Světla a stíny na Malfoy Manor - 1. kapitola

 

Soukromé plány

 

 

Málokdy se stalo, že Brumbál nevěřil tomu , co slyší. Málokdy se stalo, že ho někdo nebo něco překvapilo. Vlastně za svůj život znal jen tři lidi, kteří mu byli schopní připravit i pořádný šok. Svého bratra, Toma a Harryho.
Poslední jmenovaný seděl právě proti němu v pracovně a Brumbál sám na něj koukal, jako dítě na dračí kostru v muzeu.
"Drahý chlapče, uvědomuješ si vůbec, co mi tu právě říkáš?" zeptal se hlasem sice jako vždy vlídným, přesto velmi naléhavým.
"Uvědomuji si to velice dobře. Dlouho jsem o tom přemýšlel a rozhodl se," Harry mu odpověděl rázně a jasně, bylo znát, že jakékoliv argumenty zřejmě smete ze stolu.
"Co chceš udělat, není něco, co si můžeš posléze rozmyslet. Je to vážné věc, která tvůj život změní na velkou část času, který ti ještě zbývá."
"Já to prostě chci udělat," zamračil se, "Poprvé v životě chci udělat něco pro sebe, ne jen pro druhé. Nenechám si v tom zabránit."
"Ale co láska, Harry?" vytasil se s tímto svým obvyklým argumentem na všechno.
"Láska…  Vy ji moc přeceňujete," nesouhlasil snad i s jistou hořkostí, "Je důležitá, ale nedokáže všechno. Miloval jsem mnoho lidí, počínaje svými rodiči, a přesto jsou všichni mrtví."
"Ale mnozí, které miluješ a oni milují tebe, jsou stále naživu, zvážil jsi, jak se k tomu postaví oni?"
"Na tom moc nezáleží. Co dělám já osobně je přeci jenom má věc."
"Jak myslíš, Harry," řekl měkce, složil ruce do klína, čímž zároveň ukončoval debatu, "Nemůžeš ale počítat s mou nadšenou podporou."
"Já s ní nepočítám, jen jsem vám to chtěl říct dřív, než se to dovíte z novin nebo od někoho jiného." Vstal. Stále nebyl příliš vysoký, to co ztratil podvýživou jako dítě, už nedokázal nahnat, ani nebyl nijak svalnatý, dál by hubený. Přesto člověk jasně rozpoznal, že to není někdo, s kým by se chtěl dát do křížku.
"Vím, že se mnou nesouhlasíte, ale prostě jen… jen mi věřte." Na tváři se mu objevilo něco, co silně připomínalo nesmělý úsměv, který míval dřív.
"Vždyť já ti věřím, chlapče," ujistil ho.
"Děkuji a nashledanou," rozloučil se Harry, načež se obrátil a vyšel z ředitelny.
Brumbál se v křesle opřel, sledoval dveře, které se za mladíkem zavřely a jeho obočí se pomalu přiblížilo, jak se začal mračit. Stále víc a víc si uvědomoval, že Harrymu přestává věřit. Jasně viděl, jak rychle mladíka pohlcuje moc, kterou získal po porážce Voldemorta. Jak ta magická, tak moc na lidmi ve svém okolí. Stejně tak ho znepokojovalo jak rychle se chlapec, který dřív byl spíše tichý a nenápadný, dokázal přizpůsobit tomu, co znamená mít moc a jaké to má výhody.
Až bolestně mu to připomnělo jiného, nesmírně nadaného a mocného mladíka, který byl po jistý čas taktéž jeho oblíbencem.
 
°°0°°
 
Nenáviděl ho víc než kohokoliv na světě. Víc než Starostolec. Víc než Voldemorta, kterého vinil ze svého pádu. Víc než mozkomory a své žalářníky.
Přesto přese všechno jeho návštěvu vítal. Mohl se totiž poprvé od svého soudu umýt, učesat a obléct do něčeho, co není vězeňský mundůr. Ba co víc, dostal se do křídla Azkabanu, kde se přijímají návštěvy a kde tedy nejsou žádní mozkomoři. Co z toho oceňoval víc, to zatím nebyl schopen posoudit.
Setřel palcem kapku krve, která vytekla zpod pevně staženého okovu na jeho ruce. Když tu nebyli mozkomoři, tak mu nasadili železo na zápěstí a to tak pevně, že mu hrubě opracovaný kov rozedřel jemnou kůži. Vesměs mu to ani nevadilo, bolest vítal jako něco, co mu osvěží mysl.
Že přichází, jeho host, poznal podle chrastění klíčů jednoho z dozorců. Narovnal se do celé své výšky, zvedl bradu a nasadil tak arogantní výraz, jakého jen byl schopen. Nepřipustil by, aby Potter viděl hlavu Malfoyovic rodu zlomeného nebo třeba jen nalomeného.
Nemohl by říct, že nebyl překvapen, když Potter vešel dovnitř. V závěrečné bitvě ho neviděl, ani nikdy potom, naposledy ho viděl v novinách při Poháru tří kouzelníků. Tehdy na fotkách vypadal jako vyjukané dítě a nic víc. Dnes však budil dojem suveréního a hlavně velmi mocného kouzelníka. To druhé si nebyl Lucius jistý, jestli posuzuje správně. Ostatně samotné cely vězňů byly odstíněné a magie, které sálala z dozorců, byla dle jeho soudu víc jak ubohá, proto mohl být Potter průměrně nadaný a přesto by se Luciusovi po skoro roce v Azkabanu mohl zdát jako nejmocnější ze všech.
"Pane Malfoy," pozdravil ho mírným kývnutím hlavy a pak usedl naproti, takže je dělil stůl, přes který se dost dobře vězeň nemohl natáhnout, i kdyby neměl ruce připoutány k zemi krátkým řetězem.
"Pane Pottere," vykouzlil pohrdavý úsměv, "Čemu vděčím za vaší vzácnou návštěvu?" Slyšel vlastní hlas, chraplavý a nevýrazný, věděl, že zrovna nezní moc bojovně nebo aristokraticky, přesto se masky pohrdání nehodlal vzdát za žádných okolností.
"Přišel jsem sem s nabídkou. Nabídkou, které se rozhodně neodmítá," Potter složil ruce na stůl a trochu víc se naklonil dopředu, "Zařídím, aby vám vrátili všechen váš majetek. Všechny vaše peníze. Všechny vaše výsady, včetně místa na ministerstvu, které bylo beztak jen symbolické a manipulační. Vrátím vám i vaše jméno a zařídím, aby každý uznal, že vás Voldemort zneužil, tak, jako jste to tvrdil po první válce. Budete se vy, i Draco, moci vrátit na Malfoy Manor a dál žít, jak jste byli zvyklí. Co na to říkáte?"
Lucius ho poslouchal, s každým slovem se jeho srdce rozbušilo víc a víc. Toužil se dostat z Azkabanu, toužil mít zpátky všechno, nač byl zvyklý a co má právem náleželo. Toužil po tom to vše předat Dracovi, svému synovi, který by pokračoval v rodové linii. Toužil prostě přežít za každých okolností, jak ho učil jeho otec a toho to učil zase jeho otec. A tak dál, daleko do minulosti.
Zároveň věděl, že nikdo, zvláště ne Potter, který před ním právě seděl, nedává nic tak velkého zadarmo. Vlastně zadarmo nikdo nedal ani čokoládovou žabku, očekával vždy, že mu ji obdarovaný jednou vrátí zpět opět jako dar.
Tak svět prostě fungoval, jedno jak moc se ho pár idealistů snažilo změnit nebo si o něm namlouvali něco krásného.
"Říkám: co mně to bude stát?" zeptal se přímo. Nabídka byla příliš lákavé, než aby alespoň nezvážil, že ji přijme, pokud by cena za ni byla snesitelná. Překousl už mnohé zlo z Voldemortových rukou a nevěřil, že by si Potter vymyslel něco ještě horšího.
Jak hluboce se mýlil ve svém odhadu, to zjistil okamžik po té.
"Chci za to vaší ruku," pousmál se křivě Potter, "Chci, abyste si mně vzal."
"Prosím?" bylo jediné, na co se momentálně Lucius zmohl. Očekával všechno možné, včetně toho že nakonec bude muset darovat Potterovi část majetku, svého syna zaslíbit nějaké jeho dceři nebo že bude muset poslouchat a ctít jeho politické názory. Nikdy, ani v tom nejhroznějším snu, o které se mu tu v hojném množství starali mozkomoři, by ho nenapadlo něco takového.
"Prostudoval jsem si stará zákony velmi pečlivě, tak vím že tu tahle možnost existuje a že bylo uzavřeno mnoho takových manželství. Zejména u starých rodů, jako jsou ty naše," kde se v Potterovi vzala touha po uznávání rodové linie, to zřejmě nikdo nevěděl, "Vzhledem k tomu, že už máte potomka, který už je dokonce dospělý, a vaše žena je mrtvá, neexistuje žádný právní argument, který by našemu sňatku bránil."
Ano, samozřejmě věděl, že občas nějaké ty dvě hlavy kouzelnických rodů po narození potomka zavraždí své manželky a pak spolu uzavřou sňatek. Jenže něco takového se v jeho rodině snad nikdy nestalo a pokud ano, tak to bylo tak dávno, že se o tom už Lucius nemusel učit, tak jako o svých nedávných předcích. V jeho rodě byli manželky vždy ctěny, zasypávány přepychem a vším, po čem toužili. Jen málokterá byla odstraněna, pokud dala svému muži zdravého, mužského potomka.
Snad kdyby seděl na druhé straně stolu někdo jiný. Někdo Luciuse více hodný, třeba i zpropadený Black, tak by přijal. Z nouze. Z touhy přežít. Ale Potter?
"Nikdy!" zasykl s potlačovaným hněvem.
"Jak myslíte," zase se narovnal, "Přednesl jsem tuhle nabídku nejdřív vám, protože jste hezčí, ale ještě pořád je tu Draco. Myslím si, že on neodmítne. Pracovat ve fabrice na hábity je pro Malofye jistě horší, než umírat v Azkabanu."
Jeho syn pracoval? Ve fabrice? A Potter ho bude chtít tak hnusně zneužít a zmanipulovat? Vzedmul se v něm hněv a touha bránit svou rodinu, které byl vždy každý Malfoy věrnější, než jakémukoliv pánu, kterému kdy sloužil. Před očima se mu rudě zatmělo.
"Ty bastarde!" Vyskočil ze židle se vzteklým zavrčením, aby se na Pottera vrhl, přičemž šlo veškeré jeho vychování a snaha zachovat si tvář, naprosto stranou. Řetěz zachrastil, jak se napnul a zároveň mu zabránil skutečně se natáhnout přes stůl
"Dolů pse!" zahřímal dozorce který byl v místnosti přítomen, uchopil velkou dlaní Luciusovy vlasy a prudce ho strhl dozadu zpět na židli, až muži vyrazily v očích slzy z náhlé bolesti, "Zdá se že se tu někdo neumí chovat slušně," zasyčel mu do ucha a Luciuosovi do nosu pronikl odporný dech z jeho úst, "Asi ti na noc do cely strčíme klec s mozkomorem, abys tam nebyl pořád tak sám."
"Ne...," vydechl Mlafoy bezděčně při vidině trestu, ze kterého mál panickou hrůzu. Hrudník se mu prudce zvedal, jak rychle dýchal, částečně díky rozčilení a částečně kvůli strachu, který se zmocňoval jeho nitra.
"Pusťte ho," ozval se Potter z protější strany stolu, ve tváři ne moc příjemný, zamračený výraz, "nebo s mozkomorem v jedné místnosti skončíte vy."
"Musí se naučit, kde je jeho místo. Zejména tenhle parchant... pane," odpověděl dozorce a Luciuse zdá se nemínil pustit.
"A vy se musíte naučit, že mně nechcete rozzlobit," řekl na to Potter, zatím co se postavil, "Když se naštvu, stávají se totiž kolem mně nepěkné nehody."
Dozorcova ruka nejdřív povolila a pak docela zmizela z Luciusových vlasů. Aristokrat bezděčně vztáhl ruku a dotkl se své hlavy. Mezi prsty se mu zapletl celý chomáč vyrvaných vlasů, z čehož se mu udělalo bezmála fyzicky zle. Jedna z jeho nejhorších nočních můr, kupodivu i tady v Azkabanu, byla, že přijde o všechny své vlasy, k čemuž teď podle svého názoru neměl daleko.
Pomalu vzhlédl od své dlaně k Potterovi, který si pořád nepříjemně pichlavým pohledem prohlížel dozorce. Ten trochu couvl a sklonil hlavu. Byl to vážně zajímavý pohled, vzhledem k tomu, že hrdina kouzelnického světa byl nejméně o hlavu menší a vážil také o sto kilo méně, než dozorce. Zajímavé a přitažlivé zároveň. Malfoye vždy přitahovala moc.
"Odveďte ho do jeho cely a bez mozkomora. Dozvím se to, když neposlechnete," dodal vážně a zároveň lehce výhružku.
"Jist… jistě, pane," zablekotal dozorce, skoro to vypadalo, že se za chvilku ukloní, místo toho odepnul Luciusovi pouta od řetězu a za loket ho zvedl ze židle. Muž nijak neprotestoval, ani se na dozorce zle nepodíval, jak měl ve zvyku, když ho někdo tahal za ruce. Místo toho upřeně pozoroval Pottera, který se beze slova obrátil a vykročil ke dveřím. V hlavě to aristokratovi bleskově pracovalo. Zvažoval, v jaké je situaci, jaké má možnosti a jaké budou výsledky jeho činů.
Potter byl mocný, byl silný, byl podle všeho i vlivný a obávaný. Měl v sobě zakořeněnou touhu bránit ostatní, což byla vlastnost, kterou se dalo a hodilo využít. A pod delším, spíše racionálním, pohledu Lucius usoudil, že není ošklivý. Nikdy sice o mužích neuvažoval z hlediska, jestli jsou či nejsou přitažliví, prostě mu to nic neříkalo, ale podle všeobecných standardů byl Potter hezký. Tvář měl rovnoměrnou, oči zajímavé barvy a husté zdravé vlasy. To bylo dostačující, protože jak známo Malfoyové si neberou nikoho, kdo je ošklivý.
"Ano!" uvědomil si, že to vykřikl, za což se okamžitě zastyděl, ale alespoň tím upoutal Potterovu plnou pozornost a mladík se k němu otočil, "Má odpověď je ano. Přijímám vaší nabídku."
K Luciusově nesmírnému údivu se Potter skutečně a snad i upřímně usmál, což rozhodně aristokrat nečekal.
"Jsem rád, že jsi přijal... Luciusi." I v jeho hlasu bylo znát potěšení ze souhlasu, "Do zítřka jsi venku," přislíbil Potter, než opustil místnost.
Lucius přikývl. Cítil se jaksi omráčeně a zmateně, což se mu vůbec nelíbilo. Byl zvyklý dělat rychlá rozhodnutí, jako Smrtijed a politik prostě musel, ale ženil se jen jednou a tehdy se dle tradic dvořil Narcise celý jeden rok.
Tohle bylo něco docela jiného.
 
°°0°°
 
Zlé jazyky by to nazvaly posedlostí, Harry tomu říkal zalíbení. Pamatoval si docela jasně a přesně, kdy ho Lucius Malofoy poprvé zaujal a zařízl se mu až do morku kosti. Tehdy, když byl ještě dítě a potkal blonďatého muže v krámku na Příčné. Luciusovo arogantní, zároveň i elegantní, chování ho tenkrát rozzuřilo k nepříčetnosti, i když to na sobě nedal znát. Naopak fakt, že si ho k sobě muž přitáhl bez zeptání, jakoby to byla samozřejmost, veškerý jeho vztek ztlumil. Zato to v něm probudilo podivnou touhu udělat Luciusovi to samé, ovládnout ho a vlastnit.
Tehdy své pocity neuměl ještě ani pojmenovat, ale postupem času, jak dospíval a zároveň získával sílu, zjistil co jsou zač. Zjistil, že touhu ovládat považují lidé za špatnou vlastnost, kterou má například Voldemort. Také ale přišel na to, že člověka žene dál, výš, za hranice. Přestal se touze bránit a naopak ji začal využívat.
Se zaujetím se zahleděl na portrét blonďatého muže, který svíral v ruce. Muž na fotce se arogantně usmíval, občas pozvedl obočí nebo se jeho úsměv na chvilku proměnil v úšklebek. Přejížděl prsty po hlavě své hole, záda dokonale rovná, a jeden pramen světlých vlasů mu padal přes rameno, zatímco zbytek byl hozený dozadu.
Byl to nejlepší portrét, který měl, protože ho získal přímo na Malfoy manor. Ostatní obrázky pocházeli z novin, ať už z doby, kdy byl ještě váženým občanem společnosti nebo později z procesu s ním. Jedno měly obrázky společné, muž na nich byl vždy nanejvýš arogantní vyhlížející.
Pohled mu sklouzl stranou na hromadu dopisů od jeho přátel a známých. Bylo mu hned jasné, že to Brumbál roznese, byl hrozná drbna, proto se ani nedivil, když se mu do oken začaly valit sovy.
Hermiona mu značně spílala, vznášela celou řadu logických argumentů proč to, co chce Harry udělat, je hloupost. Jako třeba proto, že je Lucius zákeřný a nebezpečný. Že nebude mít Harry s ním děti a obdobné věci. Nakonec ale přidala pár smířlivých slov ve smyslu, že sice nikdy netušila, že se Harrymu líbí muži – což nikdo netušil, Potter toto tajemství velmi dobře skrýval – ale že jí to vůbec nevadí a že ho podpoří, pokud bude třeba. Jen ať si své rozhodnutí rozmyslí.
Ron ve své podstatě řekl to samé, jen mnohokrát použil ve svém dopise slova "blbe", "pitomec" a "blázen". Některá dokonce byla v jedné větě víckrát.
Remus mu poslal jen krátký dopis, kde říkal, že je to podle jeho názoru chyba, ale nakonec dodal, že má Harryho rád, i když se jejich názory liší.
Nejzvláštnější dopis pak dostal od svého kmotra. Znovu ho vzal do ruky a pustil se do čtení.
 
Drahý Harry,
jsi naprostý debil. To ti říkám z pohledu tvého kmotra a příslušníka nebelvírské koleje. Paktovat se se zmijozeli je víc než hloupé a rozhodně špatné, ale…
Z pohledu hlavy rodu Blacků, ke kterého vzhledem k tomu, že si můj kmotřenec také náležíš, ti musím poblahopřát k opravdu husarskému kousku. Naše rodina už se několik staletí snaží dostat Malofoye do hrsti a tobě se to právě povedlo.
Ano, je pravda, že jsou dosti zdiskreditovaní skutečností, že jim byl vzat majetek a Lucius skončil ve vězení, zároveň je ale pravda, že neznám schopnější vyjednavače a vyděrače, než jsou příslušníci rodu Malfoyů. Díky Luciusovým, snad vrozeným, schopnostem si teď snadno podrobíš každého ministra, politika a mocného člověka. A Malfoy bude dělat co řekneš, protože ho jednoduše můžeš zapudit s odvoláním na jeho činy ve službách Voldemorta, a znovu poslat do Azkabanu.
Jsem na tebe pyšný.
 
Sirius
 
Byla sice pravda, že jeho kmotr nepochopil, proč si chce Luciuse vzít, zároveň ale byl jediný, kdo z jeho sňatkem, zdá se, souhlasil a dokonce rozpoznal pár výhod, na které ostatní nepřišli.
Zase dopis odložil stranou, opřel se do křesla a zahleděl do plamenů, docela spokojený úsměv na rtech. Co si plánoval, se mu vedlo a to ho těšilo.
 
 
 

Následující

 

 

Komentáře

Parada

Tak to teda bude hodně zajímavé.

-

Tak upřimně vstupní popisek o nicnedělajícím Potterovi, který si něco usmyslí mě trochu děsil ... Vím, že spousta lidí nesnáší ufňukaného ho Harryho, ale já ho asi mám ráda v poměrně klasické podobě a nevím, jak moc bych ho unesla jako vyloženého fracka :). Ale , jak se kapitola rozjela hned jsem se docela uklidnila. Když Harry prosil: "Jen mi věřte." já jsem se rozhodla , že mu věřím, tak trochu na rozdíl od Brumbála, který mu evidentně už moc nevěří. :) A možná bych na něj měla dát, když má ty sklony být vševědoucí ... :) - Jistě bych mohla zkusit zpochybňovat, zda si můžu představit , že je Harry od dětství posedlý Luciusem, ale to už pak můžu zpochybňovat každou slash zápletku. :) jen je jasné, že když jde o můj pairing, je mě třeba méně přesvědčovat. Tady jsem strávila pár sekund přemýšlením, jestli to beru. :) Ale myslím, že to beru ... - Asi, co nejvíc vždy u tohohle páru řeším je , že Lucius je koneckonců smrtijed a má něco na svědomí. Vadí to Harrymu? A jaký vztah má ke své minulosti Lucius? Toto bych měla ráda nějak pojmenované. Říkám si, že přece jim to nemůže být jedno ... štoura, no.:) - Ale myslím, že mě to příjemně překvapilo... PS: Pobavila mě tvá charakteristika Ron dopisu: napsal skoro to stejné jako Hermina, jen použil víc barvitých výrazů, občas i víc v jedné větě. :)

Děkuji

Ten nápis že postavy jsou OOC tam není jen pro srandu králíků. :-D
Já si myslím že není vyloženě fracek, rozhodně ne víc, než kterýkoliv jiný bohatý člověk a tenhle Potter je bohatý a slavný. A sláva jak známo leze na mozek.
Možná právě proto že je Brumbál vševědoucí nevěří ani jediné slovo a možná se mu prostě jen nelíbí že chce Harry pustit na svobodu Smrtijeda.
Tak ono je to stejně reálné jako posedlo Snape která se docela často v povídkách vyskytuje. Harry se do Snapea zamiluje už jako "malí" a až jednou se k něčemu víc odváží.
To je opět něco, co jsem nechala na inteligenci čtenáře, kdy předpokládám že čtenář si logicky odvodí že Potter se pravděpodobně s Luciusovou minulostí vyrovnal (kánonově vzato; zabil on vůbec někdy někoho?) a nepovažuji za nezbytné to znovu rozepisovat. A jak se s tím vyrovnal Lucius sám? On pochází z rodiny kde páchat zlo není nic neobvyklého, tak si nemyslím že lituje svých činů, spíš jen lituje toho, že se nechal chytit.
PS: Ron je Hermionin manžel, takže je to celkem logické. :-D

Re: Děkuji

Nevím, jestli mě to někdy přejde :), spousta věcí je otázkou zvyku... Ale pocitu, že pokud si Harry má s Luciusem na vážno něco začít, tak si napřed musí tu věc kolem "smrtijedství" nějak mezi sebou ujasnit, se nemůžu snadno zbavit. Asi to patří k mým pevně zakořeněným představám o Harrym, že něco takového nemůže snadno přejít. :) - Ale musím podotknout, že mi to tady vadí spíše méně. Mnohem složitější pro mě je, když po mě někdo chce, abych uvěřila tomu, že si oni dva začali někdy během války, Lucius stále patří k druhé straně a Harry je zřejmě tak zamilovaný, že to vůbec neřeší. - Jestli už mám přijmout, že kvůli lásce něco takového přejde, tak aspoň chci, aby ho vnitřní dilemata rvaly na kusy. :) A ne, že je to romantický příběh, kde takový problém vlastně neexistuje. :) - Je možné, že být víc nakloněná tomuhle pairingu, dokážu to neřešit ... Kdo ví? Možná ... :)

Re: Re: Děkuji

Nicméně, chci zdůraznit, že to jsou takové mé soukromé úvahy. Ve skutečnosti mi zrovna tady nepřipadá jako tak palčivý problém jako ve výše uvedených případech. a) je několik let po válce a to samo trochu otupuje hrany. b) Tento schizofrenní Harry :) bude zřejmě nakloněnější tomu neřešit cizí temné stránky.

Konečně nová klávesnice.

A já, můžu napsat jak mě tenhle příběh zaujal.

Děkuji

Gratuluji ke klávesnici.
Doufám že zaujme ještě víc v dalších dílech, není to, jak už je jasně vidno, klasická povídka na tento pár.
Děkuji za komentář.

:)

Páni,rozhodně to začíná zajímavě,můj oblíbený pár,mocný sebevědomí Harry,myslící konečně jen sám na sebe,no sem zvědavá co z toho bude:-)

Děkuji

Ale pořád má ten fracek svědomí. To jsem z něj ještě nedokázala v žádném příběhu (co mám v hlavě například) vytlouci nebo ho jinak eliminovat. :-D

ooOoo

Já mám taky moc ráda tenhle pár. Vypadá to, že Harry je Luciem trochu posedlý (už od dětství). Teď má možnost splnit si své sny. Je otázka, jestli to bude takové, jak si představuje. Brumbálovy obavy ohledně Harryho jsou zřejmě... opodstatněné? Příliš velká moc nad ostatními dokáže člověka změnit (stejně jako přebytek peněz). XD
Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Kdy plánuješ další kapču?

Přidat nový příspěvek