Tak upřimně vstupní popisek o nicnedělajícím Potterovi, který si něco usmyslí mě trochu děsil ... Vím, že spousta lidí nesnáší ufňukaného ho Harryho, ale já ho asi mám ráda v poměrně klasické podobě a nevím, jak moc bych ho unesla jako vyloženého fracka :). Ale , jak se kapitola rozjela hned jsem se docela uklidnila. Když Harry prosil: "Jen mi věřte." já jsem se rozhodla , že mu věřím, tak trochu na rozdíl od Brumbála, který mu evidentně už moc nevěří. :) A možná bych na něj měla dát, když má ty sklony být vševědoucí ... :) - Jistě bych mohla zkusit zpochybňovat, zda si můžu představit , že je Harry od dětství posedlý Luciusem, ale to už pak můžu zpochybňovat každou slash zápletku. :) jen je jasné, že když jde o můj pairing, je mě třeba méně přesvědčovat. Tady jsem strávila pár sekund přemýšlením, jestli to beru. :) Ale myslím, že to beru ... - Asi, co nejvíc vždy u tohohle páru řeším je , že Lucius je koneckonců smrtijed a má něco na svědomí. Vadí to Harrymu? A jaký vztah má ke své minulosti Lucius? Toto bych měla ráda nějak pojmenované. Říkám si, že přece jim to nemůže být jedno ... štoura, no.:) - Ale myslím, že mě to příjemně překvapilo... PS: Pobavila mě tvá charakteristika Ron dopisu: napsal skoro to stejné jako Hermina, jen použil víc barvitých výrazů, občas i víc v jedné větě. :)