Zprávy o chystané povídce se donesly i k mým velmi citlivým ouškům a musím říct, že mě velmi zaujaly. Ono představa těhotného Severuse je sama o sobě dosti zajímavá a už se těším, jak se s tím popasuješ a jaký příběh nám předložíš.
Tak nějak pochybuji, že by to byl příběh o velké lásce. Fakt by mě zajímalo, kde přijde Snape k „takovému úrazu“. Není ten typ, co by se usadil a založil s Potterem rodinu a stal se milujícím manžílkem a tatínkem.
Co se týká děje, nemyslím si, že by bylo na škodu cokoli naznačovat. Čtenář potřebuje jistou představu, co má očekávat. Autoři mají rádi překvapení, ale čtenáři ne. Nechtějí začít číst něco, co se nakonec začne vyvíjet odlišně než jejich představy, když začali číst.
Říct, že varuješ čtenáře před Mpreg či slashem je tak trochu nesmysl. Informace, že jde o slash a Mpreg nemusí být pouze varováním, ale také i lákadlem. Záleží na úhlu pohledu. Tato informace slouží k selekci čtenářů. Odradíš ty, kteří by stejně skončili, až by přišli na to, že jde o Mpreg, a naopak navnadíš ty, kteří by měli zájem o povídku s touto tématikou, ale nezačali by ji číst, či by ji neobjevili, protože by nevěděli, že nabízíš, co požadují. Takže před Mpregem neumíš varovat, ale můžeš na něj i lákat.
Základní informace o čem povídka bude, zda půjde o romantiku, drama či horor, jakým směrem se bude příběh odvíjet, jaký bude hlavní pár, příp. Mpreg, jsou pro potenciální čtenáře velmi důležité informace. Aspoň trochu by měl autor děj naznačit.
Už se těším, jak nám popíšeš těhotného Severuse. Máš pravdu, ve většině případů nebývá těhotenství takový extrém. Zvracení se může dostavit, ale také nemusí. Náladovost se nemusí nijak zásadně projevovat, ani těch dalších věcí si obyčejný člověk nemusí všimnout. Mnoho těhotných žen se chová docela normálně. To je tedy můj názor. Nemám zkušenosti ze svého okolí. Až na mamku a u té jsem si fakt ničeho zvláštního nevšimla.
Ohledně těch AUT postav, doufám, že větší prostor bude věnovat Harrymu a Severusovi. :)
Že není povídka dopsaná, nevadí, doufám ale, že neskončí hned u páté kapitoly. Jinak si nás čtenářů nevšímej, když přestaneš povídku psát a my tě začneme uhánět, škemrat a vyhrožovat těmi nejhoršími formaci mučení. To je naprosto přirozená reakce, že my nenasytové chceme víc a víc a je nám lhostejno, že by autor nesměl spát, jíst ani pít, aby povídku dospal. To je pro nás naprosto irelevantní.