Nedostupnost přátelství - 8. kapitola

Věnování: Celou tuto část stejně jakou kousek z části předešlé, kde je Remus a Sirius, věnuji Styx a děkuji jí za její dlouholeté přátelství.

 

Nevěděl, co by na to měl odpovědět. Ano, bylo to tak, ničím se nedala pravá a skutečná láska prokázat víc, než když se změnil Patron. To nemohlo zastínit žádné veřejné přiznání, žádné dary, žádné horečné doteky plné vášně. To vše totiž mohl člověk předstírat, podoba Patrona však vycházela z jeho nejniternějších pocitů, kde se lhát nedalo.
Přesto nemohl... nechtěl... toužil věřit. Musel pryč, utíkat co nejrychleji to jde, přesto si uvědomil, že místo toho, aby vyběhl ven ze dveří, které už byly volné, dělá dva dlouhé kroky k Siriusovi.
Vztáhl ruce ještě dřív, než se vůbec mohl svého druha dotknout. Jakmile ovinul ruce kolem pasu svého druha, pak už si byl jist, že ho nebude moct nikdy pustit. Stejný pocit, jen mnohonásobně intenzivnější, měl, když přitiskl své rty na Siriusovy s divokostí, která vyvěrala z mnoha let odpírání.
Sirius mu objetí vrátil se stejnou intenzitou a polibek přijal s nadšením příznačným pro jeho povahu. Byla z něho cítit zbrklost, která mu dodávala zdání nezkušenosti, přestože se společně líbali snad milionkrát. Rukama vjel s naprostou samozřejmostí dlouholetého milence pod Remusovo sako, pohladil ho po zádech a začal vytahovat košili ven z kalhot, aby se následně dotkl teplé, zjizvené kůže.
"Remusi," zamumlal, když odtrhl své rty od jeho, ale jen proto, aby se vydal na pouť po jeho krku. Remus zaklonil hlavu dozadu, nastaviv beze strachu svoje hrdlo Siriusovým ústům, stejně tak i zubům, které taky vzápětí ucítil, jak sevřely kůži těsně nad límečkem košile. "Tady ne," šeptl duchapřítomně Sirius, který byl z nich dvou zřejmě naprosto neochoten milovat se v místnosti s bubákem, protože samotnému Remusovi to bylo momentálně docela jedno. Klidně by se spokojil s tvrdou zemí, kde by znovu divokým milováním obnovil to přízračné pouto mezi nimi.
"Ano... dobře," souhlasil, i když by klidně zůstal, jenže už neměl na výběr. Cokoliv, o co si Sirius řekl, by teď od Remuse dostal, i kdyby to mělo samotnému vlkodlakovi ublížit nebo být nepříjemné.
Nechal se bez řečí odvést do Siriusova pokoje, který byl naštěstí jen o pár dveří dál, ovšem ani tak nenechal své ruce v klidu. Prostě se ho musel dotýkat, zatímco šli po chodbě. Stáhnul svému druhovi sako z ramen, stejně jako to udělal Sirius jemu, a začal rozepínat košili. Své boty pak nechali jen tak povalovat v cestě, jak si je ve spěchu skopávali z nohou.
Proto, když za sebou Remus poslepu zavřel dveře pokoje, byli už oba zčásti nazí. On sám měl košili staženou z ramen, které druhý muž zasypával polibky, a Sirius už měl košili pryč a Remusovy ruce bloudily po jeho zádech. Vnímal při tom doteku každý provazec silných svalů pod svou dlaní stejně intenzivně jako polibky, kterými Sirius laskal jeho hruď. A obojí to bylo nepředstavitelně vzrušující, docela jinak, než když si bral do postele normálního člověka.
Však také Sirius nebyl normálním milencem, byl to jeho druh, jeho láska a odteď až navždy jediný středobod vesmíru.
"Siriusi... můj Siriusi," zašeptal. Zapletl prsty do vlnitých vlasů, zvedl Siriusovu hlavu a hluboce ho políbil, jazykem přitom ochutnával jeho sliny, které měli chuť kari a cigaret, společně s nezaměnitelnou příchutí, která patřila jen Siriusovi. Nemohl se toho nabažit.
Zatlačil na nahá ramena, čímž svrhl svého druha na postel a vyvolal odezvu v podobě veselého smíchu naplňujícího místnost. Shlížel na napůl nahého, smějícího se Siriuse, tak jako už tisíckrát předtím, a i tentokrát ho ten pohled uchvátil.
"Krásný... jsi tak krásný," musel to prostě říct, jinak by se těmi slovy udávil, kdyby je potlačoval.
"Ty taky," usoudil stále rozesmátý Sirius, posunul se na posteli do středu, pohodlně se uložil hlavou na polštáře a vztáhl obě ruce v gestu zvoucím Remuse do objetí jeho pevných paží. Zdržel se jen okamžik, během kterého se zbavil košile, než to pozvání vyslyšel.
Přitiskl svou zjizvenou hruď na Siriusův potetovaný hrudník. Hezky kůži na kůži tak těsně, až bezmála cítil tlukot jeho srdce. Zároveň se svým tvrdým penisem, který už se mu nepříjemně tísnil v kalhotách, opřel o stehno, které přímo zvalo k tomu, aby se o něj otíral a trochu svému vzrušení ulevil. Sirius jeho touhu vyslyšel, a zatímco rukama bloudil po jeho zádech, nohu trochu zvedl a přitlačil, čímž vyloudil z Remusových rtů tiché zasténání.
I když to bylo příjemné, nebylo to ani zčásti to, po čem skutečně toužil. Sáhl dolů k zapínání Siriusových kalhot, které okamžitě rozepnul, a společně s prádlem stáhl tenhle poslední zbytek zbytečného oblečení z milencova těla a hodil ho stranou.
Jediný pohled na nahého Siriuse s penisem vztyčeným vzrušením, stačil k tomu, aby měl dojem, že jeho vlastní kalhoty asi prasknout, což se mu nestalo už od školních let. Do úst se mu nahrnuly sliny, které se rozhodl okamžitě prakticky využít, dřív než mu začnou vytékat po bradě.
Bez váhání, které by tu snad po těch letech mohlo být, se sklonil a objal Siriusův penis rty. Pomalu ho nechával klouzat do své pusy, stále hlouběji, povzbuzovaný těžkým dechem a jemným sténáním svého milence.
"Merline... Remusi..." slyšel nad svou hlavou roztřeseně, když pohltil větší část Siriusova penisu. Nic neslyšel raději než tahle slova a po ničem tak dlouho netoužil jako po nich.
Nezáleželo, že ho bude z nepohodlné pozice bolet za chvíli v zádech, stejně jako v doširoka otevřené čelisti, nejpodstatnější bylo uspokojit Siriuse. Donutit ho sténat, možná i prosit.
Sevřel rukou Siriusův bok a druhou se opřel o postel, takže jeho penisu se věnoval výhradně ústy. Sjížděl prakticky po celé jeho délce rty, sál ho a olizoval, když ho měl v sobě. Někdy ho nechal vyklouznout ven, a pak ho laskal špičkou jazyka. Každý jeho pohyb, každý dotek, byl odměněn zasténáním nebo alespoň pohybem pánve, což značilo, že je Sirius opravdu spokojený.
Víc než spokojený. Sevřel Remusovu hlavu a vtlačil si ji víc do slabin. Jednou rukou ho držel a druhou svíral jeho rameno. Ani jedno z toho ale Remusovi nevadilo, naopak mu to připomínalo staré časy, kdy milování bylo pro ně naprostou samozřejmostí. Stejně tak to byl i příslib věcí příštích.
"Víc... prosím, o něco víc!" povzbuzoval ho Sirius k větší usilovnosti, podle chraplavého hlasu a chvění těla ne moc vzdálený od orgasmu. Mohl sice naopak své snažení zmírnit, prodloužit slastné trápení svého milence, ale neviděl důvod, proč to dělat. Dovedl si představit všechnu tu sexuální frustraci, která se za roky nahromadila v Siriusově těle, a netoužil po ničem jiném, než mu ji pomoct vybít. Vyslyšel proto jeho přání a usilovně pokračoval, dokud nepocítil jasné pnutí v penisu, který měl v puse.
Trochu se odtáhl, ne ze štítivosti, ale proto, že se nechtěl dávit sprškou semene, které vzápětí dopadlo na jeho jazyk společně s tím, jak Sirius slastně zasténal a vypnul slabiny vzhůru.
Důkladně očistil povadající penis, vychutnávaje si něco, co už dlouho na jazyku neměl, a pak se vytáhl nahoru, aby se mohl podívat Siriusovi zpříma do očí. Jeho milenec a druh se tvářil nanejvýš spokojeně jako někdo, kdo dostal přesně to, po čem toužil, a teď by nejraději spal. Přes veškeré své uspokojení, které ho zřejmě skutečně ukolébávalo do dřímoty, přejel dlaní po Remusových zádech, usmál se a přesunul své ruce k zapínání kalhot.
"Předpokládám," zabroukal, rozvernost sama, "že jsi od našeho posledního milování nezměnil názor a zase budu dole?" dokončil s jemným dotazem v hlase, zatímco stáhl kalhoty z Remusových štíhlých boků a rukou se chopil penisu, který začal zlehka třít.
"Ano... přesně tak," odpověděl mu polohlasně, boky pohyboval proti laskající dlani. Byl by pro Siriuse ochoten udělat snad úplně cokoliv, ale potřeba dominance, která pro něho byla přirozená, pořád vyhrávala. Neuměl si ani představit, že by to byl on, kdo si klekne na všechny čtyři a nechá Siriuse, aby si užíval.
"Já si to myslel," zlehka se zasmál, nezněl ani trochu zklamaně, a škádlivě olízl vlkodlakův krk. Pustil Remusův penis, zlehka ho od sebe odstrčil, ale jen proto, aby se postavil na všechny čtyři.
Byl trochu překvapen Siriusovým jednáním, vždycky si myslel, že má rád, když se přitom sobě navzájem dívají do očí, přesto tu teď nastavoval zadek a svá záda. Ne, že by na jednom či druhém způsobu bylo něco nepřitažlivého, naopak, nic se Remusovi nelíbilo víc než dvě pevné půlky Siriusova zadku, ale trochu ho to prostě zarazilo, protože to vybočovalo z toho, co o svém druhovi a milenci věděl.
"Nekoukej tak pitomě," pořád to říkal se smíchem. "Je to prostě už nějaký ten čas, co jsem tohle... nebo vůbec něco... dělal, tak prosím se vší opatrností, ano?" pozvedl škádlivě obočí. Nemyslel to docela vážně, ale v jeho hlase byla znát i skutečná žádost, kterou rozhodně nehodlal Remus ignorovat.
"Budu to dělat stejně pomalu, jako by to bylo poprvé," slíbil chraplavým hlasem, navíc přidal několik vřelých polibků na záda svého milence, tak i na půlky.
"Hmm, tak moc pomalu nemusíš, ale trochu přípravy bych ocenil," skoro vrněl pod Remusovými doteky, což dělalo vlkodlakovi nanejvýš dobře a ještě víc to povzbuzovalo jeho vzrušení.
Chtě nechtě musel odtrhnout své ruce od Siriusova těla, zbavit se kalhot spuštěných do půlky stehen a, co je hlavní, sáhnout do nočního stolku pro lahvičku oleje. Na chvilku, když se přehraboval v tom bordelu, co tam byl, ho pohltila panika, že ji tu snad jeho milenec nemá, to by ji pak museli hledat nebo se uchýlit jen k rukám a puse.
Naštěstí ji našel a vrátil se zpátky k čekajícímu Siriusovi, který se mezitím pohodlně usadil s nohama roztaženýma, jak krásně nabízel svůj zadek a úzký vstup do těla jen a jen Remusovým prstům a penisu. Pro vlkodlaka nemohl být lákavější pohled než jeho partner, který je mu bezmezně oddán.
Začal hladit otvor. I přes Siriusova slova nebylo potřeba příliš času, aby ho dostatečně uvolnil a připravil. Vlastně stačilo jen pár doteků a pohybů prstů, aby si byl Remus podle milencových vzdechů a přerývaného povzbuzování jist, že to bohatě stačilo. Jako vždycky to prostě jeho druh přeháněl s tím, že zapomněl všechno, co se naučil, a fňukal, protože přesně to míval Sirius docela často ve zvyku.
Nanesl olej na svůj penis, rozetřel a konečně dal průchod tak dlouho odpíranému. Snažil se do Siriusova těla vnikat pomalu, ale nebylo to moc úspěšné, protože jeho chtíč a touha konečně pocítit to svírající horko ho ovládla. Dokázal se ovládat jen při pronikání prvních pár centimetrů, pak uchopil Siriusovy boky a prudce vyrazil pánví dopředu, pohřbívaje svůj penis v jeho těle. V ten okamžik byl sevřen horkem a stiskem tolik postrádaným, že ho to nutilo výt, místo toho jen zasténal.
"Sakra!" vydechl Sirius, dokonce snad opravdu s náznakem bolesti v hlase. Zarazilo ho to a donutilo se trochu stáhnout z jeho těla.
"V pořádku?" zeptal se polohlasně, zároveň přitiskl na záda své rty, jak se snažil svého partnera bezděky utěšit, kdyby mu snad skutečně něco udělal.
"Ale jo," odfrkl si Sirius, "Dělej... nepřestávej," nabádal ho dalšími slovy k aktivitě, stejně tak i vyšel zadkem vstříc, jak žádal o víc. Nedalo se neposlechnout, když byl tak ochotný a chtivý. Nikdo, s kým se kdy miloval, netoužil po dotecích tolik jako právě Sirius, o tom byl přesvědčen, i když to klidně mohlo být zdání způsobené láskou, kterou k němu choval.
Trochu podepřel jeho boky, aby měl muže v lepším úhlu a začal se pohybovat. Tolik mu ten pocit scházel, až měl dojem, že se udělá dřív než za svých mladých let. Celkem o tom nepochyboval podle toho, jak intenzivně jeho tělo na horké sevření reagovalo.
Odpoutal své myšlenky tím, že hladil Siriuse po zádech i po hrudníku. Tušil, že tak brzy ho znovu nevzruší, nebyl žádný mladíček, nýbrž dospělý muž, ale i tak mu tím dával rozkoš. Sirius mu to oplácel tím, jak nadšeně vycházel vstříc každému přírazu, ať byl sebevíc tvrdý podle lidských měřítek.
Vzduch v místnosti byl naplněný vůní potu, což bylo pro Remuse sama o sobě vzrušující, ale také steny, vzdechy a občasným heknutím nebo peprným slůvkem, které Siriusovi uniklo přes stisknuté rty .Dohromady to všechno byla milovaná, vzrušující a zároveň i uspokojující kombinace, která by ho snad sama o sobě dokázala dovést k orgasmu i bez úzkosti těla, ve kterém uspokojoval svou touhu.
Tlak ve slabinách jasně naznačoval, že mu stačí už jen jeden nebo dva přírazy, než ho zaplaví orgasmická rozkoš. Hrubě se vrazil do milencova těla, až musel Sirius zatnout ruce do povlečení, aby se udržel na místě. Zaklonil hlavu a s něčím, co by se klidně dalo považovat za zavytí, vyvrcholil.
Ponechal si chvíli, během které se ještě několikrát pohnul v horkém těle, načež klesl vedle svého druha na postel. Ne, nebylo to to nejlepší, co společně uměli předvést, ale po tolika letech, kdy byli odloučeni, to Remusovi přišlo jako to nejúžasnější milování na světě. Vůbec tu nešlo o samotný sex, tohle bylo o upevnění jejich partnerského vztahu, což se taky stalo. Vlk v jeho nitru jen spokojeně mručel nad tím, že má po boku svého druha, ke kterému se stačí jen natáhnout, aby ho cítil, a vzít do náruče. Nemusel to ani udělat, protože Sirius sám se posunul tak, že si složil hlavu na Remusovu zjizvenou hruď, kde se taky pěkně uvelebil.
"Můj Sirius," oznámil velmi důležitě, když ho pažemi pěvně objal kolem těla.
"Ano, tvůj," souhlasil druhý muž polohlasně. Teď už byla jasně znát ospalost, které se asi už nehodlal ani bránit. Remusovi se spát nechtělo, ale bez váhání svůj hrudník nabízel jako pohodlný polštář, pokud o to Sirius stojí.
Stočil hlavu, nos zabořil do hustých hnědých vlasů vlhkých potem, vdechl tu vůni a zavřel oči. Nemohl být spokojenější.
 
°°0°°
 
Když otevřel oči a pohled mu padl na nahá záda, tak si nemohl přesně uvědomit, kdy přesně usnul, ale bylo to jedno. Držel v náručí Siriuse, svého druha, a oba poklidně spali v jeho pokoji, tak proč by měl bádat, jak se to stalo.
Přitáhl se blíž a přitiskl své rty na rameno. To sebou v odpovědi na dotek škublo a odkudsi zpod polštáře, kde tušil Siriusovu hlavu, se ozvalo zamumlání.
"Co?" otázal se pobaveným šepotem. Ne, nemohl si pomoct, aby svého milence nevyrušil ze spánku, kterého se určitě mumláním dožadoval.
"Povídám," řekl nahlas Sirius, když si sundal polštář z hlavy, "aby sis došel do koupelny pomoct sám. Mě bolí zadek." Snad kdyby se k němu vzápětí neobrátil s tváří rozzářeným, veselým úsměvem, mohl i jeho slovům věřit. Takhle si jen dotčeně odfrkl.
"No tak prosím, já se nebudu vnucovat," předstíral, že je uražený. Pravdou ale bylo, že nějaké nevnucování se už teď bylo velmi obtížné. Ano, odešel by, kdyby ho o to Sirius upřímně požádal, jen nevěděl, jak by na to zareagoval.
"Já chci, aby ses vnucoval," odporoval Sirius. Přitáhl si ho k sobě, objal ho a políbil s nadšením skoro dětským, kterým říkal, že i jemu jejich společné probouzení se v jedné posteli nesmírně chybělo. Remus mu jak polibek, tak i hlazení po zádech, kterého se mu od něho dostávalo.
Odtáhl se a zahleděl do milované tváře. Znal už každý rys jeho tváře, včetně nových vějířků vrásek a jizvy v obočí, které se objevily až po jeho návratu z Azkabanu, přesto tu tvář teď mapoval konečky prstů.
"Dokážeš se v něj i proměnit?" zeptal se náhle zcela bezpředmětně. Jak si prohlížel Siriusovu tvář, ho napadlo, že když se změnil jeho patron, mohlo se změnit i zvíře, ve které se měnil. Nebylo to pravidlem vždy, ale většinou to tak bylo, že patron představoval zároveň i čarodějovu zvěromágskou podobu. Když byly podoby odlišné, pak to bylo většinou jen v rámci druhu, jako například, že Patron byla lvice, zatímco zvíře, ve které se čaroděj proměňoval, byl lev.
"Zatím jsem to nezkoušel," přiznal. "Víš, že když se mi konečně podařilo se změnit v Tichošlápka, tak jsem měl trochu problém s jeho instinktivní stránkou."
"Myslíš tu část, kdys očůrával rohy nebo tu, kdy jsi ojížděl děvčatům ze sedmáku nohy?" zeptal se se smíchem, úmyslně ho tím škádlil.
"Hele, jako prr! Jen jsem očůrával rohy, to o nohách sedmaček si vymýšlíš," ohradil se dotčeně, pobavený zároveň. "Já to ale myslím vážně. Netroufám si změnit se v čistokrevného vlkodlaka bez dozoru. Co když budu příliš divoký, abych se sám změnil zpátky. Víš, že něco takového se může stát. Navíc mě napadlo, jestli nejsem také nakažlivý. Nechtěl bych někoho pokousat, a udělat tak z něj vlkodlaka."
Přikývl. Siriusovy argumenty byly logické a správné. Zvěromagii provozovali jen ti nejnadanější a nejdisciplinovanější z pádného důvodu. Všechna kouzla nebo lektvary sloužící ke změně podoby měly svou omezenou působnost. Proměněný zvěromág mohl zůstat zvířetem po libovolnou dobu, klidně i navždy a proměna zpět v člověka chtěla daleko víc soustředění, než se stát zvířetem. Bylo třeba sebrat svou lidskou mysl, oddělit ji od zvířecích instinktů, zkoncentrovat a pak proměnit své tělo. Remus to znal jen teoreticky, ale pamatoval si na incident, kdy Petr zůstal nechtěně tři dny krysou, než přišli na kouzlo, které ho změnilo zpátky. Nechtěl, aby se něco podobného stalo i Siriusovi.
"Máš pravdu. Bude lepší, když zkusíš, jestli jsi zlovlkem ve své zvířecí podobě, jen když tu budu s tebou, abych tě mohl případně změnit zpátky," souhlasil s ním, pak přešel v myšlenkách i slovech k druhému problému. "Jestli jsi nakažlivý, nevím. Už samotný fakt, že máš za Patrona magické zvíře, je zvláštní. Stejně jako nevíme, jestli je vůbec možné, aby se odrazil tvůj magický Patron ve tvé zvěromágské podobě, nevíme ani to, jak moc autentický budeš. Neřešil bych to, dokud nebudeme vědět jistě, že se tvá zvířecí podoba změnila. Klidně můžeš být dál Tichošlápkem. Je totiž možné, že jsi měl Patrona zlovlka už v minulém roce, nebo dokonce ještě před svým uvězněním," snažil se, aby to neznělo moc nadějně. "Jen jsi o tom nevěděl, protože jsi Patrona nevyvolával v plné hmotné podobě."
"Máš pravdu! To mi ani nedošlo, že je to zvláštní," ušklíbl se, docela dost povýšeně a arogantně, což mu vždycky šlo velmi dobře. "Víš, kdo další z našich známých má Patrona magické zvíře?" zeptal se.
"Ne, nevím," připustil svou neznalost. Taky nemusel přeci vědět všechno, co se kolem šustne nebo co se kde píše. Lidé si ho často pletli s chodící encyklopedií, kterou rozhodně nebyl.
"Brumbál," informoval ho Sirius důležitě. "Jeho patron je fénix, alespoň to jednou říkal, když jsme ho s Jamesem trochu připili silnou kořalkou. Ale kdo ví, jestli je to pravda, vzápětí totiž... co si pamatuji... začal vyprávět sprosté vtipy o domácích skřítcích," zašklebil se, jen jak na to vzpomínal. "Zkusíme, jestli jsem zlovlk?" vypálil hned vzápětí.
Remus znejistěl. Nebyl připravený na to, že by se měl Sirius proměnit v něco tak nebezpečného, jako je čistokrevný vlkodlak, na druhou stranu ale bylo obtížné mu říct ne. Nebylo to přeci něco, co by ohrožovalo život jeho druha, nanejvýš tak jeho vlastní, protože ani jako vlkodlak by nedokázal silou těla vzdorovat zlovlkovi. Za každých okolností by musel použít hůlku a Siriuse poslat do bezvědomí, než by ho zase proměnil zpět.
"Dobře, tak to tedy zkusíme," souhlasil samozřejmě, i když se snažil výrazem i tonem dát najevo, že se mu takové experimentování hned po ránu nezamlouvá. "Jen si podám hůlku. Tak pro jistotu."
Uvolnil se ze sevření, spustil nohy z postele a natáhl se pro svoje kalhoty, odkud vytáhl hůlku. Byl vděčný, že si ji večer nezaložil do saka, jak byl zvyklý, ale ve spěchu ji strčil do kapsy. Teď si ji připravil pevně do ruky a obrátil se čelem k Siriusovi.
"Tak jdi na to, a až budeš ve zvířecí podobě, tak se snaž nedělat prudké pohyby nebo vrčet. Nechci tě omráčit, pokud to nebude nutné," požádal ho ještě, přidávaje varování.
"Klid, budu jen vrtět ocasem," dostalo se mu ledabylého ujištění ze Siriusových úst, které ho ale vůbec neutěšilo. Znal svého milence už dlouho, proto si byl jist, že hned, jakmile zjistí, že má obří tělo zlovlka, začne vrčet, ježit se a předvádět se, jaký je obrovský chlapák. Duševně se na to připravil.
"Jdu na to," varoval ho.
Mohl se proměnit vleže, poloha neměla na samotný proces proměny žádný vliv, ale kleknout si na všechny čtyři, jak to Sirius právě udělal, usnadňovalo přizpůsobení se novému tělu. Zkrátilo to pocit dezorientace z nových končetin, ocasu a jiné polohy hlavy.
S tím, jak se Sirius soustředil na svou proměnu, mohl Remus vidět lehké tetelení magii kolem nahého klečícího těla, stejně jako jasně viděl přízračnou proměnu. Už v polovině si byl jistý, že ze Siriuse nebude Smrtonoš, protože jeho tělo se příliš zvětšilo.
Okamžik na to se jeho podezření potvrdilo, když se na posteli protáhl obrovský zlovlk. Nikdy takové zvíře neviděl, jen na obrázku v knihách, proto ho nesmírně překvapila jeho velikost i jeho černá srst, která na pár místech přecházela v temně indigovou modř, jakou mívá noční obloha. Oči měly modrou barvu jako vždy, přestože zlovlk měl jinak duhovky oranžové až rudé. Mírně vyceněné tesáky zase perleťovou, stejně jako drápy přikryté z větší části temnými chlupy. Stavbou těla připomínal hodně vypaseného vlkodlaka, zejména pak ostře trojúhelníkovou hlavou.
"Siriusi... Tichošlápku?" zeptal se opatrně, hůlku pozvednutou před sebou. Dlouhou napjatou chvíli se zvíře před ním jen rozhlíželo zmateně po okolí, jako by to snad nebyl skutečně uvnitř Sirius, ale dezorientovaný zlovlk, a pak se jeho ocas nadšeně rozhoupal ze strany na stranu v jasně přátelském gestu. Obrovská hlava se natáhla dopředu k Remusovi a uši se trochu sklopily.
"Chceš podrbat?" ptal se pro jistotu, když pořád opatrně nesl svou ruku k černému kožichu, do kterého vzápětí zabořil prsty. Srst byla silná, tuhá, ale zároveň příjemná na dotek, asi jako třeba srst medvíděte. Náhle pochopil, proč kouzelníci dřív lovili zlovlky, aby jejich kůže vydělali a ušili z ní drahé kožichy pro rozmazlené movité čarodějky. Jak hleděl na Siriuse v jeho velmi majestátní podobě, drbal ho a nutil tak slastně mručet, ta představa, že by mohl být zlovlci zabíjeni, ho rozobila. Nebylo to logické, to jenom zvíře v něm spojilo Siriusovu zvěromágskou podobu se skutečnou šelmou z Alp.
"K čertu s lidmi!" zavrčel vztekle. Chytl Siriuse kolem mohutného krku a přitáhl si ho na nahou hruď, jedno, jestli byl třeba nebezpečný a tohle by ho donutilo k útoku. Zabořil mu hlavu do chlupů a zavřel oči. Jasně cítil, jak se veliké tělo v jeho náruči mění a z chlupů se stávají vlasy, když se vracelo do lidské podoby, ale oči neotevřel, dokud na něj jeho druh nepromluvil.
"Co se stalo?" zeptal se zmateně, "Vždyť jsem se ovládal i ve své nové podobě."
"Nic," odtáhl se od jeho hlavy a usmál se. "Jsi opravdu nádherný, Siriusi. Zlovlk je myslím nejkrásnější zvíře, ve které by ses mohl proměňovat, dokonce hezčí než Smrtonoš. Jen ti asi budeme muset vymyslet nové jméno, protože při své velikosti a děsivosti se už nebudeš moci nikam tajně plížit."
"Nesmysl. Stejně jsem Tichošlápek jen proto, že jsem se uměl nepozorovaně vetřít do dívčích sprch," ubezpečil ho, že se mu jeho staré jméno líbí. Klesl mu hlavou na klín a usmál se.
"Tak dobře, Tichošlápku," souhlasil, protože jak by mohl říct ne.
 
 
 
Poznámka autora: Za komentáře k předešlé kapitole děkuji: bacil, xlovexx, Bobo, L.Lynx, belldandy a Adelaine. Za obetování této části děkuji Adelaine. Další díl bude nejspíš za týden, uvidím jak se stihne betování, jak já budu mít náladu a tak dále. Takže přeji příjemné čtení, každý komentář potěší a když nevítě jak komentovat nebo se vám nechce, tak alespoň klikněte v anketě. Děkuji předem všem.

Komentáře

pojmenování

Líbí se mi, že konečně někdo dokáže vysvětlit ty přezdívky. Moony - chápu Remus za úplňku mění ve vlkodlaka, je pod jeho vládou. Dvanácterák = král zvířat v keltské mytologii. Ale červíček podle konce ocásku a Tichošlápek kvůli proniknutí do dívčí koupelny, jak originální.!! Dobré.

-

No, však víš, že můj pár tohle taky přímo není, ale .. uá.. Nic, co jsem si od tebe dosud přečetla, mě nepřipravilo na takovou vášnivou scénu. :) To bylo teda něco. "Štěňátka" together for ever! :) Juj, teď se vážně budu bát o Siriuse, protože nechápu, jak chceš po tomhle ty dva rozdělit jinak než krutým násilím. :)

Děkuji

Ano, myslím že tady jsem se opravdu vžila do Remusovi lásky vůči Siriusovi. Jak ale víš, tak to u mě je a jsem si toho plně vědoma. Moje povídky jsou jako horská dráha, jednou něco silného a emotivního a pak taková ehm ptákovina, že se to číst nedá.
Navíc mám prostě štěňátka ráda :-D i když mají dohromady tak dvě stě padesát kilo a v noci bych je potkat nechtěla.

Kde je ?

Kde je Harryyyyyyyyyyyyyyyy?????? Lupina se Siriusem dohromady nějak nemusím, nevím proč, zvlášť je mám ráda, ale jako pár ne, ani nevím proč. Prosím příště něco o tom malém Nebelvírovi :-(

Děkuji

Nejni, vašnosto, nejni. Pravděpodobně tráví čas zavřený s Cedrikem v kumbále na košťata a nebo si u Snapea odpykává školní trest za... to že moc hlasitě dýchal do svého kotlíku z lektvarem proti senné rýmě. :-D Bude v příští kapitole.

.-)

Nádhera. Já nemám slov. Sedím a zírám :-D
Krásná kapitola. Ti dva jsou prostě úžasní a Siriusova nová proměna mně dostala. To je něco.
Moc se těším na pokračování :-)

Děkuji

:-D Ti dva jsou naše srdíčka.
Ano, teprve teď je to skutečné malé štěňátko, které by člověk rád pomuchlal. :-D

Přidat nový příspěvek