Jestli pořád nechápeš, proč čtenáři litují tvého Remuse, měla by jsi si zkusit jen tak nezávisle přečít první odstavec této kapitoly. :) To vážně nejde ho nelitovat ... Jistěžě lže a podvádí, ale .. vždyť on se už sám vytreztal. :)
To je nějaká úchylka ta záliba v ošetřování nemoncýhc, ale ... zas se mi potvrzuje, žy bych chtěla mít akovhé vlkodlaka doma. :) Kolem mě tu nidko neběhá, když jsem nemocná. A já bych byla tak ráda opečovávaná jak ten Sirius.
Zjišťuji, že to je pro mě asi ta nejtěžší věc v téhle povídce přistoupit na to,že se Severus o své vzpomínky dobrovolně rozděluje, tedy dobrovolně .. to zas až tak není, že? Ale i tak .. :) Asi mi to nejde dohromady s tím, jak jsem tu kanonickou scénu chápala. Nicméně jsme ve světě, kde je lescos jinak. A nyní vím, že to Severus neudělal jen jako pomstu Potterovi, ale také jako službu Remusovi. Tak snad se s tím nějak smířím.
Tohle mi dává zajímavý náhled na to, proč Remus Jamesovi a Siriusovi toleroval jejich eskapády. On prostě, ať snažil sebevíc, nedokázal Siriusovi říct ne. :) Konečně jsem vše pochopila. :) A zase mi je ho líto. Bože, já s tím budu muset na léčení ..