Vyprávění
Spala.
Ležela na jeho rameni, hlavu těsně u rozhalenky košile. Horký dech procházející růžovími rty tvořil na jeho jinak ledové kůži malý teplý bod.
Byla proti němu tak drobná a křehká, že by ji mohl chovat v náručí jako dítě. Uvědomil si, že ona je vlastně skoro ještě dítě. Dítě, které k zbláznění miloval a které ho jen tím, jak si odhrnulo zlaté vlasy z tváře, dokázalo bolestně vzrušit.
Pohladil její stehno, pomalu po něm vyjel nahoru až k pevnému zadečku. Povzdechla si, ale neprobudila se, tím si byl jist. Poznal, kdy spánek pouze předstírala. Mohla zpomalit dech, mohla zastavit víčka v jejich třepotání, ale nedokázala ztlumit tlukot svého srdce.
Znovu ji pohladil. Kdyby nespala, nikdy by si takové dotyky nedovolil. Nechtěl, aby měla dojem, že ji do něčeho nutí, tlačí ji dělat věci, na které ještě není připravená. Ale které by jí mohly být tak příjemné…
„… kdyby jsi mi důvěřovala,“ dokončil šeptem. Věděl, že jeho hlas, stejně jako doteky, ji neprobudí, i když, jakožto přemožitelku, by možná měly.
„Nikdy bych ti nijak neublížil, miláčku,“ pokračoval tiše, „líbal bych tvůj krk. Dotýkal se přes kůži tepny. Zavzdychala by jsi. Už vím, že místečko jemné kůže nad klíční kostí máš citlivé. Položil bych tě na záda a uvěznil pod svým tělem. Byla by jsi tak křehká, ležíc na bílém prostěradle, smaragdy tvých očí by se leskly vzrušením. Ano, vím, jak ti tančí jiskřičky v očích, když ti tam dole vzplane oheň. To, jak se ti rozbuší srdce a zkrátí dech. Znám vůni tvého vzrušení. Chtěl bych poznat i jeho chuť.“
Nabral nepotřebný vzduch do plic a zase ho pomalu vypustil. Přejel jí prstem po krku na tváři.
„Nejprve tvé kůže. Trochu jsem ochutnal, když jsem ti slízával zmrzlinu z prstů. Nebo když jsi mi dovolila na okamžik políbit tvoje hrdlo. Ale vím, že jiné části tvého těla budou chutnat jinak. Pak tvoje ňadra. Přetáhl bych ti tričko přes hlavu a propustil je tak z vězení látky. Asi by jsi pod ním už nic neměla, dneska nic nemáš. Nenosíš podprsenky, protože si myslíš, že jsou tvá ňadra příliš malá, a netušíš, jak mě tím mučíš. Když ti pod závanem chladného vzduchu ztvrdnou bradavky a rýsují se pod látkou.“
Vrátil se na krk a pak níž, skoro jako by se chtěl dotknout drobných kopečků na jejím hrudníku, ale neudělala to. Raději rychle položil ruku na vlastní stehno.
„Bradavky, těm bych se velmi rád věnoval. Stiskl bych je mezi rty, obkroužil jazykem i prstem. Zavzdychala by jsi, tím jsem si jist.
Pak by přišla na ochutnávku kůže tvého břicha. Zasypal bych ti ho drobnými polibky. Pokřtil ho tahy jazykem, které by za sebou zanechávaly vlhkou stopu.
Dostal bych se až dolů k tvým džínsům, pomalu bych je rozepnul. Nejdřív knoflík, pak i zip a stahoval dolů. Každé nově objevené místečko bych zlíbal. Pak by jsi přede mnou ležela skoro nahá, jen v kalhotkách.“
Zvedl ruku, snad aby se jí znovu dotknul, nebo dokonce poodhrnul lem kalhot a mohl se tak podívat jaké má prádlo. Jenže nakonec ji sevřel v pěst.
„To už bych naplno cítil tvoji vůni. Možná bych dokonce viděl, jak tvá touha prosakuje kalhotkami. Na to se těším nejvíce, na chuť tvého klína.
Stáhnu ti ty kousky provlhlé bavlny z boků a odhalím tak trojúhelník zlatavých chloupků vlnících se v drobné kudrlinky. Roztáhneš nohy, odhalujíc mi tak sama sebe a sladkost, kterou skrýváš. Já tvé nevyslovené pozvání ochotně přijmu. Skloním se, vtisknu obličej mezi tvá stehna a jazykem tě ochutnám. Prohneš se v zádech a zasténáš. Jsi sladká, sladší než tvoje ústa a kůže dohromady.“
Zapolykal a paži, kterou ji objímal, posunul dolů kolem jejího štíhlého pasu. Nebezpečně blízko klínu, který ho tak lákal.
„Vím, kde přitlačit a kde naopak laskat nejněžněji. Ale také vím, že pouhý jazyk nestačí, ani tobě ne. Nadzvednu se a pohlédnu na tvou tvář. Víčka máš zavřená, rty naopak pootevřené. Dýcháš prudce a přerývaně, protože potřebuješ spoustu vzduchu.
Pomalu do tebe zajedu prstem, dost, abys to cítila, ale ne tolik, abych ti způsobil bolest, nebo tě dokonce zranil. Zajíkneš se, možná dokonce zazmítáš, ale já tě tlakem na kyčli udržím na místě. Nechci, aby sis sama ublížila. Vím, že jsi ještě nedotčená, ale v mých rukou ne na dlouho.“
Horko a tlak v rozkroku mu připomenul, nakolik je tohle vyprávění podobné jeho vlastním fantaziím.
„Něžně propátrám tvé horké, vlhké hlubiny. Zaposlouchám se do tvého sténání, protože to je to nejkrásnější, co mohu slyšet. Opatrně přidám druhý prst, pečlivě pozorujíc, jestli tě to nebolí. Chci, aby jsi byla otevřená a uvolněná, jen pro mě. Skloním se, zapojím jazyk. Budu to dělat tak dlouho a intenzivně, nehledíc na vlastní touhu, dokud tě nedovedu na vrchol a nedonutím tě křičet.“
Znovu zapolykal. Šeptáním mu vyschlo v krku a nejen šeptáním.
„Vytáhnu se nahoru až k tvým ústům, stále ještě lapajícím po vzduchu. Políbím tě a tak ti opět vezmu možnost dýchat. Můj k bolesti tvrdý penis se bude otírat o tvoje bílá, hebká stehna. Zajedu jeho špičkou do zlatých chloupků a jemně se vtlačím na okraj.
Nepřestanu tě líbat, nadzvednu tvé boky a konečně do tebe poprvé vniknu. Udělám to nečekaně a rychle. Nechci si tím dokázat nadvládu nad tebou, nebo ti záměrně působit bolest, naopak. Takhle nedostaneš čas se stáhnout či začít panikařit, tak to bude bolet méně.
Vím, že se na poprvé asi do tebe nedostanu celý. Jsi tak drobná a křehká, úplně všude. Za chvíli mě v sobě přijmeš, po pár přírazech.
Ale teď ještě ne. Teď nechám tvým svalům, tělu, tobě samotné čas, aby sis zvykla na ten nový pocit mít mě v sobě. Na to, aby odezněla bolest, která ti teď jistě musí pulzovat v klíně.“
Rukou si sjel na vnitřní stranu stehna skoro k místu, které si teď neodbytně žádalo jeho pozornost. Zoufale se chtěl sám sebe dotknout, jenže to neudělal. Raději pokračoval v tichém vyprávění.
„Něžnými slovy uklidnění, vyznáními lásky a polibky, utiším tvoje překvapení a zmírním bolest. Možná i osuším pár slz, které ti vyklouznou z očí.
Poprvé se pohnu teprve až se uklidníš. Až mi naznačíš, že je vše v pořádku a ty jsi připravená. Udělám to pomalu, naznačujíc ti dotyky, jak mi máš vycházet vstříc. A ty to ochotně uděláš. Nebudu spěchat, nemusíš se bát. Já umím být trpělivý, dokážu se ovládnout.
S každým přírazem do tebe vniknu hlouběji až v tobě budu konečně celý. Naplním tu prázdnotu v tvém těle, která je jakoby stvořená pro mě.
Dostanu se tak hluboko, jak jen to v tenhle okamžik a pozici jde. Jenže to mi nestačí. Chci… potřebuji ještě dál. Chytnu tvou nohu pod kolenem a přitlačím nahoru, abych k tobě získal ještě lepší přístup. Budeš sténat, prohýbat se v bocích, zmítat se, možná šeptat, nebo dokonce vykřikovat prosby. Budeš chtít víc. A já ti tvé přání rád splním.
Ani teď, když tě budu mít celou, když budeš chtít znovu uvolnit to napětí narůstající v tvých útrobách, nebudu spěchat. Chci, abychom byli ve stejném okamžiku. Chci, aby jsi mě v orgasmu v sobě tiskla, až do tebe budu stříkat.
Naplním tě trochou sebe samého, takže budu v tobě, i když ti budu vzdálený.“
Hrudník se mu zvedal, jak násilím plnil plíce vzduchem. Přitiskl rty do jejích vlasů v něčem, co mohl být polibek nebo jakési gesto zoufalství.
„Prosím, Buffy! Prosím, dovol mi tě mít! Dovol mi být v tobě! Chci spojit naše těla, stejně jako duše v jediném okamžiku souznění.“
Povzdechla si a cosi zamumlala. Přesunula více své váhy na jeho hrudník. Přestal dýchat, strnul, ovšem ne ve strachu, že ji jeho slova vzbudila, ale v očekávání jejího dalšího pohybu. Protože i její jediný další povzdech, by mu přinesl konečné uvolnění od tlaku ve slabinách. Jenže drobná blondýnka už nevydala jediného hlásku, nepohnula se ani o milimetr.
Ruka mu znova zabloudila k rozkroku, ale ani tentokrát se sám sebe nedotkl, místo toho schoval ruku do kapsy kabátu.
Nahmatal něco, co už jí chtěl dlouho dát. Malý kroužek chladného kovu.