Neznalost nepřítele - 6. kapitola

"Našel si mojí krabici hříšných nocí?" zeptal se Sirius od dveří.

Prudce se narovnal, když uslyšel jeho hlas a rychle přiklopil víko na krabici. Nemělo to valný smysl, když větší část obsahu ležela na posteli vedle jeho stehna.

"Já jsem nechtěl slídit... promiň... je mě zaujaly ty papíry," odmlčel se, viděl totiž, že se Sirius vůbec nezlobí, "To jsou zápisy sázek?" zeptal se.

"Ano," přikývl muž a přisedl si hned vedle, jeden z papírů vzal do ruky, "Kdysi jsem holdoval kouzelnickému pokeru, ale, když jsem prohrál půl svých osobních úspor, mi došlo, že je to vážně pitomá hra. Stejně všichni podvádí a jedině člověka oškubou," pokroutil hlavou a papír putoval na podlahu, jak ho tam odhodil, "Ale tohle je zajímavější. Víš, kdo to je?" zeptal se zvědavě.

"Troufl bych si hádat, že je to možná... Tonksová?" dokončil napůl tázavě. Nikoho jiného ve vhodném věku, koho by mohl Sirius znát a kdo měnil barvu vlasů, neznal, proto byla Tonksová jediná logická volba.

"Přesně, je to Nymphadora. Je to foceno těsně po tom, co jsem utekl z domova. Až tehdy jsem se pořádně dozvěděl, že moje sestřenka Andromeda má dítě. Ono se totiž o Andromedě nesmělo v rodině vůbec mluvit. Byl jsem trochu bláznivý, když jsem vyjádřil přání Andromedu a její dceru Nymphadoru vidět," trochu nakrčil nos, "Každopádně, Potterovi... tvoji prarodiče myslím... mě za Andromedou vzali a já poznal i naší milou Tonksovou. Už jako tříleté byla stejně bláznivá a hýřila barvami jako dnes."

Harry se zahihňal, jinak by se smích, který vydal, nazvat nedal. Naklonil trochu fotografii a znovu si bedlivě prohlédl Siriusův obličej na ní, jak byl stažený nervozitou a snad i strachy.

"Vypadáte spolu rozkošně. Jestlipak by si ještě Tonksová pamatovala, že si ji držel na klíně."

"Nejspíš nepamatovala, každopádně bychom jí to mohli připomenout," potměšile se ušklíbl, "Nejlépe při večeři, až tam všichni budou. Uvidíš, že jí vlasy zrudnou jako ještě nikdy jindy, včetně toho incidentu, kdy jí Remus oznámil že je na chlapy."

To ho donutilo znovu se zasmát. Uměl si živě představit to zklamání, protože mu o svém podrobně poreferovala Hermiona.

Ještě jednou se podíval na fotku. Malé dítě. Nikdy o dětech neuvažoval, však na to také neměl věk, až teď mu na to poprvé přišly myšlenky. S úplně malými dětmi neměl vůbec zkušenosti, jen je viděl na ulici v kočárku, ale o prázdninách před čtvrtým ročníkem si Petunie vzala k sobě na jeden den hlídání holčičku od sousedů. Té bylo šest, zrovna měla nastoupit do první třídy a s ní si docela rozumněl. Rozhodně víc než Dudley, co na ni pohlížel jako na nějakou věc, která mu zavází při dívání na televizi. Neuvažoval tehdy o tom, jaké by to bylo, mít dítě napořád. Svým způsobem o tom neuvažoval ani dnes, jen ho napadlo, jestli vůbec někdy nějaké dítě mít bude.

"Siriusi, mám dotaz... a asi bude hodně hloupý, protože to určitě zná každé kouzelnické dítě, jenom já ne," začal rovnou svého přítele připravovat na následující pitomou otázku, "Jak spolu můžou mít dva čarodějové nebo dvě čarodějky dítě? Myslím vyloženě spolu, jako že bude jejich vlastní. Musí to nějak jít, vzhledem k tomu že sňatky mezi stejným pohlavím jsou v kouzelnickém světě dovoleny už stovky let."

To o sňatcích mu řekla Hermiona, samotého by ho nenapadlo si to vyhledávat. U něj se sbírání informací omezovalo jen na kouzla a poslední dobou lektvary, politika, zákony nebo třeba jen tradice kouzelnického světa to šlo mimo něj. Když udělal botu, tak ji holt udělal a to nejdůležitější mu snad lidé v okolí řeknou.

"Inu jednoduše, jeden z nich změní pohlaví," odpověděl mu Sirius bez výsměchu, naprosto klidně, jako kdyby to byla samozřejmost.

"Prostě jen tak změní pohlaví?" zamračil se, "Tedy chápu, že je to možné, už jen mnoholičný lektvar může člověku změnit pohlaví, ale efekt je jen dočasný. Takže jak to funguje? Něco jako umělé oplodnění?"

"Umělé oplodnění je co?" zeptal se obratem Sirius, obočí měl trochu svraštělé, jako vždycky, když nevěděl, o čem je řeč.

"No, však víš...," udělal neurčité gesto, když mu odpovídal, opět se mu dostalo nepochopení, "Vezme se no... vajíčko a... ta no.. spermie... dají se do zkumavky a spojí," opět následoval jen nechápavý pohled modrých očí, "Spermie a vajíčko se spojí... víš co je spermie a vajíčko, že ano?"

"Předpokládám, že nemyslíš vajíčko, které si dávám k snídani," konstatoval Sirius, čímž Harryho málem donutil vyprsknout smíchy. Vlastně to nebylo vtipné, bylo spíš žalostné, že to kmotr neznal. Co kmotr, muž se kterým spal, že neví ani základy biologie.

"No tak, to přeci musíš vědět!" mávl rukou, "Copak ses nikdy neučil o včeličkách a kytičkách... o opylování... a tak."

"Vypadám snad jako včelař?" zamračil se Sirius, "A jestli myslíš nějakou sexuální výchovu, tak se skládala z pár matčiných vět, které mi řekla ve třinácti, když nastal čas, abych se něco dozvěděl o sexu; Jestli sáhneš na mudlu, tak ti urazím všech pět údů, jinak smíš s kýmkoliv, diskrétně a odklízej všechny následky. Na zbytek přijdeš sám. To byla její slova. Ona byla totiž vážně poklad."

Koukal na něj a zvažoval, jestli měl Sirius tak špatnou výchovu, nebo jestli je to problém celého kouzelnického světa. Každopádně neslyšel, že by se vyučovala sexuální výchova nebo třeba jen biologie. Věděli čistokrevní spolužáci, kde mají srdce, co je to krevní oběh nebo že se přemýšlí mozkem? Tím si vůbec nebyl jistý.

"Aha, tak to je... to mě nikdy nenapadlo," odmlčel se a zvažoval, jak by asi tak měl muži dvakrát tak starému vysvětlit princip oplodnění vajíčka spermií, "To je tak, že... spermie... to ono no... plave k vajíčku," zase ztichl, ne, tohle vážně nešlo, "Hele, víš co? Jestli tě to zajímá, tak se zeptej Remuse. On to určitě bude vědět a taky bude vědět, jak ti to vysvětlit. Nebo si kup učebnici mudlovské biologie," navrhl další variantu, čímž se vyhnul jakémukoliv vysvětlování, "Prostě mi řekni, jak to dělají čarodějové."

Sirius si ho změřil pohledem, který by se klidně dal považovat za nedůvěřivě naštvaný. Buď se ho dotklo, že něco neví, což bylo nejpravděpodobnější, nebo skutečnost, že mu není Harry schopen odpovědět.

"Existují tři formy změny pohlaví. Krátkodobá, dlouhodobá a trvalá," pustil se starší kouzelník do vysvětlování, "První je něco jako mnoholičný lektvar. Vypiješ lahvičku a na hodinu se změníš do podoby sebe samého, kdybys byl žena. Tahle proměna se používá spíš k zábavný účelům, jak kvůli trvání, tak také proto, že nová podoba je neplodná," shrnul první možnost, "Pak je tu trvalá proměna. Někteří čarodějové prostě chtějí být ženou, nevím proč, ale je to tak. Trvalá proměna je soubor lektvarů a kouzel. Dá se sice zvrátit, ale opět jenom kouzly a lektvary. Je to náročné na magii, peníze i čas, ať už se proměňuje, nebo chce proměna zrušit," možnost trvalé proměny by byla ideální pro mudly, kteří se cítí ve svém pohlaví špatně, "A pak je tu dlouhodobá změna. Opět je to lektvar, přesněji řečeno několik lektvarů. Působí čtyři až šest měsíců a právě tato dlouhodobá proměna se používá, pokud chtějí mít dva stejného pohlaví potomka."

"Šest měsíců nestačí na to, aby se narodilo zdravé dítě. To by museli urychlit jeho růst, ne?"

"To není třeba," zakroutil hlavou, "Jeden z čarodějů si změní pohlaví a jakmile otěhotní, to už klasickou cestou, tak je dítě přeneseno do náhradní matky, která ho odnosí."

To dávalo celkem smysl. Sice si nedovedl přesně představit jak že by bylo dítě přeneseno z jednoho těla do druhé, ale konec konců Poppy mu nechala narůst kost v celé ruce, tak proč by nemohlo jít tohle.

Podíval se na fotku a na Siriuse po svém boku, který ho sledoval zvědavým pohledem. V tu chvíli Harry zatoužil mít možnost zjistit, co si kmotr právě myslí. Určitě by to bylo něco zajímavého.

"Ty bys někdy chtěl díte?" zeptal se prakticky dřív, než mohl vůbec zauvažovat, co zase chce vypustit z pusy. Nejraději by si za to nafackoval, když viděl, jak milenec podivně posmutněl. Vypadalo to, že se ho ten dotaz hluboce dotkl.

"Nikdy jsem o tom neuvažoval," připustil hlasem tišším než obvykle, "ne dokud jsem neskončil ve vězení. Až tam jsem začal přemýšlet, o co všechno jsem v životě přišel, když trčím mezi mozkomory. Časem jsem dospěl k tomu, že už to asi nezachráním a utěšil se myšlenkou, že alespoň ty si v pořádku. Ale ano, teď v poslední době mě napadlo, že by nebylo špatné pořídit si potomka," prohrábl si vlasy rukou, "Pořád si nevím z malými dětmi rady a asi nikdy vědět nebudu, ale mám jméno, majetek, moc, znalosti... to všechno bych rád někomu předal. A konec konců, až by to dítě trochu povyrostlo, tak bych ho mohl učit všechny ty otcovské věci, jako hraní famfrpálu, podvádění v kartách, dělání očí na dívky nebo na chlapce," zasmál se své představě, "Ještě loni touhle dobou jsem si myslel, že to všechno předám tobě, ale udělals mi čáru přes rozpočet," i když se to mohlo zdát jako výčitka, nebylo to vyčítavě řečeno, "Můžeš to ale napravit. Záleží na tom, jestli mi prokážeš tu čest a budeš matkou mého dítěte."

"Počkat, proč mám bý matka já?" ujelo mu s neúmyslnou prudkostí. Jen hlupák by nepochopil, že by to mělo být jeho tělo, které by Sirius změnil na ženské. Ta představa v něm nevyvolávala vůbec žádné nadšení, spíš by mohl říct že se mu to zdá hnusné. Snad by to někdo z kouzelnického světa mohl považovat za předsudek, ale on jen sakra nechtěl čůrat v sedě. To přeci nebylo nic špatného.

"Tobě by to v sukni taky slušelo," dodal rychle, aby zahladil prudkost svých předešlých slov.

"Já veskrze nemám nic proti změně pohlaví, vlastně už jsem uvažoval o tom, že to na jednu nebo dvě noci zkusím, ale na dítě jsem už moc starý," pokoušel se to Sirius vysvětlit, "Je mi třicet sedm let. Kdo ví, kolik mi bude, až tahle válka skončí. A i kdyby se teď Voldemrot uškrtil na vlastních podvazcích nebo se utopil ve vaně, stejně než dostuduješ a budeš připraven mít děti, uběhne alespoň deset let. To už mi potáhne na padesát. Nevím, jak je to u mudlů, předpokládám, že stejně, padesátiletá čarodějka každopádně už má velké problémy s tím, aby otěhotněla nebo aby její dítě bylo zdravé," tohle vysvětlení dávalo Harrymu smysl, to zase ano, "A Remus nemůže pohlaví změnit..."

"Protože vlkodlaci nesmí používat lektvary na změnu podoby. Já vím," dopověděl za něj, "Stejně mi přijde představa toho,že jsem žena, docela... nepříjemná a to mírně řečeno. A i kdybych to překousl, tak být těhotná žena, to už jde zcela mimo mně. Nevolnosti, chutě, oteklé kotníky, nic z toho bych nechtěl zažít."

"Tak daleko se to zajít nenechá," namítl Sirius, "Dva až tři týdny od početí. Za tu dobu si ani nevšimneš, že jsi těhotný."

"Víš o tom víc, než bych čekal," podotkl Harry. Napadlo ho, jestli se Sirius neinformoval, ať už kvůli sobě nebo rovnou kvůli němu. Přišlo mu sice divné, že by to na něj kmotr a milenec, aby se tak řeklo, nastražil, ale u něj se za poslední dobu dočkal mnoha překvapení, tak proč ne tohle.

"Loni jsem se o tom informoval. Zajímalo mě, jestli bychom si s Remusem mohli pořídit dítě, protože on děti miluje a vždy si přál rodinu, kdyby k tomu dostal možnost. Nezáleželo by mu ani na tom, jestli by to byly jeho děti," trochu se zamračil, "Co jsem se ale dozvěděl, to nebylo moc radostné. Jsem prý starý a oslabený hladověním, ke zdraví a plodnosti mi nepřispěly ani mudlovské cigarety, kterým jsem dřív holdoval, alkohol, co jsem si proléval hrdlem a ani všechny možné druhy drog, jež jsem bral. U muže to prý není fatální, sice bych mohl mít problémy, ale dítě počít můžu. Kdybych byl žena, tak by to bylo víc než obtížné."

Tak to vypadalo, že nošení budoucích potomků je vyloženě jenom na něm. Remus nemohl jakožto vlkodlak, Sirius měl zplundrované tělo, takže zůstával jen on. Také si nemyslel, že by jeho hubené a malé tělo – ne, nedělal si iluze, že není vyhublý až podvyživený – mělo větší šance na to být dobrým inkubátorem pro dítě, ale alespoň nebyl starý.

Povzdechl si.

"Nad tímhle já teď nechci ani nemůžu přemýšlet," zkonstatoval zřejmý fakt a zastrčil informace posledních patnácti minut hluboko do mysli, "Pro mě je to příliš fantastické, než abych věděl, jak se teď rozhodnout a jestli bych snesl být žena a pak otěhotnět. Můžeme to prostě nechat být? Nebavit se o tom?" požádal.

"Nebyl jsem to já, kdo o tom začal," připomněl mu Sirius zřejmé, "ale dobře, necháme to prostě být. Však taky není důvod, abychom se o tom teď bavili. Ještě si ani nevychodil školu a navíc přivést dítě do vřavy války bych rozhodně nechtěl."

"S tím souhlasím," přikývl.

Snad poprvé byl vděčný za to, že je válka, protože to znamenalo, že se následující, snad dlouhou dobu, nebudou bavit o dětech a podivném způsobu jejich početí. Bylo to na něj příliš, aby si ještě tímhlel zatěžoval mozek.

"Chce pomoct zabalit?" navrhl Sirius, zřejmě proto, aby zcela změnil téma hovoru. Harry mu za to byl vděčný a zároveň mu to poskytlo možnost trochu si do kmotra rýpnout a donutit ho tu uklidit.

"Nepotřebuji, zvládnu to sám, ale mohl bys mi pomoct tu uklidit," s těmi slovy nasadil úsměv naprostého neviňátka. Dostalo se mu odpovědi v podobě odfrknutí, která přešlo v povzdech a nakonec Sirius pozvedl oči k nebi.

"Jsi puntičkář, ale dobře, něco málo ze svých věcí si narvu do skříně," přislíbil a také se do toho více méně hned pustil, i když jeho uklízení spočívalo v tom, že prostě jen oblečení házel do své bezmála prázdné skříně.

Harry se při tom pohledu neubránil smíchu.

°°0°°

Cítil na svých zádech temný pohled manželových černých očí, ale už si z něho vůbec nic nedělal. Z tohohle konkrétního rozhodně ne, i když si v duchu přiznal že z učitelského by asi měl pořád ještě pěkný strach.

"Typy udělá, co pán říká," švitořila skřítka a klaněla se.

"Ano, určitě," zamumlal si pro sebe a zkontroloval zašedlou fasádu domu douhým pohledem, "Zavřeli jsme všude okna?" zeptal se jen tak sám sebe.

"Ona tu zůstává, ty pitomče!" vypěnil konečně Severus, však už bylo načase po celém tom ranním shonu, který navíc nezačal dnes ráno.

V první řadě Neville odmítl nechat se přenést do Bradavic týden napřed, chtěl jet Bradavickém expresem společně s kamarády, za což si vysloužil škálu obličejů a pohledů od naštvaného, přes urážlivý a uražený, až po přemlouvací. On však byl neoblomný, jedno, že mu Severus tvrdil, jak naštvaní na něj spolužáci budou a že ho nemůže ve vlaku před nimi chránit. Nevěřil, že by se mu něco mohlo stát, vždyť měl přeci Harryho podporu a to stačilo.

Z toho pak vyplynulo týdenní balení a dnešní ranní pobíhání po domě, kdy sháněl poslední věci, dobaloval, co si den předtím nestihl strčit do kufru a panikařil, jak tomu bylo každý rok. Letos měl navíc na starost celý dům, který musel pojistit proti zkáze, protože Severus se podle všeho postaral jen o to, aby nespadl a nikdo se do něj nemohl vloupat. Pravda, to druhé hodně účinně, protože kdokoliv cizí překročil práh domu, toho spoutalo kouzlo a nechalo ho napospas hladu a žízni, dokud se majitel neuráčil vrátit a vysvobodit ho, což bylo prý tak jednou za půl roku. Jenže to nebylo podle Nevillova názor všechno, co se muselo s domem udělat, aby nespadl Typy na hlavu a jeho manžel to nedokázal pochopit.

Seděl v kuchyni, s hrnekm kávy v jedné ruce a Denním věštcem v druhé a s pohrdavým úsměvem sledoval Nevillovo zoufalé čarování. Občas do toho navíc utrousil nějakou štiplavou poznámku, která mladíkovi rozhodně náladu moc nezvedala. Jemu se to prostě kecalo a popíjelo kávičku, když vše, co si sebou chtěl vzít, už v Bradavicích měl a co se stane s domem ho evidentně zajímalo asi tak, jako předpověď počasí na Severním pólu.

"Echm já vím, ale stejně... přeci bych to možná měl zkontrolovat," zaváhal, jestli by se neměl do domu vrátit a znovu ho projít. Jeho babička kontrolovala byt třikrát, někdy čtyřikrát, než vyrazili na dovolenou a on to od ní odkoukal.

"Ne, neměl," zchladil ho manžel, "Jestli se okamžitě nepohneš, tak přijdeme pozdě na nádraží a ujede ti vlak. Já pak nebudu poslouchat tvoje fňukání nad tím, že jsem ti při přenosu dal slezinu místo jater a srdce strčil do kalhot."

Ohlédl se po Severusovi, stojícímu na chodníku opodál, ruce složené na prsou, a zauvažoval, jestli jeho poznámka od srdci v kalhotách měla nějaký hlubší význam, jako že je zbabělec nebo že si plete sex s láskou. Doufal, že přes obě tyhle věci se už dostali, ale v případě Severuse Snapea věděl jen čert, co se mu honí v hlavě.

S povzdechem vzdal snahu zjistit, co je za černou hlubinou manželových očí a chopil se svých odlehčených kufrů, takže zvládl všechny vzít do jedné ruky.

Cesta proběhla mlčky, Severus slovy neplýtval a pokud vůbec promluvil, tak většinou padali perly. Neville si na to zvykl, sám nebyl ukecaný typ, takže mu vlastně tiché večery u krbu, kdy on si opečovával květiny a jeho manžel četl knihu, docela vyhovovaly. Tedy samozřejmě pokud ho vůbec nějak vylákal z laboratoře.

Na nádraží dorazili včas, kupodivu, Severus ho zanechal před přepážkou a rozloučil se jen lehkým dotekem hřbetu ruky na tváři. Další z mnoha a mnoha specifik jeho manžela nikdy na veřejnosti, před kýmkoliv včetně mudlů, neprojevoval city a už vůbec se nelíbal, neobjímal, nedržel za ruce a nedělal všechny ty věci, co obvykle dělali milenci nebo manželé. Tohle sice Nevilla trápilo, na druhou stranu ale cítil, že od lektvaristy dostal víc, než kdokoliv jiný předním a toho si vážil. Sledoval jak se černá záda ztrácejí v davu a s povzdechem shlédl ke své ruce. Na prstě měl natažený prostý zlatý kroužek,hlásající, že k někomu patří. Mohl by vypadat až nepatřičně obyčejně, dokud by se člověk nepodíval blíž a nespatřil na hladkém povrchu vyrytého, trochu stylizovaného lva, který jakoby se ve skoku obtáčel kolem celého kroužku. S dalším povzdechem se obrátil a vyrazil směrem k přepážce.

Vjel na nástupiště, popojel pár metrů podél vlaku a zarazil se, když si uvědomil kolik očí se na něj obrátilo. Zrudl až po konečky prstů na nohou. Netušil, že vůbec tolik lidí ví, jak vypadá a už vůbec ho nenapadlo, že mu budou věnovat takovou pozornost. Obraceli se na něj nejen studenti, ale i jejich rodiče, a všichni si vzájemně šeptali, jak to obvykle vídal v případě, že kolem procházel Harry. Netušil, jak se mohl v zájmu veřejnosti vyhoupnout v zájmu hned vedle Chlapce, který přežil.

Rychle vklouzl do nejbližších dveří vlaku, přenechávaje kufr povolanějším, a vydal se najít nějaké místo k sezení, svou milovanou dusivku přitom nesl v akváriu v náručí.

"Longbottome!" ozvalo se za ním zavolání, automaticky se obrátil, aby pohlédl na dva zmijozelské sedmáky. Usilovně se zamyslel, ale jejich jména si nevybavil. Nikdy neměl dobrou paměť, takže byl rád, že zná jménem všechny z Nebelvíru a pár Lenčiných spolužaček, o kterých stále mluvila.

"Je zajímavé, že jsi vůbec tady, víš to?" začal poměrně neutrálně, ale Neville stejně čul podraz, "Všichni jsme si mysleli, že budeš využívat výhod Snapeovy děvky, dokud ještě můžeš, a budeš si už dávno hovět v Bradavicích. Ale ty ses snížil k nám, ubohým, obyčejným studentům. Jsme tak poctěni."

Na jazyku ho zapálila výhružka, že to všechno řekne Severusovi a ten jim pak srovná chování hezky ručně nebo kletbou. Asi by to i byla pravda, jeho manžel by nesnesl, že se k němu hrubě chovají žáci Zmijozelu, ale Neville nebyl bonzák a nelíbila se mu představa žalovat na kohokoliv po záštitou svého zvláštního postavení.

"Tohle... nepotřebuji poslouchat," potřásl nesouhlasně hlavou a obrátil se k odchodu. To byla velký chyba, jelikož do něj zezadu vzápětí něco narazilo, až se natáhl na podlahu jak široký tak dlouhý. Akvarium mu vylétlo z ruky, ale nerozbilo se, naštěstí bylo zajištěno kouzlem, každopádně z něho ale dosud spící dusivka vylětěla ven i z kořeny a začala se plácat na podlaze chodbičky ve vysypané hlíně.

"Heleme se, právě jsem přišel na to, co se Snapeovi na něm líbí. Zjistil jsem, že má vážně pěknej zadek," pochechtával se mu ten zmijozelský za zády, zatím co se snažil nastrkat zmítající se dusivku zpátky do akvária.

"A já zase zjistitl, že si idiot, Harrisone," uslyšel známý hlas, patřící nekorunovanému zmijozelskému králi, "Vážně si myslíš,že něčeho dosáhneš tím, když budeš šikanovat manžela ředitele své koleje? Ať si vzal Longbottoma z mocenských, finančních nebo jiných pragmatických důvodů, tak jako tak tě Snape roztrhne jako hada, až se o tomhle dozví. To jen proto, že urážet jeho manžela je stejné, jako bys urážel jeho samotného. Vážně by sis troufl říct Snapeovi do očí, že je děvka a má pěkný zadek?" protáhl, podle hlasu vlastně docela zvědav na odpověď.

Nevillovi se konečně podařilo vecpat Patricii do akvária a donutit ji v něm zůstat, takže se postavil a obrátil. Uviděl Draca, volně se opírajícího o stěnu jednoho z kupé a mezi prsty si točil hůlkou, jakoby to byla hračka.

Dva zmijozelští mu čelili celkem beze strachu, překvapivě dokonce s drzostí ve tvářích a v očích. Nikdy dřív neviděl, že by se proti Dracovi postavili studenti jeho vlastní koleje, vlastně, kromě Harryho a malého kroužku kolem něj, se mu nestavili na odpor ani ostatní studenti. Zaprvé byl jeho otec bohatý a mocný Lucius Malfoy a zadruhé byl Draco nesmírně schopný v tom, jak na člověka uvrhnout ohavné prokletí, aniž by s tím byl nějak spojován. Nechuť ostatních zmijozelských asi mělo co dělat s tím, že Malfoy senior seděl momentálně v Azkabanu

Předcházející - Následující