Jak je důležité míti Nevilla - Epilog
EPILOG
Uvnitř se doslova třásl štěstím, když si stoupal naproti Severusovi a bral ho za ruku. Slib, jež odříkal, byl myšlený smrtelně vážně. Každé slovo a každý úsměv. Byl šťastný. Tak moc štastný, že s klidem čelil kamarádům, kteří ho trochu popichovali a nevěřili, že je vůbec možné, aby se do Severuse vážně zamiloval. Giny dokonce nesměle a zaobaleně projevila názor, jestli to nedělá kvůli penězům. V totu šťastnou chvíli ho to nerozčílilo, jednoduše jí vymluvil, též zaobaleně, že by měl jakýkoliv materiální důvod být se Severusem. Vždyť ani nevěděl, jestli má jeho manžel nějaké peníze. Pokud ne, byl si jist, že než začne pracovat, úspory, co mu zůstanou po babičce budou stačit. Vždyť Severus i pracoval, sebe uživil, takže ne, zázemí mají dobré. I kdyby ne, nebylo to podstatné.
Když se slunce přesunulo nad hodinami v čele místnosti směrem k západu, tak ředitel navrhl, že by mohli dnešní oslavu ukončit a poskytnout novomanželům trochu soukromí. Mrkl při tom na Nevilla takovým způsobem, že byl mladík náhle červený nejspíše i na zadku. Dlouho se necítil tak v rozpacích a následná Ronova poznámka, když už sjížděli po schodech, že by si mohli zahrát dlouhou partii šachů, mu přidala další důvod k červenání se.
Vyšel na chodbu a nadechl se tamního čerstvého vzduchu nevonícího dorty ani jídlem. Za zády ucítil závan vzduchu, to když se k němu přiblížil jeho manžel. Obrátil se a usmál se na něj.
„Neville... máš už sbaleno?“ zeptal se Severus, malinko se nakláně dopředu, aby bylo zřejmé že mluví s Nevillem, ale vrhal pohled za jeho záda.
„Ještě ne,“ odvětil a nepatrně se ohléd, aby spatřil skupinku nebelvírů, včetně McGonagallové, jak je pozoruje. V duchu se tomu začal smát.
„Tak si dobal a kufr nech v pokoji, skřítci ho dopraví do mých komnat. Pak se převlékni a přijď za mnou. Heslo jsem změnil na tvé jméno, aby sis ho určitě pamatoval,“ trochu se ušklíbl a krátce se odmlčel, konečně na něj upřel svou černý zrak a ještě víc se naklonil k Nevillovu uchu, skoro až na hranici slušnosti, „Budu se na tebe těšit,“ dodal polohlasně.
Ta slova vyslala mladíkovi po páteři intenzivní zamrazení, mířící přímo do slabin. Těžce polkl a přikývl. Srdce se mu příjmně rozbušilo při představě svatební noci. Nejraději by se rozeběhl za Severusem hned, ale vážně si musel dobalit a převléct se.
„Já taky,“ odpověděl mu potichu, trochu se natáhl, jak chtěl manžela políbit, ale ten ucukl stranou.
„Ne tady,“ odmítl projev náklonnosti a znovu zabloudil pohledem na skupinku přihlížejících, aby dal jasně najevo, co mu vadí.
„Dobře,“ přijal to, dávno věděl, že být se Severusem s sebou přinese některé zvláštní věci, „Uvidíme se.“
Když odcházel s přáteli do Nebelvírská věže, tak za sebou cítil manželův pohled, intenzivní a vzrušující. Cítil se příjemně rozechvělý po celou dobu, co byli odloučeni. V pokoji pak naházel zbytek svých věcí, včetně skleněné baňky s dusivkou, do kufru tak rychle, jako ještě nikdy. Přátelé ho sledovali, zejména mírně se usmívající Harry, což bylo trochu divné, když uvědomil, že všichni okolo vědí, co se bude dít dnes v noci. A když se to tak vzalo, Harryho povzbudivé poplácání po ruce všechno jenom zhoršilo. Samozřejmě že měl obavy z milování, poprvé je holt poprvé, ale nepotřeboval k jejich rozptýlení celý strarostlivý famfrpáloýí tým nebo nedejmerlin celý Nebelvír. Naštěstí většina žáků netušila, proč už dnes odchází na noc pryč, jednoduše si mysleli, že už odchází někam do sirotčince a podle toho se k němu taky chovali.
Byl velice vděčný, že se jich zbavil a konečně se dostal do klidného sklepení. Rovnou k tapiserii s vlkem a přes ní do Severusových komnat. Hned si stáhl svetr, samozřejmě ne proto, že by tu chtěl manžela překvapit polonahý, jednoduše tu bylo horko, jako vždy. Volal Severuse a prošel celý byt, tedy kam se dostal, protože do laboratoře nemohl, nevěděl jak, a nikde ho nenašel. Došlo mu, že nejspíš ještě musel něco zařídit. Mrzelo ho to, byla to jejich svatební noc, první den kdy jsou oficiálně spolu, tak přeci měl být tady. Jenže co by mu neodpustil.
Dveře se otevřely a Severus vplul dovnitř zrovna, když přecházel nervozně kolem pohovky a uvažoval, jestli si na ní má sednout, jít se třeba vysprchovat a počkat v ložnici nebo prostě jen počkat v ložnici. Přestal přecházet a pokročil k manželovi, když v tom si všim třech krvavých šrámů na tváři. Jeho kroky se zrychlil, okamžitě byl před ním a zastavilo dřív než došel k laboratoři, kam mířil.
„Co se ti stalo?“ zeptal se starostlivě a zvedl ruku mírně vzhůru, jak se chtěl bezděčně dotknout krvavých šrámů. Severus uhnul.
„Malfoy. Parkinsonová mi přišla říct, že se Malfoy vzteká a nechce plnit své ptrefektské povinnosti. Šel jsem ho sklidnit a on mě obvinil z toho, že jsem poslal jeho otce do Azkabanu. Pak se mi pokusil dát facku, ale já uhnul. Zženštilí zbabělec!“ rozlobený, zároveň však i trochu ublížený stín mu přeběhl přes tvář, „Muž nebije otevřenou dlaní.“
„Měl by sis to ošetřit,“ řekl, nezajímalo ho, proč ho Malfoy uhodil ani jestli se muži fackují, hlavní bylo, jestli to Severuse bolí a jestli si to ošetří.
„To jsem právě chtěl udělat, když si mě nezastavil,“ utnul Nevillovu počínající starost, protáhl se kolem něj a zmizel v otevřených skrytých dveřích do laboratoře.
Poslouchal, jak Severus něco vytahuje a míchá a začínal se cítit skutečně nejistě. Jeho nejistota se změnila v obavu přesně v okamžiku, kdy uslyšel tříštění spadlé třecí misky na zem a Severusovi tiché nadávky. Manžel byl evidentně naštvaný a to se mu nelíbilo. Možná to bylo směšné, ale nechtěl se pomilovat s někým, kdo má vztek. Nebál se, že by mu kvůli tomu Severus ublížil, jen to bylo z principu nepříjemné.
Severus se vynořil z laboratoře, už se shojenou tváří, a dlouze se na Nevilla podíval. Co se mu odráželo v očích byla rozhodně touha. Dvěma kroky byl u mladého nebelvíra, pevně ho objal kolem pasu a přitáhl si ho k hlubokému, dravému, ale kontrolovanému polibku, beroucímu mladíkovi všechne dech z plic. Prohnul se v zádech a pevně sevřel manželova ramena. Vzápětí jen zalapal po dechu, když byli jeho ústa propuštěna a on konečně mohl pořádně nasát vzduch.
„Hmm. Budeš dlouho v koupelně?“ zeptal se Severus zcela mimo všechno, co se dělo, jeho ruka při tom opisovala po Nevillových zádech velké kruhy.
Zmateně zamrkal. Momentálně měl myšlenky úplně někde jinde, nebo spíš nikde. Mozku scházel kyslík a krev, takže vůbec neměl pomyšlení na koupelnu, i když to bylo logické.
„Uhm... já... ne, jen chvilku,“ odvětil, vážně docela dost zmatený, k tomu ještě hned na to ztratil oporu v zádech, když ho Severus pustil, takže se zapotácel dozadu a měl dojem, že si málem kecl na zadek. Jediný polibek mu docela vzal veškeré soustředění, byl bezbranný, zatímco Severus se zdál být naprosto v pohodě.
„Pak jdi první, protože já se tam zdržím,“ vyzval ho manžel a mávl rukou ke dveřím vedoucím do ložnice. Jak tam stačil Neville nehlédnout, když Severuse hledal, tak tam byly dveře do koupelny.
„Aha.. hm, ano, dobře,“ zamumlal, naprosto nechápaje, jak může být manžel tak v klidu, tak praktický. Nebyl si jistý, jestli se mu to líbí nebo ne.
Po cestě do koupelny zvažoval, jestli by chtěl spíš vášeň, jako zažíval před pár dny, nebo pomalé praktické milování, které ho podle všeho čekalo. Ani nevstoupil do koupelny a věděl jistě, že vášeň by se mu líbila víc. Severusuv klid a ovládání se jen způsobovalo, že se mu začínaly potit dlaně a přepadala ho úzkost z toho, co se bude dít. Úzkost byla sice na místě, obávat se neznámého nebo důležitých milníků v životě bylo přirozené, ale v jeho případě mohla snadno nabrat děsivé obrátky končíci psychickým zhroucením. Znal se. Buď jednat rychle nebo ztratit kontrolu nad svou obavou.
Pokusil se uklidnit teplou sprchou, stejně jako rutinou, když si skoro až do krve dřel zuby, ale moc valný účinek to nemělo. Ještě k tomu si zapomněl župan, takže musel použít jeden ze zdejších ručníku jak na utření, tak i na zahalení nejchoulostivějších částí těla. Jen doufal, že ho Severus nebude postrádat.
Vyšel se svou hromádkou oblečení v náručí zpátky do ložnice a první, co se stalo bylo, že zakopl o jakousi černou hromadu na podlaze ve které po delším pohledu objevil Severusův plášť, jen tak pohozený na zemi. Zvedl od něj oči a zarazil se.
Manžel stál jen v kalhotách a bílé košili, přičemž kousky jeho oblečení byly rozházené po zemi, jak šel od dveří ke koupelně a k posteli a svlékal si je při tom. Ruce měl složené na prsou, podobně jako když chtěl na někoho pouštět hrůzu, ovšem oči pod přimhouřenými víčky nebyly ani tak děsivě temné, jako zkoumavé a zaujaté. Klouzal pohledem po tom, co bylo vidět z mladíkova těla tak upřeně, až ho nutil se červenat.
Přešlápl nervozně z jedné bosé nohy na druhou.
„Koupelna je volná,“ pokusil se prolomit nastálé ticho neutrální poznámkou.
„Všiml jsem si. Tomu ty říkáš chvíle? Notnou dobu už tu přecházím a chystal jsem se tě vyhnat,“ kdyby mu koutky nezacukaly v úsměvu, nejspíš by to byla výtka, takhle to bylo jenom popichování.
Nevěděl, jak na to odpovědět, když tu stál prakticky nahý a značně v rozpacích. Severusovy koutky se zvedly ještě víc, jak se skoro až upřímně usmíval, pak uvolnil ruce. V jedné měl hůlku, zlehka ji mávl a přivolal si z postele pyžamo, jež se mu zavěsilo do vzduchu někam za zády a následovalo ho, kam se pohnul.
Otevřel pusu, zase ji zavřel a přitiskl si bezděčně šaty víc k tělu, když se Severus pohnul směrem k němu. Nervozita se opět rozptýlila, když milovaný muž narušil jeho osobní prostor a naklonil se k němu, aby ho skoro políbil. Tomu se vyhnul a rty přitiskl na Nevillovo rameno, což bylo níž, než kam se za celou dobu dostali.
„Pokus se mi tu neusnout,“ zabručel s jemnou dávkou nespokojenosti, pak už bylo slyšet jak dveře klaply, když se jeho manžel zavřel v koupelně.
Zluboka se nadechl a vydechl.
Měl chvíli pro sebe, merlinžel. To znamenalo, že se bude jedině tak užírat obavami, první byla, že to dneska v noci řádně pokoní. Nevěděl sice, jak by to bylo možné, ale určitě bylo, protože to by nebyl sám sebou, kdyby v nejméně vhodnou chvíli neudělal něco špatně. První špatná věc asi byla, že hned po tom, co strčil staré oblečení do kufru, na sebe natáhl pyžamo. Po krátké úvaze sundal vršek a zůstal jenom v dolním dílu. Tak ustrojený začal nervozně přecházet po pokoji.
Netušil, jak dlouho se Severus už myje, ale rozhodně to bylo déle, než byl zvyklý u spolužáků nebo než kolik času by v koupelně strávil on sám. Kdyby přes dveře neslyšel šplouchání vody, pouštění kohoutků a otvírání skříněk, tak by se šel přesvědčit, jestli se manžel náhodou neutopil. Proto měl dojem, že se dveře otevřely po nekonečné době a vypustily ven muže, co se tak trochu nepodobal jeho Severusovi. Nemohl by říct, že vypadá nádherně, ale trochu prokoukl a světe div se, jeho vlasy byly lehké skoro jako chýíři a vířily mu kolem obličeje, když naštvaně pohodil hlavou, aby je dostal z očí. Oblečen v zeleném županu a zelených kalhotách vypadal ještě bledší než obvykle, černá tomu alespoď jindy dodávala závan vznešenosti. Přes tu bledost to byl ten nejúžasnější pohled, jaký se kdy Nevillovi naskytl.
Na chvíli zpomněl na to, že chtěl něco říct, zejména se preventivně omluvit za hlouposti co vyvede, a přešel k Severusovi, aby ho naprosto přirozeně objal kolem pasu. Jak neměl na těle několik vrstev látky, tak se dalo konečně rozpoznat, nakolik má hubený pas. S klidem ho objal a ještě vzadu sepnul prsty, kdyby chtěl. On však zvedlu ruku a okouzleně prohrábl vlasy. Zvykl si na to, že jsou mastné, i když hezky voní čistotou, tak ho teď překvapovalo že připomínají soví chmýří.
Severus se ušklíbl a objal Nevilla kolem zad.
„Užívej si jich dokud můžeš, zítra už takové nebudou,“ jako vždy vytušil nebo snad přečetl jeho myšlenky a odpověděl na ně s naprostou lehkostí, jako kdyby hrabat se lidem v hlavě bylo normální.
Trochu mu oplatil úšklebek. Cítil se už daleko uvolněnější, když byl v jeho náruči. Vždy přicházela nervozita před tím, než měli být spolu, kter zmizela přesně v okamžiku, kdy se Severuse dotkl nebo on jeho. Tak tomu bylo i teď, přesto to musel říct. Prostě musel, nechtěl manžela zklamat a pálilo by ho to nejspíš na jazyku ještě hodně dlouho.
„Severusi víš...,“ přejel rukama po límcích zeleného županu, „Asi bys měl vědět, že jestli jsem příšerný v lektvarech, tak v tomhle budu ještě horší. Tedy pokud už nejsem, protože nikdy si... předtím nikdy neřekl, jestli... se ti to líbilo.“
Do pozadí ho uhodila Severusova ruka, jen tak zlehka, sotva znatelně, ale dost na to, aby přestal žvatlat.
„Idiote. Copak si myslíš, že tu s tebou budu levitovat po pokoji a provozovat kouzelnickou kamasutru? Přemýšlel trochu,“ nakrčil nespokojeně ret, „Jinak... prostě takové věci neříkám, budeš si muset zvyknout.“
„Nemyslel jsem to tak...“
V puse měl náhle o jazyk navíc, takže nemohl dokončit ani myšlenku, natožpak větu. Trochu zoufale zasténal náhle se stupňující potřebou, když se k němu Severus přitiskl a díky ideální výšce cítil jeho tvrdnoucí penis přímo ve vlastním vzrušeném rozkroku. Přivinul se tak blízko, až měl dojem, že cítí manželovo srdce, jak zrychleně bije po tenkou vrstou zeleného županu.
Aniž by se za sebe podíval, nebo třeba jen uvažoval, kam couvá, dostal se k posteli a padl na ni. Severuse chtěl přitáhnout s sebou, ale nebylo mu to dovoleno. Starší muž se vymanil z jeho objetí, ovšem jen proto, aby si rychle stáhl župan a přihodil ho na zem k pohozenému oblečení. Tu chvilku Neville využil iniciativně k tomu, že se posunul po posteli do pohodlnější pozice pro ně pro oba a pak roztáhl ruce ve zvavém gestu. Severus ho vyslyšel, přesunul se po posteli a obkročmo si mladíkovi sedl na stehna, díky čemuž si Neville mohl dokonale prohlédnout hubený hrudník. Bledý, pokrytý řídkými černými chlupy, s vystupujícími žebry a naopak propadlým břichem, které se mírně zakulacovalo jen dole pod pasem.
Zvedl ruce a přejel jimu zkoumavě po hladké, skoro se zdálo, pergamenové kůži. Spočítal prsty žebra a vyloudil ze Severusových úst něco mezi povzdechem a mírně opovržlivým odfrknutím, které ho donutilo zastydět se za to, že zkoumá milencovo tělo spíš jako vědecký oběkt, než jako něco k pomilování. Hodlal to hned napravit, takže si přitáhl muže dolů k sobě a políbil ho.
Tak to bylo daleko lepší.
Zas a znovu se ponořoval do opojných vln polibků a zároveň několikrát pohnul boky v zoufalé snaze víc se dotýkat Severuse, jež se opíral o ruce a skláněl se dolů tak, že se tělyi nedotýkali. Jeho prosby byli vyslyšeny, dokonce to předčilo očekávání, protože se zdálo, že Severus nehodlá moc ztrácet čas.
Hbitě rozvázal tkaničky na Nevillových kalhotách. Pak už jen stačilo dostatečně zvednout boky a kalhoty mu byly staženy dolů s, až by se dalo nadneseně říct, precizní elegancí, jak to dokázal právě jen Severus. Na udýchaného a ve tvářích vzrušením rudého Nevilla se při tom usmál doslova démonicky, černé oči blýskající vášní, jakou by u něj šlověk nehledal nejspíš nikdy, nenajvýš tak při vaření lektvarů. Mladíkovi z jeho pohledu dokonale vyschlo v puse. Kdyby se na něj takhle Severus díval neustále, nejspíš by už nikdy nevylezli z postele. Chtěl mu to říct, nejspíš, ale ze rtů mu vyšlo jedině tak roztoužené zasténání. Severusovy rty totiž začaly laskat jeho krk, po něm rameno a pokračovaly na prsa. Milenec líbal každý kousek jeho kůže doslova až labužnicky, jen vzrušenému penisu dokonale vyhnul, když přešel ke kyčlím a stehnům. Nevile vydechl bezdechou prosbu. Jinak to asi nešlo, podle všeho ho chtěl Severus trápit.
Pohnul boky v nabídce a v další prosbě, byl dokonce tak troufalý, že rukou sevřel hubené rameno a zatlačil dolů. Musel. Pokud ho teď hned Severus nevezme do pusy, tak asi shoří samou touhou. Už z toho skoro kňoural. Asi právě to pomohlo, jelikož se milenec tiše uchechtl, jak to míval ve zvyku, když se mu něco povedlo a konečně vyslyšel Nevillovu potřebu.
Zbylo jen nemě lapat po dechu, když horké ústa a obratný jazyk přejížděly po jeho erekci. I když ten pocit nebyl nový, tak byl stále stejně úžasný a vítaný, jako když ho pocítil poprvé. Neměl sice srovnání, ale na tom nezáleželo, stejně si myslel že to, jak Severus přejíždí jazykem po celé délce penisu jako vlsná kočka olizující smetanu, je to nejlepší, co lze vůbec dělat. Možná také proto, že zrovna teď při tom milenec vážně vypadal jako kočka.
Spod přivřených víček a pohledem zamlženým nedostatkem krve v mozku sledoval milencova vyhrbená záda a černé vlasy, šimrající mu stehna. Ani to vlastně necítil, možná se ho nakonec nedotýkaly, nebo ten pocit dokonale přebila slast vyvolané milencovým laskáním.
Zavřel oči zcela. Sevřel Severusovi pevně rameno a v druhé ruce zmuchlal pokrývku, na které ležel. I kdyby se snažil, tohle se nedalo dlouho vydržet. Lapání po dechu přešlo v opravdové zasténání, krátké a neslyšné, co mu uniklo ve chvíli, kdy explodoval Severusovi do pusy.
Vlna orgasmu mu rozechvěla tělo, přeběhla mu po kůži jako elektřina a ztratila se, zanechávaje ho malétného a rychle dýchajícího. Zelená nebesa nad jeho hlavou se zdále podivně vzdálená, až musel několikrát zamrkat, jak se přesvědčoval, že jsou skutečná. Ovšem dřív, než si tím byl jist, jeho zorné pole obsadila Severusova tvář. Černé vlasy se mu svezly dolů tak, že Nevillovi zakrývaly veškerý výhled. Nevadilo to, stejně viděl vše, co potřeboval.
Objal milovaného muže kolem zad a políbil ho. Uklidňoval se tím, ale Severuse spíš dráždil. Cítil, jak se mu milenec otírá jistě až k bolesti tvrdým penisem o stehno a čerstvě uspokojené slabiny. Sjel proto rukou po hubených zádech, k boků a dopředu, kde se začal poslepu potýkat s tkaničkou kalhot. Šlo to trochu ztěžka, ale nakonec ten zákeřný uzel povolil a on mohl stáhnout kalhoty ze Severusových boků. Neváhal, jakmile byla látka dost nízko, aby mohl uchopit Severusův penis, tak to udělal. Se zručností, se kterou se už naučil s tím vzácným předmětem zacházet, ho začal laskat dlouhými pravidelnými tahy.
Severus se prudce odtáhl a dlouze se nadechl.
„Sakra...,“ zašeptal tak tiše, že to možná neřekl, jen v tom slově pohnul rty, další slova však už byla zřetelná, „Přestaň...,“ zadržel Nevillovu ruku, „Už mi dávno není šestnáct... chci tě teď... ne čekat.“
Opatrně tedy stáhl ruku, když ho Severus odmítal. Tentokrát si to nebral osobně, chápal, že se s ním chce manžel skutečně pomilovat a chtěl to také.
„Otoč se na břicho,“ vyzval ho Severus, zároveň s tím se odtahoval, což mu Neville nedovolil a silnými pažemi si ho u sebe přidržel. Aby měl jistotu, že mu milenec nikam neuteče, tak ještě sevřel jeho boky mezi stehny.
„Ne... chci to takhle,“ hodlal si prosadit svou, „Chci aby... chci vědět, že víš, s kým tu jsi. Že mě vidíš.“
„Já tě vždy vidím,“ ujistil ho Severus smrtelně vážně, ale chápal, jak to Neville myslí. Nikdo jiný to nedokázal, jen on. Kromě dalších přílivů touhy při myšlence, že se bude se Severusem milovat, právě cítil i nesmírné teplo uvnitř v srdci. Asi už nemohl svého manžela milovat více.
Tenké rty se usmály, jakoby snad i tentokrát vycítily Nevillovi myšlenky a jeho emoce. Severus se jen trochu víc vyprostil ze sevření, ovšem jen natolik, aby dosáhl k nočnímu stolku a tam připravené lahvičce.
„Miluji tě,“ svěřil mu, mezitím co manžel otvíral nádobu ve své ruce, a neočekávaje na to odpověď. Stačilo jen to, že se na něj Severus dlouze podíval. Svou lásku dal přeci už dávno najevo tím, že ho požádal o ruku, to stačilo, prostě jen chtěl své city říct nahlas teď, jelikož se to hodilo.
Zavřel oči, jak se k němu Severus sklonil a políbil ho. O chvíli pozděl cítil mezi stehny jeho ruce, postupující dolů až ke vstupu do jeho těla. Víc roztáhl nohy od sebe a nadzdvihl boky, poskytujíc tolik prostoru a možnosti přístupu, kolik jen bylo možné. Kdyby mohl, nejspíš by vzápětí zalapal po dechu, jak se Severusovy prsty tlačili dovnitř. Nebyl si přesně jist, jestli je to spíš příjemné nebo jen divné, rozhodně to vyvolávalo záchvěvy vzrušení, jež znovu přiváděly jeho penis k životu. Taky si kdesi v mysli vybavil vzpomínku na to, jak Severus svírá svými štíhlými prsty brk na psaní. Přesně těmi samými, co se teď pohybovaly v jeho těle a uvolňovaly ho.
Jeden. Druhý a nakonec i třetí.
Musel odvrátit hlavu, aby se lapavě nadechl. Nez bolesti, to spíš ze skutečné rozkoše, kterou cítil. Chtěl víc, teď hned. Slyšel se kňourat v potřebě. A věděl, že Severus už neodolá, zvlštní stín mu totiž přeběhl přes tvář, až to bylo strašidelné tím vzrušujícím způsobem. Chtěl poprosit, aby to udělal teď, ale nemusel vypustit jedinou slabiku.
Prsty zmizely, na krátký okamžik se cítil prázdný, než milenec s majetnickostí uchopil jeho boky a nastavil je do správné pozice pro první vniknutí. Pak už se jen prohnul v zádech, zasténal a rukama pevně sevřel ramena. Severusův penis do něj nepronikal pomalu, naopak si ho muž vzal rychle a jist si tím, co chce. Byl tam záchvěv bolesti, krátký a téměř neznatelný, rychle vystřídaný pocitem naplnění tak přirozeným, že nic už nemohlo být samozřejmější.
„Severusi...“
Manželova tvář zhlížející dolů byla dokonale uvolněná ve výrazu skutečné rozkoše. Líbilo se mu to stejněn tak jako Nevillovi, nic víc nemohlo přidat dokonalosti tomu okamžiku. Dokonce ani když se Severus poprvé pohnul a mladíkovým tělem to vyslalo další elektrizující vlnu, nutíc ho tiše sténat. Nebylo to ani lepší, když pak uchopil svůj penis a začal ho sám třít v pravidelném rytmu přírazů.
Zavřel oči, beztak se s ním všechno točilo. Jen si užíval tu bečasou chvíli, kdy nebylo nic jiného, než oni dva, jejich spojené těla mokrá potem, vzdechy a těžký dech. Okamžik, který nechtěl, aby někdy skončil. Klidně by se navždy topil v tom moři vášně, ale jeho tělo bylo příliš netrpělivé.
Druhá vlna uspokojení mu přeběhla po páteři, sevřela jeho slabiny a v horkém výstřiku potřísnila jeho vlastní břicho. Ve stejnou chvíli slyšel chraplavé zastánání od Severuse. Uspokojené a hluboké.
Potom manžel klesl na jeho hruď, bez váhání nebo obav si tam složil hlavu, přičemž mu černé prameny vlasů zakrývaly celou tvář a lehce se zachvěly pokaždé, když prudce vydechl.
Dlouze se nadechoval a vydechova,l jak uklidňoval své třesoucí se tělo, to mu ale nebránilo zvednout ruce a zanořit je do Severusových vlasů nebo ho hladit po zádech. Cíti,l jak se mu rychle zvedá hrudník i váhu mužova těla, která byla vzhledem k jeho výšce až zanedbatelná. Klidně by ho takhle na své hrudi mohl držet celou noc a nepřipadal by si stísněně, přesto se Severus za chvilku z jeho obětí vymanil a položil se na záda vedle na postel.
Tehdy to Neville využil k tomu, aby se přitulil k jeho boku. Stačilo by mu to, t, že ho manžel objal bylo příjemné plus. Prsty jen tak bezděčně přejížděl po milencově těle, počítal v duchu žebra a uvědomoval si, že by měl začít Severuse vykrmovat, protože vážně vypadal až nezdravě hubeně. Dokonce si teď všiml vystouplých pánevních kostí pod látkou kalhot.
Na dnešní večer bylo ale myšlení na Severusovo zdraví příliš náročné pro jeho mozek. Teď mu bohatě stačilo, že se tu může takhle schoulit, zavřít oči a spát.
Vždyť na to postarat se o svého manžela má celí zbytek života.
KONEC
Dopsáno 17.11.2012