Jsem hrozně hrozná. Zase komentuju s takovým zpožděním a to jsem prosím tuhle kapitolu četla už v pátek, jenže opět hooodně pozdě v noci, kdy jsem poslední zbytky sil spotřebovala na ovládnutí probublávajícího smíchu, který chtěl ze mě zoufale vytrysknout na povrch a na napsání komentáře mi pak už prostě nezbývala energie. Takže jsem si řekla, že to odložím a při té příležitosti si tu kapitolku přečtu ještě jednou :-D
Naprosto jsi mě strhla, Lanevro :-) Obvykle miluju trochu (někdy dost) odlišné Severuse, ale toho tvého osobitého netopýra už asi nejspíš jakýmsi podivným způsobem miluju taky :-D Nemůžu si prostě pomoct, ale jak se objeví na scéně, už to jede a že to je opravdu parádní jízda! :-D Ty jeho slovní obraty, střet s Giftem asi můj nejoblíbenější z téhle kapitoly (zelený jako plíseň mezi obrovýma nohama, hm? :-D ), i když popis žádosti o ruku byl neméně úžasný. Tu mírně otravnou hysterii přičítám jeho delikátnímu stavu a zbytek jeho nesnesitelnosti je jeho druhým jménem. Kéž bych i Harryho milovala s chybama a nedostatky, tak jako Severuse, leč zatím k němu pociťuju chvílema lítost a chvílema ho mám chuť proplesknout. Ale však já k těm pozitivním citům časem taky dospěju ;-)
Díky za další skvělou kapitolu :-)

PS - Tvůj seznam překlepů mě odrovnal :-D