A co by sis představovala že by měl konkrétně udělat? (To prosimtě není nějaký útok nebo tak něco, nýbrž skutečný realistický dotaz. Zajímá mě to, protože pro mě ta situace má vnitřní logiku.)
Sirius se špatně srovnává se slovem "ne" nebo spíš pro něj nemá tak radikální význam jako pro jiné. Je to dáno povahou i výchovou, on prostě šel životem - dokud ho nezavřeli, samozřejmě - a bral si co se mu zmanulo.
S tím Sirius nemá problém. S Remusem je výhradně dole bez ohledu na okolnosti a u Harryho přijal dominantní pozici protože to tak čirou náhodou vyšlo. Nejspíš k jeho věku, možná taky trochu k Siriusově potřebě ho chránit, prostě předpokládal že to bude on kdo všechno tak nějak povede.
Pokusím se tu popsat Remusovu logiku, která zde není asi zřejmé kvůli Harryho POV.
Harry chtěl úplně odejít - To je moc špatné, je to Remusovo osobní selhání a děsí ho to.
Harry ho vyzývá aby byl se Siriuse - To není tak špatné, ne dobré, ale snesitelné, Harry alespoň souhlasí s jeho společnými chvilkami a to je dobře.
Sirius navrhl jinou alternativu - To je dobré, co Sirius navrhne, to skutečně chce, on se nenechá do ničeho vmanipulovat bez patřičného křiku.
Harry po zvážení alternativu přijímá - To velice dobré, ani Harry se nenechá do ničeho vmanipulovat jen tak a ještě navíc tu zůstane a to je super.
Výsledek logické dedukce: Budu Harryho sledovat koutkem oka jestli se nechce zapojit zatím co budu se Siriusem (a to je super věc sex se Siriusem) a kdyby se chtěl Harry připojit mám tu potencionálně otevřenou náruč pokud by do ní chtěl. Pokud ne, jeho volba.
Jo, Remus má podstatně rychlejší mysl než Harry nebo Sirius, ty jejich jsou takové nečištěné stroje bez pár ozubených koleček v podobě informací. Než se Harry (nebo Sirius) rozhodne jestli chce k večeři kuře nebo vepře, tak Remus už má dávno vymyšlené recepty na obě masa. :-D