Bylo mi trapné o tom sama začínat, ale máš pravdu, Aničko. Obsah si zaslouží veškeré superlativy, je to fakt vynikající, ale právě proto by člověk čekal, že i ta forma bude mít nějakou 'štábní kulturu', že jo.
A Lanevro, Doyle MUSEL být vyhýbavý, i kdyby to jako přátelství v duchu nemyslel. Někdy tuším v roce 1895 pro 'nemravný vztah s mužem' stanul před soudem Oscar Wilde. Doyla by nejspíš nezavřeli, když se sám fyzicky ničeho nedopustil, ale už by mu neotiskli ani písmeno. Nám se to dneska zdá nepochopitelné, nicméně doba taková byla a jít hlavou proti zdi by se nevyplatilo nejen samotnému autorovi, ale především my čtenáři bychom přišli o příběhy svých oblíbených hrdinů, které se už staly součástí světového kulturního dědictví. Naštěstí už je jiná doba a sir Doyle, ač to netušil, má zdatné následovníky. A máme internet. Takže si můžeme přečíst i to, co on sám tehdy napsat nesměl, ani kdyby chtěl (což nevíme, jestli chtěl). Současní autoři už nejsou svázáni tak středověkými konvencemi k jejich i našemu prospěchu. Tak nám všem přeju, ať toho máme na čtení co nejvíc. Jen houšť a větší kapky!