Vidíš to a ta je příhodně blízko, jen kousek za Severusem a Neville si to až tak moc neuvědomuje, řekla bych. Tak, Severus vzkazuje, že jeho bič je zcela přiměřený a že prý se ho rozhodně nebojí použít. :-D
Víš, já mám dojem že on o to Neville vůbec nestojí. On je šťastný že je se Severusem, že má své rostliny, že si může vrtat v hlíně a tak vůbec. On netouží po moci, to Severus chce víc a víc a víc. Těší mě ale že sis všimla té provázanosti toho, jak se Neville cítí a jak se jeho magie projevuje. Pokud je šťastný všechno kolem roste, pokud je nešťastný, tak to zase uvadá. Tak jako při Avadě musí chtít člověk ublížit a na Patrona potřebuje dobrou vzpomínku.
:-D On se do toho být na Nevilla hodný časem dostane. Jaksi to u něj není normální že by měl být k někomu laskaví a navíc práskat bičem a přitom dávat cukřík je přeci to pravé když člověk cvičí lvy.
Ano, Severus si myslí že je Nevillova láska nestálá, dětská a pouhé pobláznění a nejspíš si to bude sugerovat ještě hodně dlouho. Možná si uvědomí že to tak není až budou oba staří sedět na lavičce v parku a krmit holubu. Pak si možná řekne "Hmm, safra, že on by mě vážně z duše i srdce miloval?" :-D
Teď nejspíš začne hra na kočku a na myš, jen aby se zúčastnění neztratili v tom, kdo je kočka a kdo myš. Občas to bývá ošidné. :-D
Jde o to, jestli ono to u Severuse není totéž. Jestli u něj posedlost nejde ruku v ruce s hlubším citem. Faktem je, že podle mě Severusovi rozhodně na Remusovi záleží.