Když čtu jiné povídky s Harrym tak mám někdy dojem že ten můj je až moc vyspělí, jenže ani z knihy ani z filmu jsem nikdy neměla dojem že by byl klasický puberťák. Ron se mu blíží daleko víc.... No, ale v téhle povídce je jedno takové docela pubertální místo, takoví odstavec rozhovoru mezi Harrym a Nevillem... :-D A bude už celkem brzo.
Remus je v mém podání vždy hrozně melancholický a takoví dlouho rozvláčný a tvárný. Siriuse zase vidím... no, víš, on je vlastně Sirius blázen jako jeho sestřenice Bella, jen to umí lépe skrývat a jeho duševní porucha není tak rozvinutá. :-D
:-D Rozhovor těch dvou jsem si fakt užívala. Je jasné že Sirius musí chtít dát Snapeovi po hubě a Snape ho zase musí chtít ze Siriuse udělal červy a nakrájet ho do lektvarůp.
Zajímavé je že jsem si důležitosti toho provázání všimla až s belldandiným komentářem, kdy jsem si uvědomila že bez návštěvy Siriuse by se vlastně Neville možná i Severusovi omluvil a všechno by bylo jinak.
PS: :-D To byl takoví můj tajný sen rozbrečet Pomfreyovou, tak jsem to udělala.