ono svalovat všechno na starověkou, dávno zapometou magii je dost alibistické, což je důvod, proč nemusím mít v každém čtení Brumbála, jehož alibismus je přímo transparentní a hraje do karet ministerstvu i Popletalovi. Chudák ministr musí z něčeho žít :-)) .
O prvním sexu se čte moc hezky, zvlášť když je to moc a moc romantické a rozvláčné, každý pohlazení, každý polibek desetkrát prožitý a neopakovatelný a finále dramatické. Svíčky, západ slunce nad vodou, kapky rosy na trávě, nebo spíš pokojová intimita, to je všechno pěkný, ale kluci ( Harry a Cedrik) mají očividně nějaký blok, nechtějí to uspěchat, naavzdory ponekud uspěchané době, protože nikdo neví, co bude zítra ke věemu Voldy je ne mrtvý i ne živý. Aspoň že není upír. Dík za prima kapitolku, pokračuji ve čtení.