Světla a stíny na Malfoy Manor - 4. kapitola

 

Vdával jsem se v bílém

 

Skřítek, stojící na vysoké stoličce,upravoval Luciusovi vlasy. Už měl na nich bílou mašli a teď skřítek pomalu, systematicky obaloval jeho dlouhý culík pruhem bílého hedvábí. Měl při tom vykulené oči a vyplazený jazyk, opravdu na něj měl aristokrat v zrcadle ošklivý výhled.

"Přestaň se šklebit!" nařídil vztekle. Tím ale soustředěného skřítka tak moc vylekal, že se na stoličce zapotácel a následně z ní spadl. Při pádu se nechtěně zachytil za Luciusovy vlasy a pořádně za ně zatahal, až donutil muže vyheknout bolestí.
"Ty špíno!" vykřikl vztekle, s nádechem bolesti v hlase, a bravurně mířenou ranou holí srazil skřítka, který se právě zvedal, zase zpátky na zem. Nedal mu moc prostoru se bránit a nedbal na jeho vzlykané omluvy, které se mu hystericky valily z úst. Dál ho bil hlava nehlava, čistě jen proto, aby si ulevil od vzteku, který ho od rána jeho svatebního dnes tížil v hrudi. Ostatní skřítci kolem si jen kryli oči a tu a tam některý z nich vydal výkřik tlumený dlaní nebo pěstí.
"Nervózní?" dotázal se mu za zády známý hlas. Lucius přestal skřítka bít, narovnal se a jedním rychlým pohybem si urovnal pramen vlasů, který mu vyklouzl z mašle, pak se otočil na Siriuse.
"Nebyl schopen mi ani učesat vlasy," odsekl. Sledoval Siriuse, který pomalu vešel do středu stanu a uvažoval, co tu Black vlastně dělá. Nikdo za ním nepřišel, ne že by to chtěl, dokonce ani Draco ne, a teď se tu objeví Potterův kmotr. Vřele doufal, že mu nepřišel oznámit, že toho brýlatého kluka přemohlo svědomí a svatba se ruší. Takovou ostudu a ponížení by Lucius opravdu nezvládl.

"Teď nebude dlouho schopen ničeho," podotkl Black. Při jeho slovech se budoucí novomanžel Harryho Pottera obrátil a pohlédl na svého skřítka, který se mezitím stačil kus odplazit a schovat pod stolem, kde se schoulil do klubíčka.

"Učeše mě jiný." Snad Black nečekal, že projeví nějaký zájem nebo soucit k domácímu skřítkovi. Pravda, byl přes deset let v Azkabanu, ale ani tam snad nemohli člověka připravit o rozum tolik, aby věřil, že Malfoy pocítí k něčemu nečlověčímu soucit.

"Proč tu jsi, Blacku?" zeptal se tedy přímo, doufaje v přímou odpověď, "Nemám čas poslouchat tu nějaké tvé litanie, abych se mladému Potterovi choval slušně. Uvědom si laskavě, že celá tahle fraška nebyl můj nápad. Já se jen snažím přežít."

"Jistě. Přežít. Vy Malfoyové jste jako švábi, za každou cenu se snažíte přežít a nejde vás jen tak rozšlápnout, ať dělá člověk, co dělá," pokýval vážně hlavou. Malfoy sevřel rukojeť své hole a upíral dál povýšený mrazivý pohled na vetřelce ve svém stanu, "Ale nejsem tu proto, abych ti skládal komplimenty. Jsem tu proto, abych si s tebou vážně promluvil, jako jedna hlava mocného rodu s druhou." Naznačil rukama skoro smířlivé gesto, které ale nemělo takové účinek na Luciuse, jako samotné Blackova slova, která v něm okamžitě vzbudila zájem a zvědavost.

"Mluv," vyzval ho a zase se postavil čelem k zrcadlu,naznačujíc tak skřítkům, aby se opět pustili do díla.
"Chtěl jsem si s tebou... skvělej hábit!" přerušil svoje myšlenky i slova Black, za což si vysloužil Luciusův zlý pohled, který byl ale naprosto ignorován. Naopak si muž dovolil vzít jeho slavnostní hábit do svých krvezrádných rukou a začít si ho prohlížet. Lucius si slíbil, že na něj pak použije rychlé čistící kouzlo.

"Drak, lilie, vše stříbrně vyšívané na bílém hedvábí... to je z akromantulího vlákna?" zeptal se zaujatě a přehodil si hábit z ruky do ruky.
"Samozřejmě a teď ho polož, než jím při své nebelvírské nešikovnosti vytřeš podlahu," spíš jen tak zahučel jeho směrem. Za dobu příprav svatby se rozzuřil do nepříčetnosti tolikrát, že už na to pomalu přestával mít sílu. S potěšením shledal, že ho Black uposlechl, ovšem přesunul se do jeho křesla a nalil si jeho drahou whisky. Lucius jen zatnul zuby a sevřel hůl tak pevně, až mu zbělely prsty.
"Myslím si že by měl Harry mít dítě s Priscilou Noir," řekl jednoduše, "Je čistokrevná, pohledná, v jeho věku. Ideální matka pro jeho potomka."
"A já si myslím, že je mi to jedno," odpověděl chladně, byl však zaujat Blackovými slovy, protože viděl šanci jen pro sebe něco ukořistit, "Jakýkoliv potomek, kterého bude Potter mít,je přítěž a ztráta pro mou rodinu."
"Mohl bych najít způsob, jak ti ztrátu kompenzovat, když se ti podaří Harryho přesvědčit," nadhodil Sirius návrh, na který aristokrat čekal, ale prozatím se ještě rozhodl hrát a možná se něco dozvědět o svém nastávajícím.

"Proč si myslíš," krátce po něm střelil pohledem, "že mám na Pottera takový vliv. Ani ho neznám, dokonce na něj nemám špinavost v rukávě, protože to už bych ho dávno ovládal a tahle svatba by se nekonala."
"Já prostě vím, že na něj vliv mít budeš," projevil svůj názor velmi rázně, "Harry je pořád nebelvír, nebere si tě jen proto, aby získal nějaké výhody, je to i proto, že... prostě se mu líbíš. Já to chápu, prý si pohledný muž, což ti každá žena, které se zeptáš, potvrdí. I zdatný v posteli," Lucius vypustil prudce vzduch z plic, "alespoň co jsem slyšel."

"Dobrá," souhlasil po krátké odmlce, který byla způsobena více méně tím, že mu skřítek dopínal na kabátu vysoký límec, takže musel přestat mluvit, ale každopádně vyzněla dramaticky, "Co budu mít z toho, když Pottera přesvědčím k tomu, aby měl dítě s Priscilou Noir... tvá vzdálená, vyděděná sestřenice, že?" dodal ještě, aby Sirius věděl, že ví o koho se jedná, jaké by byly výhody pro Blacky a všeobecně ví, proč chce, aby měl Potter dítě právě s ní. Mohlo by to Blacka postrčit k tomu, aby nadhodil nějakou zajímavou nabídku.
"Samotný fakt, že budou naše rodiny zase spjaty, ti nestačí?" zeptal se provokativně.

"To už jsem zkusil a skončilo to narozením Draca," miloval svého syna, jak jen Malfoy uměl milovat, ale někdy bylo třeba říct, co bylo třeba říct, "Neblaze se v něm projevuje stejná blackovská krev, která donutila tvou sestřenici Andromedu provdat se za mudlu," skvěle mu vrátil urážky, mohl totiž jasně v zrcadle vidět, jak se Sirius zamračil, "Souhlasím ale s tím, že spojením našich rodů by se to dalo kompenzovat. Nejlépe přímým spojením."

"Co máš na mysli?" zamručel, dle výrazu bylo znát, že už přesně ví nač Lucius naráží.
"Draco má věk na ženění, není nikomu zaslíbený a já si myslím, že by se hodil k Penelopě Black z německé větve Blacků."

"Nepřipadá v úvahu!" řekl rázně, "Víš ty, jak těžce jsem její rodinu vysekával z podezření, že spolupracovali s Voldemortem? Je to jediná dívka ve vhodném věku na vdávání, co mám v rukou, nemůžu jí provdat za tak ošemetnou partii, jako je tvůj syn."

"Pak... kde je východ ze stanu víš." S klidem ho poslal pryč, věda, že se rozhodně vrátí, pokud rovnou nezůstane a nesvolí. Vždyť to, co mu nabízel, bylo víc jak výhodné pro obě strany.

Sirius, jakoby chtěl skutečně jeho slova vyslyšet, vstal a udělal dva rázné kroky k východu, načež se ale zastavil a obrátil na Luciuse.
"Dobře, máš mít, co chceš," svolil, "Nejdřív ale ty přesvědčíš Harryho, aby měl dítě s Priscilou."
"Souhlasím," přikývl Lucius, "ale chci na to smlouvu. Nechám ji připravit a za týden od svatby se stav na Malfoy manor, aby sis ji převzal a nechal prohlédnout právníkem. Můj podpis už na ní bude. Nebo ti ji mám poslat?" zeptal se se vší slušností obchodujícího člověka. Skřítci mu přitom, jak čekal na Blackovu odpověď, pomáhali do hábitu.
"Stavím se tam a zkontroluji Harryho," rozhodl se, udělal jakousi mírnou úklonu a odešel ze stanu. Blonďatý aristokrat se obrátil k zrcadlu a zhodnotil svůj vzhled.

Veškeré oblečení, které na sobě dnes měl, bylo tkané z nejjemnějšího materiálu, které kouzelníci znali – akromantulího hedvábí. Dokonale mu padlo, protože přeci jen jeho domácí skřítci, které sháněli surovinu i tkali látku, znali jeho míry nejlépe. Vše bylo vyšívané stříbrnou nití do které bylo kouzlem uzavřeno několik paprsků z měsíce, takže se leskla na všechny strany.
Svatba možná nebyla pro Luciuse radostná událost, to ale neznamenalo, že se dobře neoblékne, tak, aby vynikl mezi všemi ostatními. Pořád byl Malfoy a ti musí ve společnosti zářit. Navíc by bylo vůči Potterovi urážlivé, čeho by si jistě Black všiml, kdyby tato svatba byla menší a méně přepychová než Luciusova svatba s Narcisou.

Tomu, aby byla svatby stejné skvělé, sice trochu bránil fakt, že tato se konala na Bradavických pozemcích, konkrétně na neurčitých loukách mezi hradem a Zapovězeným lesem, a oddávajícím byl Brumbál. Věc, která by zkazila náladu každému, zvláště Malfoyovi, který už teď slyšel půlhodinový projev starého čaroděje, opěvující lásky a sloučení rozdílů mezi lidmi.

"Pán už musí jít," zakvíkala skřítka, "Dysi musí pánovi připomenout, že je čas se oženit." Vypadala nadšeně, ve tváři měla výraz naprostého blaha a podle všeho brečela štěstím, protože se jí po tvářích valily slzy velké jako hrachy a padaly na zem. Kdyby se nebál, že si zašpiní bílé boty z albinotického draka, tak by jí asi skopal za ten výraz euforie až do krve, takhle jen vztekle zaskřípěl zuby a vydal se ven ze stanu.

 

°°0°°

 

Svatba byla obvyklé divadlo. Nikdo nezklamal Luciusova očekávání, někdo celkem příjemně překvapil, hlavně Potter. Ten se dostavil v dobře padnoucím, kvalitním a drahém obleku a hábitu, obojí se samozřejmě nemohlo rovnat Luciusovým šatům, ale bylo to postačující, aby nedělal ostudu.
Tu za něj udělal Brumbál ve vínovém hábitu s jakýmisi peprmintově zbarvenými čímsi, což doplnil o pitomou řeč, ve které samozřejmě neopomněl zmínit, že je to zázrak když se do sebe zamilují dva tak rozdílní lidé jako jsou Lucius a Potter. K duševnímu zdraví aristokrata přispělo jedině to, že v očích měl Brumbál po celý proslov i svatbu jasný nesouhlas. Alespoň to ho těšilo, že se něco děje tomu páprdovi proti jeho vůli a plánům.
V uctivé vzdálenosti, vymezené bystrozory, byli fotografové různých plátků, kteří čile bleskali. Těm nikdo nevěnoval pozornost, až na Pottera, který se po nich ohlížel i při skládání manželského slibu tak intenzivně, že do něj musel Lucius strčit, aby se díval na něj, případně na oddávajícího a ne někam kdo ví kam.

Hostina byla příjemná, protože jídelníček z větší části vybírali Luciusovi skřítci, kteří už věděli, co má jejich pán rád, takže ani nevadilo, že se konala venku. A hlavně byla příjemná proto, že se na ní objevil Draco. Nepřišel se se svým otcem pozdravit, ale postával dlouhou dobu hned naproti stolům novomanželů a jejich rodin. Žádný z Malfoyů nebyl ochoten se natolik ponížit, aby šel a pozdravil toho druhého, takže se Draco po nějaké době zase ztratil.

Darů bylo všeobecně mnoho, některé od nejužšího kruhu Harryho přátel, předávaly se rovnou na hostině. Naštěstí byli všechny určeny vlastně jen pro Pottera, protože Lucius by rozhodně neustál doma dělané papuče od Molly Weasleyové a hodil by jí je na hlavu. I tak si neodpustil připomínku, že na Manoru je teplo a pohodlí.

Samotná hostina díkyMerlinovi netrvala moc dlouho, takže už po desáté večer byli oba novomanželé na Malfoy manor, konkrétně v jednom ze salónků v přízemí, kam je přeneslo přenášedlo. Zatímco si pán domu naléval sklenku vína, nechtěl budit dojem pijana, když tu už není sám, tak jeho manžel se rozhlížel po pokoji.

"Jsem rád, že jsem se tu rozhodl bydlet. Vypadá to tu pěkně, líp než v mém bytě," promluvil Potter způsobem, že bylo znát, jak moc se snaží o konverzaci, o kterou Lucius vůbec nestál.

"Je to můj oblíbený salónek," byl to jeden z mnoha, které mohl člověk v sídle najít, "S dovolením jsem ti nechal upravit pokoj ve východním křídle, budeš tam mít hodně světla, výhled na famfrpálové hřiště a les. Ve stejném křídle spí také Draco, kdyby tu byl. Já mám ložnici v západním křídle."
"Počkej, my nemáme společnou ložnici?" zamračil se mladík, evidentně ochotný začít protestovat, "Jsme přeci manželé, máme mít společnou manželskou ložnici, ne dva oddělené pokoji."
"Máme manželskou ložnici," odpověděl Lucius chladně, "Je v druhém patře, tedy ve stejném patře jako naše ložnice. Budu s tebou jednou týdně sdílet postel, ale pokoj ne. Tak to v čistokrevných a mocných čarodějnických rodech prostě chodí."

"Já chci, abychom měli společnou ložnici." Tak nějak v jeho představách muselo vypadat ideální manželství, jedna ložnice, kde spolu manželé spí v objetí.

"To si chtít můžeš, ale nestane se to. Měl sis to zapracovat do předmanželské smlouvy." Pokrčil rameny a vyprázdnil, poměrně dost neslušně, naráz celou sklenku.

"Já jsem si ale nemyslel...," začal.

"To není nic nového," utnul ho Lucius v půli věty, "Skřítci ti ukážou tvůj pokoj, pomůžou ti se umýt a ustrojit a pak tě zavedou do manželské ložnice," informoval ho o tom, jak to tak obvykle po svatbě chodí tady na Manoru, načež vykročil ke dveřím.

"Sluší ti to," promluvil Potter k jeho zádům, "Vypadáš jako princ z pohádek, jen ten kůň ti chybí... a taky meč."

Zůstal stát a zvažoval, co na to odpovědět. Byly to komplimenty, naprosto jednoznačně ano, i když řečené se značnou neobratností. A Lucius rád slýchal komplimenty, taky kdo ne. Slýchal je rád, i když věděl že je pohledný a věděl jak na ně správně odpovědět.

"Děkuji," poděkoval a krátce se na Pottera obrátil, aby ho sjel chladným, hodnotícím pohledem, "Dnes vypadáš taky dobře. Hábit ti skutečně sedne." Tentokrát to bylo neobratné od samotného Luciuse, jenže on prostě neuměl lichotit mužům. Copak mohl vychvalovat barvu jeho očí a jejich svit, když mu zajímavé nepřišli? Nebo křivku jeho šíje, když mladík žádnou neměla? Nemohl, tak se uchýlil k prostým konstatováním faktů.

"Skřítci se o tebe postarají," zopakoval, asi jen proto, aby něco řekl těsně před tím, než opustil místnost.

Vyšel do svého pokoje, kde shodil hábit, který byl opravdu těžký a teplý, na postel a zamířil rovnou do koupelny. Tam už na něj čekala teplá voda ve vaně pokryté hustou vrstvou pěny. Nechal si od skřítků pomoc ze šatů a vlezl si do vany, kde se pohodlně uložil. Vůbec nebylo kam spěchat, jestli o něj Potter stojí, tak si počká a konec lhůty na zpečetění manželství společnou svatební nocí bylo první raní zakokrhání.

Od skřítků si nechal namasírovat bolavá záda, což mu opravdu hodně ulevilo. Smyl si z vlasů nepěkný puch desítky levných voňavek, který se mu na ně nachytal od Potterových chudých přátel a pak byl přeci jen čas jít. Oblékl se jen do županu, praktického oblečení na svatební noc, a vyrazil chodbou k manželské ložnici.

Když vstoupil dovnitř, tak už tam na něj Potter čekal, lépe řečeno se nadšeně rozvaloval po posteli oblečen do pyžama, které pro něj nechal Lucius vyrobit. Mírně, zato velmi nespokojeně, nad mladíkovým chováním pozvedl obočí. Pamatoval si velmi jasně, že Narcisa na něj taky čekala, stále uprostřed místnosti v jemné noční košili až na zem, které vše zakrývala a zároveň nedala moc prostor fantasii a rozhodně se netvářila jako malé dítě na houpačce. Tak se totiž tvářil Potter a byl jen div, že po té posteli rovnou neskákal.

Potter sklouzl z lůžka a došel blízko k Luciusovi. Nastal ten trapný okamžik, kdy jeden z nich musí udělat další krok, ale ani jeden se k tomu nemá. Ten kdo ho udělal byl kupodivu Potetr, překonal tu krátkou vzdálenost, pohladil aristokratické rysy tváře svého manžela, s překvapivou jemností vklouzl prsty do jeho vlasů a přitáhl si ho k polibku.

Nemohl předstírat, že takovým chováním nebyl překvapen. Byl překvapen i samotným polibkem, který nebyl hrubý a divoký, jako ten Severusův, a to si myslel, že tak líbají všichni muži. Divokost se mu dokonale hodila k mužskému pokolení, zatím co procítěná jemnost, kterou mu právě předváděl kudrnatý mladík, mu víc připomínala ženskou něhu. Oplatil mu polibek, takže se jejich jazyky propletly v docela příjemném tanci. Ani tentokrát to nebylo vzrušující, jako líbat ženu, ale podobalo se to tomu víc, než líbání Severuse.

Rozvázal si župan, shodil ho z ramen a nechal ležet na zemi. Objal Harryho kolem těla jednou rukou a druhou mu rozepnul knoflíčky na kabátku pyžama, kterého ho následně zbavil.

Kdo z nich inicioval, aby se přesunuli do postele, to Lucius nevěděl, ale líbilo se mu, že nakonec skončil nahoře. Měl tak kontrolu jako naposledy a rovnou přístup k Harryho hrudi, takže ho mohl začít laskat přesně tak, jak se naučil. A mělo to čekávaný účinek. Mladík si jeho hlavu přitiskl víc k tělu a přivřel oči, zatím co jeho dlaně klouzaly po Luciusových nahých zádech. Toho si starší muž nevšímal, jen dál sledoval už jednou vyzkoušenou cestu. Nejdřív polaskat bradavky a pak se přesunout k penisu. Jak snadné, když si to mohl předem vyzkoušet.

Potter ale jeho plány zmařil, kdy ho nekompromisně povalil pod sebe. Ani zdaleka nebyl tak těžký a rozložitý jako Snape, vlastně naopak byl velmi štíhlý a drobný, takže netížil dokonce ani Luciuse s jeho křehkými kostmi.

"Luciusi," řekl mladík jehož zelené oči právě divoce zeleně plály. Kudrnatý čaroděj se sklonil a začal líbat Luciusovu hruď, což bylo něco, s čím si tak docela nevěděl rady. Nepředpokládal, že bude muset předstírat, že se mu to líbí, takže žádné vzdychání si předem nenacvičil. Zachránilo ho jeho tělo, které bezděčně reagovalo na stimulující podněty. Jasně cítil, jak se mu krev nahrnula do slabin a jeho tvrdnoucí penis se opřel do tenké látky kalhot.

Nečekal, že se to stane, se Severusem nebyla reakce tak silná, a taky ho překvapil jasný záchvěv studu, který pocítil. Zatlačil ho do pozadí a raději si připomněl, že je tu proto, aby splnil své manželské povinnosti a dostal se Potterovi do hlavy, tak hluboko, aby se mohl stát jeho našeptávačem. To byl Luciusův cíl a to. že se jeho tělu zamlouvaly mladíkovi rozvážné, něžné doteky a polibky. k tomu byl dobrá cesta.

Položil hlavu na polštář, vzhlédl na nebesům z modré látky, a oprostil svou mysl od faktu, že rty, které políbily jeho právě odhalené tříslo, nejsou ženské. Když zavřel oči, tak si to dokonce i dokázal představit, že laskající ruka na penisu patří třeba jeho bývalé ženě, stejně jako jí náleží polibek, který mu právě dával jeho manžel.

Tahle iluze mu ale v mysli nevydržela moc dlouho. Když pocítil skutečné, silné, až bolestné vzrušení způsobené třením nevelké, teplé dlaně, tak prudce otevřel oči, čímž si připomněl realitu velmi jasně.

"Teď jsem na řadě já." Jediným smyslem jeho slov bylo přerušit něžnou péči, kterou mu mladík věnoval. Lucius byl ochoten se nechat od Pottera ojet, nehodlal mu ale ukázat, že se mu to líbí. Převrátil manžela na záda a posadil se mu na nohy tak, jako to předtím udělal u Severuse, a začal se mu opět věnovat. Tentokrát už rychle sestoupil k okraji kalhot, kde rozepnul dva knoflíčky a stáhl je Potterovi docela z těla. Sklonil se a bez váhání, s naprostou jistotou člověka, který ví co dělá, objal jeho penis rty a začal ho sát, laskat jazykem a zároveň si užíval skutečnost, že se pod ním Potter napnul v rozkoši a zasténal. To, jak nad ním díky tomu získal moc, bylo vážně opojné.

Klidně by pokračoval stejně jako se Severusem, bohužel ale věděl, že tím by jejich sňatek nebyl zpečetěn, takže Harryho pustil.
"Pokračuj, Luciusi. Prosím pokračuj," požádal ho Harry, dokonce poprosil, bez toho, aby to po něm musel chtít.

"Tohle ke zpečetění sňatku nestačí," připomněl mu neochotně, načež sklouzl z jeho stehen a přesunul se na břicho vedle Pottera, "V zásuvce najdeš flakonek s olejem," instruoval ho.

Pak odvrátil hlavu na druhou stranu od muže, se kterým sdílel právě postel a zavřel oči. Slyšel, jak se zásuvky otevřela, jak v ní mladík hrabe a pak zhoupnutí postele, jak se k němu vrátil. Ucítil vlhké, teplé polibky na svých ramenou a zádech, které nebyly vůbec nepříjemné. Nebylo dokonce nepříjemné, ani když se Potter posunul docela dolů a políbil ho na půlky.

"Raději si klekni na všechny čtyři," navrhl mu Potter těsně u ucha, než ho políbil na krk. Lucius uposlechl, postavil na všechny čtyři, jak mu bylo řečeno, a dokonce si odpustil i nějakou tu poznám o tom, že tohle udělat by ho "opravdu" nenapadlo. Chtělo to mít rychle za sebou.

Svěsil hlavu mezi ramena a jen poslouchal, jak Potter otevírá uzávěr na lahvičce. Chvíli na to ucítil teplé vlhko v místech, kam mu opravdu ještě nikdy nikdo nesahal. Skutečnost, že jeho milenec velmi neoblomně překonával odpor a dostával se prsty hlouběji do jeho těla, mu příjemná rozhodně nebyla. Veškeré vzrušení, které do té doby pocítil, se rozplynulo jako mávnutí hůlkou, a jeho penis povadl.

Prsty z jeho těla zmizely, ale jen na tak dlouhou dobu, aby se Potter přesunul za jeho záda a nahradil je svým penisem. Nikam nespěchal, postupoval pomalu, ale i tak to bylo nesnesitelně nepříjemné. I tak to netrvalo dlouho a penis byl v jeho útrobách celý. Nebyla to skutečná bolest, co cítil, jen nepříjemný tlak a pálení.

Lucius poklesl v rukou a opřel se přední polovinou těla o matraci a polštáře. Prsty pevně zatnul do hedvábných povlaků a ještě pevněji stiskl zuby k sobě, aby mu neunikl ani hlásek, když cítil, jak se penis v něm začal pohybovat. Na zádech mu občas přistál vlhký polibek, slyšel muže za svými zády dokonce šeptat sladká slova, něco v tom smyslu, že je krásný. Nevěnoval tomu pozornost, stejně to byli jen hlouposti, a snažil se oprosti svou mysl od toho, co se dělo. Věděl, že dřív nebo později tomuhle bude muset přijít na chuť, nebo si příště s Potterem obrátit role, což mu přišlo daleko snesitelnější, dnes to ale bude muset přežít.

Brzy mohl poděkovat Merlinovi za to, že je jeho milenec mladý a tak nemá takovou výdrž. Pohyby se na krátkou chvíli zrychlily, aby muž náhle strnul se zasténáním na rtech a vyvrcholil do Luciusova těla. Ještě chvíli ho svíral za boky, než ho propustil a klesl na záda vedle na postel.

Ulehčeně také klesl na břicho a zůstal tak ležet. Necítil žádnou bolest, necítil se kupodivu ani ponížen, protože tohle přijal jak povinnost a nutnou oběť, vlastně se momentálně necítil nijak, dokonce ani rozčilený nebyl. Nechal Pottera, aby se k němu na chvíli přitulil, ale objetí mu neopětoval.

Několik dlouhých minut popadal dech, než se vyprostil zpod ruky lehce dřímajícího mladíka a pomalu se posadil na okraj postele, odkud hledal svůj župan.

"Kam jdeš?" zeptal se Potter, zvedl se na kolena, aby se přesunul za Luciusova záda. Položil mu ruce na ramena, skoro jakoby ho chtěl zastavit, navíc přidal na krk polibek a prohrábl mu vlasy. Před tím Lucius uhnul hlavou. V posteli, při sexu, to ještě toleroval, jinak mu na vlasy nesměl sahat nikdo, vyjma skřítků.

"Do ložnice a spát," odpověděl chladně.
"Zůstaň tu se mnou," požádal ho mladík prosebným hlasem, snad i něžným, a uplácel ho dalšími polibky.
"Proč?" pootočil se k němu krátce, načež vstal, sebral svůj župan a hodil si ho kolem těla, "Manželskou povinnost jsem splnil a smlouva i manželství je nyní naplněné a platné."

"Svatební noc ještě neskončila." Ne, už to nebylo měkké, tentokrát to bylo řečeno tvrdě a tak, že by se odvážili odporovat jen někteří. Třeba Lucius právě teď, protože chtěl jít spát.
"Ve skutečnosti svatební noc skončila naplněním smlouvy, což bylo trochu dřív, než si se uspokojil. Že jsem tak dlouho držel, byla jenom moje libovůle."

Potter, stále klečící nahý na posteli, otevřel pusu a zase ji zavřel. Těžko říct, jestli ho vykolejilo samotné odmítnutí, urážka jeho mileneckých schopností, kterou ho Lucius tak krásně zaobaleně počastoval, nebo to, jakým k němu vysoký aristokrat pomlouval.
"Dobrou noc, můj choti," rozloučil se s ním a rychle opustil místnost.

 

°°0°°

 

Cítil se příšerně.

Vina. Zklamání. Ponížení. Vztek. To všechno najednou a mnohem víc. Jedno, že se stal Lucius jeho manželem, stále byl tou mramorovou sochou stojící na cizí zahradě. Stále ho ještě Harry nevlastnil, i když to moc chtěl a moc se o to snažil.

A navíc byl Lucius v soukromí stejný jako na veřejnosti.

Vznětlivý, arogantní a všeobecně nepříjemný. Harry doufal, že snad v soukromí projeví nějaký normální lidský cit, i kdyby to mělo být třeba jen špetka veselí ze společnosti na svatbě. Nebo úsměv nad dobrým jídlem. Nic z toho se nekonalo, blonďatý aristokrat se stále tvářil pohrdavě, hlavu měl vztyčenou a vypadal nedotknutelně.

Položil se na postel, přitáhl si polštář a zavrtal do něj nos. Byl cítit Luciusovou vůní, která byla nezaměnitelná. Směs nějakých vonných bylin z orientu, která byla sice nevtíravá, ale jak si mladý čaroděj všiml, dával si ji na sebe druhý muž poměrně velké množství. Vůně byla tak silná, že ani díky milování nebyl cítit pot, což v Harry ještě prohlubovalo dojem, že je jeho manžel jen socha z kamene.

"K čertu s tím!" vykřikl vztekle a mrštil polštář proti dveřím, "Já se k tobě dostanu, Malfoy!" pohrozil. Jeho slova se samozřejmě k Luciusovi, který už dávno ležel ve své posteli, nedostala, zato přilákala skřítka, který se přišel zeptat ,jestli pán něco nepotřebuje.

Harry klesl na postel a mávnutím ruky ho odehnal.

 

Předcházející - Následující

 

Komentáře

Parada

To jsem zvědavá jak se Harrymu podaří zkrotit Luciuse.

Lululemon Outlet Canada81863


xxxx

skvělá kapitolka :) minulou kapitolu jsem nějak nečetla, takže jsem ted měla 2 naráz :) Harry by si měl Luciuska trochu zkrotit, nejlíp ho nějak pěkně potrestat :D Vrrr, těším se na další kapitolu

Děkuji

To vždycky potěší mít tolik textu ke čtení. :-D Nejsem si jistý že je Harry tak daleko ve svém šílenství aby dokázal Luciusovi ublížit.

-

Tak teď to začíná být zajímavé. Od onoho popisku, v němž Potter vypadal jako grázlík, to jde v tomhle příběhu s jeho reputací dolů. Lucius docela triumfuje, ale tak nějak mám pocit, že si Harry právě uvědomil, že byl zatlačen do kouta a přejde do protiútoku. Tak se nechám překvapit, do příštího týdne.

Děkuji

Tak to dopadá, když si člověk ukousne moc velké sousto, které neumí a nemůže přežvýkat. Každopádně mohu říct že mezi nimi to nikdy nebude snadné, ale nakonec se to vyřeší k plné spokojenosti... pravděpodobně.

Re: Děkuji

Všechny mé otázky na budoucí děj byly samozřejmě jen řečnické. :) Ale koukám, že nakonec jsem tě tak trochu nalomila a ty jsi přeci jen maličko zaspoilerovala. :)))

...

Já nic neřekla! +brání se dotčeně+ :-D

boj

hehe, tohle slibuje zajímavý souboj vůlí, řekla bych ale že Harry bude muset více zapojit toho, co z něj vyzařovalo, když ho byl navštívit ve věznici - to totiž jediné může Luciusovi imponovat, a teprve pak ho může začít "převychovávat" :) už se na to těším!

Děkuji

To bezesporu bude a jistě i zapojí, jen asi umře v záchvatu sebemrskačství jako ho tak znám.
:-D Ubohý Lucius když musí být převychován.

Přidat nový příspěvek