Nedostupnost přátelství - Epilog
Vyslechl si Brumbálovu řeč, ve které studentům říkal, co se skutečně stalo. Snášel soustrastné pohledy, které na něj vrhali, dokud se nenajedl. Odpověděl poděkováním na několik slov útěchy. Ale dlouho to nesnesl. Atmosféra ve Velké síni byla jako v márnici po hromadné autohavárii. Pár pohřebáků – Zmijozelové – se dobře bavilo a mnulo si ruce, že budou mít víc práce a víc peněz a spousta příbuzných – všichni ostatní – brečelo nad ztrátou milovaných.
To nedokázal snášet.
Omluvil se a odešel od stolu do ložnice, kde se posadil na svou postel a vyhlédl oknem ven do smrákajícího se dne. Tma ještě nebyla, ale stíny se prodlužovaly rychle.
Natáhl se po dopisu, který dostal dnes ráno. Byl od Remuse, první po skoro dvou týdnech, a stálo v něm, že zítra ráno odjíždí z Prasinek, ovšem nepsal kam. Celý dopis byl jako vždycky v přátelském duchu, zřejmě vlkodlak netušil, co všechno Harry ví, ale zároveň byl trochu křečovitý, snad kvůli citům, které k mladému nebelvírovi choval.
Nezáleželo ale na tom, jak byl napsán, pro něj bylo podstatné, že muž odjíždí pryč a ani se nepřijde rozloučit, protože prý musí odcestovat brzo s úsvitem. Post scriptum s ujištěním, že bude psát tak často, jak jen to půjde, nebylo útěchou, v jakou asi vlkodlak doufal, ale dovádělo Harryho k zlosti. Byla v tom totiž jasná neupřímnost.
Chvíli si ještě dopis prohlížel a pak ho roztrhl ve dví. Nehodlal to takhle nechat. Nemohl připustit, aby ho Remus jen tak, s klidem a bez trestu, opustil. Nechtěl přijít o dalšího člověka ve svém životě, opět vlastní vinou, to už prostě nedokázal. Musel ho zastavit a přesvědčit ho, že není důvod utíkat.
Vytáhl svůj neviditelný plášť, který se mu jistě bude hodit při plížení přes Bradavický hrad a Prasinky, pro jistotu strčil do kapsy i plánek, a nakonec zatáhl a zajistil závěsy své postele kouzlem, aby je nikdo nemohl roztáhnout. Nebylo to poprvé, co si takhle vynucoval soukromí a předpokládal, že to Ron prostě pochopí a přijme, že se nechce bavit a chce spát.
Ve společenské místnosti naštěstí uprostřed večeře nikdo nebyl, takže se dostal ven nepozorovaně a tam už si natáhl plášť. Hradem se pohyboval s naprostou jistotou člověka, který tu strávil mnoho měsíců. Zvažoval, že využije tajnou chodbu rovnou do Prasinek, pak si ale řekl, že v noci nikdo cestu hlídat nebude, takže se jen vyplížil z hradu a vyrazil normálně pěšky směrem k vesničce.
Bylo mu srdečně jedno, jestli by ho mohl napadnout Voldemort, podstatné pro něj momentálně bylo jen setkat se s Remusem a nejspíš mu pořádně vynadat za to, jak se chová. Co víc chtěl, vlastně ani nevěděl.
Servírka U Tří košťat se jen podivila, když se dveře samy otevřely, jak jimi Harry pořád v plášti prošel, ale nijak zvlášť to neřešila. Jen je zase za mladíkem zabouchla a mumlala si pro sebe cosi o nezvedených poltergeistech.
Harry vyběhl do patra k Remusovým dveřím, stáhl si plášť a pak zaklepal. Nevěděl dokonce ani to, co řekne, až mu muž otevře. Prostě jen chtěl, aby muž pochopil, že se mu přeci nemusí vyhýbat. Že... vlastně ani nevěděl co.
Remus na tom byl asi podobně, protože když otevřel dveře a spatřil před nimi Harryho, jen překvapeně zamrkal.
"Harry! Co tady, pro Merlina, děláš?" zeptal se, jenže to už uchopil mladíka kolem ramen a vtáhl ho dovnitř. "Nemůžeš jen tak chodit někam sám, zejména ne v noci. Teď, když je Voldemort zpátky a při plné síle, ti hrozí velké nebezpečí," peskoval ho okamžitě hlasem skutečně plným obav a zároveň s tím mu pevně svíral ramena, jako by ho už nikdy nechtěl pustit.
Hleděl na vlkodlaka, do jeho hnědých očí, a konečně mu docházel pravý význam toho, že je jeho druhem. Ten pohled se podobal pohledu bezmezně oddaného psa, kterého momentálně jeho pán zbil, ale on přesto touží být v jeho přítomnosti.
"Kdybych byl na Voldemortově místě, tak se teď zajímám o spoustu jiných věcí, než je Harry Potter," podotkl s jistotou, že tomu tak skutečně je. "Navíc, kdybys mě přišel navštívit... kdybys mi neposlal ten příšerný dopis... tak bych nikam nechodil," shazoval na něho vinu.
"Máš pravdu," uznal Remus bez mrknutí oka, přestože dřív by se zřejmě ohradil. "Měl jsem se přijít rozloučit, když si to přeješ."
Sjel dlaněmi po Harryho pažích a zastavil se, až když se dotkl holé kůže na hřbetu rukou, pak ho pustil. Mladíka z toho doteku zamrazilo, ne proto, že by byl nějak intimní, ale sálala z něj jakási touha, které si doposud nebyl u Remuse vědom.
"Omlouvám se, že jsem se nepřišel rozloučit," pokračoval vlkodlak. "Můžeme to udělat teď, když už jsi tady. Chci říct," mávl rukou k pohovce, "můžeme se tu spolu posadit, promluvit si, dát si kakao," navrhoval, hlasem, který jasně značil, že chce udělat Harryho šťastným, ale je nervózní a zároveň touží být někde daleko.
"Já to vím, Remusi," promluvil konečně. "Vím, že mě považuješ za svého druha, a proto nechceš, abychom se spolu stýkali. Jenže to je hloupost. Já bez tebe nemůžu být. Jsi můj přítel, můj rádce, já tě mám přeci rád."
Muži se na tváři objevilo upřímné překvapení následované obavou smíšenou s nevírou a také smutkem. Zakroutil hlavou, prudce a vehementně, jakoby odmítal něco Harryho slova nebo něco, na co asi jen myslel.. Dlouze vydechl a prohrábnul si medové vlasy, takže je dočista rozcuchal a rozježil na všechny strany.
"Nevím, kdo ti to řekl, Harry, a nechci, abys..." odmlčel se, nadechl a pokračoval. "Nemám zdání, jak se tohle mohlo stát. Všechno je to hrozně komplikované, ale jedno vím jistě, není to pro tebe zdravé. Já ti nejsem zdravý Harry. Zejména né teď, když truchlíš."
"Cedrikova smrt nemá s námi dvěma nic společného," zamítl docela rázně, nepřišel sem poslouchat další projevy účasti. "Nezáleží přeci na tom, že jsem tvůj druh, pořád můžeme být přátelé. Sám jsi to říkal, budeš mi tím, čím budu chtít a já chci, abys byl můj kamarád,“ zvolil tohle jemnější slovo, aby lépe popsal, co myslí. "Nechci... nedovolím, abys někam odejel, někam pryč a já tu zůstal samotný," pokračoval rezolutně. Navíc měl dojem, že ho podivně pálí oči, jakoby snad měl za chvíli začít brečet.
"Tak to nefunguje," zakroutil hlavou. "Možná bych nějakou dobu dokázal být tvůj kamarád, ale touha... sexuální touha po tobě by jednou zvítězila. Tak je tomu vždycky. A ne," zvedl ruku, jak ho zadržoval v dalších slovech, "to, že bys říkal ne, by mělo menší význam, než si myslíš, protože jednou bys řekl ano. Když jsou dva lidé spolu a jeden toho druhého miluje, pak dřív nebo později to skončí sexem. To je nevyhnutelné a jediná cesta, jak tomu zabránit, je se vzájemně nevídat."
"Ty mě miluješ?" zeptal se s nadějí v hlase, o které sám nevěděl, že by ji do něj vkládal. Ani nevěděl, že by si přál, aby ho Remus miloval.
"Jistěže tě miluji," zašeptal a sevřel mu tvář v dlaních, teplých a trochu drsných. "To je důvod... to je smysl celého vlkodlačího partnerství. Kdybych tě nemiloval, nemohl bys být mým druhem."
Stál teď jen kousíček od Harryho, dokonce se nad ním nakláněl a s tím, jak měl ruce položené na jeho tvářích, to vypadalo, jako by se chystal mladíka políbit. I když byla jeho tvář sevřená bolestnou lítostí, něco na ní bylo prostě dokonalé.
Ne, nebylo to poprvé, co si Harry všiml jemných rysů tváře, zlehka se vlnících medových vlasů nebo karamelkově hnědých očí, co v nich kromě veselí byla i bolest a zkušenost náležející člověku dvakrát tak starému. Dnes to ale bylo poprvé, co si byl ochotný přiznat, že Cedric byl jen náhražkou za Remuse. Ti dva si totiž byli až neskutečně podobní jak svou mírnou povahou, tak i vzhledem, gesty a něčím uklidňujícím, co z nich vyzařovalo. Došlo mu, že Remuse přeci chtěl odjakživa, od chvíle, co mu muž před dvěma lety dal do ruky kousek čokolády a vlídně se na něj usmál.
Nebyla to bouře lásky, jak si ji představoval ve svých snech, která náhle přijde a zachvátí člověka naprostým šílenstvím. Tohle byl poklidný, mírný cit, který se rozrůstal jeho srdcem už roky, až ho nakonec zaplnil tak dokonale, že Cedric už se do něj nedokázal dostat.
"A já miluju tebe," odpověděl na vlkodlakovo vyznání se stejnou intenzitou. "Miluju tě, takže je přeci všechno v pořádku."
Slyšel, jak se muž nadechl. Cítil, jak stisk rukou zesílil, i to, jak se ještě víc naklonil nad něj, když tu se náhle pohnul a v okamžiku byl daleko od Harryho. Skoro na druhém konci místnosti a opíral se o sloupek postele, zády k mladíkovi.
"Ne, není Harry," zakroutil hlavou a neotáčel se. "Jsi mladý a nemáš ani tu nejmenší představu, co je to vlkodlačí láska. Neumíš si představit závazek na celý život a navíc... je tu ještě další věc, která to celé komplikuje. Já totiž..."
Harry ho nenechal domluvit. Zatímco se ho snažil Remus odmítnout, vydávaje na to evidentně veškeré své síly, se přesunul k němu s rozhodnutím, že dnes v noci tu s ním zůstane. Že přijme vlkodlaka se vší jeho láskou, žárlivostí, ochranářským pudem a vším, co ke vztahu patří, a stane se jeho druhem. Byl tak rozhodnutý a nic jiného momentálně nechtěl.
Dlaní mu přejel přes nahrbená záda, postavil se před něj a přitiskl rty na Remusovy pootevřené uprostřed slova. Rovnou toho momentu překvapení využil, aby vklouzl jazykem dovnitř a polibek prohloubil. Zabořil mu prsty do vlasů a přitáhl si ho k sobě.
Byl to jen okamžik, snad váhavý, ale možná jen překvapený, než ucítil ruce, které ho objaly kolem zad a vtáhly ho do horkého sevření. Nepodobalo se to Cedrikově trochu neohrabanému, zato jemnému objetí, tohle bylo velmi intenzivní, silné a vášnivé. Takové, že člověk by se nedokázal vykroutit, ani kdyby chtěl.
"Harry," zašeptal, když odtrhl krátce své rty. "Ach Harry. Můj Harry. Můj," opakoval to spíš jako rozkaz, než jako slib nebo slova lásky.
"Ano, tvůj," souhlasil bezděčně. Něco mu říkalo, že přesně to chce Remus slyšet, a měl pravdu, protože tím z mužova hrdla vyloudil tichý spokojený sten, který ale přešel do povzdechu.
"Nemůžu... chci, ale ty..." pořád ta snaha vzepřít se přitažlivosti, přestože nebyla moc uvěřitelná vzhledem k chvějícímu se hlasu.
"Nedělej to," přitiskl se k němu tělem, ne v touze ulevit náhle sevřeným slabinám, ale v potřebě být s ním. "Neposílej mě pryč. Já nechci být sám. Bojím se, když jsem sám," naléhal tiše, společně s tím si uvědomil, že brečí. Chtěl slzy zahnat, aby nevypadal jako slaboch, ale nešlo to.
"Nejsi sám. Ty už nikdy nebudeš sám, když máš svého vlkodlaka," odpověděl Remus a setřel slzy palcem. Už nezněl nerozhodně, naopak budil dojem člověka, který dospěl k jasnému závěru ve velmi obtížné situaci a byl odhodlaný se ho držet. To nedokazovaly jen jeho slova a výraz, ale i to, jak majetnicky zajel rukama pod Harryho oblečení a tlakem ho donutil klesnout na postel.
Nebyl důvod ani potřeba, aby se mladík bránil, protože přesně tohle bylo rozhodné zacházení, které se mu líbilo. Ne, nechtěl zůstávat stranou a jen se nechat hladit, ale byl rád, že to nemusí být on, kdo dělá všechno.
S knoflíčky košile už měl bohaté zkušenosti, proto se mu je podařilo rychle rozepnout a stáhnout Remusovi košili z ramen. Hned přejel rukama po odhaleném těle. Cítil pohybující se svaly, ne velké, spíše přiléhající pevně ke kostem, a také desítky jizev na kůži. Zejména je cítil na zádech, táhly se od páteře směrem dopředu a člověk si docela snadno dokázal představit, že si je Remus udělal sám vlastními drápy.
Nevadilo mu to, naopak je pohladil prsty. Bylo to něco zvláštního, co k Remusovi prostě patřilo a bylo to jeho součástí. Rozhodl se, že je miluje a dá to patřičně najevo. Odtrhl se z polibku a rovnou přesunul svoje rty na mužův hrudník, který byl překvapivě hladký bez jediného chloupku. Nemusel se ani moc ohýbat a vzhledem k tomu, že i proti Remusovi byl drobný, měl jeho hruď krásně na dosah. Líbal ji, přejížděl po ní jazykem, za což se mu dostala odměny v podobě spokojeného zasténání.
Remus ho objal kolem zad a překulil se na postel, takže měl Harry nejen víc možností ho líbat a dotýkat se ho, zároveň se necítil tak uvězněný vahou mužova těla. To bylo něco, co ho znervózňovalo, vzhledem k tomu, že byl menší než oba jeho dosavadní milenci. Takhle to bylo rozhodně lepší.
Mazlil se s hrudí, dotýkal se každého kousku kůže až k okraji kalhot, políbil každou jizvu a zároveň si uvědomoval, že sám Remus asi na dlouhou předehru nebude. Košili mu z ramen skoro serval a teď už se velmi chtivě dobýval do Harryho kalhot. Rozepnul mu je a stáhl z boků tak rychle a bez varování, až byl překvapen náhlým chladným závanem vzduchu na svém vzrušeném penisu. Vzápětí bylo ale jeho vzrušení sevřeno v teplé dlani. Donutilo ho to přerývaně zasténat a přestal se věnovat laskání mužova těla.
Jednou rukou Remus zpracovával jeho tvrdý penis, zároveň ho zase převrátil pod sebe, ale tentokrát tak, že se nad ním jen nakláněl a větší část jeho těla spočívala na posteli. Jakoby vycítil, že se Harrymu nelíbí být dole utištěný a přizpůsobil se, i když pořád budil dojem toho silnějšího, dominantnějšího.
To bylo vzrušující na jisté nepojmenovatelné úrovni, které byla ještě hlouběji než sexuální potěšení, které teď dostával z Remusovy ruky. Bylo to, jako by snad k vlkodlakovi prostě patřil a to, že je jeho druh, bylo skutečně něco víc než jen láska.
"Remusi...," zašeptal rozechvěle. Boky zvedl proti ruce, zároveň se natahoval nahoru a rukou tlačil do mužova zátylku, jak žadonil o polibek. A také ho dostal, dlouhý a dravý, takový, jaký nikdy nezažil. Chtěl poprosit o to, aby ho líbal dál, aby se dotýkal jeho těla a nejlépe vzal do pusy jeho penis, ale nemusel říkat nic. Všechna jeho přání byla vyslyšena dřív, než je vyslovil. Těžko se dalo říct, jestli v tom byla jen Remusova zkušenost nebo to mělo co dělat s vlkodlactvím. Nad tím Harry ani nebádal, zvláště ne, když se jeho penisu zmocnily horké rty a nepředstavitelně šikovný jazyk. Neobratné Cedrikovo laskání s tímhle nemělo vůbec nic společného, protože Remus jasně věděl, kde se dotknout, kdy zasát a kdy naopak týrat prakticky nečinností.
Takové slastné mučení se nedalo snášet dlouho, i když se o to pokusil. Přestože slast zaplavovala jeho tělo snad ze všech stran, zároveň ještě pomýšlel na to, aby nevypadal hloupě, když se tak rychle udělá. Ale to už bylo jedno.
Zabořil prsty do Remusových vlasů, vyklenul boky nahoru a slyšel sám sebe zasténat společně s tím, jak dosáhl orgasmu. Rozkoš se převalila přes jeho tělo, zaštípala ve slabinách a pak se pomalu rozplynula, přecházejíc v příjemné uvolněné mrazení ve svalech.
Sledoval strop místnosti, který byl ještě stále zahalen do příjemného oparu, dech se mu pozvolna zpomaloval a cítil příznačnou ospalost, kterou ale hodlal překonat, protože rozhodně nechtěl nechat Remuse neuspokojeného.
Cítil, jak se postel zhoupla a pak jak si ho k sobě muž přitáhl do náruče. Cítil se v ní velmi bezpečně, líp než kdekoliv jinde, protože s ním si byl jist, že se mu nemůže nic stát. Ne, dokud bude mít svého vlkodlaka, pak tu vždy bude někdo, kdo ho ochrání.
"Hmm," zamručel a vtiskl polibek na klíční kost, kterou měl krásně na dosah. "Výdrží jsem se zrovna nevyznamenal," podotkl napůl jako vtip, ale zároveň i trochu mrzutě.
Nad hlavou se mu ozvalo zavrčení, veselím trochu připomínající smích, které vzápětí skutečně přešlo v lehký smích. Ne výsměšný, jen veselý a spokojený.
"Ještě jsme neskončili, moje malé štěně," ujistil ho Remus hlubokým hlasem plným předzvěsti. "Dnes si tě chci vzít celého," šeptal jasně podmanivě, zajímavé, že si Harry nikdy nevšiml, že i tenhle podtón může v mužově hlase být. "Pokud to chceš, samozřejmě," dodal ještě. Nebylo to nějaké alibistické ptaní se, jestli je Harry připraven, u kterého by odpověď 'ne' nepřipadala v úvahu. Bylo to upřímné a zároveň naplněné touhou po mladíkově těle, tón zároveň podpořil tím, že se opřel penisem napínajícím se mu pod kalhotami o jeho stehno.
"Cokoliv," souhlasil naprosto se vším, co by jen mohl jeho milenec chtít. Nebyl důvod nesouhlasit, protože Remusovi se dalo bezmezně věřit. Naopak se ho rozhodl trochu škádlit, protože si začínal připadat jako nevinná panna, co jenom leží a sténá, a to se mu rozhodně nelíbilo.
Vytáhl se trochu nahoru, spojil jejich rty v polibku a zároveň rukou bezostyšně, vlastně s naprostým nadšením, sáhl dolů k Remusovým kalhotám. Vzájemné svlékání už mu nedělalo problém, takže v okamžiku vklouzl rukou pod látku jak kalhot, tak prádla a chopil se Remusova penisu už celkem zkušeným hmatem. Jeho laskání nebylo tak precizní a dokonalé jako vlkodlakovo, stejně ale donutil svého milence slastně zasténat.
Odtrhl rty z polibku a pohlédl na svou ruku, kterou hladil mužův tvrdý penis. Byl prostě zvědavý, jak Remus vypadá, a s ím, co viděl, byl rozhodně velice spokojený. Představa, že mu tohle vrazí do zadku, mu nepřišla nereálná, neměl z ní ani velké obavy, naopak se mu z toho rozbušilo srdce a jeho vlastní penis se znovu zachvěl počínajícím vzrušením.
Remus se usmál, jakoby snad dokázal číst jeho myšlenky, nebo možná vnímal počínající vzrušení, které se znovu zmocňovalo Harryho těla.
"Co mám dělat?" zeptal se, ochoten nechat samozřejmě poradit. Od někoho jiného by mu to snad vadilo, ale ne od Remuse.
"Otoč se na bok zády ke mně," vyzval ho hlasem chvějícím se jemně vzrušením. Neprotestoval a poslechl bez váhání, i když ho napadlo, že přeci vleže na břiše by to mohlo být přirozenější. O jiné poloze nikdy neuvažoval, když přemýšlel o svém prvním skutečném sexu. Složil si ruku pod hlavou a čekal, co se bude dít, přičemž se mu přeci jen v hrudi objevila jiskřička obav. Nepodléhal jí, nedal ji najevo a zároveň si říkal, že je přeci přirozené obávat se.
Slyšel za zády šustění látky, jak se Remus docela zbavil kalhot, pak se postel zhoupla, to když muž vstal. Trochu se pootočil, aby viděl, že se jeho milenec hrabe v kapsách svého hábitu. Díky tomu si mohl dobře prohlédnout jeho tělo. Nebylo svalnaté, ale budilo dojem síly, který byl ještě podpořen vzpomínkami na to, s jakou lehkostí manipuloval s Moodym. Jizvy měl nejen na zádech, ale i na bocích, stehnech a několik přímo na pevném a úžasně tvarovaném zadku. Nebylo to strašlivé, nic odpudivého, naopak to bylo přitažlivé, jako kdyby byl rytíř posekaný v bitvách.
Harry se tomu nápadu tichounce zasmál, protože si zároveň představil Remuse v lesklé zbroji.
"Copak je k smíchu?" zeptal se vlkodlak, když už se celým tělem tiskl k jeho zádům, takže mohl dobře cítit tvrdý penis otírající se mu o zadek.
"Nic," zašeptal Harry. "Jen jsem si tě představil v lesklé zbroji jako rytíře."
Ozval se smích, který přešel do zavrčení, a pak se mu milenec lehce zakousl do ramene. Zachvěl se jak překvapením, tak i příjemnou bolestí, která vyvolala další záchvěv vzrušení putující do jeho slabin. Už zase byl tvrdý a k tomu stačilo jen pár představ, Remusovo nahé tělo a jedno mírné kousnutí.
Remusova dlaň mu přejela po břiše, pohladila bok, prakticky i kyčel, a pak sklouzla dozadu na jeho záda. Přejížděla mu pomalu po páteři nahoru a dolů a kroužila v oblasti kostrče. Nebylo to ani tak vzrušující, jako uklidňující, takže zavřel oči a po chvíli překvapeně zjistil, že skoro vrní blahem. Všiml si toho hlavně proto, že ucítil na rameni polibek a pobavený úsměv.
"Ty nejsi štěně, ty jsi kotě," zašeptal mu Remus do ramene. To už jeho ruka sklouzla až na Harryho zadek, prohnětla půlku a pak přejela po stehně. Lehkým tlakem do zadní strany stehna donutil mladíka, aby posunul nohu dopředu a tak krásně poskytl prostor pro bloudící ruku a prsty.
Znovu sebou trochu cukl, když se kluzký prst dotkl jeho otvoru. Bylo to překvapením, neznámostí toho pocitu, rozhodně ne bolestí. Naopak to, jak prst klouzal po napnutých svalech, bylo to nejpříjemnější, co kdy zažil včetně toho, když Remus kouřil jeho penis. Dlouze vydechl, zavřel oči a vyklenul boky trochu dozadu, aby prsty cítil ještě intenzivněji. Jasně toužil po tom, aby vnikly do jeho těla, což mu prostě přišlo momentálně naprosto přirozené.
Remus jeho nevyslovenou tužbu rád vyplnil. Jeden jeho dlouhý prsty pomalu pronikl do Harryho těla, pozvolna si razil cestu mezi sevřenými svaly a pak se začal pomalu pohybovat. Nemohl jinak než zasténat.
"Tak ochotný," zašeptal Remus a pomalu přidal i druhý prst.
Bylo to neznámé, ano, ale zároveň naprosto přirozené jako všechno, co se doteď dělo. Nedokázal se ubránit tomu, aby tiše nevzdychal. Netušil, že pouhé laskání prsty a roztahování může být tak příjemné a to se ještě Remus nedotkl nejcitlivější části jeho těla. Jakmile to udělal, jakmile se dotkl toho malého uzlíku v jeho těle, prohnul se v zádech a skoro vykřikl. Chtěl rozhodně víc.
"Udělej to... Teď," škemral o to, aby konečně ve svém těle ucítil i něco víc než jenom obratné prsty. I tohle jeho přání bylo bez prodlení vyslyšeno.
Prsty opustily jeho tělo, cítil, jak se za ním Remus přisunul ještě blíž, až se hrudí dotýkal jeho zad, a pak dotek něčeho tvrdého a horkého mezi půlkami. Milencův penis se o něj zatím jen trochu otíral, ale i to mu rozbušilo srdce na nejvyšší obrátky.
"Jsi můj," zašeptal mu místo nějakého ujištění, že to nebude bolet, a začal pronikat do jeho těla. Zprvu to byl jen tlak, který přešel v něco vzdáleně připomínajícího bolest. V ten okamžik pevně zatnul prsty do prostěradla a semknul rty, protože co kdyby to vzápětí zabolelo, on by se neovládl a vykřikl. To by pak byl konec a to nechtěl. Nic takového se ale nestalo, bolest nepřišla. Penis překonal prvotní odpor a vklouzl do Harryho těla, jako by to bylo jeho nejpřirozenější místo.
Pronikal hlouběji a hlouběji bez toho, aby působil bolest nebo to bylo nepříjemné. Uvolnil se, už nebylo proč zadržovat stisknutými zuby zvuky, které se mu draly z hrdla.
Remusova dlaň mu přejela po břiše a sevřela penis, který začala zpracovávat v rytmu přírazů do jeho zadku. Ta dvojí rozkoš už mu nedovolila udělat nic víc, než jen zaklonit hlavu, složit si ji na vlkodlakovo rameno a plně si to užívat. Zapomněl na celý svět kolem sebe, teď byli jen oni dva.
Horká dlaň na penisu, která ho třela se zkušeností i něhou, a pak tvrdost hluboko v jeho těle, která s každým pohybem zavadila o citlivý bod a poslala mu do všech končetin nádherný záchvěv.
Netušil, jak dlouho to trvá, a bylo mu to docela jedno, protože i čas přestal existovat. Tohle bylo něco, co mohl zažívat do nekonečna, což zřejmě hodlal Remus zajistit, protože několikrát, když už si myslel, že víc nevydrží a opět vyvrcholí, muž přestal laskat jeho penis a na chvíli se přestal i pohybovat, čímž celý akt prodloužil. Bylo to sice frustrující, ale o to víc pak uvolňující, když konečně s hlasitým stenem vybuchl.
Vlna vyvrcholení se přes něj přehnala, aby si trochu malátnou myslí uvědomil, že Remus není hotový. U hlavy se mu ozvalo jemné zavrčení, po kterém byl docela prudce převrácen víc na břicho. Neudělal ani pokus se bránit, náhlá divokost byla stejně příjemná jako předešlé pomalé milování.
Mužovy prsty se mu ostře zaryly do boků, až ho donutily prudce vydechnout, snad s náznakem bolesti. V několika dalších přírazech, hrubších než doposud, upokojil svůj chtíč i Remus a dal ho najevo hlubokým hrdelním stenem u jeho ucha.
Změklý penis opustil pozvolna jeho tělo, ale Remus se ho nepřestal dotýkat, naopak si ho k sobě pevně přitáhl a opřel si hlavu o Harryho záda. Bylo to příjemné. Netoužil se sice po sexu mazlit, ale obejmutí se mu líbilo, protože se v něm cítil bezpečně.
"Miluji tě," zamumlal jen tak, prostě že to chtěl říct a chtěl, aby to Remus věděl.
"A já miluji tebe," dostalo se mu tichého ujištění. "Jsi můj," dodal ještě samozřejmě.
Harry se tomu usmál, malinko souhlasně přikývl a pak už nechal únavu, aby ho pohltila a ukolébala ke spánku.
°°0°°
Dnes byl měsíc jen slabým couvajícím srpečkem, bezmála nov, takže zvíře v něm bylo prakticky nejklidnější z celého měsíce. Sám Remus byl ale jako rozpolcený, jako rozervaný a zároveň neuvěřitelně šťastný. Nikdy si nepomyslel, že by mohl být takhle šťastný s někým jiným než se Siriusem, ale už před časem se přesvědčil o opaku a dnes si to jen potvrdil.
Obrátil se od okna k posteli, kde ležel Harry schoulený do klubíčka, nahý, s přikrývkou nahudlanou mezi nohama a rukama až pod hlavu. Trochu jako malé dítě, přesto už z velké části dospělý a navíc Remusův druh.
Poprvé to pocítil, když tu byl Harry naposledy, plně se to rozvinulo a on se o tom ujistil, když zachraňoval mladíka před falešným Moodym, a dnes se to potvrdilo a zpečetilo. Nechápal, jak se to mohlo stát nebo co bude dál, ale měl dva druhy a oba je bezmezně miloval.
Dlouze si povzdechl a promnul si náhle bolící hlavu a to na migrény netrpěl.
Bude se muset informovat o tom, co to všechno znamená a jak je to vůbec možné, protože doposud jen slýchal historky, že se něco takového stalo, ale nesetkal se s nikým, kdo by o tom věděl něco víc. Každopádně to bude do budoucna velký problém, protože si dost dobře nedovedl představit, jak to vysvětlí jak Siriusovi, tak Harrymu. Snad kdyby to byli dva lidé, kteří se neznají, nemají mezi sebou žádný vztah, pak by to bylo snazší, ale oni dva byli prakticky rodina. Bylo to, jako kdyby miloval jak otce, tak syna. Věděl ale jistě, že bude potřebovat čas, než vymyslí, jak jim to říct a vysvětlit. Do té doby jistě bude hodně náročné být jim obou k dispozici, ale Remus se nebál. Výzvu přijímal statečně jako skutečný Nebelvír a zároveň i s nadšením, protože představa být s nimi ho naplňovala hřejivým pocitem.
Vstal z parapetu, uložil se do postele a objal Harryho pevně kolem těla.
KONEC
Poznámka autorky: Povídka ním tímto končí, ale nezoufejte, hned na ni navazuje další. Nezapomeňte proto číst i následující díl s názvem "Nerozhodnost lásky" který začnu v brzké době zveřejňovat.
Tuto povídku dám k dispozici ke stažení, hned jak to bude možné. Musím ji znovu poskládat do office a ještě převést do wordu. Nevím jestli to stinu dnes, uvidím.
Za betování děkuji Adelaine, která se ujala větší části této povídky a myslím že rozhodně pozvedla její standart. Navíc je trpělivá se všema mejma hrubicema.
A za komentáře k minulé kapitole děkuji těmto lidem: belldandy, Saskya, xlovexx, bacil, Baterka, samuel a bobo. Děkuji i všem ostatním kdo povídku četli, nebo kdo komentoval dřív a pak už ne. Těším se na vaše komentáře k epilogu a pokud nechcete komentovat, tak alespoň prosím klikněte v anketě. Děkuji.