Rozjímání nad sklenkou whisky

Jantar, to mu obsah sklenice připomínal. Zatočil tekutinou, na stěnách zajiskřily zlatavé odrazy. Nasál vůni alkoholu. Démon mého otce, napadlo ho. Provázel ho až do smrti? Ano, do smrti s otazníkem. Nevěděl, jestli je jeho otec mrtvý. Měl svou přemožitelku, zemřela a on zmizel. To bylo Rupertovi zrovna osmnáct.
Měl ji radši než mě, ona byla největším úspěchem a já, já byl zas největším neúspěchem.
Napil se, alkohol si vypaloval cestu jeho hrdlem. Opije se, tak jako už mockrát za poslední dobu. Nepomůže to zmírnit pocit viny. Udělal tolik chyb, stálo to život příliš mnoha lidí. Zavřel oči a promítl si tváře všech blízkých, kteří zemřeli, Jenny, Joyce, Tara. Bylo jich víc, ale tihle byli jeho srdci nejblíže. A… Buffy. Když zemřela ona, měl dojem, že se zhroutí. Nedal to na sobě znát, nemohl, potřebovali ho, jako jistotu. Usmál se, vzpomněl si na první setkání s Buffy.
 
* * *
"Mohu ti pomoct?" ozve se za ní.
"Hledám nějaké… no… knihu. Jsem tu nová," odpoví Buffy.
"Slečna Summersová?"
"Skvělý odhad. Tuším, že jsem tu jediný nováček, co?"
"Jsem Giles," představí se s úsměvem. "Řekli mi, že přijdeš." Začne hledat pod přepážkou.
"Skvěle," kývne Buffy. "Hm, potřebuji knihu Perspektiva 20. století…"
"Vím, co hledáš," přeruší jí nadšeně Giles a vytáhne starou tlustou knihu se zlatým nápisem VAMPYR. Buffy se na něj podívá.
"To není to, co hledám."
"Jsi si jistá?" zeptá se Giles překvapeně
"To jsem si sakra jistá," křikne Buffy.
"Moje chyba."
 
* * *
No, jejich první setkání nedopadlo zrovna slavně. Tenkrát byla dívka plná života, vše měla před sebou. Našla si přátele, dobré přátele. Měla žít střední školou, po nocích se bavit a v neděli vyspávat kocovinu, místo toho byla přemožitelka, v hlavě místo školy démony, po soumraku honila upíry a o nedělích zachraňovala svět. A mě měla v patách. Chlapíka, který jí neustále opakoval, jak důležité má poslání. Stala se outsiderem, spoutalo jí její poslání, nevzbouřila se jako já, trpělivě snášela všechnu tu bolest, to nevyhnutelné v jejím životě. Já vzdoroval, spáchal jsem věci, o kterých nemá nikdo z nich ani tušení. Ale k čemu mi to bylo, stejně sem teď tady. Pomalu přešel k oknu a vyhlédl ven. Buffy s potencionálními se vracely z lovu, všechny byly špinavé, odřené, několik i kulhalo. Jen Buffy byla úplně v pořádku, kráčela několik kroků před ostatními, vzpřímeně, hrdě. Na sobě černou, koženou, pánskou bundu. Tu bundu znal, patřila Angelovi. Do mysli se mu vloudila další vzpomínka.
 
* * *
Buffy, Willow a Alex sedí v knihovně a prohlížejí knihy. Giles vejde s knihou, vázanou v kůži, v podpaží. Nikdo si ho nevšimne.
"Konečně, tady něco mám," promluví náhle.
Alex leknutím povyskočí. "Uf, Gilesi, můžete nás příště nevyděsit?"
"V textech se o Angelovi nic nepraví," nevšimne si jeho komentáře Giles. "Ale napadlo mě, že jsem si už dlouho nečetl v denících předchozích pozorovatelů."
"To muselo být trapný, když sis myslela, že ti četl deník. A ukázalo se, že ne. Ale on se pak cítil stejně…" Willow zpozoruje, jak se na ni Giles dívá. "Už poslouchám."
Giles koukne do otevřené knihy. "Tady je zmínka, že zhruba před dvěma sty lety žil v Irsku Angelus," pohlédne na Buffy. "Upír s andělskou tváří."
"To vystihli přesně," souhlasí Buffy.
"Nechci nic říct. Nemám co říct," řekne Alex.
"Má tenhle Angel tetování na pravém rameni?" zeptá se Giles Buffy.
"Jo, vypadá to jako pták," odpoví Buffy.
"Teď chci něco říct. Tys ho viděla nahýho?" řekne Alex rozčileně.
Ostatní ho ignorují.
"Takže Angel tady už nějakej ten pátek je," říká Willow
"Na upíra nic moc, tak 240 let," nesouhlasí Giles.
"240. No, říkal, že je starší."
 
* * *
Angel, Buffyina životní láska. Způsobil jí mnoho bolesti a nejen jí. Buffy mu odpustila, zdálo se že Willow i Alex, ale ten by to nepřiznal. A já, odpustil jsem? Ano, už ano, už dávno. Odpustil jsem, hlavně vím, že ho nemůžu nenávidět víc, než se nenávidí sám. Chápal ho, i na jeho bedrech bylo mnoho bolesti jiných. Oba se snažíme odčinit své hříchy.
Znovu soustředil mysl na dění venku. Buffy dokončila projev k přemožitelkám, ty se nyní rozcházely. Buffy si přitáhla bundu těsně k tělu, zabořila nos do límce, zavřela oči a vdechla vůni kůže. Náhle si uvědomil, jak moc ho Buffy miluje. Ani po těch letech nezapomněla. Já na Jenny aspoň trochu pozapomněl, ona na něj ne.
Bolestná vzpomínka opět prolétla jeho myslí.
 
* * *
"Proč jsi sem chodila? To nebyl tvůj boj!"
Buffy mu dá ránu a potom ho s pláčem obejme.
"Chcete se snad nechat zabít?! Nesmíte mně opustit. Sama bych to nezvládla."
 
* * *
Už tehdy nevěděl, co dělat. Pak Buffy poslala Angela do pekla a odešla ze Sunnydale. Hledal ji všude možně. Procestoval snad celé Spojené státy, nakonec se vrátila sama. A já nevěděl nic lepšího, než jí hlídat. Potřebovala, aby jí někdo podržel, vyslechl, řekl, že jí rozumí. Žádala to po mně, ale já nevyslyšel její mlčenlivé prosby. Angel se vrátil a já? Já sem hleděl jen sám do sebe, poslouchal jen svou bolest. Chtěla slyšet "ještě to s ním zkusíme", a co jsem udělal já? Byl jsem tak sobecký.
 
* * *
Buffy vejde za Gilesem do kanceláře. Ten sedí u stolu a něco píše.
"Díky, že jste mi pomohl," promluví tiše Buffy. "Nikdo jiný by to neudělal." Giles mlčí, ani na ní nepohlédne. "Vím, že je to těžké vstřebat, ale tu rukavici našel Angel…" začne vysvětlovat Buffy.
"Mlč," přeruší jí ostře. Pohlédne jí do obličeje. "Neřeknu, že na přemožitelce závisí osud světa. K čemu by to bylo. Neřeknu ani, že jsi přechováním známého vraha ohrozila všechny, které máš ráda. Ale musím ti připomenout, že mě Angel mučil. Celé hodiny, s rozkoší. Měla jsi mi říct, že je naživu. Nemáš úctu ke mně ani k mojí práci."
Obrátí se zpět ke stolu, Buffy chvíli stojí s očima sklopenýma k zemi. Vzhlédne, vypadá, jakoby chtěla něco říct, nakonec si to rozmyslí a zahanbeně odchází.
 
* * *
Dál pozoroval Buffy, hleděla do prázdna. Znal tenhle pohled, objevil se po jeho odchodu. V očích měla zvláštní prázdnotu, jakoby ani nežila. Nakonec opravdu zemřela. Byl to pro něj konec. Na pohřbu pozoroval její přátele, Dawn, brečeli všichni do jednoho. On nemohl, zatlačil veškerý smutek do koutku mysli. Vzdoroval zoufalým pohledům Willow, Alexovým smutným a Dawniným vyčítavým. Tenkrát si myslel, že dělá správně, ale i to byla chyba. Všechna ta bolest se v něm hromadila. Buffy se vrátila. A tehdy utekl, nedokázal už snést jediný smutný pohled. Anglie měla být útočištěm, nebyla.
Jak jsem si mohl myslet, že mi pomůže utéct. Zase jsem ji zklamal, nepodržel jí. Stála tam na letišti a strašná prázdnota v jejích očích se prohloubila. Šel jsem klidně dál, ani se neohlédl. Další chyba, snad ta největší, měl jsem se otočit, obejmout jí a říct, že nikam neletím. Neudělal sem to, jsem zbabělec.
Buffy se lehkým, pomalým krokem vydala ke dveřím domu, potřásl hlavou a vrátil se do křesla. Věděl, že teď se půjde osprchovat, převléct a pak přijde za ním podat hlášení o pokroku ve výcviku mladých přemožitelek.
Willow nahlédla dovnitř, věděl o ní, ale nedal to na sobě znát. Zpozorovala sklenici v jeho ruce, přes tvář jí přeběhl nejprve smutek, pak odpor a nakonec zase smutek. Dokázal si dokonale představit, co si myslí, v tomhle to šlo. Ale v mnoha jiných věcech ne. Z dívky čitelné jako kniha se stala bytost s temným koutem v mysli, plným slizu, který obývá zlá příšera. Jako je ta moje, pomyslel si. Poslední dobou ho strašila ve snech. Vábila, stačilo by použít pár temných kouzel, tak snadno ho mohl přivolat. Mladá čarodějka zmizela a s ní i mrazení na zádech.
Je velice mocná, ale stále tak nejistá. Možná bych mohl... Ne, její vlastní příšera jí bohatě stačí. Další chyba, zase jsem nebyl, kde jsem být měl. Ale pomohlo by, kdybych tu byl? Nevím.
Myšlenky se mu opět vydaly do krajiny vzpomínek.
 
* * *
Willow se prochází mezi troskami Magického obchodu. Na zemi leží různé magické předměty.
"Jsi takový pokrytec. To tahání se zpátky s takovou slabou magií…" řekne pohrdavě Willow.
"Tak mi řekni proč? Magie je špatná? Funguje to? Být dobrá dívka?" ptá se ironicky.
"Myslím, že nejsi zrovna v takové pozici, abys mi mohl říkat, co mám dělat." Giles je přitištěný ke stropu, obličej stažený v bolestné grimase. "Nebo ano?" sykne Willow. Ukáže na Gilese prstem a pak směrem k zemi, Giles spadne ze stropu a dopadne tvrdě na obličej. "Myslím, že znáš odpovědi. Musím se toho od tebe ještě hodně naučit. Teď vidím, že jsi podvodník," pokračuje Willow ve svém monologu.
"Will…" vzdychne Giles bolestně a pokusí se vstát.
Znovu ukáže prstem nahoru a Giles už je zase na stropě. "Ty jsi tak nedůvěřivý. Pořád. Nemůžu tě mučit, když jsem tu jediná, která má nějakou moc. Proto utíkáš. Proto…"
"Incurso!" křikne Giles, z pusy vyšlehne koule energie a srazí Willow. Ta ztratí moc nad kouzlem a on spadne na zem.
"To bylo drzé," zamračí se Willow. "Tak teď zapomenu to, co jsem říkala."
Giles se ze všech sil snaží postavit. "Pravděpodobně… nejsi tak… silná, jak si myslíš." Willow se mu podívá do očí. "Už jsi spotřebovala… příliš magické energie a potřebuješ ji obnovit… A tak… tak dohoříš," mluví ztěžka Giles.
"Bla bla bla."
"Musíš přestat."
"Co že musím?" štěkne Willow. Dojde k němu, chodí kolem něj. Giles je na kolenou. "Jen se ve mně nimráš." Sedne si mu na hrudník a začne z něj vysávat energii. Nakonec ho pustí a udělá několik kroků zpět. Willow se drží za hlavu, vidí rozmazaně. "Bože. Bolest hlavy," zasténá. Podívá se na bezvládného Gilese. "Páni! Kdo je tvůj dodavatel? To je… páni… neuvěřitelný. Jsem teď… ještě jednou páni. Mám tolik síly… Gilesi. Je to jako… žádná nesmrtelná bytost nemá tolik síly, jako mám teď já. Kdekoliv. Cítím, jak prochází každým kouskem mého těla… každou buňkou. Jako bych byla se vším spojená… cítím… můžu cítit…" Její úsměv mizí. "Každého." Její výraz se začíná měnit na zděšený. "Můj Bože. Všechny ty pocity. Všechna ta bolest. Je toho tolik."
Giles se bolestivě otočí a z posledních sil k ní promluví: "Willow… nevydávej se touto cestou, musíš to… musíš to zastavit."
Willow po něm vrhne nezaujatý pohled "Jo, můžu. Můžu to zastavit. Ale teď odcházím."
Giles zavrtí hlavou: "Ne."
"A už vím, co udělám," Willow se na Gilese zle podívá, "vy ubozí bastardi." Začíná se zvedat do výšky. "Vaše utrpení je u konce." Zatočí se a je ovinutá vírem energie, který zmizí a s ním i Willow.
"Ne."
 
* * *
Myslel si, že postarat se o Willow mu pomůže překonat výčitky, ale bylo to jen horší. Uvědomil si, že jeho odchod byl jednou z příčin toho neštěstí. Kdybych tu byl po celou tu dobu, mohl bych Willow pomoct, rozvíjet její schopnosti, kontrolovat je. Neodhadl jsem, jak velké je její nadání. Nechal jsem, aby se o ní starala Buffy, která byla na pokraji sil. Dokonce i Spike, upír, se o ně zajímal víc než já. Pomohl Buffy víc než já, i když svým vlastním způsobem. Považuje mě za otce a já dělám přesně takové chyby, jako dělal ten můj.
 
* * *
"Děláte, co můžete."
"Ale není to dost, Buffy."
"Já po vás ale víc nechci."
 
* * *
To mu jednou řekla, tehdy se snažil a teď… Pohlédl na sklenici ve své ruce a pak na láhev. Tolik se snažil nebýt jako otec. Přesto, viděl v sobě tolik jeho rysů, jak léta postupovala, byly stále silnější.
Ne, nemůžu se tu jen tak litovat. Nechci skončit jako on, být mrzutým chlapem, který se po večerech o samotě opíjí. Byl jsem jiný a stále jsem. Jakmile začne člověk rebelovat, tak ho to nikdy nepřejde. Uvnitř vždy zůstane rebelem.
Rázně vstal a došel ke koši. Nejprve do něj vylil sklenku a pak se naposled zahleděl na láhev.
"Byla drahá," upozorňovalo jeho zlá polovička, "měl by sis jí nechat, poslední láhev, komu to ublíží?"
"Ne!" okřikl svou druhou polovičku rozhodně.
S klapnutí zavřel víko. Buffy vstoupila do dveří, otočil se. Pozorně si jí prohlédl, od bílých tenisek, přes tepláky s vytahanými koleny a modré tričko, až k neupravenému culíku, z něhož trčely vlasy do všech stran. Usmál se, byl na sebe pyšný, překonal svého otce. Vychoval jednu z nejlepších přemožitelek historie, a to hlavně nádhernou, inteligentní, mladou ženu. Dokázal být pozorovatelem a rodičem v jednom.
Ano, udělal sem hodně chyb, přesto mám jí. Svou Přemožitelku, svou dceru. Pro ni stojí za to žít a bojovat. I kdybych ztratil vše, dokud bude v pořádku, budu šťastný.
"Přišla sem ti podat večerní hlášení, Gilesi."

KONEC