Jak je důležité míti Nevilla - 2. kapitola

 

Měl dojem že se zaručeně zbláznil. Jakmile včera večer vstoupil do Velké síně, tak prostě nemohl od Snapea odtrhnout oči. Bylo to ještě horší, než o prázdninách v bylinkářství paní Lesníčkové. Tentokrát si vážně připadal jako hloupý kluk posedlý tou copatou holkou sedící o pár lavic před ním a navíc mu stále vrtala v hlavě slova staré bylinkářky. Představa jeho samotného, jak pěstuje v obrovském skleníku své milované rostliny a pak je ještě za čerstva nosí do Snapeovi laboratoře, kde je lektvarista používá do svých kotlíků, byla tak nereálná a bláznivá, že to musela vymyslet leda tak chorá mysl. Vážně.

A to ho teprve dnes čekala první hodina Lektvarů, na kterou se právě šoural daleko v závěsu všech ostatních nebelvírů. Společnost všeobecně nevyhledával, pokud ano, tak jen pár konkrétních lidí. Mezi ty patřil Harry, Ron, Hermiona, Ginny, Seamus a Lenka.

Harry byl nad míru podrážděn lžemi, které o něm rozšiřoval Věštec, stejně jako přístupem spolužáků ke své osobě. Jeho nejlepší kamarád Ron byl samozřejmě solidárně rozhořčený, Hermiona se je pokoušela klidnit. Takže těm třem se hodlal v následující době docela vyhýbat. Pak tu byl samozřejmě Seamus, ovšem ten byl proti Harrymu a věřil Holoubkové její propagandistické lži, takže také nepřipadalo v úvahu, aby se s ním Neville momentálně moc bavil. Ne snad že by se bál Harryho hněvu, jen prostě se svým přítelem nesouhlasil a věřil Harrymu každé jeho slovo. No a Ginny s Lenkou s ním buď nehodili do ročníku, nebo neměli společné lektvar, ač si byl jist, že pracovat s Lenkou by mu moc pomohlo. Díky tomu tu byl prostě sám.

Vešel do učebny a zasunul se někam dozadu, kde bude pokud možno nenápadný až do první lektvarové katastrofy. Připravil si na lavici všechny věci, které bude letos potřebovat a mimo jiné při tom narazil na baňku se semínkem dusivky, kterou stále nosil s sebou. Jen tak pohledem zkontroloval, že semínko je stále jen nečinným zárodkem, a pak už čekal, až se objeví Snape. A čekal velmi netrpělivě. Cítil totiž podivný neklid a rozpolcenost. Netěšil se na setkání se Snapem, protože se bál, že lektvarista odhalí jaké má myšlenky. A zároveň chtěl temného a jízlivého parchanta ze sklepení prostě vidět. Jen tak. Chtěl to. Nic víc a nic míň.

Dočkal se. Dveře se konečně rozletěly, jak už tomu bylo zvykem prakticky při každé hodině. Černě oděná postava doslova proplachtila místností, až se za ní dlouhý hábit vzdouval a zastavila se u katedry.

Neville, ke své naprosté hrůze, nepocítil strach z lektvaristovy strašlivosti, ale příjemné, snad jenom psychické vzrušení. Jako když se na houpačce houpáte moc vysoko a snažíte se přehoupnout svůj stín.

"Začal nám pátý ročník a ,merlin žel, tu vidím všechny vaše tváře," pronesl pomalu Snape, jako vždy nijak hlasitě, ale to ani nebylo třeba, protože všichni mlčeli jako zaříznutí, "Tento rok je, jak už doufám všichni chápete, pro vás důležitý. Letos se skládají NKU, při kterých se nejen prokáže, kolik z vás nemá dostatečné schopnosti a intelekt na to být vůbec plnohodnotným členem společnosti, zároveň také jejich výsledky vyřadí ty z vás, které nenechám postoupit do pokročilých lektvarů ani za úplatek mnoha milionů galeonů."

Jak Snape mluvil, svým tichým a poměrně hlubokým hlasem, tak Neville naprosto jasně cítil, jak se to příjemné chvění soustředí a dost nepříjemně klouže po zádech.

"Jedinou možností, abyste příští rok znovu viděli tuto vámi jistě milovanou učebnu je, že budete mít z lektvarů V," tímto Snapeovým rozhodnutím Neville samozřejmě odpadl, ne že by mu na tom momentálně záleželo, "Někteří z vás ho vydobudou snadno, protože mají na lektvary přirozené nadání," lektvarista se skoro až mile zahleděl na Draca Malfoye, který mu pohled opětoval stejně, "Jiným z vás se podaří spolknout celou učebnici a citovat ji u zkoušek, takže je tu také, ke své značné nelibosti, příští rok uvidím, že slečno Grangerová."

Kdyby momentálně nebyl naprosto fascinován tím, jak se pohybují mužovy rty a jaký libý zvuk z nich vychází, tak by si možná všiml toho, jak Hermiona zrudla, stiskla vzpurně rty a pak sklopila oči k lavici.

"Drtivá většina z vás se pak proplachtí letošním rokem jen s minimem úrazů a budou rádi, že už mě napřesrok neuvidí. Vězte, že sympatie jsou vzájemné. A pak je tu samozřejmě jedna výjimka," přešel k Harryho lavice a opřel se o ni rukama, "pan Harry Potter, který jistě vynikajících výsledků dojde podvodem a lží."

Tentokrát, kdyby neuvažoval nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby se nad tím Snape taky předklonil, by si povšiml, kterak Harry dýchá nosem jako rozzuřený hřebec, svírá pěsti a pokouší se přesvědčit sám sebe, aby se na Snapea nevrhl.

"Nemyslete si, Lomgbottome, že jsem na vás zapomněl," obrátil se lektvarista přímo na něj, upřel na Nevilla všechnu svou pozornost, narovnal se a vydal k zadní lavici, kde mladík seděl.

V krku se mu zadrhl dech, ne ve strachu, nýbrž v rozechvělém očekávání, až se k němu starší kouzelník konečně přiblíží na dosah ruky. Což taky udělal. Zatímco upíral temný pohled přímo do Nevillovy tváře, tak se opřel o jeho lavici a naklonil se hodně blízko. Dokonce blíž než k Harrymu.

"Prokažte nám obou letos laskavost, Longbottome, a přežijte tento rok. Nerad bych vysvětloval vaší smrt školní radě nebo zakopával vaši mrtvolu v Zapovězeném lese. Teď," narovnal se a rozhlédl ke třídě, "přistoupíme k prvnímu dnešnímu cvičení. Napíšete si test z toho, co byste si měli z loňských hodin zapamatovat."

Třídou se, ač byli ve Snapeově hodině, roznesl šepot nesouhlasu, čehož si Neville ani trochu nevšímal. Seděl rozechvěle ve své lavici, pusu trochu otevřenou a byl šokován sám sebou. Stačilo, aby se Snape dostatečně přiblížil a jeho penis udělal to, co už delší dobu hrozilo. Vzepřel se ztuhlý proti látce spodního prádla.

Nebylo divu, že jeho první test v tomto roce dopadl prostě otřesně.

 

°°0°°

 

Byl zaručeně prokletý, jinak se to vysvětlit nedalo, teď ještě zjistit, co je to za kletbu, kdo ji uvrhl a hlavně, jak ji zlomit. Do té doby byl rozhodnut odpoutat se od zneklidňujících myšlenek na Snapea tím, že bude ve sklenících dřít dvakrát tolik, pokud to tedy ještě vůbec bylo možná. Beztak už profesorce Prýtové pomáhal tak intenzitně, že by na jeho práci potřebovala deset studentů.

Zrovna okopával stromek madruňovníku, když ucítil, že za ním někdo stojí. Zabodl rýč do země a obrátil se. Okamžitě se mu na tváři rozlinul úsměv, protože uviděl Lenku v celé její podivnosti. Na hlavě měl jakousi čepici s kovovou tyčkou čnící z vrcholu, na které byl větrník, v ruce držela obrovské rudé lízátko, v uších visely melouny a z nohy jí padala jedna podkolenka, nejspíš tedy, protože jedině to byl důvod, proč by si kolem ní uvazovala mašli pistáciové barvy. Tedy možná to byl ten důvod.

"Ahoj, Neve," pozdravila a usmála se. Lenčin hlas byl jemný, trochu jako když mu jeho babička hrávala na panovu flétnu, když byl ještě malý. Už v prvním ročníku zaslechl hlasy, že mají Láskorádovi v předcích víly, takže snad právě proto, by její hlas tak libý a uklidňující.

"Nazdar, Lenko," usmál se jí v ústrety, "Co to máš na hlavě?" zeptal se a pokynul rukou v rukavici směrem k její hlavě. Dívka hned, snad aby pochlubila, roztočila vrtuli na svém čepečku.

"To jsme vymysleli s tatínkem. Je to odháněč strachopudů. Ta vrtulka, když ji roztočíš, vytvoří vír, který strachopudy odfoukne pryč a tak se ti nemůžou dostat do hlavy," informovala ho vážně, pokyvujíc hlavou, jako kdyby vynalezla lék na všechny nemoci světa, "Pro tebe jsme vyrobili taky jeden," sáhla do své velké pletené brašny s obrovskými květy, kterou měla zavěšenu přes rameno, a vytáhl z ní druhou čepičku. Byla v červeno-žluté barvě, kus kovu na vrchu měla v barvě zlaté, stejně jako vrtuli. Usmál se a sklonil hlavu, aby mu mohla Lenka čepici nasadit. Možná, že byla blázen, nejspíš byli všechna ta zvířata vymyšlená, ale to Nevillovy nevadilo, jelikož dívka byla prostě jeho kamarádka a byla k němu milá. Navíc, taková chiméra jihoafrická byla původně také považována jen za mýtus, přesto se nakonec ukázalo, že je skutečná. Takže kdo ví, třeba strachopudi a chropotalové jsou skuteční a Lenka se jednou stane slavná tím, že je objeví.

"Parádní. Sluší mi?" zeptal se a také si roztočil vrtulku na hlavě, následně mu úsměv z tváře trochu opadl, "Víš, doufám že to vážně proti strachopudům funguje, protože mám poslední dobou dojem, že se mi jeden v hlavě vážně usadil."

"Všimla jsem si," znovu vážně přikývla, "Právě proto jsem ti pořídila taky jednu čepici, abych ti od nich pomohla. Nechceš mi říct, co ti strachopud nasadil do hlavy za brouka? To vždycky pomáhá, jak se myšlenek od strachopuda zbavit. Vymluvit je ven."

Na strachopudy nevěřil, ale pravdou bylo, že s někým si popovídat člověku vážně mohlo ulevit. Už i myslel, že by se někomu se svým problémem svěřil, jenže široko daleko nebyl nikdo, kdo by ho chtěl poslouchat a nebo kdo by se po vyslechnutí nerozčílil. Tedy kromě Lenky. Proč za ní nepřišel už dávno, to netušil.
"Je to docela trapné," připustil, následně se odmlčel a hlavně cítil, jak se mu žaludek zkroutil, "Neposadíme se na to?" navrhl, ale to už dávno šel k lavičce, kam se usadil. Lenka si dřepla vedle něj, zvedla nohy a složila si je pod sebe do tureckého sedu, předpokládala tedy, že to bude dlouhý rozhovor.

"Víš... myslím že jsem se zamiloval," zamumlal, hlavu sklopenou ke svým rukám. Stáhl si z nich rukavice a ty teď žmolil v prstech, čímž si špinil ruku hlínou. Celkem mu na to ani nezáleželo, beztak měl neustále hlínu za nehty a na rukách nejčastěji zelené skvrny, občas dokonce i nějakou tu popáleninu od pryskyřic a šťáv z rostlin. To už k bylinkářství patřilo.

"Ale to je přeci pěkné, něco takového ti určitě strachopud do hlavy nenasadil," dloubla do něho loktem, "Tak proč se tak mračíš?"

"Jde o to, do koho jsem se zamiloval. Ten muž je... on je docela... neoblíbený," to slovo se mu zdálo směšně nevystihující vztah drtivé většiny žáků vůči Snapeovi, "Taky vím, že by vůbec neocenil můj zájem a to... ach, je to sice hloupé, ale je mi to líto. Navíc, kdo ví, jestli nejsem prokletý," to už myslel spíš jako vtip, tak se mu pokusil zasmát, ovšem moc to nešlo.

"Je to profesor Snape?" zeptala se Lenka, která na to jako vždycky šla velice zpříma. Zato chudák Neville se v tu chvíli zmohl sotva na pořádný nádech, jak ho její bystrá dedukce vyvedla z míry. Vřele doufal, že neudělal něco, co by ho prozradilo. Vlastně si byl naprosto jist, že nic takového neudělal, až do teď.

"Jak víš..."

"Stačí vidět, jak ho stíháš pohledy," prohlásila, jako kdyby se nechumelilo a olízla lízátko, "Díváš se na něj, když jí... když chodí po chodbách... vyhlížíš ho z ochozů... koukáš za ním, když mizí na schodech do podzemí... a prý se v jeho hodinách už neklepeš strachy. Alespoň se to povídá po škole. No, všichni si myslí, že si přeci jen nakonec správný nebelvír a že se už Snapea nebojíš, ale já ti na očích poznala pravdu, víš? Znám už tě dost dlouho, abych věděla, že se ti Snape líbí. Jako loni ten kluk co dělal Havraspárského prefekta... už nevím jak se jmenoval."

Dobře, byl v háji. Lenka byla velice bystrá, to už věděl dávno, taky mu bylo jasné, že Snape je ještě bystřejší, prostě proto, že to byl Snape. Byl obávaný z dobrých důvodů. To znamenalo, že dávno ví o Nevillově slabosti a bylo jen s podivem, že to proti němu nevyužil.

"Jestli sis všimla ty, tak on taky," vydechl v upřímném zoufalství a složil si hlavu do špinavých dlaní. Momentálně mohl asi jenom vzlykat a čekat, kdy ho lektvarista veřejně s veškerou jízlivostí a uštěpačností – která byla podle Nevilla mimochodem vážně sexy a vzrušující – ho poníží a srazí jeho beztak už malé ego na velikost genitálií nějakého brouka. Z toho už se nikdy nevyhrabe a bude muset chodit kanály. A nevyhrabe se ani ze studu, který cítil, když si uvědomil, že se stydí za svůj cit.

"Nemyslím, že si všiml," usoudila Lenka, stále tak klidná, "protože kdyby ano, tak by to určitě řekl nahlas a co si budeme povídat, nejspíš by se ti vysmál. Takže na něj musíme pomalu, aby si nejdřív vůbec neuvědomil, že ho máš rád a až si to uvědomí, tak už tě taky bude mít rád a nebude to chtít někomu říct."

Jméno Lenka Střelenka se na kamarádku opravdu hodilo, jelikož tu právě předestřela možnost, že by se se Snapem sblížil. To bylo asi tak možné, jako že se naučí hrát famfrpál, stane se mistrem lektvarů a do opatrovnictví dostane Godrikův meč. Ne že by se mu to nelíbilo, jistěže ano. Ani netušil kolikrát ho napadlo, jaké by to bylo se Snapea dotknout. Ne úplně sexuálně, tak daleko se zatím v myšlenkách nedostal anebo byl takový velký romantik, prostě jen uvažoval, že vezme toho temného muže za ruku, políbí ho na věčně semknuté rty a nebo třeba pohladí po vlasech a zjistí, jestli jsou vážně mastné.

"Tobě už vážně přeskočilo," opravdu se snažil, aby to neznělo pohrdavě a podařilo se, "Snape by nikdy... ani by nepomyslel... neblázni," nedokázal se pořádně vyjádřit, "Ani nevím, jestli se mu líbí muži nebo spíš ženy."

To byl samozřejmě také problém, protože dost dobře se mohli lektvaristovi líbit vysoké blondýnky s poprsím velkým, jako má Rita Holoubková. A proč o tom vůbec uvažoval, když bylo zhola nemožné, aby si Nevilla vůbec všiml.
"Lidé o mě občas říkají, že jsem trochu bláznivá," slovo občas podle Nevilla nevystihovalo skutečnost, "ale vím, co vím. Profesor Snape by si ve svém věku už měl najít někoho, koho může mít rád a ty jsi pro něj jako stvořený. Skutečný Nebelvír, co se nenechá odradit jako odmítnutím. Milý, laskavý, vstřícný, klidný... no prostě ty. Navíc si bylinkář, cože je jen bod k dobru."

Teorii, že každý lektvarista by měl mít svého bylinkáře slyšel už podruhé za krátký čas a přesto ji pořád neuměl chápat jako fakt, i když ten názor sdílelo, zdá se, víc lidí.

"Je to hloupost," pořád se snažil vymluvit Lence její bláznivý nápad, ač v něm začal vrtat červík pochybnosti, "Jsem student, takže i kdyby chtěl, tak by mu to přineslo jen problémy. On je kde co, ale hloupý není. Zaplést se se studentem znamená vyhazov z práce."

Vážně to bylo bláznivé bavit se o situace, která nebyla nijak reálná, jenže Lenka byla Lenka, ta když si něco usmyslela, tak byla prostě rozhodnuta to dotáhnout do konce. Klidně si ji dovedl představit, jak ho vláčí do sklepení – nebo kde měl Snape své pokoje – a nutí ho, aby mu zaklepal u dveří s kyticí růží.

"Och, to je jenom drobnost," mávla nad tím rukou, "Problémy budeme řešit, až se k nim dostaneme. Nejdřív ho požádáš o doučování lektvarů, abys s ním byl pořád v kontaktu. Trávit čas s objektem své vášně je první krok k sblížení," pokývala vážně hlavou a několikrát olízla lízátko, jak čekala na odpověď vykuleného Nevilla.

"O co že ho požádám?" zeptal se pro jistotu, jestli je správně slyšel.

"Doučování," zopakovala trpělivě, "Máš dobré známky z písemných testů, ale v praxi plaveš, takže za ním půjdeš a řekneš mu, že bys byl rád, kdyby tě doučoval. Je to tááák jednoduché, až se divím, že tě to nenapadlo."

Otevřel pusu a zase ji zavřel. Měla naprostou pravdu v tom, že to asi byl nejednoduší způsob, jak být lektvaristovi nablízku, tedy pokud ho vůbec Snape nepošle do háje s jeho žádostí, což bylo velice pravděpodobné. A Neville rozhodně chtěl být Snapeovi nablízku, lépe úplně těsně k němu namačkaný. Kdo ví proč, ale v poslední době ho sice lektvarista znervózňoval, když se nad ním nakláněl v hodinách, ale také měl podivný dojem, že je to člověk, který by ho dokázal ochránit v nadcházející době nepokojů. V době války, která se pomalu jako černý stín plížila všude kolem. Stručně řečeno, cítil by se v jeho blízkosti bezpečný, kdyby k tomu dostal šanci. Jedno jak šíleně to znělo, prostě to tak bylo. Srdci neporučíš.

"Pošle mě do háje."

"To nevíš, dokud to nezkusíš a pokud pošle, tak vymyslíme něco jiného," pravila prostě, nevyvedená z míry.

"Víš, že to, co mi tu říkáš je vážně bláznivé?" spíš si ten dotaz povzdechl.

"Vím, ale ty to chceš a mě to přijde zábavné," sáhla do kabelky a vytáhla další lízátko, "Dál si lízo na oslavu našeho plánu?" zeptala se s úsměvem širokým od ucha k uchu. Přebral si od ní lízátko, ona se natáhl, roztočila jeho vrtuli a pak i svou.

"Teď budeme dumat," rozhodla, strčila konec lízátka do pusy a začala ho cucat, vzdáleným pohledem modrých očí hleděla kamsi do stromoví nad Nevillovou hlavou. Chvíli je sledoval, než si rozbalil své lízátko – stylově modré – a pustil se do lízání.

 

°°0°°

 

Nastal nejšílenější den v celém jeho krátkém životě; dnes měl požádat Snapea o doučování. Vzhledem k tomu, že zpackal lektvar, byla ta otázka celkem nasnadě, jen by nesměl být nervózní, jako když měl poprvé jet do Bradavic. Ne, byl ještě nervóznější, jako když by měl jít na první rande nebo někoho o rande požádat. Bylo to směšné, že vlastně něco takového skoro dělá a jeho protějšek to vůbec netuší. Že to Snape netuší věděl naprosto jistě, jelikož když se k němu lektvarista skláněl, aby mu vynadal, neměl ve tváři ani stín sadistického potěšení, který míval vždy, když mohl veřejně vyzradit něco trapného ze soukromí studenta.

I tak se Neville zvládl jedině tak neskutečně červenat, to zřejmě tolik, že to profesorovi vzalo vítr z plachet, jelikož mu prostě jen vynadal do pitomců a pak ho nechal být. Zvláštní natolik, že si toho všiml Harry a teď na Nevilla dlouze a upřeně koukal, než mu Ron něco zašeptal do ucha. Až pak se kamarád obrátil k zrzkovi.

Hodina skončila, naštěstí, a on se pokoušel uklidnit, zatím co si rval učebnice do tašky tak prudce, až jeden její šev zapraskal a povolil. V duchu nad tím zanadával. Bude to muset večer pak zašít, jelikož kouzlo na šití neovládal, tak bude mít ruce opět rozpíchané. K tomu ten Snape... teď byl čas se zvednout a jít mu říct o doučování... musel se sebrat z podlahy na které klečel u své brašny... ano, hezky takhle se postavit... tyhle učebnice vzít do ruky, co kdyby taška nevydržela a potom...

"Lomgbottome!" přerušil ho mužův prudký hlas, až se Neville lekl a učebnice se mu opět rozsypaly po zemi.

"Merlina... nechtěl jsem... omlouvám...," breptal přesvědčen o tom, že Snape odhalil jeho tajemství a možná i jeho záměry, ostatně nejednou se prokázalo že profesor jistě umí číst myšlenky, a teď mu tu před celou třídou vynadá.

"Přestaňte žvatlat a pojďte sem!" nařídil lektvarista tak rázně, že se prostě nedalo uposlechnout, ani kdyby to znamenalo, že třeba Neville dostane facku. Ano, nebylo vyloučeno že mu Snape bude chtít za jeho hloupé myšlenky nafackovat.

"Pane?" zeptal se opatrně, jakmile neméně opatrně přistoupil až ke katedře, za kterou muž seděl. Vyčkávavě pohlédl do těch černých očí, snažíc se odhadnout podle jejich lesku, co se teď asi bude dít.

"Vaše letošní známky z lektvarů jsou ještě otřesnější než ty loňské. Teorii chápete, ale praxe vaší známku srazí až na T. s přímluvou ředitelky vaší koleje možná na H. Pokud budete nadále takto pokračovat, pak je pravděpodobné že v NKU získáte také H, které, jak víte, není dostačující a budete muset zkoušky opakovat."

Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel, protože Snape mu, jak by se tak dalo říct, střelil férovou přihrávku, kterou by mohl proměnit v gól. Nadechl se, zhluboka hezky naplnil celé plíce, jak ho to učila jeho lékouzelnice, pomáhající mu vyrovnat se se strachem a děsem nočních můr, a promluvil:

"Ano, pane... já vím," zamumlal s hlubokým výdechem, které znělo spíš jako povzdech, "Co mám dělat?" zeptal se doufaje, že to možná Snape vyřeší za něj a bude ho sám chtít doučovat. To by bylo doslova požehnání.

"Dělejte si, co chce, já mám jenom jako váš profesor povinnost vám oznámit skutečnost, že vaše studijní výsledky nejsou dostačující," odsekl Snape nevrle, což bylo zvláštním způsobem přitažlivé, protože to v Nevillových očích dokazovalo mužovu sílu, "Zkuste jít za Grangerovou, ta byla schopná protáhnout Pottera s Weasleym už čtyřmi ročníky, tak vás dokáže protlačit přes NKU."

"A nemohl byste mě doučovat?" vypadlo z něj náhle, snad to bylo tím, že byl prostě okouzlen pevností mužova hlasu, jež mu samotnému dodávala odvahu. Jako kdyby měl větší jistotu ve svých činech a slovech, pokud byl po jeho boku někdo, kdo byl rázný a vědoucí.

A právě díky svému dotazu byl poprvé ve svém životě svědkem toho, jak se Severus Snape obávaný učitel a sexy temný muž proměnil v překvapeného člověka. Neubralo mu to ani trochu na jeho přitažlivosti, naopak měl mladík náhle dojem, že přeci jen... možná... třeba... jednou by mohl být lektvarista dostupný, když byl také jen lidská bytost.

Trhl sebou. Kdosi v místnosti upustil na zem něco skleněného, snad ampulku na vzorky lektvarů. Obrátil se a zjistil, že tu nejsou jen oni dva, ale Harry postává u svého místa a tváří se, jako kdyby viděl něco neskutečného. Nejspíš by nebyl tak překvapen, kdyby třeba viděl Brumbála tancující kankán v růžových punčocháčích, protože stejně každý o řediteli věděl, že je excentrická osoba se sklonem k šílené módě.

"Pottere," zavrčel Snape, který se díky rozbité křivuli probral z šoku, "Co tu ještě děláte? Zavřete dveře... z venku," vyrazil Harryho z učebny s daleko menší dávkou uštěpačnosti nebo jiných nepříjemných tonů, než u něj byl Neville zvyklý. To ho vážně až tak moc vyvedla z míry mladíkova žádost o doučování?

"Ano, pane," zamumlal Harry, jenž se zdá se právě pořádně probral, popadl svoje věci a spěšně učebnu upustil nejspíš proto, aby nakonec přeci jen nedostal školní tret nebo mu profesor neodebral body.

V místnosti se na dlouhou dobu rozhostilo ticho, trvalo to, dokud Harryho kroky tlumeném dveřmi zcela neutichli. Po celou dobu Snape upřeně hleděl na Nevilla, jako kdyby se mu snažil pohledem vypálit díru do hlavy, kam by si pak zasadil ibišek nebo něco podobného. Mladík dokázal jen široce otevřenýma očima pohled oplácet. Hrůzu, kterou to nejspíš mělo nahánět, to nenahánělo. Vlastně, jak si Neville poplašeně uvědomil, ho ten pohled vzrušoval. Jasně cítil počínající pnutí v dolních partiích, takže přesunul tašku dopředu před své tělo jako štít a konečně sklopil oči k zemi. To zřejmě muže za katedrou uspokojilo, jelikož od něj zaznělo něco, co se zdálo být pohrdavě pobaveným odfrknutím.

"Longbottome, vy jste neskutečný hlupák," začal Snape, "Nevím, kdo vás k tomuto fórku navedl, ale čuchám v tom Weasleyovic dvojčata. Vážně jste si vy tři, nebo spíš ti dva, protože by byste nebyl ničeho takového schopen, mysleli, že budu souhlasit, nechám vás znepříjemňovat mi život i mimo těch strašlivých osm hodin denně a vy mi pak budeme moci podstrčit jeden z pověstných vynálezů společnosti W&W?"

"Ne, pane," zase zvedl oči, doufal že je v nich upřímnost, ostatně nebyl tu proto že by chtěl lektvaristu nějak ponížit, "J-ja opravdu chtěl doučování od vás, pane."

Černé oči se zlobně přimhouřily, muž se postavil, prsty opřené o katedru, a Neville pro změnu trochu couvl před výbuchem, který musel jistě následovat. Nastalo však další ticho, nepřerušované ničím jiným než tichým praskáním bublinek na vzorcích lektvarů, jež stáli na desce stolu.

"Dobrá," pronesl lektvarista pomalu a Nevillovi spadl kámen strachu ze srdce, "Budete mít své hodiny lektvarů navíc, při kterých vás budu doučovat. Dostanete veškerou mou pozornost, péči i lásku, jakou si tak výtečný student zaslouží," z těch slov čišela ironie a touha Nevilla nesmírně ponížit, přesto se nesetkaly s takovým účinkem, v jaký nejspíš starší kouzelník doufal. Naopak, mladík cítil, jak se s každým tím pomalu vysloveným slovem, proneseným hlubokým hlasem, jeho problém v kalhotách zvětšoval.

"Dostavíte se před tuto učebnu dnes večer. Předám vám seznam literatury, kterou budete potřebovat a pak začneme s první hodinou," naplánoval Snape doučování ještě na ten samý den a Neville stačil jen zalapat po vzduchu, protože ho náhle napadlo, jak neuvěřitelné to bude tu být se Snapem.

Zatěkal očima po učebně, pak spočinul zrakem na katedře, která byla tak akorát velká a vysoká, aby... málem zaúpěl, když se mu ty momentálně velmi nechtěné myšlenky vynořily v hlavě, ani sám netušil jak.

"Rozumím pane... ano. Mohu jít?" zeptal se s nadějí, že snad, pro Merlina, bude okamžitě propuštěn. Ke své obrovské úlevě dostal vzápětí od Snapea povolení se vzdálit, takže jen popadl své věci a vystřelil z učebny.

Běžel, kam jinam, než an první klučičí záchodky, které uviděl a jedno že byli stále ve sklepení a proto vyvedené ve zmijozelských barvách. To že je kolem zelená a stříbrná mu bylo srdečně jedno, hlavně že tu byly kabinky, do kterých se mohl zavřít a mít trochu soukromí.

Učebnice mu popadaly na zem i se vysypaly se i z tašky, na čemž mu tak nezáleželo, podstatné bylo, jen co nejrychleji rozepnout poklopec a dostat se ke svému penisu. Sevřel ho v dlani a několika uspěchanými pohyby ruky se dovedl k vrcholu. Jméno, které se mu při tom dralo na rty, ztlumil v zahuhlání tím, že se zakousl do rukávu vlastního svetru.

Jakmile vlna orgasmu ustoupila, tak se sesunul na záchodovou mísu a zhluboka oddechoval. Vřele doufal, že takové příhody ho nebudou potkávat při každém kontaktu se Snapem, když budou spolu v místnosti jen oni dva.

Ani netušil, jak moc se mýlí.

 

Předcházející - Následující

 

Poznámka autorky: Kousíček této kapitoly má odraz v 6. kapitole povídky "Nerozhodnost lásky". Jedná se o část, kde Neville žádná Snapea o doučování. Pokud si tu část chcete přečíst z Harryho pohledu, tak následujte odkaz viz výše.

Za komentáře k předchozí kapitole děkuji temto lidem: Tamias, Baterka, Bobo, Adelaine, Blesk, Sanqvi, yellow, Sectumsempra, Casiopea, Merope, mariaa, belldandy a mathe. Ten počet komentářů je naprosto neuvěřitelný a neskutečně potěšil. Jsem ráda i za debatu která se strhla, protože já hrozně ráda polemizuju.  Hrozně moc se těším na vaše další komentáře, protože nic mi nedodá víc elánu do psaní a nic mi povídku nepřilne k srdci tak, jako když vím že se někomu líbí. Pokud nechcete psát komentář, tak prosím klikněte na anketu, což mě taky potěší. Děkuji.

Komentáře

Lululemon Canada98618


:)

Ha, Neville je nebelvír a dokázal to dřív než v kánonu! Bravo!!! A Lenku mám prostě ráda.
Jinak nesouhlasil ten Snape nějak rychle a ochotně? To by mě zajímalo, co plánuje. Díky

Děkuji

:-D A jak ho v minulém díle hanili že je zbabělí. Dobře, to byl, ale myslím že se nebylo co divit.
Jasně že plánuje, on vždycky něco plánuje. :-D

:)

Díky za pokráčko :), obdivuji vás všechny, které dokážete takhle úžasně psát. Těším se na další vývoj příběhu...

Děkuji

Jsem ráda že se líbí a snad bude líbit i do budoucna. :-)

-

No prosím, že ten Neville je taky nebelvír. Já to vždycky věděla. :) Lenka hold musí mít vždycky pravdu. tak Harry se diví a já přemýšlím, jestli se nakonec nezačne i něco domýšlet. Nakonec se vztahem se staršímu muži by mohl i lescos vědět. :)

Re: -

Hele, ale jednu věc si neodpustím. Je to nefér k tobě, že to ventiluju zronva tady, když přeci ty to zrovna podáváš trochu jinak, ale kde už to mám ventilovat? - Totiž já nikdy nepochopím, proč ve slashi pořád někdo musí při orgasmu vykřikovat něčí jméno. (Třebas já v takových případech nejsem víceméně schopná žádného slovního projevu. :) ) Teda mě se to samozřejmě i líbí, ale na to,jak mi to vlastně přijde nepravděpodobné je to nadužívaný motiv. Nemluvě o tom, že se občas někdo přímo nemůže ovládnout a řve to prosti své vůli, nad tím mi už zůstává rozum stát. Ovšem Neville to tady zvládl neříct a za to musím pochválit. :)

Re: Děkuji

Tak to prrr.. já si v posteli ráda povídám, někdy to je taky jediná příležitost k povídání. :) Pravda, otázka je, jestli je zájem na druhé straně .. a taky nemusí to být hned nějaké vyznání. A za další - Obvykle je to spíš před tím než potom (nebo dokonce místo toho). :) Ale povídám si vážně ráda. - Navíc, když muž říká (dle mého hodnocení) něco chytrého, tak je to pro mě nejlepší afrodisiakum. Pravda, už proto není zrovna nutné, aby to bylo vyznání. :) Na druhou stranu tím, že ti někdo řekne, že tě miluje skoro nikdy nic neskazí. Neomrzí mě to slyšet ani víckrát za den:), jenže toho se stejně nedočkám. :)

Re: Re: Děkuji

Nemyslela jsem v posteli jako že přímo na tom kusu nábytku. To je naprosto OK, ale myslela jsem v posteli těsně po sexu. Za sebe tedy můžu říct že v té chvíli na povídání náladu nemám. Buď se mi chce spát nebo bych si dala něco k jídlu. :-D
Takže ano, ano, osprchovat, zalézt pod peřinku a povídat si klidně do rána, když je chuť na obou stranách. To souhlasím, proč ne. A co se té lásky? Inu, já jsem trochu jako Dexter, na "Miluji tě" mám tendenci odpovědět "Děkuji" ale většinou se racionálně uchýlím k "Já tebe taky". Tím by tedy na mě nikdo dojem neudělal a slýchat to nepotřebuji, i když samozřejmě chápu že když miluješ někoho a on miluje tebe, tak to slýchat chceš. To ti samozřejmě neberu. :-)

Re: Re: Re: Děkuji

No tak teda asi jsem spisovatelské klišé, ale já relativně často mám tendenci, no vykřikovat bych zrovna neřekla, ale říkat jméno při orgasmu... Ale jo, postelový povídání po mě taky docela štve, ale nejvíc mě štve v povídkách povídání při tom.

Re: Re: Re: Re: Děkuji

Z toho hlediska jsem zvedala oči v sloup v Poutu. To bylo pomalu jak v té povídce cos mi posílala, jak se dvacetkrát ptal jestli to fakt Potter chce.

Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji

Fakt to bylo v Poutu tak zlý? To už si moc nepamatuju... I když jo, než se dostali do ložnice. no jo no...
Jinak tu povídku nehaň moc nahlas, to bylo mnoha lidmi opěvovaný If you are prepared;)

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji

To není ani tak zlé jako... já ti nevím, v Poutu je to takové jako že nepochopitelné. Oni tam nedokončují věty, nebo jsou nejasné. Já sice chápu že skrz pouto nějak jako si rozumí, ale já jakožto čtenář v tou poutu zahrnutá nejsem. :-D
Tak ono to není vůbec vyjmečné takové ujišťování. To asi jen moje náctileté postavy touží po sexu a jen moji staří zvrhlíci si to nenechají ujít. :-D Viz třeba Remuse s Harrym. V klidu si to rozdali, jaképak okecávání. :-D

Nádherný večerníček

To bylo tak příjemné čtení. Miluju příběhy, u kterých se můžu od začátku dokonce křenit. Strašně se mi líbí ten nadhled, úplně se tetelím. A moc se těším na pokračování. :)

Děkuji

Prozradím že bude pár vážných momentů, ale ve své podstatě je to povídka nevážná. Nevaž se odvaž se, že ano Neville.
Jsem ráda že se líbí, já se zase těším na tvoje překlady a netrpělivě vyhlížím. ;-)

Zdravím

Musím uznať, že sa mi to čoraz viac páči. Rozhodne je to veľmi pekne urobené a Snape je tiež taký ako má byť. A Luna teda, super, že pomáha, má síce odvážne nápady, ale no, to je už tak, keby nepozbieral odvahu, tak nič nedosiahne. :D Dej sa vyvíja veľmi sľubne. No neviem, čo viac dodať. (Ja tiež rada polemizujem, aj keď občas akosi nemám s kým.)

Děkuji

Hele, já si roky slibuji že jednou napíšu namakaného Snapea co umí kung-fu, má hedvábné vlasy, vyznává lásku a nosí květiny. Furt se mi ale do povídek cpe vyzáblá žoužel s šedou pletí, mastnejma vlasama, co mi kecá do psaní a nejvíc ponižuje ty se kterými ho chci dát dohromady. :-D
Já jen vřele doufám že se ti to bude líbit i dál a že to Neville nakonec všechno přežije bez vážné mentální újmy. :-D

+++

...jaké by to bylo se Snapea dotknout. Ne úplně sexuálně, tak daleko .... haha, hlavně, že už si prohlížel katedru a díval se, jak je velká a vysoká :-)
Tak Harry má asi tušení, nakonec bude Nevillovi pomáhat, třeba mu půjčí neviditelný plášť, vždyť by to bylo i ke prospěchu Pottera, kdyby se Snape uklidnil a pořád po něm nejel. Neville jen tak dále, Lenka byla super.

Děkuji

:-D To bylo asi tak o týden dřív, za tu dobu už o něm sexuálně uvažoval, tak trochu. Sakra, kdo se má v puberťácích vyznat!
Hele to je dobrý nápad, to by mohl, mu to navrhnu, jak se mu líbí dát dohromady jednoho ze svých dobrých přátel a svého absolutního nepřítele. :-D Hmm příště by mohl seznámit Rona s Voldemortem, ti by si určitě rozuměli. :-D

Re: Děkuji

Když už šílené dvojice, tak raději Lockarht a Voldy. Myslím, že by hadí ksich nechápal, když by se na něj Locky začal zářivě usmívat a pošetile před ním mávat hůlkou :-)
Jinak dobrá debata ohledně mluvení před během a po sexu, popř. výkřik jména při vyvrcholení - ano, taky to nechápu a ještě ten trapas, když se spleteš - haha,

Přidat nový příspěvek