Světla a stíny na Malfoy Manor - 5. kapitola

 

V sobotu večer a v neděli ráno

 

Když se ráno dostal na snídani, podávanou v jídelně, kam ho museli zavést skřítci, tak ho jeden z nich informoval, že pan Lucius se už nasnídal, jako vždy časně, a odešel někam ven. Harryho hodinky hlásily, že je devět ráno, což podle jeho názoru byla ideální doba na vstávání, zejména po svatbě a svatební noci. Vlastně si spíš představoval, že touhle dobou spolu budou ještě ležet v posteli.

Po snídani zjistil, že nemá co dělat, což ale byl pro něho celkem přirozený stav. Nepracoval, nijak nevydělával peníze, jelikož jich měl dost a ony se jaksi vydělávaly samy, protože byly prý dobře investovány. Takže se mohl klidně profesionálně zabývat fafrpálem. Když na něj nebyla sezóna, jako teď, tak se stýkal s přáteli a studoval. Ano, Harry Potter opravdu studoval. Stal se učedníkem u Brumbála, který ho zasvěcoval mimo jiné do tajů alchymie a výroby magický strojů, jako třeba obraceče času a podobných věcí. Harryho to bavilo, protože vyučování se starým čarodějem nebylo tak nudné a ubíjející, jako to ve škole.

Nechtěl se ani učit ani sejít s přáteli, protože co by si řekli, že den po svatbě nemá co dělat a jeho manžel si lítá kdo ví kde.

Díky tomu strávil prakticky celý den procházením sídla. Bylo veliké a dle Harryho názoru zbytečně přepychové. Laděné do mnoha barev, nejen zelené, jak by čekal, s mnoha pokoji, s mnoha ložnicemi, mnoha místnostmi, o kterých netušil, k čemu jsou, a nekonečným množstvím chodeb, posetých obrazy. Neutrální obrazy zvířat a krajinek mu nevadily, dokud se nedostal do jedné z chodeb docela nahoře, kde na něho ze zdi koukaly samé blonďaté hlavy podobné Luciusovi. Nejen svým vzhledem, ale taký výrazem, arogancí a mluvou.

A nebyly ani trochu slušné, když kolem nich procházel, vrhaly zlé pohledy a byl si jist, že kdesi od někoho zaslechl "mudlovský šmejd". Když se otočil, aby zjistil, který z obrazů to řekl, všechny se tvářily, že ony ne.

Se sebezapřením prošel celou chodbou až ke dveřím na jejím konci, které zkusil otevřít. Podle všeho byly zavřené a velmi silně pojištěné magií proti otevření, která ho mrazila do prstů. Nepokoušel se je otevřít, přestože ho hlodala zvědavost, co Lucius za těmi dveřmi asi tak skrývá. Kupodivu to totiž byly jediné dveře, které našel zamčené. Dokonce se mohl jít podívat i do obrovské Luciusovy ložnice.

Obrátil se od dveří, když uslyšel jasné povzdechnutí, jakoby v té zamčené místnosti byla nějaká žena.

"Halo?" zaklepal na dveře, "Je tam někdo?" V prvním okamžiku ho napadlo, že tam snad vážně někoho drží, pak si ale uvědomil, že sídlo prohledali bystrozoři, a kdyby tam někdo byl, tak by ho vysvobodili. Samozřejmě tam mohl Lucius dovléct někoho po propuštění z vězení, jenže to ho sledovali bystrozoři a podávali Harrymu zprávy, takže věděl, že byl zařizovat jen věci okolo svatby, navštívil Snapea a pak šel z nějakého důvodu kamsi do mudlovské čtvrti, ale domů se vrátil sám.
"Ta ti neodpoví, kluku," promluvil za ním jeden z obrazů. Muž na něm vypadal až étericky, zejména díky tóze, nebo co to měl na sobě. Ta na něm totiž vypadala až nepatřičně lidsky.

"Pramáti s nikým nemluví, ani se mnou a to jsem její vlastní syn." Nebyl vyloženě nepřátelský, jako obrazy kolem kterých prošel, ale nebyl rozhodně ani milý.

"Kdo tam je?" zeptal se ho Harry.

"Vždyť to říkám," pohrdavě si odfrkl, "Naše pramáti, tedy její obraz. Tvoje snažení je zbytečné, nezajímá jí, co se děje tady u nás za dveřmi, tak jdi pryč a už se nevracej."

Harry pohlédl na dveře, zpátky na obraz mladého muže a zamračil se. Možná měl obraz pravdu, že by se tam neměl dobývat. Z nějakého důvodu byly ty dveře zamčené a možná zamčené zůstat měly.

"Děkuji za rozhovor a trochu slušnosti," poděkoval obrazu, který ale vůbec nevypadal, že by byl z jeho poděkování nějak na větvi.

Vracel se chodbou zpátky, jak nejrychleji to šlo, a pak seběhl dolů, už rovnou na večeři. Jaké bylo jeho překvapení, když v jídelně, kterou chvilku hledal, našel Luciuse, jak zrovna dojídá polévku.
"Ahoj," pozdravil ho s jistou nejistotou, kterou cítil, "Kdes celý den byl, že si nebyl doma."
"Nemám důvod se ti zpovídat, kde jsem byl," obrátil se rovnou do defenzivy, načež se zase uklidnil, "Pokud tě to ale zajímá, tak jsem byl na ministerstvu, kde mne přijmou zpátky místo tamního poradce."

"Aha, nic si mi ale neřekl, prostě si odešel," podotkne s výčitkou, když si sedal ke stolu vedle Luciuse. Ten na něj divně pohlédl, asi proto, že Harryho jídlo bylo připravené na druhé straně stolu, jenže tam mladík sedět nechtěl. Byl zvyklý sedat si vedle přátel a rodiny, ne aby ho od jediného spolustolovníka dělil tři metry dlouhý stůl

"Když spíš do devíti do rána, tak ti mnoho věcí unikne," podotkl. Překvapivě nebyl až tak moc odtažitý jako den předtím, spíš jen tak nijaký, jakoby se mu nechtělo se vztekat a být arogantní, ale milý být neuměl, takže emoce vypnul docela.

"Měli bychom se domluvit na tom, kdy budeme plnit naše manželské povinnosti," řekl a složil ruce nad prázdným talířem. Skřítci mu další jídlo nedali, protože Harry teprve začal jíst a bylo by neslušné, aby jeden měl ještě polévku a druhý už hlavní chod.
"Navrhoval bych sobotu večer. Tak jsme to praktikovali s Narcisou. Přes týden jsem měl hodně práce, a opět budu mít, středeční porady se protahují klidně až do noci a v neděli tu bývaly společenské akce. Pokud by ti vyhovoval jiný den, pokusím se přizpůsobit, ale musím tě varovat, že po celodenním kontaktu s individui na ministerstvu nebývám zrovna... naladěný." Poslední slovo řekl, jakoby mělo význam, přitom Harry měl dojem, že jeho manžel je nenaladěný neustále.

"A proč to nemůžeme nechat na dobu, kdy se nám prostě bude chtít?" navrhl své jednodušší řešení.

"Až se nám bude chtít?" zopakoval po něm s lehkým dotazem, "Ve smlouvě jje jasně psáno jednou za týden. Můžeme to dodatečně prodloužit na jednou za čtrnáct dní, jednou za měsíc, jednou za půl roku... ale definici "až se nám bude chtít" do smlouvy zařadit nelze."

"Tak jsem to nemyslel, nechci měnit smlouvu, jen prostě...," mírně rozhodil rukama, "Proč to nenechat, až bude ta správná nálada a atmosféra?"

"Doložky o plnění manželských povinností a četnosti jejich plnění mají v dohodnutých manželstvích svůj smysl," jeho tón byl podrážděný, tak jako pořád, "Muž je nadšeně ochotný milovat se se ženou, ke které nechová city, u žen tomu tak často není. I čarodějky z čistokrevných, starých a bohatých rodů dávají v ložnici přednost milencům, ke kterým mají nějakou emocionální vazbu a náklonnost. Kdyby nebyla žena donucena smlouvou se svým manželem spát, tak se mu vyhýbá a staré kouzelnické rody by vymřely."

"Dobře, to je o tom, že musí mít spolu dítě. V našem případě to neplatí." Nešlo ani tak o to, že by nechtěl Luciuse, jen se mu příčila představa, že se si musí milování naplánovat jen na určitý den, kdo ví jestli ne i hodinu.

"Odmítání plnění manželských povinností je nejen právně platným důvodem k rozvodu, ale i urážka obou rodin manželů," byl až překvapivě trpělivý, když se s Pottrem dohadoval, "Takové spory často v minulosti končily válkou mezi rody."

"Dobře, sobota večer bude fajn," rezignoval na to, aby se s ním hádal, když to zjevně nemělo žádný smysl.

V tichosti dojedl svojí polévku, po které jim obou přinesli hlavní chod. Polévka by ještě snesitelná, nějaký vývar, když se ale koukal na jídlo a ono se koukalo na něj, protože to byl humr vařený v celku, tak svůj talíř odstrčil stranou. Opravdu si se svým jídlem nepotřeboval nejdřív popovídat, než ho sní.

Rozhodně ale bylo zajímavé pozorovat Luciuse, jak zručně štípe krunýř a vytahuje ven maso, nejzajímavější bylo, že to dělal rukama. Harry si vždycky myslel, že slušní lidé nejedí rukama, podle všeho to v některých případech nevadilo.

"Kdo je za dveřmi na konci chodby s obrazy tvých předků?" zeptal se do ticha na to, co ho zajímalo.
Lucius na něj prudce pohlédl, okamžik se zdálo, že vystartuje, pak ale jen prudce rozštípl skořápku klepeta, až z ní několik kousků krunýře odletělo stranou.
"Je tam obraz pramáti mého rodu," odpověděl neutrálně chladným hlasem, "Ona s tebou snad mluvila?" Tentokrát v tom byl upřímný zájem a jasná nevíra, že by se něco takového mohlo stát.

"Ne... jen vzdychala. Asi se cítí sama," napadlo ho, "Proč je vlastně zavřená sama v místnosti a není s ostatními obrazy?"

"Nepřeje si být s jinými obrazy, natožpak s lidmi. Je to její volba, že zůstává sama v zamčené místnosti a bylo tomu tak, co si i můj děd pamatoval."

"Možná, že kdyby tam za ní jednou za čas někdo přišel si popovídat...," navrhl, ale byl rázně uťat.

"Myslíš si že obrazy předků nechávám zcela bez společnosti?" jasně dotčený, to se dalo snadno poznat, "Celá rodina za nimi chodila několikrát ročně o svátcích a na zvláštní příležitosti a ano, i pramáti jsem vždy chodili pozdravit. Ona pouze nemá o společnost zájem."

"Třeba kdybych to zkusil..."

"Ne!" zasyčel vztekle a humr skončil nedojedený na talíři, "Nepřipadá v úvahu, aby ses s ní setkal. Nemáš Malfoyovskou krev, tak ani právo ji vidět."
"Fajn" zvedl ruce, "Dobře. Jen jsem tě o něco požádal a nechápu, proč mi to nemůžeš splnit, když to není nic tak strašného. Nechci přeci po tobě, abys někoho zabil. Ale to by ti podle výrazu asi vadilo míň, než mi ukázat nějaký hloupý obraz."

"Doložka o absolutní poslušnosti nebyla použita už osmset let a před pětisty lety ji ministerstvo zakázalo jakožto nemorální a otrokářskou," informoval ho posměšně, opět začal o smlouvě, "Když jsi chtěl mít možnost vidět obraz pramáti, tak si..."

"... to měl dát do smlouvy," přerušil tentokrát Harry Luciuse, "Co všechno jsem si ještě měl dát do smlouvy? Počkat! Je třeba tohle jídlo ve smlouvě?" zvedl talíř se svým humrem, "Nebo to, že mi tvoji skřítci vaří, je jen tvoje... jak si to říkal v noci?... libovůle."

"Samozřejmě že je to ve smlouvě. Je to má povinnost, pokud si nejsi schopnen jídlo obstarat sám. Strana devadesát tři, soubor o zajištění základních potřeb, odstavec...," začal Lucius podle všeho odříkávat, kde může mladík najít konkrétní údaje o tom, kdy dostane jídlo a možná i jaké.
"Na tohle já nemám žaludek," vydechl unaveně. Odstrčil se od stolu a odešel pryč.

 

°°0°°

 

Lucius dlouze vydechl, aby se uklidnil. Když se vracel domů, tak si umínil, že bude na Pottera milý. Přeci jen na jeho spokojenosti závisela Luciusova budoucnost. Docela mu to i vydrželo, jak se musel pochválit. Dokázal neznalému mladíkovi vysvětlit některé aspekty předmanželských kouzelnických smluv, aniž by ho přitom seřval nebo alespoň preventivně zbil nějakého skřítka. To byl vzhledem k tomu, jak mu bylo nepříjemné o tom mluvit, docela výkon.

Pak to ale zcela zkazil tím, jak se naštval, když se ptal Potter na zakladatelku jeho rodu. Vlastně se naštval už jen proto, že mladík slídil po domě, přestože to bylo svým způsobem jeho právo, když tu bydlel a část domu mu i náležela.

Když jeho manžel vztekle utekl z jídelny, tak v klidu dojedl své jídlo, včetně moučníku, a přesunul se do pracovny, kde se posadil do křesla ke sklence ohnivé whisky. To už se stalo, po tom co ho pustili z Azkabanu, tak nějak jeho večerním rituálem.

Když měl v sobě už tři sklenky, tak ho napadl dvě věci. Že hodně pije a že by měl Potter právo vědět, koho si to vůbec vzal. Malfoyové o tom nemluvili nikdy rádi, pravdou ale bylo, že jejich manželky a manželé se dřív nebo později toto rodinné tajemství dozvěděli.

Vztekle do sebe obrátil další sklenici whisky, což už zapříčinilo, že se mu trochu motal svět, zavolal skřítka a poručil mu jít za Potterem a říct mu, aby na Luciuse počkal v obrazárně. Nalil si další sklenici, kterou si vzal do ruky, a za pomoci hole, kterou už opravdu trochu potřeboval k ladné chůzi, se vydal taktéž do obrazárny. Po cestě zvažoval, jak to asi všechno manželovi vysvětlí, když ten pitomec pravděpodobně neznal ani základy.

I když mu cesta trvala jen chvilku, Potter už tam na něj čekal. Lucius dopil sklenku, kterou měl v ruce a postavil ji na hlavu skřítka, který za ním pospíchal už z jeho pracovny.

"Chtěl jsi vidět pramáti, tak ti ji tedy ukážu," řekl bezbarvě, když kolem Pottera prošel do chodby s obrazy. Alkohol dokonale otupil jeho vztek i podrážděnost ,a to natolik, že mohl mladý manžel pokládat jakkoliv pitomé otázkay, Lucius by mu na ně asi i klidně odpověděl. A on věděl, že se bude Potter pitomě ptát.

"Proč sis to rozmyslel?" zeptal se mladík.

Nevšímaje si svých příbuzných, kteří povětšinou brblali něco o tom, co to rodině udělal, že se nechal chytit a vsadit do Azkabanu a pak si vzal nepřítele, došel až k posledním dveřím. Vytasil hůlku, za což si vysloužil příjemný pohled, když Potter ztuhl, bylo hezké, že ještě někoho mohl vyděsit, a přiložil ji k zámku dveří. Tiše zašeptal kouzlo, klidně mohl i nahlas, mladík po jeho boku by dveře stejně neotevřel, ale byl to takový zvyk. Zámek ve dveřích zacvakal a samotné dveře se pomalu otevřely.

"Protože, ať se mi to líbí nebo ne, jsi můj manžel," vysvětlil, ať si to Potter přebere, jak sám uzná za vhodné.

Vstoupil do místnosti jako první, jedním dlouhým pohybem hůlky zapálil v místnosti několik svící, které ozářily stěny pomalované lesem a přírodními výjevy. Pak samozřejmě jediný obraz v místnosti, který vysel na stěně proti dveřím.

"To je jediný obraz pramáti, první z rodu Malfoyů." Ustoupil trochu stranou a nechal Pottera, ať si obraz prohlédne, zvědavý na to, co řekne, až pozná spící postavu na obraze.

Trvalo to trochu déle, než očekával, protože přeci jen žena tenká jako proutek, prakticky průsvitná a blonďatá, je dosti nezaměnitelná věc. Potter byla ale nejspíš vážně duševně zaostalý, jak neustále tvrdil Snape.

"Ale to je... víla," vyhrkl překvapeně, načež se obrátil na Luciuse, jak čekal na potvrzení. Aristokrat jen mírně přikývl na souhlas, přešel k mladíkovi a postavil se vedle něho. Chvíli si mlčky svou spící pramáti, stočenou na obraze v záplavě listí, prohlížel, než promluvil.

"Nevím, proč jsi tak překvapen. Jsem si jist, že se o tom ve škole povídalo, že naše rodina má co dočinění z vílami."
"To ano, ale... nikdy jsem tomu nějak nevěřil, protože," odmlčel se, "Malfoyové jsou zlí, zatím co víly jsou hodné."

"Hodné!" uniklo Luciusovi uchechtnutí, "Ano, svým způsobem jsou, až na to, že když tě bude někdo mučit a zabíjet, tak ony nehnou ani palcem u nohy, aby ti pomohly."

"Nesouhlasím. Fleur se ve válce chovala statečně a obětavě, přitom je napůl víla," mínil Potter, což Lucius ohodnotil jen krátkým pohledem, "Takže tvůj prapředek si vzal vílu," konstatoval, "To vysvětluje tvoje vlasy, kůže a tak všechno kolem."

"Ne, ve skutečnosti si můj prapředek nevzal vílu. Je to totiž daleko komplikovanější," zhluboka se nadechl, aby se mohl pustit do vyprávění, "Co ses učil ve škole o vílách?"

"Nic moc toho nebylo. Jen, že jsou krásné, magicky přitažlivé pro muže, mají vyjímečný hlas a tak dále. Copak je toho víc, co nás neučili?"
"Ano, je toho víc," přikývl, "Víly byli před sto dvaceti lety uznány za právoplatné členy kouzelnické společnosti, takže hned na to požádaly o vymazání některých faktů z učebnic."

"Proč to udělaly a co nechaly vymazat?" Mladík byl upřímně zvědav, což Malfoye svým způsobem potěšilo. Krátce si vzpomněl na to, jak o tomhle učil svého syna, tohle bylo podobné.

"Protože jim to bylo trapné, nejspíš a co?" krátce, úkosem na svého společníka pohlédl, "Viděl jsi někdy nahou ženu? Alespoň na obraze nebo fotografii." Při Potterově jasné zálibě v mužích, kterou ostatně minulou noc okusil, se zeptat musel.

"Viděl na obrázku. Ještě v mudlovské škole o předmětu, kterému se říká rodinná výchova a děti se tam učí o sexu, antikoncepci a všem tom okolo," naznačil v neurčitém gestu rukou a uhnul pohledem. Lucius by přísahal, že se přitom mladík lehce začervenal, ale v podivném světle jen několika svíček, se nedalo tvrdit nic jistě.

"Zajímavé," řekl jen tak mimochodem sám pro sebe a zauvažoval, proč se to vlastně v Bradavicích neučí také, mohlo by se pak rodit míň lůzy, "Víly vypadají jako ženy, všechny tak vypadají a žádnou s mužskými rysy nenajdeš. Vypadají tak i nahé, až na drobný detail že postrádají ochlupení a samozřejmě bradavky, protože to nejsou savci. Daleko více se podobají svým chováním a svou společností hmyzu. Přestože všechny vypadají stejně, mají dvě pohlaví jako lidé a většina jiných tvorů, až na to, že nepoznáš jakého je víla pohlaví, dokud se nevzruší. Všechny mají ženské pohlavní orgány, část ovšem má kromě nich také cosi... nazval bych to kladélkem."

"Kladélkem?" zopakoval po něm Potter s dotazem a zároveň zhnusením.
"Ano, přesně tak. Nemá to tvar mužského penisu, je to poměrně tenké, tvrdé a v klidovém stavu skryté v těle. Pokud bys měl zájem to vidět, Severus má jistě několik exemplářů naložených v lahvi, protože se z nich dělá velmi účinný a velmi drahý lektvar podporující potenci."

"Merline ne!" teď už se jednoznačně zachvěl odporem, "O to vidět něco takového vážně nestojím. A už vůbec nechci vědět, jak se k tomu Snape dostal."

"Pravděpodobně to koupil od samotných víl, některé si tento orgán nechávají odstranit. Proč to dělají, to nikdo neví, protože kvůli penězům nebo čemukoliv jinému, co jim může kouzelník poskytnout, to není. Ony nic nepotřebují. Živí se slunečním a měsíčním svitem, žijí v koloniích v lese a spí na trávě, takže nepotřebují nic, co jim příroda sama nedá."

"Možná tu věc prostě nechtějí. U mudlu jsou někteří, kteří chtějí mít jiné pohlaví, než mají."

Lucius se nadechl, aby se Potterovi nějak vysmál, jedno jak a jedno, že u čarodějů to bylo stejné, pak zase vydechl. Kdyby to začal rozebírat, nikdy by se nikam nedostali, takže k mladíkovi po svém boku přijal stejný postoj, jako ke Snapeovi.

"Vůbec bych se nedivil, kdyby to dělaly proto, že jedna samčí víla v kolonii stačí," projevil svůj názor.

"To by bylo sice divné, ale třeba... už jsem viděl divnější věci," pokrčil rameny, "Sice to o vílách je zajímavé, ale nevím, proč si mi to říkal."

Kdyby to Potterovi došlo, asi by to bylo snazší a samotný příběh by si mohl nechat pro sebe. To se ale nestalo, takže to vypadalo, že ho bude muset odvyprávět.
"Půjdeme odsud, než se vzbudí," obrátil se vyšel ve ze dveřím. Zase za nimi kouzlem zhasl a zamkl, aby se nikdo nedostal k obrazu jeho pramáti.
"Pramáti byla samčí víla a ona," snažil se najít vhodné slovo, zatím co míjel obrazy svých předků a kráčel pryč, "chtěla získat postavení Velké matky, to je víla, která vládne všem koloniím. Byla ochotná udělat cokoliv, aby se Matkou stala, včetně zabíjení jiných víl. Když se na její činy přišlo, tak byla shledána vinou a odsouzena. Nedostala trest smrti, protože víly nic živého nezabijí, byla ovšem navždy vyhoštěna z lesů a nesměla se do nich vrátit."

"Takže byla zlá. To po ní jsou Malfoyové takoví, jací jsou," řekl Potter.

"Ona nebyla zlá," odporoval mu mrazivě, "jen šla za svým cílem, kterého chtěla dosáhnout. Každý volí jiné prostředky k získání moci, ale každý se moc získat snaží."

"Snažila se tedy získat moc mezi vílami," vyšli společně z obrazárny, "když se jí to nepodařilo tam, tak se o to pokusila v lidském světě. Svedla nějakého čaroděje, stala se jeho ženou a zakladatelkou velkého rodu." Jeho slova Luciuse docela překvapila. V první řadě se nesnažil mladík odporovat tomu, že by lidé chtěli moc a v druhé řadě dobře odhadl ,co jeho pramáti udělala, částečně tedy.

"Více méně správně, až na tu drobnost že žádný čaroděj nebyl. Náš rod založila víla a čarodějka."
"Počkat!" zadržel ho překvapený mladík a vstoupil mu do cesty, takže se musel Lucius zastavit, "Tvůj rod založili dvě ženy?" vypadal nejen překvapeně, zaujatě, ale taky trochu pobaveně.
"A tvůj rod založil kovář, který si na trhu s otroky koupil pětiletou čarodějku. Ani jeden z nás nemá v tomto ohledu druhému co vyčítat," zchladil ho připomenutím vlastní historie. Mělo to očekávaný účinek, Potter se naježil, zamračil a pak zase ustoupil z cesty, ponechávaje Luciusovi prostor, aby pokračoval ve vyprávění.
"Druhé zakladatelka našeho rodu byla čarodějka, které na britské pobřeží přišla společně s římským vojskem. Jak se ty dvě setkaly nikdo přesně neví, ví se až to, že společně, ještě s magickými bytostmi a jinými čaroději, vyhnali Římany z ostrovů pryč. A pak počali prvního z našeho rodu. Mimochodem rodné příjmení, Malfoy, tedy "zlá víla", vzniklo již tehdy a naše matky ho přijaly za vlastní, protože je tak nazval prchající nepřítel. Tento příběh mnoho živých nezná. Kdyby se dostal na veřejnost, byl by to konec rodu Malfoyů. Pokud by lidé měli jasný důkaz, že máme v předcích magického tvora, pak..." ztichl. Stěží by asi Potterovi vysvětlil co by to znamenalo, co to znamená přímo teď, když mu to tajemství svěřuje, byť částečně nechtíc.
"Nikomu to neřeknu. Máš moje slovo, že je u mně tajemství vašeho původu v bezpečí. A...," zase mu zastoupil cestu, dlaní spočinul na Luciusově hrudníku a natáhl se nahoru, skoro až k polibku, "děkuji, že si mi to řekl." Tentokrát pohyb dokončil, jak chtěl druhému muže skutečně políbit, což mu ale blonďatý aristokrat nedovolil. Uhnul obličejem stranou.

"Neříkám ti to jako projev důvěry," odstoupil dozadu, z dosahu vykolejeného mladíka, "Nebelvíři jsou pověstní tím, že když chtějí něco vědět, udělají cokoliv, aby to zjistili. Svým pátráním bys nadělal víc škody, než když jsem ti to dnes přímo řekl."

"I tak děkuji za důvěru," stál si na svém poděkování, i když nebylo zač děkovat. Znovu Luciuse pohladil po tváři, což si společně s polibkem na tu samou tvář, který vzápětí následoval, nechal líbit jen se sebezapřením.

"Dobrou noc, Luciusi," rozloučil se a odkráčel chodbou pryč. Lucius ho pozoroval, dokud nezašel za roh, pak si promnul kořen nosu a povzdechl. Začala ho bolet hlava, protože alkohol pomalu vyprchával.

"Budu muset začít víc pít," zamumlal si pro sebe, když se vydal do ložnice.

 

Předcházející - Následující

 

Poznámka autorky: Tvrzení že mají Malfoyovi vílí krev je jednou z klasik fanonu jak českého tak světového. Někdy je to podané hezky, jindy je to zcela bezúčelné a zbytečné. Takže, někdy se mi to líbí a někdy ne, ale celkově nejsem proti tomu.

K názvu; myslím že nemá s obsahem kapitoli moc co společného, je to - pokud si správně pamatuji - slovní hříčka z jedné prastaré televizní scény, která se mi kdoví proč u téhle kapitoly vždycky vybavovala. Myslím slovní hříčku i scénku.

Komentáře

Lululemon Canada10450


:)

Lucius asi bude muset vynaložit víc úsilí,nebo být permanentně v lihu,aby spolu mohli mluvit:-).Rodinná historie se mi líbila,byla zajímavá,zato za ty odkazy na smlouvu sem měla chuť ho zaškrtit:-))

Děkuji

Když on má pod Manorem obrovské sklepy naplněné až po strop lihovinami. Bylo by škoda je nevyužít. :-D Pokud chceš škrtit pouze Luciuse (případně jinou postavu), tak můžeš po libosti, ale bych se bránila. :-D
Děkuji za komentář.

-

A já myslela, že se Potter v této kapitole vzchopí a začne Luciuse nějak udolávat. - Jediný pokrok v jejich vztahu nakonec pro tentokrát nastal tehdy, když se Lucius udolal sám. :) - Hele, a ten Malfoy, on prostě vážně neumí být milej ani když chce? Já ho podezírám, že je protivnej naschvál? :)) Přeci, když mu o něco běží, dokáže cokoli... :) - No vida, jak málo toho znám, že se jsou Malfoyovi příbuzní s vílami čtu poprvé. Docela chápu, že se to ujalo. :)) Má tahle vílí historka nějaký význam pro další děj? Tedy to je zas jednou řečnická otázka. Tak nějak předpkládám, že má, ale ty mi to stejně nemůžeš říct? :))

Děkuji

Je to Potter, má v hlavě rezavá kolečka. :-D Ne, Malfoy neumí být milí, to je naprostá pravda, ale v pokračování příběhu dokáže, že umí velmi dobře předstírat. Protivný není ani tak naschvál, jako prostě proto, že na Pottera nemůže být žádný normální člověk milí.
Já to už četla mnohokrát. Na NL je (snad ještě pořád) jedna moc hezká povídka na to téma, právě na pár Lucius/Harry, ale ani za boha si nevzpomenu jak se jmenuje.
;-) Pokud to nejsou vtípky "mezi řečí" tak je všechno v mé povídce podstatné.

Re: Děkuji

Nejedná se o povídku Prsten s erbem? Byla to jednorázovka a moc se mi líbila.
Ale zpět. K téhle povídce musím říct, že stavy, myšlení a postoje Lucia docela chápu, s ohledem na jeho povahu a styl života. V kom se naprosto nevyznám, je Harry. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Díky moc. :-)

...

Člověče koukám na to a asi máš pravdu že je to ta povídka. Velice se mi líbila a četla jsem ji hned několikrát. Asi znovu přečtu a hodím na FFDením komentář.
:-D Já vřela doufám že Pottera zabije, nějakým hodně pomalým a bolestivým způsobem. To by se k jeho stylu života taky hodilo.
Ano, na to už jsme se všichni shodli že je tu Potter extrémně schizofrenní.
Děkuji za komentář.

Re: ...

Proklatý Nápoj lásky, mně se tam snad nikdy nepodaří zaregistrovat. Prsten s erbem je zas jedna povídka, co se mi nezobrazí. :( Smůla ...

skřítek

..postavil mu sklenku na hlavu ... haha, Harry by asi měl začít něco dělat, aby trochu zaujal Luciuse, pokud bude celý den nicnedělat, tak se Lucius uchlastá k smrti, a kdy tam bude Draco ???????

Děkuji

To není zcela vyloučené že se uchlastá, konec konců je to filmově (nevím jestli knižně) kanonická záležitost. :-D Bude tam už v příštím díle, prakticky hned na začátku a myslím že v krátké, řekla bych ale docela zajímavé scéně a situaci. Zase se trochu dovíme, jak to chodí u aristokratů doma.

Přidat nový příspěvek