:-D Tak to raději zdrhej, moje povídky mají často smutný konec nebo ne konec přesně podle představ čtenářů. Takové to; a žili šťastně až do smrti považuji za natolik klišovité, že se tomu ráda vyhnu. I když ne všude.
Tož nápadů je hromada, tady v mozkovně bys toho našla tolik, že jen stačí vymyslet přístroj, co to bude rovnou přepisovat a povídkama by se to jen hemžilo. :-D na všelijaké páry, včetně femu, to já jen spíš už pak filtruji to, co bych nedopsala a to co by bylo čtenářky zajímavé.
To je přesně to co říkám. Já mám ráda jak se Potter a Snape škádlí, ale vzhledem k dlouhodobému vztahu by to nefungovalo. Stejně jako Snape by se nesnesl se Siriusem nebo s kýmkoliv kdo je náladoví, prudký ba až cholerický. Proto ten Neville. On je klidný, on je malé štěně. Sice má odvahu a snad ji i v této povídce ukazuje a bude ukazovat dál, jenže prostě není ten typ co se na Snapea rozkřičí když se mu něco na něm nelíbí a nebude se hádat. Pro klid v duši raději ustoupí, přijde jako první se usmířit, bude se snažil udržet klidnou rodinu. Navíc samozřejmě stejně jako Potter neznal silnou mužskou autoritu, tak by ke Snapeovi mohl snadno tíhnout. Vlastně víc než Potter, tem měl alespoň toho Vernona, Neville měl jenom babičku, i když je to generál. :-D
Hele nářečí... to já mám náhodou ráda. Dá se jím dobře naznačit rozdílné vzdělání nebo postavení. Třeba Snapea si představím jak mluví v přímé řeči spisovně, ale nevím... třeba Šedohřbeta spíš vidím jak v přímé řeči používá zkrácené tvary, špatné s/z a tak. To vyloženě jako záměr autora. Všeobecně když je něco v přímé řeči, tak to nutně nemusí být chyba, ale prostě se tím autor snaží ukázat že ten člověk mluví jinak. Pokud se nejedná o i/y.
Věř mi že z textu co sis tu přečetla nemáš ani zdání o tom, jak vypadá moje povídky když se na ni nikdo nepodívá.