Přišla jsem na jednu zanedbatelnou nevýhodu takhle dlouhých kapitol a totiž tu, že na konci nevím, k čemu se dřív vyjádřit a musím rolovat na začátek a projíždět postupně a pak se vracet do komentáře... no uznej, že je to makačka :-D
Tak jdu na to.
Ano, takže tu máme malý rozhovor mezi Brumlou a Severusem, kde se Severus podivuje nad tím, že na něj Voldy tak dlouho kašle... Taky jsem si říkala, že se dlouho neozejvá, takže je fajn, že nám to Brumbál tak hezky logicky vysvětlil ;-)
Severusova veřejně projevovaná žravost, která z něj v očích druhých div nedělá mimozemšťana mě baví :-D
Jeho zděšení nad Tonksovou a ta kolize mě sice taky pobavily, ale je to poprvé, co mě Severus svým chováním i vytočil, i když ho na druhou stranu chápu, je prostě labilní, no. Ale jsem ráda, že se mu nic nestalo (až na tu modřinu) a hezký byl ten pocit, kdy mu dítě dávalo vědět, že je v pohodě :-)
Překvapilo mě, že ostatní přijali zprávu o konci Severusovy špionské dráhy tak v klidu, tedy že se to nějak víc neprobíralo a že mu dokonce ani Moody nic nevyčítal... (no jo, Nebelvíři :-D - zdá se, že je to Severusovo vysvětlení pro všechno :-D )
Kráturův přístup (cha! prej Krarikatura! :-D) byl, nooo, hodně zajímavej :-D Nedokázala jsem si představit, jak Severus na dárek zareaguje, napadlo mě, že jím třeba někam mrští a on se zdál být zcela fascinován a mimčo taky. To je kráááásný :-) Takže to bude holčička???
Super kapitola, i když mi chyběl Harry (no jo, to víš :-D ), děkuju za ni a budu se těšit zas příště (a předtím ještě na druhou část :-D )
Díky!