... No... Co k tomu můžu ještě napsat? Těch posledních pár řádků mi naprosto vyrazilo dech - to byla krása - dokonalá symfonie slov, která mě opravdu zahřála na duši.
Nechalas nás sice opět v napětí, ale... mám takovej dojem, že se nic horšího už snad stát nemůže (nebo?!).
Opět se mi hodně líblil tvůj popis toho, jak to všechno konečně Watsonovi došlo - ohledně Holmese i ohledně toho prevíta Nortona (kterýho jsem mimochodem už prve podezírala). Teď ještě co s tou zatracenou ženskou...
Tak honem ať už je tady zase středa!!!! Kolik že to má kapitol? Doufám, že jestli už jsi to říkala, tak že jsem si to zapamatovala špatně, protože to by znamenalo strašnou věc! Uvědom si, že jsem na týhle povídce závislá!!!!
Díky za tu chvíli s opětným připitomělým výrazem na tváři, vždycky si to užívám... ;)