Musím se vždycky smát, jak se Snape rozčiluje nad Potterem. Přitom je to tak jednoduché. Toužíme vždy po tom, co nemáme. A tak Harry touží být prostě jenom obyčejným, normálním klukem. A že nahlas nežasnul nad aurou? Kdyby to udělal, zase by mu řekl něco v tom smyslu, že se diví jako idiot, kterým je. Potter se mu prostě nemůže zavděčit, i kdyby se rozkrájel na nudličky. :D
Díky za kapitolu a těším se na další.