere nám sto bodů za ničení školního majetku a pak mě usmrtí McGonagallová.'. Žádný slušný, spořádaný a čistokrevný čaroděj se nebude stýkat s vlkodlaky a přátelství s takovým nečistým tvorem jest považováno za největší urážku rodiny i krve 'Hmm co bys řekl, kdybych tě představil mamá jako vlkodlačího milence?... Cokoliv bys chtěl, drahý.'.
Vzhledu je vlkodlak hrozivého. Na deset stop může dosahovat výšky, když se postaví na zadní. Jeho celé tělo je pokryto hustou srstí 'Hmm ano, krásně se v ní reje čumákem... Ach, Tichošlápku', všechny čtyři končetiny má opatřeny pětiprstou tlapou s ostrými drápy, v čelisti vlčího vzezření na čtyři desítky zubů 'Tolik jich tam zase nemám!... A počítal sis je před zrcadlem?' a srdce prolezlé hnilobou a touhou zabíjet.
Nesmíme také zapomínat, že vlkodlaci jsou stvoření nesmírně vilná, která využijí vší příležitosti, aby se mohli zvířecky spářit 'vilný vlkodlak v maliní se strašným smrtonošem smilní... Proti smilnění v přírodě veskrze nic nemám, ale maliní má trny... Pravda, to bych si o ty trny popíchal zadek... Já bych ti ho ošetřil po vlčím způsobu. Jazykem... Vážně? Tak ukaž... Um Tichoš – mlask, mlask – ten beskob – mlask, mlask – píše... ach.' - Následující text byl z pochopitelných důvodů cenzurován.
Učebnice obrany proti černé magii využívaná ve školním roce 1977/1978 – Poznámkami opatřili pánové Tichošlápek a Náměsíčník
(Učebnice byla v následujících letech označena za diskriminační a vyřazena z osnov schválených ministerstvem.)
Lykantropie, zvaná také vlkodlačí nemoc nebo vlkodlačí prokletí, je onemocnění způsobující, že pacient se jednou za lunární cyklus nedobrovolně a bolestivě mění ve tvora podobného vlkovi nebo zlovlkovi. Neléčený pacient nemá vliv na žádné ze skutků, které vykoná během úplňkové noci, stejně jako na tyto skutky nemá žádných vzpomínek
Nakažení:
Pokousáním vlkodlakem během úplňkové noci (94%).
Kontakt s tělními tekutinami proměněného vlkodlaka (3%).
Pokousání zlovlkem během úplňkové noci (2,5%).
Dědičná lykantropie (0,5%) - Spekulativní, mnozí se domnívají, že se jedná o porody během úplňku, kdy se novorozenec těsně po porodu dostane do přímého kontaktu s vlkodlačí krví nebo slinami.
Průběh prvotní infekce:
1. Pacient upadá střídavě do horeček spojených s agresivním chováním a nutkáním a záchvatu zimničnosti doprovázených letargií. (3 až 5 hodin od nakažení.)
2. Po tomto krátkém boji jeho těla s infekcí přechází pacient do druhé fáze, během které má hypercitlivé smysly, takže mu světlo i sebetišší zvuk způsobuje prudkou bolest. (5 až 12 hodin od nakažení.)
3. První úplňkové proměna je zpravidla doprovázena úzkostí, zapřením, panikou a vztekem, což může vést k záchvatům sebepoškozování během procesu přeměny i po něm. (29 dní od nakažení.)
Příčina onemocnění:
Jedná se o vniknutí magických střípků vlkodlaka (zlovlka) do hostitelského těla, kde se během proměny zrodí nová magická podstata. Tato nová vlkodlačí podstata zaujme dominantní místo v hostitelském organismu, který pak přetvoří k obrazu svému a jednou za měsíc, kdy ji magie měsíce vyžene na povrch, dochází k rozsáhlé proměně těla. Veškeré deformace těla při proměně jsou proto založeny na obdobném magickém vlnění, jako přeměna zvěromága, avšak nedají se ovládat.
Magická podstata vlkodlka je v přímém rozporu s magickou podstatou čaroděje. Čaroděj pokousaný vlkodlakem, tedy nakažený lykantropií, v naprosto drtivé většině případů nepřežije první fázi nakažení.
Léčba:
Lykantropie je považována za nemoc nevyléčitelnou, nikoliv však neléčitelnou. Během procesu přerodu je možno podávat lektvary tišící bolest a relaxační lektvary, které pacientovu tělu pomohou se lépe vyrovnat s marným bojem s infekcí.
Před první proměnou je vhodné pacientovi doporučit terapii u specializovaného lékouzelníka, který mu pomůže se lépe vypořádat se svým postižením a umožní mu naplno si přiznat, jaké pro něj má nemoc do budoucna následky.
Během všech následujícím proměn je možno pacientovi podávat Vlkodlačí lektvar, který utlumuje vliv vlkodlačí podstaty na pacientovu mysl a umožňuje mu zachovat si kontrolu i během úplňku.
Příznaky:
Ani oko zkušeného lékouzelníka nepozná vlkodlaka v lidské formě. Až na jedinou výjimku (viz 2. dodatek) má přítomnost vlkodlačí podstaty na lidské tělo jen minimální vliv a proměny samotné způsobují jen krátkodobou zátěž organismu. Z tohoto důvodu není možno rozpoznat lykantropii bez řádného identifikačního nebo detekčního lékouzelnického kouzla.
1. dodatek:
Proměna do vlkodlačí formy mimo úplněk je možná, leč vzácná. Plný proměna do vlkodlačí formy je považována za nemožnou. Samotnou proměnu vyvolává silný duševní či fyzický stres, kdy spící šelma vystoupí na povrch. Lehké změny či zvířecí reakce (vrčení, drápání, kousání, cenění zubů) jsou běžné v rozčílení, stresu, velké radosti či rozkoši. Vlkodlak v částečně proměně je plně nakažlivý. Proměna mimo úplněk je pro vlkodlaka vyčerpávající a extrémně bolestivá.
2. dodatek:
Kapitolou samou osobě jsou vlkodlačí čarodějové. Jejich výskyt je natolik ojedinělý, že byli v některých obdobích historie považováni za pouhý mýtus. Ještě v padesátých letech dvacátého století se spekulovalo o tom, zda-li je vůbec možné, aby jediné živé tělo obsahovalo dvě magické podstaty a bylo schopno normálně fungovat. Výzkumu tohoto fenoménu se věnují největší kapacity světového lékouzelnictví.
Zajímavostí u vlkodlačích čarodějů, vyjma jejich ojedinělosti, je že jsou u nich častěji zaznamenány mimoúplňkové proměny. V jednom doložitelném případě byla i prokázána schopnost částečné kontroly proměny.
Bylo prokázáno že na jejich vzhledu se může i výrazně podepisovat souboj mezi magickou podstatou čaroděje a magickou podstatou vlkodlaka. Největší problém nastává v okamžicích mentálního vypětí či během silných záchvatů sebepopření, které mohou vyústit v úbytek váhy, nechutenství, chudokrevnost a chronickou únavu.
K 8.12.1995 byli na Britských ostrovech zaznamenány pouhé dva žijící případy vlkodlačích čarodějů.
3. dodatek
Ze statistik a historických záznamů vyplývá zajímavý, leč prozatím nedoložený a neuznaný, poznatek a to, že všichni vlkodlačí čarodějové byli dvojí krve. Několik moderních lékouzelníků – včetně autorky a editorky této knihy – se domnívá, že mudlovská krev může působit jako vyrovnávač či oddělovač magické podstaty čaroděje a vlkodlaka. Na tomto poznatku se také zakládá několik experimentů zabývajících se vývojem léčebného lektvaru na lykantropii.
Autorka díla důrazně popírá jakékoliv zaujetí vůči mudlorozeným a polokrevným čarodějům a prohlašuje že veškeré poznatky o vlivu mudlovské krve na lykantropii se zakládají na lékouzelnických poznatcích, nikoliv na předsudcích!
Souhrn neléčitelných magických onemocnění pro adepty lékouzelnického učení – Enoim R. E. H. Regnarg
(Na sestavení této učebnice se podílel vlkodlačí čaroděj, který si nepřeje být jmenován.)