T'nash-veh I-Chaya

Varování: Explicitní erotická scéna mezi člověkem a zvířetem!

 

Lidé považovali vulkánskou schopnost potlačit emoce za něco prakticky rodového. Nikdy se nesetkali s žádným Vulkáncem, který by to nedělal, a proto nedokázali pochopit, že být naprosto kontrolovaný a logice oddaný je dlouhý a složitý proces.

Každý jedinec si nejprve musí plně uvědomit své emoce. Rozebrat jejich příčiny a následky, rozdělit je do patřičných skupin a jednotlivě potlačit či zcela eliminovat, pokud je to možné. Po čase se stávala katalogizace emocí a citů a jejich potlačení natolik běžným a zároveň rychlým procesem, že už si ho ani sám Vulkánec vědomě nepřipouštěl, ač je část jeho podvědomí zaujata pouze klasifikací emocí. Ale v mládí, kdy emoce ještě plně bouřily pod maskou kontroly, musel každý mladý Vulkánec své city a emoce pečlivě a vědomě rozebírat. Těžké to je pro všechny, neztratit tvář před rodinou ani před souputníky ve škole, ale pro některé ještě těžší.

Spock byl míšenec, jeho kontrola byla vždy menší než u jeho čistokrevných spolužáků a on si to moc dobře uvědomoval. Také si byl naprosto jist, že jsou jeho emoce daleko silnější než jejich, protože pravým vulkáncům byly slabé emoce opravdu už dány jejich rodem a vývojem směrem k jejich naprostému odstranění. On tuto výhodu neměl a uvědomoval si sílu či dokonce špatnost svých citů, například k matce.

Věděl, že je velice důležité ctít své rodiče, ale stejně tak dobře věděl, že pro Vulkánce není přirozené, aby se těšil až do hloubi srdce ze společnosti své matky. Nebo aby toužil po tom, položit jí hlavu na klín a nechat se hladit jako úplně malý chlapec. Bylo to nelogické. Soudržnost rodiny tkvěla v úctě a harmonii, ne v prudkých projevech vzájemné lásky, jako to mohl pozorovat u lidí na matčině rodné planetě. Kolikrát viděl, že lidé v jednu chvíli objímají své dítě a v druhé na něj křičí, protože si potřísnilo omáčkou z jídla oblečení. Taková byla lidská rodina bez logiky; ukřičená a upatlaná. Nechtěl takovou rodinu, proto potlačoval intenzivní city k matce až na samu hranici svých možností.

A možná právě proto už nedokázal potlačit další nelogické myšlenky a emoce, které se mu rodily v mysli a nešlo je jenom tak přehlížet. Při logickém rozboru seznal, že jsou z morálního hlediska snad ještě horší, než když se matčin národ choval hrubě k dětem, ale to byl pouze jediný bod proti. Ostatní logické argumenty hovořily pro, i když by jeho logika zřejmě nebyla z morálních důvodů nikdy přijata jako správná. Nicméně jemu to nevadilo. Věděl své. Nikdy svému sehlatovi neučinil fyzickou bolest, necítil z jeho rozbouřené a vřelé zvířecí mysli ani mentální nepohodlí. To, co dělal, dělal v soukromí, kde to nemohlo pohoršit cizince ani se o tom nemohla dozvědět rodina. A pokaždé udělal všechna bezpečnostní opatření ke snížení hrozby až na dvě celé dvě procenta, což bylo naprosto přijatelné.

Vždy, tak jako dnes, počkal, než rodiče odjedou pryč, a až tehdy se, skryt pod rouškou brzké vulkánské noci, vydal na zahradu k přístěnku pro sehlata. Byla to poměrně velká stavba z astrobetonu, která se dala pevně uzavřít zvenku i zevnitř, takže zcela určitě sloužila jako přístěnek pro samotné zvíře v případě bouře, a byla dost pevná a velká i na to, aby se do ní schoval jeden dospělý Vulkánec se sehlatem. Pro ně dva místa víc než dost.

Vstoupil do přístěnku a ještě dřív, než na I-Chayu jen pohlédl, za sebou velice pečlivě otočil zástrčkou dveří a sluchem se přesvědčil, že všechny části zámku tiše zapadly na své místo. Až potom se obrátil a pohlédl na sehlata, který seděl na druhém konci místnosti a zvědavě na něj nahlížel. I když věděl, že je to nelogické a vkládá do zvířecího čumáku svou fantasií víc než tam skutečně je, zdálo se mu, že se na něj tlama s velkými ostrými zuby trochu vědoucně a zároveň vlídně usmívá.

„Zdravím tě, I-Chayo. Něco jsem ti přinesl na zakousnutí,“ řekl hlasem, o kterém si sám byl vědom, že je nepatřičně naplněný emocemi, a vytáhl z tašky přehozené přes rameno pozemský žlutý meloun, které speciálně kvůli sehlatovi kupovali ve velkém. I-Chayovi velice chutnal, doslova se po něm mohl utlouct, jak říkala matka, a i teď se svižně vyhoupl na nohy a dvěma velkými kroky byl u Spocka, aby mu svou oblíbenou pochoutku jemně sebrat z napřažených rukou. Jeho horké pysky se Spockovi přitom otřely o ruku a vyvolaly dobře známé zachvění nízko v zádech, o kterém už přesně věděl, co znamená. Zbavovalo ho to jeho pečlivě vybudované mentální disciplíny, snad jako kdyby vůbec neexistovala.

„Můj I-Chaya. Můj milý I-Chaya,“ řekl vroucně, náhle udýchaně a zabořil zvířeti ruce do husté srsti na krku, hned vedle si zavrtal nos. Vdechl vůni vlhkého písku, která se sehlatovi vždy zdržovala na kůži. Neznal žádného jiného tvora, který by byl cítit stejně jako jeho sehlat, ani jiní sehlatové takoví nebyli. Jenom ten jeho, tak moc byl výjimečný, a proto se sem za ním pořád vracel.

I-Chaya vydal nízký mručivý zvuk podobný smíchu, který byl také známý a vítaný. Pak se jeho velké tlapy ovinuly kolem Spockových zad, aby spolu oba vzápětí spadli na jednu velkou, převážně chlupatou hromadu. Ponořil se tak do jeho hustých dlouhých chlupů, kterého přitom lechtaly na tváři. Zvířecí tělo hřálo snad víc než sluncem rozpálené kameny kousek za štítovou kopulí města a srdce, velké srdce, bilo rychle a intenzivně. Mohl zajet rukou do srsti právě tam, kde bylo a jasně cítil jeho tlukot pod rukou.

Když si položil hlavu na sehlatův rozložitý hrudník zvedající se rychle nahoru a dolů, pod uchem mohl kromě proudění vzduchu v plicích také slyšet spokojené mručení. Zůstal proto opřený o sehlatův mohutný bok a jednou rukou pomalu sklouzl ke stehnu natažené nohy. Spokojené zamručení a příval příjemného mentálního tepla, které se opřelo do jeho mysli, ho ujistilo o tom, že nedělá nic, co by I-Chayovi vadilo nebo mu bylo nepříjemné. Právě v tento okamžik vždy zapomněl na veškerý svůj morální hlas, který ho v duchu okřikoval, a naprosto se ponořil do příjemných pocitů, jež mu skýtala možnost bořit ruku do husté srsti a dotýkat se konečky prstů jemné kůže. Ten pocit mu vibroval po kůži a soustředil se do slabin, spokojené mručení, které se mu ozývalo nad hlavou, ještě přidávalo na jeho příjemných pocitech.

Sjel rukou níž po mohutném stehně a zlehka se dotkl kolenního kloubu. Byl to jejich nevyřčený signál pro to, aby se I-Chaya obrátil víc na záda. Vlastně tak přesunul jenom zadní polovinu těla, tu přední a svůj pevný hrudní koš nechal Spockovi jako oporu pro hlavu a tělo. Ta pozice byla naprosto ideální, i když musel při pohybu zvířecího těla pod sebou oddálit ruce od jeho srsti. Za tu chvíli, kdy se nemohl I-Chayi dotýkat, mu byl odměnou pohled na jeho břicho s řidší srstí a hlavně na jemným chmýřím pokrytý hrbol mezi zadníma nohama.

Přisunul se po horkém těle kousek blíž, jen aby měl lepší přístup pro laskání, a konečně se poprvé dotkl konečky prstů tvrdého místa mezi I-Chayovými stehny. Už jen ten dotek, pocit tepajícího horka pod prsty a slastné zamručení zvířete začalo hnát krev do jeho vlastních slabin. Pozvolna, jak už to zřejmě u míšenců Vulkánců bylo, ale zcela jistě. Nespěchal na to, věděl, že má dostatek času. Jeho milému sehlatovi vždy chvíli trvalo, než se vzrušil, a sledování toho procesu jemu samotnému přinášelo dostatek nelogického uspokojení vlastních potřeb.

Proto si sám sebe nevšímal a soustředil se jenom na I-Chayu. Nejdřív zlehka začal třít prsty tvrdou ochmýřenou oblinu. Přejížděl po ní dopředu a dozadu až k místu, kde byla pod kůží cítit velká varlata. Také klouzal rukou ze strany na stranu, zejména po přední části tvrdého hrbolu, protože už dávno věděl, že to se sehlatovi líbí snad ze všeho nejvíce. Jen tak zlehka, nenásilně, stáhnout kousek chlupaté kůže a odhalit zelenou špičku penisu a potom ji zase přetáhnout na své místo. I přes vlastní počínající vzrušení, které ho zbavovalo dalších a dalších mentálních zábran, postupoval systematicky a pomalu, opakovaně přetahoval kůži nahoru a dolů, dokud nepřestalo být možné ji opět přetáhnout a nazelenalá špička sehlatova penisu nezůstala jasně viditelná. Tehdy své prsty přesunul přímo na ni a stejně jako předtím i tentokrát po ní začal ze strany na stranu přejíždět. Cítil vlhkost a viděl, jak bělavě čirá vazká tekutina uniká ze špičky penisu.

Tehdy teprve sáhl druhou rukou k vlastním kalhotám, uvolnil je a stáhl kousek z boků, jen dost na to, aby dosáhl na svůj z větší části ztvrdlý penis. Ještě chvíli ho nechal nepovšimnutý a místo toho, aby se ho dotkl, nabral tekutinu vytékající ze sehlatova penisu a rozetřel si ji po obou rukách. I toto dělal s jasným a vlastně naprosto logickým úmyslem, který mu zároveň přinášel potěšení. Věděl, že třít si penis na sucho by mu mohlo způsobit nepříjemné a bolestivé odřeniny a zároveň bylo vzrušující nanést si průsvitnou vazkou látku na svoje vzrušení, když věděl, co je to za tekutinu a odkud konkrétně pochází.

Položil svou mokrou dlaň na penis a uvnitř se celý zachvěl vzrušením. Přesně tohle bylo to, co naprosto nelogicky a emocionálně chtěl a co si také dopřával, protože I-Chaya to nikdy nikomu neřekne ani se mu nebude posmívat, že se nechová dost vulkánsky. S ním mohl být svůj bez následků. Mohl dělat, co chce, a velký milující sehlat mu jenom dloubne čumákem do ramene. S touto utěšující myšlenkou začal mokrou rukou klouzat po svém penisu. Jednou nahoru, jednou dolů. Podruhé nahoru a podruhé dolu. Když potřetí vyjel rukou nahoru, uslyšel rozmrzelé zamručení a velká zadní noha s obrovskými drápy ho ne zrovna šetrně uhodila do ohnutého kolene. Bolelo to. Bolest potlačil a v duchu se snad i trochu kál za to, že nechal I-Chayu napůl vzrušeného bez potřebné péče. Věděl velmi dobře, nakolik je takový stav nepříjemný.

„Omlouvám se, I-Chayo,“ zamumlal mu do hustého kožichu a rychle svou ruku vrátil k zelené špičce penisu čnící z kožního vaku. Opět se ho dotkl, tentokrát ho sevřel mezi prsty a začal intenzivněji třít. Sám si přitom zlehka jezdil po penisu jen natolik, aby se přivedl k plnému vzrušení a udržel tak dlouho, dokud nebude i I-Chaya stejně ztvrdlý. Nakonec to nebylo tak těžké, stačilo jen vytrvat a přitom mohl fascinovaně sledovat dlouhý a velký orgán nazelenalé barvy s velkou zelenou žílou, jak se pomalu vynořuje ven. Tvrdý, tepající krví a lesklý vláhou vytékající z jeho špičky. Tvar neměl takový jako Spockův penis, jistěže ne, byl zahnutý směrem vzhůru a ke kořenu se až nepřirozeně rozšiřující. Někdy, vlastně často, když tu mohutnou věc, kterou sotva mohl sevřít v ruce, viděl, uvažoval nad tím, jestli by ji byl schopný vzít do pusy a nezačít se dávit. A občas, když měl zvlášť špatnou nebo hloubavou náladu, dokonce zvažoval, jaký by to byl pocit zkusit si něco takového vsunout do análního otvoru. Dostal se přitom k uvažování tak daleko, že si na svém soukromém paddu vytvořil simulaci I-Chayova penisu do všech podrobností, které si pamatoval, a napsal k ní kód, který by i domácímu replikátoru umožnil vytvořit přesnou kopii ze silikonu. S takovou náhradou a dostatečným množstvím lubrikačního gelu by si mohl vyzkoušet, jaké by to bylo, a pak možná jednou...

Vzrušeně se uvnitř zachvěl, jen si to představil, jeho penis se náhle bolestně napnul a on sám musel zavřít na dlouhé vteřiny oči, dlouze se nadechnout a vydechnout všechno to chvění ven z těla, jinak by nebyl dost soustředěný, aby pokračoval v započaté činnosti. Až když se dostatečně soustředil na to, co dělá, sevřel sehlatův penis pevně v ruce a začal po něm přejíždět.

Dech zvířete, který doposud slyšel nad hlavou jako přízračnou stopu života, se prohloubil v cosi podobného houkání pozemské sovy. Dlouhé nádechy doprovázel podivný zvuk, který by snad mohl i někoho vyděsit, ale jemu se zdál vzrušující. Podle něj poznal, že dělá zvířeti skutečně dobře a to ho ujišťovalo v jeho logice říkající, že co je sehlatovi příjemné, přeci nemůže být špatné.

Klouzal rukou po svém penisu stejně jako po tvrdém zvířecím orgánu a rychle sladil rytmy v jeden dokonale příjemný pro ně pro oba. Občas proměnlivý, když se zastavil u špičky penisů a věnoval jim trochu víc pozornosti. Od I-Chayi si za to obvykle vysloužil kromě houkání také zamručení a cuknutí nohou, což byl sice signál nepohodlí, ale dovolovalo jim to sjednotit nejen rytmus tření penisů, ale i vyvrcholení. Velice dobře už věděl, co dělat, snadno poznal, kdy sám přichází k vrcholu a dokázal si ten pocit na nejvyšší míru vychutnat, jak jenom toho byl Vulkánec schopen.

Nechal ten pocit kolovat svým tělem, násobit se slastnými zvuky ze sehlatova hrdla stejně jako mlaskáním, jak přejížděl mokrou rukou po jemné kůži penisů. Naprosto přirozené a vysoce nelogické. Šířící se po jeho páteři ke slabinám, zejména k varlatům, a zamlžující jeho mysl oparem ztráty všech mentálních bariér. Často si v tuto chvíli, těsně předtím než vyvrcholil, přál být trochu víc jako I-Chaya, umět sténat, slastně hučet nebo vykřiknout místo toho, aby se v něm ten pocit hromadil jako energie v antihmotovém reaktoru, který nemá využití, jenže toho schopen nebyl. Dokázal si jenom do krve rozkousat ret, zatím co se jeho penis a varlata svíraly v posledních okamžicích před ejakulací, která z jeho strany následně přišla tiše a sperma mu skropilo ruku jenom neznatelně.

Zato I-Chaya vyvrcholil hlasitě, houkání přešlo v hlasitý, skoro až vítězný výkřik a vodotrysk nazelenalé tekutiny vystříkl sehlatovi na břicho, ale také do Spockových vlasů a na jeho obličej, který měl nerozumně blízko. Teplé sperma mu stékalo po tváři a svědilo. Malátnou rukou, na které jako kdyby mu zrosolovatěly svaly, se pokusil setřít si ho pryč, ale dosáhl jenom toho, že ho ještě víc po obličeji rozmazal. Dostalo se mu díky tomu mezi rty a na jazyk. Bylo hořké, rozhodně nic, co by chtěl opravdu jíst, a tak nějak živočišně vonělo i chutnalo. S povzdechem se ho pokusil otřít do dlouhých chlupů, jenže to mu I-Chaya nedovolil.

Velký sehlat se mu pod tělem s mručením převalil, divže ho ze sebe neshodil, a donutil ho tak se opřít o ruce a odtáhnout. Díky tomu mělo zvíře dost místa, aby se překvapivě mrštně ohnulo až ke svému břichu a ulepenému povadlému penisu a obojí si začalo důkladně očišťovat jazykem. Sledoval to se záchvěvem nelogické nevole, kdy se mu nelíbilo, že sám má plný obličej lepivé tekutiny a nemůže se jen tak očistit, zatímco sehlat už je skoro čistý. Bylo to natolik nelogické, ba až lidsky hloupé, že tento pocit rychle potlačil na dno podvědomí, přesto se zdálo, že I-Chaya ho nějakým záhadným způsobem vyslyšel. Zvedl se totiž na jednu přední tlapu a svým obrovským jazykem vonícím po melounu mu několikrát přejel po celém obličeji. Škrábalo to na kůži, srst na tlamě se mu dostala do nosu a trochu do očí, ale když se sehlat odtáhl, jeho obličej už nebyl ulepený, jenom trochu mokrý od slin.

„Děkuji.“

I-Chaya se znovu usmál svou velkou zubatou tlamou, když si ho vzápětí po poděkování znovu přitáhl k sobě. Tentokrát skončil s hlavou mezi jeho předními tlapami a víc jak půlkou těla na odhaleném, nádechy se zvedajícím břiše. Bylo mu tam teplo, bezpečně, proto si zavrtal hlavu do dlouhých chlupů trochu se podobajících hřívě, které měl sehlat kolem krku, a zavřel oči.

Tiché mručení a vzdálený tlukot srdce byl natolik uklidňující, že mu pomohl uvolnit se skoro lépe než při meditaci, a dodal mu vnitřní klid spíš podobný apatickému stavu, při kterém jeho myšlenky jen tak volně bloudily myslí. Teď, v tuto chvíli, ho nerušily žádné nepříjemné emoce, jako prudká vzedmutí vzteku či lásky, bylo tu jenom prosté souznění s přítomnou primitivní myslí a ochablost unavených svalů.

Věděl, že má přesně tři celé osm hodiny, než se rodiče vrátí, proto svůj vnitřní čas nařídil tak, aby ho zavčas probudil, a nechal svou mysl pomalu klesnout do temných hlubin spánku.

I-Chaya mu přitom tiše oddechoval nad hlavou.

 

KONEC

Morální odpovědnost za zveřejnění povídky házím na bedra Benny a belldandy, protože mě přemluvily povídku zveřejnit. A belldandy s fialkou patří díky za betování.
"T'nash-veh I-Chaya" je přepis vulkánského písma do latinky a znamené to "Můj I-Chaya". Samotný I-Chaya byl Spockův sehlat když byl malé dítě. K povídce velice hodí obrázek malého Spocka se sehlatem a tento většího Spocka se sehlatem. Při psaní jsem poslouchala písničku You Are My Sunshine ve verzy od Elizabeth Mitchell, kterou máte v odkazu.

 

Miniaplikace

Komentáře