1. část - Smrtonoš a zlovlk (NP - Kapitola 8. a 9.)

Smrtonoš

Podle starých zkazek věstí velký černý pes, nebo-li Smrtonoš, úmrtí někoho blízkého. Samotný pes, černá bestie se žlutýma očima, prý pobíhá kolem domu, kde má někdo zemřít. Jeho vyceněná tlama se objevuje za okny. Nebo se jeho stín prohání po samotném domě kouzelníka. Někdo také může smrtonoše vídat v čajových lístcích, oblacích nebo prachu na zemi.

Ač je jeho samotná existence, stejně jako schopnost odhalit blížící se smrt, sporná, většina odborníků se shoduje na tom, že je to pouze prastará pověst, podobně jako se mudlové domnívají, že houkání sýčka přináší smrt.

Bludy našich otců – Agata Všestará

Zlovk

Vzhled:

1. Velikost – Samice dorůstají okolo pěti stop v kohoutku. Samci pak stop šest, byly však nalezeny případy, kdy samec dosrostl až osmi stop.

2. Srst – Na dotek je tuhá a silná, avšak jemná. Silně připomíná srst mladého medvěda. Délka chlupu i hustota se liší dle ročního období a poddruhu zlovlka. Barva se pohybuje od onyxově černé, přes temně černou až po indigovou modř.

3. Zuby a drápy – Dráp je zahnutý a může mít délku osmi centimetrů. Tesák má velikost dlaně. Zbarvení zubů a drápů se liší dle poddruhu, nejčastější je perleťová a slonovinová.

4. Oči – Barva očí bývá rudá až oranžová, ve výjimečných případech žlutá. Největší zajímavostí je, že, ač je zlovlk šelma psovitá, jeho oči září ve tmě stejně jako oči kočkovitých nebo hyenovitých šelem.

Chování:
Stejně jako vlci i zlovlci se sdružují do smeček okolo pěti až deseti členů hierarchicky uspořádaných pod vůdčím párem. Vzhledem k jejich velké agresivitě a nebezpečnosti se prozatím neví nic více o jejich chování, je však známo, že jsou to výborní lovci a umějí skolit dokonce dračí mládě nebo dorostence.

Rozšíření:

Dříve bychom narazili na zlovlky po celé Evropě a Britských ostrovech. V důsledku pokroku mudlovské civilizace a zejména průmyslové revoluce, byli zlovci zčásti vyhubeni a zčásti vytlačení do oblastí carského Ruska a Sibiřských plání. Na Britských ostrovech najdete pouze dvě smečky, nacházející se na dvou ohraničených oblastech temných lesů. Do těchoto oblastí je vstup přísně zakázán!

Využití:
Dříve byli zlovlci loveni kvůli své kvalitní a krásné srsti, vhodné na kožichy. Také kvůli zubům, používaným ve šperkařství a dalším orgánům, které mají využití zejména v temnomagických lektvarech. Dalším využitím je nadhánění draků, ke kterému se dají využít právě jen a pouze zlovlci.

Poddruhy:

1. Zlovlk Středoevropský - Menšího vzrůstu, barva srsti černá. Kriticky ohrožený druh.

2. Zlovlk Sibiřský– Největší z podruhů zlovlků, barva srsti onyxová. Od roku 1953 nebylo zaznamenáno pozorování. Považován za vyhynulého.

3. Zlovlk Transylvánský – Středního vzrůstu, barva srsti temně indigová až indigová. Ohrožený druh.

4. Zlovlk Golfský – Středního vzrůstu, barva srsti černá až onyxová. Kriticky ohrožený druh.

Legislativa:
Zákaz lovu – Od roku 1798 je na celém území Britských ostrovů přísně zakázán lov zlovlků, stejně jako prodej kterýchkoliv jejich tělesných částí. Výjimku tvoří pouze předměty, které byly prokazatelně vyrobeny před rokem 1798 a předměty prokazatelně legálně dovezené z Transylvánie.

Chov – Od roku 1835 je na území Britských ostrovů povolen chov zlovlků, ovšem pod přísným dohledem ministerstva. Roku 1953 vešel v platnost zákon o nemožnosti prodeje zlovlků do rukou prostých čarodějů, kteří je chtějí využívat pouze jako mazlíčky. Výjimkou tvoří chovatelé a krotitelé draků (Viz Zákoník o chovu, prodeji a využití magických tvorů 4. kategorie).

Důležité poznámky:

Pokousání zlovlkem za úplňkové noci prokazatelně způsobuje lykantropii, proto jsou zlovlci považováni za původce veškeré vlkodlačí nákazy. Je nezbytně nutno, aby byl zlovlk za úplňkové noci držen mimo dosah všech lidí!

Klasifikace ministerstva kouzel

Zlovlk je klasifikován jako tvor stupně XXXX - nebezpečný / vyžaduje odborné znalosti / zkušený kouzelník si s ním poradí.

Sto a jedno nebezpečné zvíře Evropy

Povím vám přiběh o vlcích v lidské kůži. Bytostech nanejvýš krutých, které dřívě běhaly po čtyřech, ale pak si vypůjčily lidské nohy a skryly se mezi námi.

Ten příběh začíná prostě a klidně. Malou vesnicí vysoko v horách a hluboko v lesích. Žili tam lidé dobří, pracovití a laskaví, kteří neznali zločin, násilí ani bolest z předčasné ztráty milovaného. Nikdy neškodili přírodě, vždy poděkovali za všechno jídlo které jim věnovala a ona neškodila jim. Nikdo z nich by se nikdy nenadál, že jejich spokojený život bude zmařen smečkou temných bestií, které začaly navštěvovat jejich stáda. Plížily se kolem vesnice. Strašily psy, až jim srst na celém těla vybělela, zabíjely slepice pouhým pohledem rudých očí a rdousily dobytek po desítkách. Ze všeho živého, co se nočním stínům dostalo do spárů a obrovských čelistí, zbyla jen louže krve a pár cárů kůže.

Ač ve vesnici žili lidé mírumilovní, tuto tyranii si nemohli nechat líbit. Nejlepší lovci z celé vsi se ustrojili, vzali si kopí, luk i dýky a vydali se na lov do lesů. Den se střídal s nocí. Slunce vycházelo a zapadalo. Měsíc schřadl a zemřel i se znovu zakulatil. Tak dlouho stíhali ty bestie a jednu po druhé je zabíjeli, sami majíc velké ztráty. Až jednou, když měsíc svítil najasněji na jejich hlavy, se jim konečně podařilo dostihnout i poslední z temných stvoření.

To bylo ze všech největší. Srst černou jako samotná noc. Oči hořící krví všeho živého, co kdy zabila. Drápy a zuby tak ostré, že i z pouhého pohledu na ně člověka obcházela posvátná hrůza. Její vrčení nahánělo strach ti ěm nejnebojácnějším. A síla a hbitost jejího těla byla nepředstavitelná.

Všichni lovci se museli na zvíře vrhnout, aby měli třeba jen šanci ho porazit. Bili se ze všech svých sil, do posledního dechu toho nejsilnějšího. Jejich kopí se však zlámala. Z luků zbyli třísky. Dýkám se ztupily hroty o černou srst. Tak poslední lovec padl v krvi, stejně tak jako černá bestia,která byla vážně zraněna.

Zraněná a osamělá po celou dlouhou noc vyla na měsíc, volaje své mrtvé druhy, kteří však všichni tou dobou byli již dávno mrtvi. Bestii z bolesti zachvátil strašný vztek a touha po pomstě. Nestačilo jí, že lovci, kteří zabili její rodinu, už také hnijí mrtvi, ona jim chtěla ublížit tak, jako oni ublížili jí. Chtěla se pomstít na jejich milovaných. A protože to byla bestie nanejvýš vychytralá, rozhodla se do vesnice potajmu vplížit nepoznána.

Vybrala si největšího, nejsilnějšího a nejváženějšího z mrtvých lovců, rozpárala mu svým obřím drápem břicho a vyžrala všechny vnitřnosti. Pak se nasoukala do jeho mrtvé kůže. Protáhla své tlapy do jeho rukou. Své běhy do jeho nohou. A svou tlamu skryla za lidskou tváří. Tak ustrojena do těla mrtvého bojovníka se vrátila do vsi, kde ji všichni přivítali jako velkého hrdinu, jež zachránil vesnici. To přesně bestie čekala, tak hrála svou roli, dokud nenastala noc. Pak svlékla si lidskou kůži a všechny ve vesnici do jediného pobila. Ženy, děti i starce proměnila v krvavé cáry a nad jejich těly dlouhé hodiny vítězně vyla. Pak vydala se na obhlídku vesnice. Stroje a nástroje prozkoumala, s lidským světem se seznámila a pochopila, že čas temných stínů a hlubokých lesů se chýlí ke svému konci. Uvědomila si, že její druzi byli jen první, kteří přišli o život. Ona sama nehodlala bídně zahynout tak jako oni, proto znovu se nasoukala do lovcovy kůže, vzala hůl, luk i kopí a vykročila z horských výšin směrem do údolí.

Tak se zrodil první vlkodlak... nebo možná je to jen báchorka, kterou se dají dobře strašit malé děti. Jestli je to tak nebo tak, to rozhodněte si vy sami, ale přesto pravím vám... dejte pozor na vlky v lidské kůži.

Báchorky vyprávěné u ohniště – lidoví autoři

(Rozsáhlá a mnohodílná sbírka lidových pověstí jak mudlovských tak kouzelnických. Dílo bylo v prúběhu let upravováno, rozšiřováno a editováno tak, aby bylo pochopitelné pro moderního čtenáře.)

°°0°°

Trochu skutečné autorské poznámky. Každý, kdo někdy viděl "Hra o trůny" ví že v tomto seriálu se říká zlovlk obrovským vlkům. Já si tento název vypůjčila, protože se mi hodil a nic lepšího se asi vymyslet nedá. Proto, ten komu název patří a kdo ho vymyslet na něj má veškerá autorská práva.

Proč jsem vybrala zrovna toto označení? Protože v češtině jednoduše není patřičné rozlišení. Já potřebovala dvě označení, ve své podstatě používané jako synonyma, ale - v mé povídce - označující něco jiného. Jinými slovy jsem vycházela víc z angličtiny, kde pro vlkodlaka, lépe řečeno pro temné stvoření noci psí/vlčí podoby, existuje jak označení "werewolf" tak i označení "big bad wolf" (samozřejmě pak třeba také "wolf man" nebo "dark wolf", to už záleží opravdu na spisovateli nebo končině kde se s tím člověk setká). V HP je pak označení "werewolf" skutečně pouze pro vlkodlaka. Čili, berte to tak že Remus je "werewolf" a Siriusův patron je "big bad wolf". Z "bad wolf" pak vychází slovo zlovlk.