Dej pozor, co si přeješ

 

Čas na Lexxu se vlekl svým obvyklým tempem, tedy nudně a převážně nezajímavě. Jedinou velkou událostí posledního týdne bylo, že Lexx zmerčil malou vesmírnou loď, kterou spolkl, a pak mu z jejího pohonu kručelo v břiše.
Stanley Tweedle podřimoval schoulený v kapitánském křesle a se špunty v uších, protože 790 právě pěl svou Odu na drdol mrtvého muže. O vyslechnutí zamilovaného blábolu maniakální robotické hlavy neměl Sten zájem. Místo toho si raději nechal zdát o Xevině krásném tělu zakrytém pouze pěnou, kterou na sebe nanášela při sprchování, což mu na tváři vykouzlilo úsměv.
"Stane!" ozval se můstkem rozhořčený výkřik, který však strážný čtvrté třídy ponořený do dřímoty neslyšel.
"Stanley Tweedle! Okamžitě se probuď!" nakopla ho Xev přátelsky do stehna.
"Au! Co bláz...," slova se mu vytratila při pohledu nahoru. Nádherné tělo otrokyně lásky bylo zcela nahé, pokryté pěnou a kapkami vody, zakryté pouze miniaturním ručníkem skrývajícím jen to nejnutnější. Pravda, vlasy vypadaly sice pod nánosem pěny trochu podivně, ale to Stanley klidně přešel.
"Já snad stále sním."
"Ne, nesníš. Dokážu ti to," odpověděla Xev velmi nepěkným hlasem, načež Stana vytáhla nahoru za ucho, což doprovázelo jeho kvičení.
"Co to do tebe zase vjelo?" postěžoval si Stan mnoucí si bolaví lalůček, "Nepropadla si zase tomu příšernému pářícímu rituálu Zhlukových ještěrů?"
"Ne, to rozhodně nepropadla," odmítla prudce a začala pomalu přecházet po můstku jako lvice v kleci, "Sprchovala jsem se v teplé vodě, která příjemně hladila moje nahé božské tělo. Natřela jsem si všude po kůži jemnou pěnu, promasírovala svoje prsa," položila si ruce na prsa, asi aby konkrétně naznačila co má na mysli, což ani Stan nepotřeboval připomínat, "Pak jsem si tu lehkou, nadýchanou a voňavou pěnu chtěla smýt pod proudem vody, když tu se to stalo. Víš co?" pozvedla mírně obočí.
"Co?" povzdechl si zasněně kapitán představující si Xev jak se sprchuje.
"Přestala týct voda!" vykřikla tak prudce, že Stanley málem sklouzl ze stupátka kapitánského křesla, na kterém se v zamyšlení pohupoval.
"A takovou malicherností rušíš mou ódu na Kaiův drdol?" ozval se znechuceně 790.
"Sklapni!" uzemnil ho Stanley a obrátil se na Xev, "Možná se jenom ucpalo potrubí a bude ho stačit prošťouchnout."
"Lexx má samočisticí schopnost jestli si zapomněl, ty hlavo s červy vyžraným mozkem," houkl 790 a zřejmě by na kapitána vyplázl jazyk kdyby nějaký měl, takhle jenom zle přimhuřoval oči.
"Tak podívej, ty plechovko se zahnívajícím kouskem čehosi, co vznešeně nazýváš mozek...." Pozvedl při svých slovech výružně prst, zatím co se přibližoval k bojovně se tvářící hlavě robota. Nebylo mu ale dopřáno hlavě vynadat, protože je přerušila Xev.
"Měli bychom se zeptat Lexxe jestli o tom něco neví. Třeba se vážně v něm něco porouchalo nebo je nemocný," tentokrát v jejím hlase zazněla jistá obava, protože to byla právě ona, která se o Lexxe docela často strachovala, i když je pravda, že mu většinou nedovolila sníst to nejchutnější jídlo.
"Máš pravdu. A s tebou si to ještě vyřídím," zahrozil na 790 a vrátil se do svého kapitánského křesla. Přitiskl dlaň s klíčem do "startování" Lexx.
"Lexxi?"
"Ano, kapitáne?" odpověděla mu loď s jemným dotazem na konci, jako to dělala vždycky.
"Xev se byla sprchovat, když tu jí najednou došla voda. Víš o tom něco?" přešel rovnou k věci, jelikož už dávno zjistil, že s Lexxem se musí mluvit trochu jako s mentálně zaostalým.
"Ano vím, kapitáne." Nebyla to příliš uspokojující odpověď, ale zdálo se, že se začínají přibližovat k pointě.
"Dobře," pochválil ho, "A teď mi pověz, co o tom víš," vyzval ho dramaticky, dokonce přidal i gestikulaci rukou, i když nevěděl, jestli to Lexx vůbec vidí.
"Mám velkou žízeň, Stene," dostalo se mu trochu nejasné odpovědi, takže jak kapitán tak Xev obrátili hlavy k 790.
"Voda, kterou vy bakterie pijete, a ve které se sprchujete, je voda, kterou Lexx vypil. Když má nedostatek vody, pak si ji schraňuje pro sebe, aby vůbec mohl fungovat," vysvětlila hlava pohrdavě.
"Dobře Lexxi, když máš žízeň, tak zaleť k nejbližší vodnaté planetě a pořádně se napij," vyzval ho.
"Poroučíš mi, abych doletěl k nejbližší vhodné planetě a tam se napil?" zeptal se Lexx, snad pro ujištění, že opravdu může.
"Ano. Trocha vody nikde nikomu nebude chybět."
"Děkuji ti, Stane," poděkoval veskrze potěšeně.
"A co moje vlasy," podotkla Xev a prohrábla si zasychající pěnou pomalu tuhnoucí účes.
"Jo a mohl by si pro Xev ještě někde najít trochu vody, aby si smyla pěnu," pohledem sklouzl po Xeviných dlouhých nohách, "z vlasů?"
"Vynasnažím se, Stane," přislíbil Lexx.
"Děkuji Lexxi," usmála se na obrazovku a vyrazila pryč.
"A mně nepoděkuješ?" rozhodil v jakémsi bezradném gestu ruce do stran. Nedostalo se mu slovního poděkování, Xev mu jen poslala jeden vzdušný polibek.
 
Kapitán Lexxu podezřívavě hleděl na jiskrně modrou planetu, kolem které právě obíhali. Vypadala naprosto neškodně, ba až krásně. jak se třpytila jako drahokam zavěšený na provázku.
"Jsi si jistý, že nám tam nehrozí žádné nebezpečí?"
"Jsem si naprosto jistý, že kdyby vás tam sežrala obrovská vodní příšera, pak by tu na palubě nezbyl nikdo, kdo by truchlil nad vaší smrtí. Byli bychom tu jen já a můj nádherně nemrtvý Kai," povzdechla si hlava.
"790! Jestli nám nepotvrdíš, že tam nic nehrozí nám ani Lexxu, tak tu planetu nenavštívíme," zamračila se na hlavu Xev.
"A co je mi po tom?" odsekl 790, "Když nedostane Lexx napít, tak chcípne žízní, zhroutí se sám do sebe, vás vcucne vesmírné vzduchoprázdno a jediní, kdo to přežijí, budu já a má mrtvá láska."
"Stene, mám velkou žízeň. Mohu se už napít?" skočil jim Lexx do řeči hlasem, který by se bez pochyb dal považovat za zoufalý.
"Počkej Lexxi," zvedl prst směrem k obrazovce a obrátil se na hlavu, "Pitomá skořápko, řekni nám o té planetě víc, než tě strčím do drtiče na odpad."
"Pf!" odfrkl si 790, "Jestli tě to tak moc zajímá, vřede na tváři vesmíru, tak přijmi to volání z planety."
Stanley se nadechl, aby hlavě znovu vyčinil, jenže pak si to rozmyslel. Bylo mu jasné, že to nemá smysl, takže jen mávl rukou a nechal si pustit vysílání z planety.
"Vítám vás rybáři!" zablýskla na ně z obrazovky oslnivým úsměvem modrovlasá kráska, "Právě se nacházíte na oběžné dráze planety se jménem Zázračné jezírko..."
"Trochu moc vody na 'jezírko'," neodpustila si Xev poznámku.
"... Momentálně není na pobřeží žádné volné místo k rybaření. Ovšem pokud jste držiteli speciálního VIP rybářského lístku, pak pro vás nějaké místo uvolníme. Naše piraně jsou stále hladové," svůdně mrkla do obrazovky a zahýbala obočím.
"Podívejte, slečno," začal Stanley rozvláčně jak už to míval ve zvyku, "Já jsem Stanley Tweedle kapitán Lexx, nejmocnější ničivé zbraně obou vesmírů a vesmírného... inu brouka. Lexx by se potřeboval napít a my bychom potřebovali pár krásným dívek s ladnými křivkami," naznačil rukama jak by si asi ty dívky představoval, "O rybaření nemáme vůbec žádný zájem".
"Ano, ano, rybaření nás nezajímá," přitakala Xev, "Taky by se hodilo per svalnatých sexuchtivých mužů... Jistě víte co tím myslím."
"Jistě, jistě, muži také," mávl rukou kapitán, "ale hlavně ty ženy. Těch by na vašich plážích, kterých jak vidím máte dost a dost, mohl být nadbytek."
"Ale jistě! Na plážích nehodících se k rybaření jsou velká letoviska, ale bohužel tam mají přístup jen držitelé VIP rybářského lístku," zatvářila se tak jakoby jí to snad bylo opravdu líto, "A co se týče vody, pak musím s lítostí říct, že to asi nebude možné. Ale předložím vaší žádost asociaci rybářů," přislíbila, "Do té doby si můžete prohlédnout naše rybářské oblasti, sjednat si rybářský lístek a zkusit si zarybařit."
"Tak podívejte, dámo! Tahle loď dokáže zničit celou tu vaší modrou planetku jediným výstřelem. Nevěříte? Klidně vám to ukážu, stačí jen, když se podíváte na váš měsíc, rozloučíte se s ním..."
"Počkej, Stane," položila mu Xev ruku na zápěstí, načež si ho k sobě přitáhla za límeček kombinézy, "Když tu planetu zničíme, tak z toho nebudeme nic mít. Lexx se nenapije a my neuvidíme ty VIP pláže plné mužů... a samozřejmě také žen. Takhle, když se vetřeme na jejich planetu, tak ji budeme moci prozkoumat. A moc dobře víš, že my se dostaneme do míst, kam nikdo jiný nevkročí."
"To zní sice rozumně, ale já daleko raději zničím jejich měsíc, aby pochopili kdo je to kapitán Stanley Tweedle!" zašermoval rukou.
"Dělej si co chceš, ale já beru Můru a letím se podívat na povrch, když nás tak mile pozvali," odsekla mu a obrátila se k ženě na obrazovce, "Ráda vaše pozvání přijmu a půjdu se podívat na vaše... rybářské pláže."
"Fajn! Fajn!" nakrčil nespokojeně nos, "Zapomeňte na ničení vašeho měsíce, přijdeme se podívat na vaší planetu," souhlasil nanejvýš otráveně.
 
Můra svými křídli rozvířila plážový písek do všech stran, než s tichým zaševelením a zapískáním konečně dosedla na nožičky. Její posádku ovanul příjemný mořský vzduch vonící po rozehřátém písku, soli a pralesních květin.
"Konečně nějaká planeta, která vypadá skutečně přátelsky," prohlásil Stan přesvědčeně, jelikož právě pod slunečníky spatřil dvě slunící se krásky v miniaturních bikinách, které světe div se, na něho mávaly. Oplatil jim zamáváním a vykouzlil svůj nejsvůdnější úsměv.
"Myslím, že máš naprostou pravdu," souhlasila Xev bez většího rozmyšlení. I ona uviděla svou oblíbenou kořist, dva opálené svalnaté mladíky, kteří kolem právě prošli. Při pohledu na jejich vypracované pozadí ji uniklo krátké, roztoužené zavrčení.
"Vítám vás, přátelé!" ozval se výkřik pocházející od drobného, kulaťoučkého muže oblečeného do holinek, gumových kalhot a sváteční bílé košile, "Vítám vás na Zazračném jezírku. Jsem předseda asociace rybářů a vy budete jistě kapitán Tweedle z té obrovské lodi co je na nebi." Potřásl mu bujaře rukou a zvedl hlavu poukazujíc tak na černou tečku na obloze, která byla ve skutečnosti Lexxem usazeném na oběžné dráze planety.
"Stan postačí," opravil ho lehce kapitán Lexxu a narovnal si na hlavě svou šťastnou čepici.
"Jaká čest!" mírně se uklonil mužíček, "Slyšel jsem, že jste projevili eminentní zájem o návštěvu našich VIP pláží," rozhodil ruce naznačujíc, že se v nich defakto už nachází, "Bohužel je u nás zvykem, že na pláž může pouze ten, kdo ulovil alespoň jedinou rybu. Nemusí to rovnou být ta zlatá." Mrkl šibalsky, jakoby to mělo nějaký hlubší význam.
"To zvládnu. Stačí, když mi dáte prut a návnadu. Do hodiny tu budete mít ryb kolik chcete," řekl rázně Stan, ale než mu na to stačil předseda odpovědět, už ho Xev táhla kousek dál.
"Ty umíš rybařit, Stane?" zeptala se důrazně obávaje se nejhoršího, toho, že jeho odpověď bude záporná.
"Neumím, ale co na to může být těžkého?" pokrčil rameny, "Viděl jsem to v jednom dokumentu na Zemi. Stačí napíchnout červa na háček na konci toho provázku a hodit to všechno do vody. Pak už se jen čeká než připlave nějaká hloupá rybička," naznačil rukou rybu plavající k jeho ohnutému ukazováčku představujícímu háček, "a zakousne se do háčku." Zakousl se rukou do vlastního prstu.
"Dobře, spoléhám na to, že to zvládneš, ale jestli to nedokážeš Stanley Tweedle...," zahrozila mu prstem jak matka malému školákovi.
"Dovol," vypnul hruď a zvedl hrdě bradu, "Vždyť mně znáš."
"No právě," souhlasila Xev.
 
Rudý západ slunce, který se nádherně odrážel od hladiny jemně se vlnícího moře Stana nepříjemně oslepoval. Zakrýval si oči rukou a mručel při tom nadávky o které, ku opravdovému podivu, byly směřované na 790 právě teď pohodlně kroužící na palubě lxxu kdesi nahoře v oblacích. 
Vztekle poklepal na vysílačku.
"Halo! 790 okamžitě se ozvy. Nutně potřebuji chytit nějakou rybu a ty my s tím pomůžeš," hudroval do vysílačky a cukal vztekle prutem, který už delší dobu poklidně spočíval opřený o Stenovu stoličku.
"Nepomůžu ti s ničím," dostalo se mu po delší době šumu odpovědi z nebes, "Nejsem zodpovědný za tvou neskutečnou neschopnost, díky které nedokážeš chytit rybu, třeba jen velikosti tvého miniaturního pohlaví."
Stanley pevně zatnul zuby dřív, než stačil odkázat hlavu do patřičných míst a donutil se nad celou situací zamyslet. 790 by mu mohl pomoct přinejmenším tak, že lokalizuje větší hejno ryb a navede ho k němu, jenže robotova hlava to neudělá jen tak z dobré vůle.
"Mám pro tebe návrh 790," začal pomalu, obezřetně, milým hlasem, "Když mi pomůžeš chytit jedinou rybu, tak slibuji, že oživím Kaie a přesvědčím ho, aby si s tebou zalezl do postele. Vždyť víš, že udělá prakticky vše, co mu Xev nebo já řekneme." Pronášel to doslova medově podbízivým hlasem, o kterém si byl naprosto jist, že na robotovu hlavu bude účinkovat, pomíjeje fakt, že je to psychopat agresivně zamilovaný do již zmíněného Kaie.
"Nevěřím ti jediné slovo, Stanley Tweedle," odkázala ho hlava do patřičných mezí.
"Podívej, když mi budeš věřit, všichni na tom vyděláme. Ty budeš mít na jeden večer svou milovanou mrtvolu, já budu mít houf krásným, oblých, sexi žen a Xev si konečně najde nějakého chlapa. Ráno pak Lexx vypije půl téhle planety a poletíme dál. Jak jednoduché a prosté."
"Dejme tomu, že ti věřím, ty ohavná bakterie," připustil porážku a zájem robot na druhém konci linky, "Co přesně si představuješ, že mám udělat?"
Sten pominul, že mu nadává do bakterií, to nebyla nejhorší nadávka, kterou byl 790 schopný vymyslet, a přešel rovnou k věci.
"Chci, aby si mi našel místo odkud můžu hodit háček do vody a budu mít jistotu, že chytím alespoň jednu rybu."
"Tak jednu rybu povídáš...," zopakoval po něm 790 nebezpečně potěšeným hlasem, který se Stenovi vůbec nelíbil, jelikož si dokázal živě představit jak sadisticky se teď robotí hlava asi tváří.
"Pak stačí, když se posuneš asi o sedum metrů na západ a hned budeš nad jednou překrásnou, velkou a jistě chutnou rybou," naváděl ho robot přímo do moře. Stan si toho byl moc dobře vědom, na druhou stranu však sedm metrů nebylo tak daleko a možná by pak skutečně dokázal něco chytit. Jenže jak se tam dostat aniž by se utopil jako krysa.
Rozhlédl se kolem dokola, když mu zrak padl na dřevěné cosi, na čem viděl odplouvat ostatní rybářem dál na moře. Pokud správně slyšel, říkalo se tomu dřevěná loďka a jedna taková zrovna byla přivázaná na molu kousek od něj, docela nehlídaná.
"Neděkuju ti 790, protože si to nezasloužíš," ukončil jejich konverzaci a schoval vysílačku.
Neskutečně rychle si sbalil svůj prut, narovnal čepici a vzápětí ukradl dřevěný člun, aniž by dbal na výkřiky náhle se objevuvšího majitele, který rozlobeně mával rukama a vyhrožoval nahlášením na Asociaci rybářů.
Ovládat loďku bylo o dost těžší, než se zdálo na první pohled, zejména při její primitivnosti. Delší dobu mu zabralo, než se dostal na robotem určené kordináty. Tam hodil do vody kámen ovázaný provazem, tak jak to viděl u ostatních rybářů a nahodil prut nadšeně se oddávajíc, jak doufal, už jen krátkému čekání.
Jak hluboce se ale zmýlil. Nejen, že slunce zapadlo aniž by se vlasec třeba jen zatřepotal jak se o něj ryba otřela, dokonce se podařilo Stanovi usnout schoulený pod dřevěným prknem sloužícím jako sedátko.
Z neklidného snu plného bouřícího moře ho vytrhlo skoro nepatrné zacinkání rolničky pověšené nahoře na prutu. Zacinkání se opakovalo znovu a znovu a naviják se divoce otáčel, jak se chycená ryba snažila uplavat pryč.
Stan byl pohotoví. Skočil po prutu, chytl naviják a začal za všech sil táhnout k sobě. Hekal při tom a sténal jako bůvol v posledním tažení. Když už si myslel, že ho ryba přemůže, protože je to nejméně velryba, vlasec se náhle přestal napínat, cosi zlatého se zalesklo v měsíčním světle a s mlasknutím dopadlo na dřevěnou podlahu loďky.
Sklonil se ke svému úlovku, který nebyl zrovna valný. Dobrá, rybka byla dokonale zlatá, jakoby každá její šupinka byla zručným zlatníkem vykovaný kousíček nejčistšího drahého kovu, ale velikost měla sotva do dlaně. Rozhodně ne víc.
"Sice bych si na tobě asi moc nepochutnal, ale mému účelu skvěle posloužíš," zvedl ji znechuceně za ocas vysoko do vzduchu. Rybka se zmítal a pokoušela j jeho prstů vysmeknout, leč marně.
"Když mně pustíš, Stanley H. Tweedle, tak ti splním jedno přání," oslovil ho měkký hlásek, o kterém by přísahal, že přišel z úst rybky, kterou držel v ruce.
"Kdo to řekla?" zeptal se a rozhlédl kolem dokola.
"Já jsem to řekla. Zlatá rybka přání," tentokrát si byl jist, že to byl jeho dnešní úlovek, který na něj mluvil.
"Tak počkat. Co je to za triky mluvící ryba?" zeptal se nedůvěřivě, ale přesto si dal rybku do dlaní, tak aby nevysela za ocas a mohl jí pohlédnout do jednoho nepřirozeně modrého oka.
"Jak říkám, Stanley H. Tweedle, jsem Zlatá rybka, kterou se tu každý snaží ulovit, aby mu splnila jedno jeho vytoužené přání," vysvětlila trpělivě rybička, "Ty jsi po stu letech první kterému se to povedlo."
"Takže Zlatá rybka co plní přání? To jako jakékoliv přání si řeknu a jediné co za to chceš je, abych tě pustil?"
"Přesně tak to je. Za svou svobodu tě učiním navždy šťastným."
"Takže kdybych si přel dejme tomu, abych byl ten nejvíc sexy muž ve vesmíru, který okouzlí úplně každého, tak by si prostě jenom luskla," podíval se na jejím drobné třepetající se boční ploutvičky, "ploutvý a bylo by to hotové? A proč bych tě měl pouštět, když tohle všechno dokážeš?" Přimhouřil oči. V mysli se mu rodil plán jak si vezme rubu na Lex, dá ji do pěkného, malého, pohodlného akvárka a bude si říkat o další a další přání. Tedy pokud je vůbec schopná nějaké splnit a není to jenom habaďura, aby ji lidé nejedli.
"Splnila bych ti i takové přání, pokud jsi si jím jist," souhlasila, "Nedokážu však čarovat pokud nejsou na svojí planetě a ve svém jezírku. Má moc se po přenesení jinam ztrácí."
"Proč bych ti měl věřit?" zeptal se podezřívavě, "Proč bych měl vůbec věřit celé té báchorce o přáních a neupéct si tě na másle, kde by si se skvěle vyjímala."
"Nemohu nijak dokázat svou moc, Stanley H. Tweedle, ale jsem dobrá, kouzelná rybka a nikdy nelžu."
Cosi na jejím hlase, možná dokonce na výrazu v jejích očích ho donutilo jí věřit. Bez dalšího rozmýšlení hodil rybu přes palubu, až voda vystříkla vysoko do vzduchu. Chvíli se hladina jen vlnila, takže už mu začínalo být jasné, jaký hlupák byl když jí skočil na špek, když tu náhle se z moře vynořila malé zlatá rybí hlava.
"Děkuji ti šlechetný muži, že jsi mně nesnědl a za tvou dobrotu ti splním přání. Stačí ho jen vyslovit," vybídla ho.
Stanley se samolibě usmál,jak si sám sebe představoval v obležení nadržený a prsatých děvčat, kterým konečně ukáže jaké je to být s pravým muže. S velkým Stanem.
"Přeji si být nejvíc sexy muž ve vesmíru, po kterém každý touží," vyslovil svoje odvěké přání.
"Tak se staň," řekla rybka. Mrskla sebou, až sprška vody od jejího ocásku ohodila Stanovu tvář, načež zmizela nadobro pod vodní hladinou.
Vyčkával, jestli se něco stane, jestli se třeba zableskne, dostane nějaký záchvat nebo prostě něco, ale nestalo se nic. Když se koukal na vlastní odraz ve vodě, pak neviděl na své tváři nic neobvyklého. Vypadal stále stejně, nenabyl neodolatelné krásy ani si nepřipadal nijak zvlášť šarmantně.
"Pěkně tě vypekla, Stane," zamručel si pod vousy. Sbalil si věci a vydal se zpět k pobřeží na schůzku v baru se ženou, která je napůl Zhlukoví ještěr.
Vůbec se na to netěšil.
 
Vstoupil do plážového baru, který byl rozhodně podle jeho představ. Všude se pohybovaly mladé, krásné dívky oblečené jen v bikinách nanejvýš ještě v šátku a obsluha tu byly krásky jen v přiléhavých, skoro průsvitných neoprenech, pod kterými bylo vidět naprosto vše. Včetně ztvrdlých bradavek, na kterých mohl doslova oči nechat.
"Ahoj krasavče," přivinula se k němu, vlastně se kolem něho doslova ovinula jedna vnadná, vysoká blondýnka. Rukama ho začala hladit po zádech a břiše, hlavu si přitom opřela o jeho rameno.
"Ahoj krásko," oplatil ji stejnou mincí a téměř automaticky ji objal kolem pasu, "Já jsem Stanley Tweedle, ale přátelé a krásné ženy jako ty mi říkají Velký Stan... hodně velký Stan."
Dívka se zachichotala jemně jako ptáček a přivinula se ještě blíž, až mohl cítit její tlukoucí srdce přitlačené na boku.
"Já jsem Žiži Velký Stane," představila se celá roztomile zrudlá. Chlácholil ji jedním ze svých nejvíc sexy výrazů.
"A já jsem Tina," přivinula se k němu z druhé strany vnadná brunetka s vlasy až po zadek. To se ale Žiži moc nelíbilo, obočí se jí svraštělo k sobě, našpulila rty a dloubla Tinu konečky prstů do žaludku.
"Já ho viděla první," zakňourala rozzlobeně a dotčeně.
"To je sice možné," odsekla Tina bojovně, "ale nejsi pro něj dost dobrá. Že je to tak Velký Stane?" Obrátila se na muže, po kterém se vinula a vypnula mu hrudník přímo před nos, takže měl dobrý výhled na její přetékající dekolt.
"To není pravda!" nesouhlasila pištivě Žiži, a aby přebila svou sokyni, rovnou si jedním zkušeným hmatem sundala vrchní díl plavek.
Stan nevěděl kam se koukat, jestli na opravdu obrovské poprsí brunetky, nebo na drobné, až rozkošné blondýnčiny bradavky. Obojím měl nejen po ruce, ale doslova před obličejem.
"Ale dámy moje...," oslovil je chlácholivým hlasem, aniž by zvedl pohled od jejich hrudí, "Velkého Stana je pro vás pro obě víc než dost."
Sklouzl jim dlaní po holých zádech na perfektně tvarované zadečky, které se akorát tak daly krásně sevřít v dlani.
"Tweedle!" přerušila jejich mazlení Xev svým řevem vyslaným přes celou místnost. Všichni se nejdříve otočili na ni a následně na zkoprněného Stanleyho, který se jen pokusit chabě vykouzlit neškodný úsměv. Ovšem místo pohoršených pohledů, které očekával, se mu naopak dostalo zaujatých, ba přímo vášnivých.
"Možná, že to kouzlo vážně funguje," zamumlal si pro sebe, "Mé krásné dámy musím vás opustit," řekl s nefalšovanou lítostí v hlase, když je pouštěl ze svého sevření a vydrápal se z toho jejich, "ale neodcházejte mi daleko." Pohrozil laškovně prstíkem. Obě dívky se roztomile zachichotaly, zamávali mu a pak se společně odebraly k baru, zatím co Stan vykročil ke Xevině stolu.
Nebylo bezpečné ji nechat moc dlouho čekat, jelikož pak byla rozmrzelá a měla tendenci na něho děsivě vrčet, až mu s toho vstávaly chloupky na rukou.
Plesknutí silné ruky přes zadek ho donutilo nadskočit do vzduchu a pevné obětí svalnaté paže mu vymáčklo vzduch z plic.
"Nedáš si se mnou drink, fešáku?" podstrčil mu do zlatova opálený svalovec pod nos skleničku s jakýmsi červeným obsahem.
"Ehm děkuji, dík, ale myslím že si nedám," zakoktal a marně se pokusil uvolnit z jeho obětí, které bylo až neskutečně pevné, "Vlastně tu na mně támhle u stolu čeká přítelkyně," slovo přítelkyně zdůraznil skoro víc, než bylo nutné, "Je nerada když přijdu pozdě. Takže když mně omluvíš... rád bych šel."
Muž pohlédl na Xev dlouze ovšem bez valného zájmu o její tělo, tak jak tomu bývalo jindy. Ve skutečnosti si nad ní znechuceně odfrkl.
"Jak se ti něco takového může líbit?" položil řečnickou otázku, "Je hubená, rozkydlá, měkká... Ty potřebuješ pořádnou tvrdost," napnul mu před obličejem obrovský biceps, který se jenom chvěl a byl na něm dokonale vidět každý provazec svalů.
Stana polil nepříjemný pocit a vyschlo mu puse tak, že by si klidně dal i tu na první pohled přeslazenou rudou břečku, kterou mu svalovec nabízel. Nasucho polkl.
"Musím říct, že tvoje svaly jsou skutečně... parádní. Určitě tě stálo mnoho úsilí si je vypěstovat a věřím, že se o ně dobře staráš. Já ale nemám zájem o žádnou tvrdost!" zakňučel zoufale vrhaje beznadějný pohled na krásku v ještěří kůži, která to všechno pozorovala a evidentně se nesmírně bavila jeho utrpením. Až teď když k ní vysílal prosebné pohledy, zvedla se.
"Díky bohu, Xev," bleskově se vysmekl z mužovy náruče a ještě rychleji se schoval za ženu, která se právě dovlnila k nim. Ta na to neřekla ani jediné slovo, dokonce se ani neušklíbla, dávno byla zvyklá, že kapitán uteče před každým, i tím sebemenším, nebezpečím.
"Mám dojem, že sis trochu spletl strany. Nechtěl bys spíše něco takového," nabídla mu sama sebe. Rukou si v dráždivém gestu přejela přes dekolt na břicho až o okraji sukně, který byl umístěný nebezpečně nízko nad jejím klínem.
Na muže to ale nemělo valný účinek, jen si ji tak znuděně prohlédl a znovu se otočil ke Stanovy skrytému za jejími zády.
"Já chci jeho, protože je můj," prohlásil pevně s jistotou a zřejmě i intelektem neandrtálce stojícího nad kořistí.
"Tak o tom jako nic nevím, že by byl tvůj!" Strčila do svalovce zezadu Tina.
"Jo přesně!" přidala se k jejím hlasitým protestům i Žiži, dokonce i na to drcnutí si troufla, "Je totiž můj a nikoho jiného."
"Tak to moment. Nic takového. Moc dobře víš, že pro něho nejsi dost dobrá, všichni tři jsme se na tom shodli. Je to tak Velký Stane?" oslovila Tweedlea vykukujícího zpoza Xeviných zad.
"Ani jedna z vás nemá nárok. On dá přednost vypracované hrudi," v přehlídkovém postoji ukázal svoje obrovské svaly jak na pažích, tak na hrudníku, břiše a nohách. 
"Nesmysl! Holý nesmysl!" mávl utěrkou barman, "Vůbec nestojí o vaše nafintěná z velké části umělá těla. Jeho osloví jen skutečný intelekt a něha, takže já," pyšně zvedl bradu nahoru.
"Ty máš, co povídat, vyzáblino. Vždyť jen roznášíš pití. Já jsem pro Velkého Stana nejlepší partie!" prohlásila zrzka od baru a svoje slova podpořila třísknutím sklenky o dřevo, "Jsem překrásná, inteligentní, úspěšná a bohatá. Co víc by si mohl přát."
"Svalnaté tělo."
"Velká prsa."
"Něhu."
"Skutečnu lásku a malé bradavky... tedy moje malé bradavky, ne že on má malé bradavky. Protože on má určitě obrovské bradavky přes celý hrudník."
Všichni se na Žiži obrátili s nevírou v očích. Nejvíce zoufale se pak tvářil Stan, který si dokonce začal ohmatávat hrudník, jestli má opravdu tak velké bradavky jak naznačovala.
"Ty si vážně neskutečně blbá," obvinila Tina blondýnku. To se jí ale vymstilo, jelikož Žiži došli slovní argumenty, čemuž se nikdo nedivil, a vrhla se na brunetku holýma rukama se Stanovým jménem na rtech. Barman ladným skokem překonal baroví pult, tak jak to umí právě jen barmani a pokusil se je od sebe odtrhnout, nebo se možná přidal do bitky, to se dalo těžko říct.
Při pokusech se dostat mezi divoce vřeštící, škrábající a kousající dívky praštil svalovce loktem do čelisti. Ten si to nenechal líbit a vypálil barmonovi takovou ránu pěstí, že strhl bohatou zrzku i se židlí na zem. Zrzka mu to oplatila divokým bučením pěstí do zad.
Pak už se strhla neuvěřitelná vřava, kdy vzduchem létala jak těla, tak nábytek. Snad z každého koutku místnosti se ozývala milostná vyznání směřovaná ke Stenovi. Jenže ten je už moc nevnímal, jelikož se společně s Xev choulil za barovým pultem jako zbabělá myš.
"Musíme se odtud dostat," rozhodla Xev. Popadla ho za předloktí a s divokým vrčením Zhlukového ještěra se probíjela vřavou směrem k východu, Stena přitom jenom táhla za sebou jak pytel.
"Pryč odsud!" rozhodl rázně, jen co se venku nadechl čerstvého vzduchu, "Necháme Lexx aby se napil, a pak tuhle ohavnou planetu rozstřílíme na atomy."
"Cokoliv budeš chtít," usmála se na něho Xev, úsměv jí opětoval. Byla to příjemná změna, že s ním konečně souhlasila, zejména pokud šlo o vyhazování planet do vzduchu. 
 
Úlevně si oddechl, když byl konečně v bezpečí útrob Lexxu, dokonce uvítal i neurčitě zapáchající vzduch, který byl o mnoho těžší než příjemný mořský vánek dole na palubě.
"Lexxo?" oslovil loď jen, co vstoupil na můstek.
"Ano Stene?" skoro si povzdechl Lexx.
"Napij se z té planety a pak ji rozstřílej na prach. Rozumíš mi?"
"Cokoliv poroučíš, můj Stane," souhlasil bez jediného zaváhání, samozřejmě, "A děkuji. Rád ničím planety."
"To je skvělé. Já je taky rád ničím."
"Možná už je načase říct mi, co měl znamenat ten cirkus dole?" přistoupila k němu Xev a to až nebezpečně blízko, v očích ten zpytaví pohled, kterému se těžko odolávalo.
"Nemám nejmenším zdání. Možná nějaké hromadné šílenství," zalhal ztěžka, jelikož lhaní mu vlastně nikdy nešlo. Moc dobře věděl, co za celou rvačkou v baru vězí. Jedna malá zlatá rybka a jedno neuvážlivě vyřčené přáním. Doufal ale, že o tom nikdy nebude muset nikomu, zvláště né Xev, říct. Byl si totiž tak na devadesát procent jist, že když planetu zničí, s ní i tu hloupou rybu, tak bude mít pokoj. Přání bude zrušeno.
"To je moc dobře, že to nevíš," zaševelila spokojeně, přitiskla se tělem k Stanovi, "Už jsem se bála, že si je nějak nadrogoval, aby tě milovali. Bylo by to zbytečné, když máš mně. Svou otrokyni lásky odhodlanou ti sloužit svým překrásným tělem až do posledního svého dechu." Třela se mu ňadry o hrudník a klínem o rozkrok. Rty měla jen pár centimetrů od jeho. Stačilo by se jenom trochu sklonit, obejmout ji a líbat tak jak o tom už dlouho snil. Jenže... tohle nebyla skutečně Xev. Nebyly to její vlastní touhy, které ho ke k němu přitahovaly a on s úžasem zjistil, že ji nechce takhle zneužít. 
"Xev, myslím, že tohle nejsi ty," vyprostil se z jejího sevření a začal před ní couvat směrem k chodbě, kterou se chystal uprchnout, "Ve skutečnosti jsi očarovaná jako všichni ti lidé na palubě. Já... vylovil jsem dole z moře zlatou rybku a přál jsem si abych byl přitažlivý. A ono se to nějak zvrtlo."
"To je nesmysl," nehodlala mu uvěřit, "Zlatá rybka ani jiná podobná stvoření neexistují, je to jen hloupá pověra pro bídné ztroskotance, kterým ty nejsi. Navíc moc dobře vím, co cítím. Teď cítím neuvěřitelnou sexuální touhu pramenící z hlouby mého extrémním libidem nabuzeného těla."
Vyděšeně sledoval, jak si kráska před ním přejíždí dlaněmi po těle a ve svůdném tanci houpe boky. Měl by být štěstím na vrcholu blaha, že o něho konečně projevuje zájem, místo toho se rozhodl pro rychlý útěk a vyhledání pomoci u jediného člověka, který k němu dozajista nevzplane vášní.
Málem se v chodbách ztratil, jak byl zmatený, ale nakonec se úspěšně dostal ke Kaivu cryoboxu a začal muže v něm rozmrazovat. I těch několik málo minut než proces skončil se mu zdálo jako věčnost, neustále se ohlížel k chodbě, jestli nejde rozvášněná Xev.
"Stanley?" vystoupil Kai s dotazem na rtech ze svého boxu.
"Ach děkuji!" vzepjal ruce k nebi, "Kai stala se hrozná věc. Přál jsem si být nekonečně sexy, tedy ne, že bych to potřeboval, ale trochu sex-apelu navíc se vždycky hodí. Jenže ta hnusná zlatá leklá ryba mně podvedla a teď po mně touží každý. Dokonce i Xev semnou chce spát. Musíš s tím něco udělat."
"Mám zabít Xev, aby ti dala pokoj?" zeptal se prostě a jednoduše.
"Co? Né!" zamával v důrazném odmítnutí rukama, "Já nechci, abys zabil Xev, já chci aby si něco vymyslel."
"Mrtví nic nevymýšlí."
"Ale ty pokaždé na něco přijdeš. Na nějaké řešení, díky všem těm mozkům božských předchůdců, které si rozmačkal. Prostě řekni, co tě právě napadá," vyzval ho naléhavě.
"Právě mně napadá," odmlčel se, hlavu mírně naklonil na stranu zřejmě, jak bádal ve svém mozku, "že mám neskutečnou touhu tě políbit."
Stanleymu zamrazilo v zádech nefalšovanou panikou. Když to kouzlo postihlo i Kaie, pak není žádné naděje, že by ho kdy dokázal zlomit dřív, než vyletí planeta do povětří. Zbývaly mu tedy dvě možnosti, buď se vrátit na můstek kde na něho jistě čekala rozvášněné Xev a nebo se někam zbaběle ukrýt dokud se Lexx nenapije a tu planetu nezničí sám. 
Útěk mu rozhodně přišel jako stravitelnější varianta.
Nedostal se však daleko. Ledová a nesmírně silná ruka ho uchopila za rameno, okamžik na to se ocitl v cryoboxu. Pořádně si přitom narazil záda, na to si ale nestihl moc stěžovat, jelikož ho Kai uvěznil mezi pažemi. Stan na něho jen zděšeně vzhlížel.
"Myslím," krátce pohlédl stranou, "že jsem za šest tisíc let ztratil v těchto věcech trochu cit. Navíc jsem mrtvý. Budeš mně to muset naučit, Stane. Učím se rychle, byl jsem tak naprogramován."
"Nechceš radši, abych tě naučil třeba malovat?" navrhl úzkostně s křečovitým úsměvem na rtech, "Umím ze sprostých obrázků udělat roztomilé věci. Třeba ptáčka."
"Ne," odpověděl mu muž krátce. Stan se nadechl k dalšímu protestu, ovšem jeho výdech byl udušen studenými rty přitištěnými na jeho puse. Bylo to jako líbat se s leklou rybou. Kaiova slova 'ztratil cvik' ani v nejmenším odpovídala. I nesmělá panna by líbala líp než tento několik tisíciletí mrtvý muž.
Stan ho od sebe vší silou odstrčil a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu.
"Promiň, ale nejsem nekrofil," vydechl. Rychle se Kaiovi protáhl pod rukou a vyrazil statečně rovnou na můstek, kde hodlal dát Lexxovi příkaz aby vyhodil Zázračné jezírko nadobro do povětří.
Opatrně se vplížil na můstek, rozhlížejíc se kolem jestli někde neuvidí na něho čekající Xev, ale zdálo se, že kromě 790 zaparkované u jednoho ze sloupů bylo všude prázdno. 
Na obrazovce jiskřili tisíce kapek vody, které Lexx rozviřoval při savém pití. Stan v duchu zaklekl. Doufal, že Lexx ještě nestihl proletět atmosférou a začít pít, takže bude snadné a hlavně rychlé rozkázat mu, aby planetu zničil.
"Lexxi, okamžitě přestaň pít a znič tuhle příšernou planetu."
"Cokoliv rozkážeš, můj Stane, ale ještě jsem se nestačil pořádně napít," upozornil ho Lexx, ale poslušně přestal pít a začal stoupat nahoru na orbitu, odkud mohl planetu zničit.
"Já vím Lexxi a omlouvám se, ale musíme ten šutr zničit. Nemůžu žít na palubě s jednou rozvášněnou Zhlukovou ještěrkou a jedním rozvášněním mrtvým mužem," postěžoval si lodi, i když věděl moc dobře, že se od ní žádné racionální odpovědi, nedej bože rady, nedočká.
"Pak je zanech na té planetě a odletíme jen my dva," odpověděl mu kupodivu Lexx s překvapivou pragmatičností pro něho naprosto nezvyklou.
"Co prosím?" zmohl se jen na tento prostý dotaz.
"Přemýšlel jsem," už jen to samo osobě bylo podezřelé, "a chci s tebou mít mladé."
"Dej svůj odporný pářící orgán pryč od mého Stana!" ozval se 790 útočným hlasem.
Tak na tohle neexistoval žádný argument nebo odpověď. Zesláblé nohy odmítly Stana dále podpírat, takže se sesunul ve velitelském křesle do sedu a složil si hlavu do dlaní.
"Stane. Hledala jsem tě!" objevila se z jedné z chodeb rozjařená Xev oděná jen do tenké látky uvázané na rameni, pod kterou bylo vidět jasně úplně vše. 
"Stanley..." Z protější chodby se vynořil Kai, naštěstí oblečený naprosto normálně, zato připravený k boji. Zbraň měl namířenou proti Xev, která našpulila bojovně svoje už tak velké rty.
"Nedovolím, aby ses ke Stanovi přiblížila," pravil svým poklidným ba až bezbarvým hlasem.
"Takže takhle to je," odvodila si z toho Xev vlastní závěry. Stan to už nijak nekomentoval, jen znovu složil hlavu do dlaní s útrpným povzdechem.
"Nemáš šanci mne porazit. Byl jsem zabijákem Božského řádu," zopakoval Kai jako už tisíckrát předtím.
"A já jsem napůl zhlukoví ještěr. Jsem daleko silnější než tvoji bývalí protivníci," vrátila mu to Xev a začala pomalu obcházet můstek v kruhu. Kai její postup následovat, tak aby si byli vždy čelem.
"Na tom nezáleží. Zabíjel jsem tisíce. Velké filosofy i bojovníky, básníky..."
"To už víme. Slyšeli jsme to tisíckrát," přerušila ho netrpělivě, "Bojoval si někdy s žárlivou ženou?"
"Ne," připustil bez váhání, naprosto klidně.
"Pak nevíš co je to boj chlapče." 
Kai už neváhal ani okamžik a vyslal proti ní svou zbraň. Xev se jeho zbrani vyhnula tím, že se skulila jako zhlukoví ještěr, obkutálela se kolem můstku a pokusila se svému protivníkovi podseknout nohy.
Nepodařilo se.
Kai byl na ni příliš rychlý. Vyhoupl se na opěrku kapitánského křesla, kde zůstal vyset, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc. Xev seděla na zemi přikrčená, měřila si ho nevraživým pohledem, připravená kdykoliv po něm skočit. Stan, ten jen seděl schoulený na podlaze.
"Do toho!" vykřikl 790, "Pozabíjejte se navzájem. Já tu pak zůstanu se svým božským Stanem. Můj milovaný neboj sé!" zařvala hlava vyděšeně v letu. Xev jí totiž popadla a vší silou hodila proti Kaiovi.
Poslední co Sten viděl, než ho obestřela milosrdná temnota, byly vytřeštěné oči 790.
 
Pomalu otevřel oči, aby zjistil, že hledí na růžový strop klenoucí se nad jeho vlastní postelí. Zvedl se na lokty a rozhlédl kolem. S potěšením zjistil, že je opravdu ve svém pokoji, na své posteli a hlavě že je sám. 
Ulehčeně zase padl do peřin.
Možná to všechno, co se stalo, byl jenom zlý sen, kterých on měl požehnaně. A i kdyby ne, tak Lexx už jistě dávno tu příšernou planetu zničil, takže kouzlo přestalo účinkovat. Kai už spí ve svém cryoboxu a Xev je nejspíš zalezlá u sebe, kde se hambí za své chování a rozhodně už ho nebude chtít.
Všechno bylo zase při starém, ke Stanově neskonalé radosti.
"Hu-ú... Stané," zavolala na něho Xev. Prudce se vymrštil do sedu a vykulil oči na dveře, ve kterých stála Xev. Jednou rukou objímala Kaie kolem ramen a pod druhou paží držela 790, který na Stana upíral jeden ze svých zamilovaných pohledů.
"Jsme ráda, že už si se vzbudil," zašvitořila něžně, "Doufám, že tě hlavička už nebolí. Je nám líto, že jsme tě zranili, když jsme se prali, ale na druhou stranu nám to poskytlo možnost se domluvit. Je to tak chlapci?" obrátila se na dva své společníka, nebo spíše v součtu na jednoho.
"Ano, dospěli jsme k dohodě, která je akceptovatelná námi všemi," souhlasil Kai.
"Správně," pokývala hlavou, "Nejdřív bude mít Kai horní polovinu a já dolní a pak se prohodíme."
"Samozřejmě můj drahý tu budu já, abych tyhle dva neuměly naučil o tom, jaké to je někoho skutečně bezmezně, vášnivě, oddaně a zvrhle milovat. A budu ti recitovat svoje básně oslavující tebe a tvou přenádhernou a slušivou červenou čepici."
Všichni tři se na Stana usmáli, dokonce i Kai vykouzlil na tváři cosi hrozivého, co by se ani při dobré vůli nedalo považovat za úsměv, přesto on to tak myslel. Ze všech stran se ozvalo spokojené Lexxovo vydechnutí dávající najevo, že i on je součástí velké dohody. Stan na ně vytřeštil oči jak se k němu bezbrannému začali přibližovat, přitáhl si deku vysoko pod bradu, ale marně. Xev mu ji vytrhla, Kai ho přitáhl za nohy a 790 se začal hystericky smát.
"Né!" vykřikl z plných plic v zoufalství do jejich slastných vzdechů.
 
KONEC
 
Poznámka autorky: Nemám zdání jak jsem to zplodila, tak se raději ani neptejte. Aneb co se stane když na chvilku přestanu psát RPG.

Komentáře

Úžasné, prostě úžasné

Sice jsem ti říkala už na icq, co si o tom myslím, ale řeknu to i zde.
Podle mě je to skvělá povídka. Přímo jsem je viděla skoro jako kdybych se dívala přímo na seriál. Tahle zápletka se mi moc líbila a Lexx, který chtěl se Stanleym mladý tomu nasadil koronu. :D Ne, že by to bylo jediné místo, kde jsem se smála. :D

Přidat nový příspěvek