Vážně jsem ti chtěla napsat komentáře postupně, ale pak jsem zjistila, že těch pár poznámek, co jsem si k nim psala, jsem určitě nepsala já, ale někdo přiopilý, páč to nedává smysl a nejde přečíst;). Takže celkově...
Miluju tvý Zmijozely, to je taková lahoda je číst. Jak nic neřeknou přímo, jak to obcházej, vydíraj se, lžou častěji než mluví pravdu, jak jsou schopní všeho, jejich smyslu pro spravedlnost, čest, prostě všeho. Neskutečně jsem si pak užívala Snapeův rozhovor s omladinou Zmijozelskou.
Hodně se mi zezačátku líbilo, jak byl Neville takový sladký, nevinný a naivní, jak stačil jeden pohled od Snapea a udělal cokoliv. A Snape, jak toho neuvěřitelně skvěle uměl zneužívat/využívat a manipuluje. (Myšlenka, že by ho nejradši zavřel u sebe ve sklepení a těšil se jen z jeho dendromagie, že mu může výměnou za jeho schopnosti dendromága nabídnout sex...)
Upřený pohled přesně po nebelvírsku a Neville by pro něj vraždil:).
Samozřejmě mi bylo Nevilla líto, jak ho hned zezačátku Snape sjel, když ho odmítal a pobavila mě jeho spontánní magie...
Co mě ještě udivilo, jak Potter fakt vypadá v týhle povídce daleko vyrovnanější, rozumnější a mentálně starší... A pak taky Nevova reakce na to, že je jeho milovaný Smrtijed. Já si už jen vždycky říkám "no a co?", ale uvědomuju si, že ta jeho je ta správná.

Co se týče sladkosti Snapea, já si myslím, že není problém jeho sladkost, přece jen je to Neville, ne Harry, jako spíš to, jak rychle obrátil. Myslím, že takhle podobně by se Snapem s Nevillem klidně choval, když tu na rozdíl od Snarry nemusí neustále bojovat o nadvládu, ale choval by se tak až po nějaký době.
Jinak povídka hodně dobrá, už budu snad poctivě sledovat a komentovat...;)