Což o to... milující tatínek z něj zcela jistě nebude, ale tatínek ano. To už má marné a zpečetěné. Nejspíš se bude snažit být tak přijatelným jak jen to jde.
Myslím že přeci jen ten Mpreg víc lidí vyděsí než navnadí, i když určitě se najde opak co povídky miluje právě pro Mpreg. Vím určitě že v zahraničí je takových lidí celá grupa nadšeně pištících čtenářů nad každým mužským těhotenstvím. U nás asi až tak velkou základu Mpreg mít nebude, ač tedy vidím že se už rozšířil vesele i do našich končin.
O tom do jakého žánru to patří... to já tak nějak nerada určuji. Čím je moje povídka delší tím víc žánrů vystřídá a promísí. Tady je to romantika, drama, horror, drastické scény, humor... všechno možné.
Skoro žádný případ není tak extrémní. :-D Ale ono je to takové efektní že si vyzvracuje žaludek, je pořád ubrečený, vzteklí nebo rozesmátý a hodně jí. Taky mě fascinuje jak hned všem roste obrovské břicho. Vážně, člověk má z povídky dojem že uběhli sotva dva měsíce a Potter (kdokoliv jiný) má už břicho jak balon a má ho po zbytek děsně dlouhé povídky. To je jako kdyby dítě nejdřív vyrostlo do objemu a až pak se začalo vyvíjet. Přitom je to přesně naopak, u plodu se nejdřív definuje tvar těla a vnitřní orgány, až pak začne nabírat na velikosti. V prvních trimestru většinou není nic moc vidět a co je se snadno zakryje jen trochu volnější halenkou.
Určitě a bezesporu se budu věnovat hlavně jim, také hodně Brumbálovi a Pomfreyová. Křoví ale musí být že ano. :-D
Hmm s tím nejíst by se to dalo, ovšem to nepít by mohl být problém. Nebo si snad myslíš že jsou všechny moje povídky psané za střízliva? :-D